Komunisté jsou totiž rasisté. Máme to už dokonce exaktně doloženo, heč. Vloni to poctivý akademik Ivo T. Budil vysvětlil v článku Karel Marx a rasismus (Vesmír 5/2008). Pravda, ani jedno z jeho tvrzení neodkazuje na primární literaturu, ale opsal to celé z velmi důvěryhodného zdroje. Bývalý člen Komunistické strany USA Nathaniel Weyl nebyl totiž jen autorem knihy Karl Marx: Racist, ale i mnohem slavnější Red Star Over Cuba, the Russian Assault on the Western Hemisphere, kde v roce 1961 dokazoval, že Fidel Castro se stal sovětským agentem současně s první pubertální polucí. A kromě toho Weyl o rasismu a eugenice musel něco vědět, napsal na toto téma sám několik knih a spoustu článků.

O čem tedy Budil, respektive Weyl, píše? Marx byl prý provinciální myslitel s přímou zkušeností omezenou na městské prostředí Německa, Belgie, Francie a Británie, který měl proto malý smysl pro rozmanitost kultur. Zrušení otroctví podporoval "vlažně a s výhradami", - právě proto jsou zřejmě jeho články o americké občanské válce všechny psány z pozice nadšeného přijetí abolicionistické propagandy Severu a opomíjejí další politické motivy vzniku Konfederace. V Marxově korespondenci se to prý hemží rasistickými poznámkami na adresu Ferdinanda Lassalla, ačkoli sám Marx měl kůži tmavou a během studií získal přezdívku "Maur" - a to mu jakožto rasistovi muselo zjevně velmi vadit, protože této přezdívky sám používal v milostné korespondenci... atd. O politováníhodné Marxové zálibě ve frenologii, které by se obvinění z rasismu mohlo aspoň zčásti chytit, se nedočteme nic, zato se prakticky bez oslího můstku přechází k jeho německému šovinismu, který je ovšem snadno doložitelný.

A protože byl Marx německým šovinistou, je samozřejmě jedině v pořádku, jestliže je nyní zmíněn mezi duchovními otci českého odsunu Němců. Čechy považoval za kontrarevoluční národ, který v roce 1848 vrazil německým revolucionářům kudlu do zad. Proto by jistě vyhnání Němců z české kotliny považoval za vynikající vítězství světového proletariátu.

Obávám se, že v této zemi už neexistuje vlastně žádná hranice pro blábol, který by se vůbec ještě někdo styděl zveřejnit. Po klvaňovské radarové kampani zřejmě platí, že anything goes... Nebo mě někdo přesvědčíte o opaku?