V Itáliiu zuří nový mediální skandál, týkající se italského premiéra Silvia Berlusconiho. Paparazzo Antonello Zappadu nabídl fotografie časopisu Panorama, které pořídil v Berlusconiho vile na Sardinii a na nichž jsou s premiérem k vidění nezletilé dívky v bikinách i topless.

Taktéž nabídl, jak tvrdí premiérův právník Niccolò Ghedini, fotografie nahého Mirka Topolánka, který prý Berlusconiho navštívil se svou rodinou v květnu 2008. Celá kauza by možná vůbec nestála za povšimnutí, kdyby o ní psal bulvár a ne seriozní středopravicový deník Corriere della Sera, píše Lucie Bottaro.

Skandálem se zabývá i seriozní italský deník La Stampa ZDE

Předpokládám, že sdílíte mé znepokojení nad tím, jak malý zájem v českých sdělovacích prostředcích vyvolává porušování svobody projevu, a že stejně jako já doufáte v silnější reflexi této otázky i u připěvatelů Britských listů.

Píši Vám proto, že jsem v sobotu chtěl jet do Litvínova na protest proti Dělnické straně. Naneštěstí jsem nedostal včas informaci o odjezdu skupiny Studenti proti rasismu. Ty jsem pak viděl, jak jsou spoutaní, se zkroucenýma rukama za zády odváděni příslušníky zásahové jednotky policie. Důvodem pro zákrok bylo pouhé rozvinutí transparentu ZDE

K tomu pro srovnání popis stejného, pouze početnějšího vyjádření nesouhlasu proti sociální demokracii, proti kterému policie nijak nezasáhla ZDE

Zdá se tedy, že v Litvínově a v Hradci Králové platí zcela jiný právní řád, nebo se činnost litvínovské policie zcela vymkla zákonnému rámci. To ovšem znamená, že buď bude odpovědný velitel potrestán za překročení své pravomoci, nebo bude podobné napadání pokojných demonstrantů pokračovat.

Na vědomí: Otázky Václava Moravce

Organizace Mladí sociální demokraté (MSD) a Studenti proti rasismu pokojně demonstrovaly rozvinutím transparentu „studenti proti rasismu“ dne 30. května 2009 na demonstraci Dělnické strany v Litvínově. Demonstrující členové MSD byli bez zákonné výzvy zadrženi Policií ČR a s rukama spoutanýma za zády převedeni na služebnu místního oddělení policie. Během tohoto zadržení došlo i k řadě pochybení ze strany policie. Zadržení například nebyli seznámeni se svými právy.

Objevila se další fota té slečny, která je či není Lucie Litomiská, píše Petr Nachtmann. Každý si může udělat úsudek sám. Zdroj: ZDE

(Pozn. red. Zdrojem pozadí této fotografie, která koluje po webu, je, jak se nám podařilo zjistit, server idnes.)

Sledoval jsem dnes na ČT24 se zájmem dění na vsetínském sjezdu KDU-ČSL. Strana je opravdu rozdělena a pokračuje ve střídání slabých předsedů - Kasal, Svoboda, Kalousek, Čunek, Svoboda.

Cyril Svoboda sice po svém vítězství (do druhého kola s ním postoupil Jan Březina) na tiskové konferenci mluvil velmi suverénně, se špatně skrývanou záští vůči Kalouskovu křídlu, které jej kdysi zbavilo celkem úspěšného vedení strany, ale jeho vítězství na sjezdu bylo jen těsně nad 50% získaných hlasů v druhém kole (v prvním získal méně než Březina). Delegáti sjezdu, jako je u lidovců ostatně tradicí, mu sice zvolili podle jeho (a Čunkova) přání za první místopředsedkyni strany paní Šojdrovou, tím ovšem jen potvrdili návrat nalevo, k "lidovému" (oproti Kalouskovu "křesťansko-demokratickému") proudu.

Vážený pane místopředsedo, jste si jist, že Mladí konzervativci a Vy osobně odmítáte násilí, jak uvádíte ZDE ptá se Petr Nachtmann.

Je Vaše vyjádření v souladu s Vaším článkem "Budeme se dál skládat na Vaši facku, pane Rathe" ? (též na vašem osobním blogu ZDE)

Cevro je líhní dalších zajímavých talentů. Zajímavá je tato zpráva: ZDE. Pikantní byla aféra Lenky Nedbálkové: ZDE ZDE ZDE ZDE

Pokud se tedy objeví informace o nějaké zvláštnosti spjaté s Cevrem, nepřekvapí mě to.

Kladno, Litoměřice, Příbram...

Vedení sociálních demokratů tvrdí, že Mladí konzervativci spolu s Modrým týmem ODS atakovali shromáždění ČSSD ve více městech. Zvláštní okolnosti provázely předloni také akci Mladých konzervativců na hraničním přechodu v Mikulově.

ZDE : "(...) V Příbrami a v Benešově to byl člen Modrého týmu ODS Přemysl Pšenička, toho jsme dokonce zdokumentovali. Modrý tým to nejdříve popřel, a pak řekl, že to mohl být agent, kterého si někdo někam nasadil. Sami v tom mají chaos. Co se týče akce na Kladně, bylo tam pět členů Mladých konzervativců. I o dnešních incidentech na mítinku, konkrétně v Litoměřicích, máme informace, že se tak dělo v režii Mladých konzervativců. (...)"

Cameronova Konzervativní strana se rozhodla odejít z hlavního středopravicového seskupení v Evropském parlamentu. Cameron zakládá novou skupinu ve spolupráci s polskou, extremně konzervativní stranou Práva a zákona, jejíž vedoucí představitelé zakázali průvody homosexuálů. Členem skupiny bude i česká ODS, jejíž zakladatel, Václav Klaus, argumentuje, že globální oteplování nezpůsobil člověk. Cameron se v pátek setkal v ČR s představiteli ODS a v neděli se setká ve Varšavě s představiteli Strany práva a zákona, píše britský deník Guardian.

Skupina nejvýznamnějších osobností z Konzervativní strany a bývalí vysocí diplomaté se chystají zahájit zdrcující útok na euroskeptickou politiku šéfa britské Konzervativní strany Davida Camerona. Varují, že svým spojenectvím s "extremistickými Čechy a Poláky" ohrozí Cameron britský vliv v Evropské unii.

Podle dostupných fotografií "zřejmě napadli shromáždění ČSSD na Andělu Mladí konzervativci spojení s ODS a se Stranou svobodných občanů", tvrdí jeden pravicový aktivista na Facebooku, který zná činitele těchto organizací, které údajně poznal na některých zveřejněných fotografiích.

Činitelé "Mladých konzervativců" jeho tvrzení však popírají. Náměstek předsedy "Mladých konzervativců" Zbyněk Klíč konstatuje v prohlášení pro Britské listy, že "Mladí konzervativci odmítají násilí", je ovšem zároveň autorem článku "Budeme se dál skládat na vaši facku, pane Rathe".

Petr Bouda, místopředseda "Mladých konzervativců" Brno-město, upozorňuje, že "Lucie Litomiská má jinou bradu", než dívka na fotografii, a "přítomnost Josefa Myslína na demonstraci si může ověřit, pouhá jeho přítomnost však není důkaz, že by něčím házel."

Důrazně se ohrazuji proti tomu, že by Strana svobodných občanů měla cokoliv společného s "vaječným útokem" proti mítinku ČSSD na Andělu. Zmíněná osoba na fotografii navíc NENÍ Josef Myslín, za kterého je vydávana.

Tímto označuji autora denunciačního článku za sprostého lháře a doufám, že redakce Britských listů z jeho chování vyvodí patřičné závěry.

S pozdravem

Marek Skřipský

místopředseda Svobodných v Moravskoslezském kraji

Zdrojem informace je svědectví, které před třemi dny nejprve publikoval Ivan Mičovský na serveru Facebook a které podle mých informací nebylo dosud zpochybněno (server Facebook vyžaduje přihlášení, publikování na něm tedy není anonymní). Uváděl jsem je v uvozovkách, aby bylo patrné, že doslovně cituji, píše Petr Nachtmann.

Svědectví Ivana Mičovského se objevilo na stránce skupiny "Paroubkova vejce" a na její nástěnce (Facebook užívá termín "Wall" / "Zeď")

Marek Skřipský tvrdí, že na předmětné fotografii není zachycen Josef Myslín. Opravdu? Je možno fotografii srovnat s oficiální fotografií Josefa Myslína na webu Mladých konzervativců: ZDE => ZDE a s oficiální fotografií na webu Strany svobodných občanů: ZDE => ZDE

Mladí konzervativci důrazně popírají tvrzení článku od Petra Nachtmanna, publikovaného 30.5. 2009 na serveru Britské listy, a zde citovaných souvisejících zdrojů, že by osoby na fotkách ze shromáždění ČSSD byli členové Mladých konzervativců Lucie Litomiská a Josef Myslín. Mladí konzervativci vždy odmítali a odmítají jakékoliv formy politického násilí, jak také uvádějí v prohlášení na svých webových stránkách.

Zbyněk Klíč

místopředseda Mladých konzervativců

KD│Všechno, co víte o Íránu, je špatně, nebo přinejmenším je to složitější než si myslíte. Vezměte atomovou bombu. Režim si přeje být jadernou mocností, ale může se spokojit s mírumilovným civilním programem (který učiní výzvu, již představuje, složitější). Jaké jsou důkazy? Během posledních pěti let důležití úředníci na všech úrovních opakovaně tvrdili, že nemají v úmyslu vyrobit jadernou zbraň. Prezident Mahmúd Ahmadínežád citoval otce zakladatele režimu, ajatolláha Rúholláha Chomejního, který tvrdil, že jaderné zbraně jsou "neislámské". Nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí v roce 2004 vydal fatwu odsuzující použití jaderných zbraní jako nemorální. V následujícím kázání deklaroval, že "islám zakazuje vývoj, výrobu a skladování jaderných zbraní".

Pět let poté, co americká vláda Komise pro vyšetřování 11. září kritizovala CIA, že její zaměstnanci neumějí žádné jazyky, zahájila v pátek CIA "ambiciozní program", jehož cílem je zdvojnásobit počet svých analytiků, znalých cizích jazyků, které jsou důležité v "boji proti nepřátelům Ameriky", píše Washington Post.

Nová iniciativa šéfa CIA Leona Panetty je podle listu přiznáním, že CIA získává jen pomalu zaměstnance znalé arabštiny, perštiny a urdu.

Na fotografiích údajného týrání vězňů v iráckém vězení Abu Ghraib, které se Barack Obama snaží potlačit, je zaznamenáno znásilnění a sexuální týrání, píše britský konzervativní deník Daily Telegraph.

Nejméně na jedné fotografii je zachycen americký voják, jak znásilňuje vězenkyni, a na jiné fotografii je tlumočník, jak znásilňuje vězněného muže.

Na dalších fotografiích jsou prý sexuální útoky proti vězňům prostřednictvím předmětů, včetně obušku, drátu a fosforeskující trubice.

Stále se zhoršující vztahy mezi Spojenými státy a Izraelem dosáhly ve čtvrtek rekordního ochlazení, když židovský stát odmítl požadavek prezidenta Obamy, aby ukončil budování svých osad na Západním břehu. Obama reagoval obviněním, že neústupnost Izraele ohrožuje americkou bezpečnost.

Keller, J.: Nejistota a důvěra aneb K čemu je modernitě dobrá tradice. Slon, Praha 2009. 173 stran. ISBN 978-80-7419-002-5. Odborně posoudili prof. Václav Bělohradský a prof. Miloslav Petrusek.

Lidé, kteří vidí v Janu Kellerovi především komentátora Práva a "nenapravitelného levičáka", mají zase jednou šanci své černobílé vidění poněkud zjemnit - i když jí nejspíše opět nevyužijí. Kellerova zatím poslední kniha je totiž věnována "konzervativnímu" pohledu na tři aktuální sociologické hity: sociální síť, sociální kapitál a (s oběma úzce související) téma důvěry. Autor se přitom pohybuje na poměrně širokém prostoru zahrnujícím kromě sociologie i historii, politologii a antropologii, na prostoru, který lze z jedné strany zhruba ohraničit institucionální ekonomií a z druhé filozofickou tematikou "mravnosti mravů".

Podle Kellera sociologie reaguje na příchod společnosti nejistoty tím, že místo aby "zkoumala mechanismy, které odněkud z hloubky společnosti ovlivňují nárůst nejistoty, klouže po povrchu, kde je k vidění jen pestrá směsice krajně proměnlivých meziosobních vazeb a vztahů. Souhrn těchto víceméně náhodných vztahů je vydáván za sociální strukturu... V situaci, kdy selhávají všechny dřívější pojistné mechanismy, vyzývá sociologie k tomu, aby se každý proměnil ve správce svých osobních sítí" (S.9). Zatímco relativně stabilní společenské struktury vzniklé v dobách průmyslové moderny zanikají, jsme sociologií ujišťováni, že "modernizací" vznikají nové a mnohem lepší - údajně spásné teoretické koncepty ovšem, jak Keller ukazuje, úzce souvisejí s klasicky moderními či dokonce předmoderními poměry, bez nichž se to, co jim v sociální realitě odpovídá, dost dobře nemůže reprodukovat. Podle mainstreamových sociologů máme zkrátka konečně odložit zaprášený frak a cylindr z tanečních a podstoupit přechodový rituál dospělosti, při jehož zdárném absolvování nám poskytnou vpravdě neocenitelné služby chrastítko, dudlík a plenkové kalhotky.

Nechci se znovu vyjadřovat k vaječnému fenoménu posledních dní. Bylo o tom na stránkách tohoto listu napsáno mnoho a koneckonců i já jsem si již vlastní polívčičku přihřál. Nad jednou věcí bych se ale ještě rád pozastavil.

Dobrý den, chci reagovat na článek Petra Valenty "Občanská společnost v éře sociálních sítí", píše Jan Čejka.

Fenomén sociálních sítí je do určité míry i fenoménem nebezpečným, protože je relativně jednoduché jejich uživatele manipulovat. Své o tom určitě vědí různí PR manageři nebo pracovníci reklamních agentur. Myslím, že mnohem lepším příkladem demokratického vyjadřování politických názorů v současnosti je iniciativa Ne základnám, která dokáže umě využívat jak tradičních médií typu infostánky, besedy, demonstrace, tak i internetu. Právě pestrost informačních zdrojů a komunikačních kanálů, které Iniciativa využívá dělá, hnutí proti vojenským základnám silným. Internet je potřeba umět používat funkčně, stejně tak jako i jiné zdroje informací.

To, že někdo umí abecedu, ještě nemusí znamenat, že umí číst. Ostatně přes internetové diskuse si domlouvají rvačky i fotbalový chuligáni.

PS: Vztek mladé generace na Paroubka chápu, ale ta mládež má pouze vstek a necí co chce. To, že přestala číst knihy a raději chatuje na netu, je už hodně vidět. Myslím, že mlácení sedících důchodců o inteligenci minimálně některých nesvědčí.

Chápu, že komentátoři a všichni autoři, kteří se vyjadřují k problémům či událostem, a zvláště na tomto webu, se snaží o podhled a analýzu z co největšího možného nadhledu tak, jak je komu dán do vínku…či životními zkušenostmi. Přesto postrádám ve vyjádřeních k aktuálně palčivému problému útoků na ČSSD něco jako obecný náhled na problematiku onoho dění, píše Martin Groh.

I když není jedno kdo na koho co vrhá a kdo komu tím co sděluje, je v podstatě nepodstatné- protože zaměnitelné- zda-li je cílem útoku modrý, zelený, oranžový , růžový či jiný objekt. Důležitá je jiná skutečnost : nesvoboda.

Martin Groh argumentuje, že v ČR není možno zákonnou cestou dosáhnout politické změny a respektování vlastního názoru ze strany politiků. Jestliže "vypořádat se se škůdci země a jejího lidu nelze", tedy prý nelze než "vzít do rukou hole, vidle, lopaty a vyjít do ulic".

V této souvislosti se ovšem vynořuje hned několik otázek: Mohou chaoti vrhající vejce na Paroubka tímto "projevením názoru" dosáhnout vůbec nějaké změny? Pokud vůbec, tedy sázím deset ku jedné, že to bude ta či ona podoba utažení šroubů, protože o podstatě moci zjevně nevědí nic, a jen proto mohou dráždit hada bosou nohou.

Tak máme dvacet let od slavného sametu, vážení. Osvobodil nás od režimu, který sázel na průmyslovou civilizaci, plundroval planetu, vše řídil z jednoho centra, lidem lhal, lidi zavíral, lidi mučil, lidi vraždil, dobýval sféry vlivu. Práci dal každému, střechu nad hlavou a kus chleba taky. Justice podléhala rozhodnutí státní moci. V nudných, nehybných médiích šířil jednu jedině platnou a pravdivou ideologii o prospěšnosti společenského vlastnictví a fanaticky štval proti veškeré kritice zvenčí. Média uměle rozpoltila společnost na dobré kluky a zlé kluky – komunisty a antisocialistické živly. Za nepřítele platil americký kapitalismus. Lidé této propagandě nevěřili, protože byla prováděna hloupě a průhledně.

Symbolicky zpravidla až májové šeříky začaly letos kvést už během druhé poloviny dubna. Mnohé události ve světě i doma jevily známky podobného spěchu, ne-li neklidu.

Jsme národ, který si stačí nadáváním na poměry, občas podepsáním nějaké petice? Když zjistí, že její poselství nebylo vyslyšeno, tak se stáhne do ulity se zabrbláním „k volbám nejdu, stejně to nemá smysl“?

tisková zpráva

Ve středu 27. května 2009 podal Přípravný výbor na Ministerstvo vnitra návrh na registraci České pirátské strany. Očekáváme, že přibližně za měsíce bude strana řádně zaregistrována, vzniknou stranické orgány a strana se zúčastní předčasných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

"V tomto okamžiku bych chtěl poděkovat všem signatářům petice za založení strany. Doufáme, že Vaše naděje do nás vkládané nezklameme a věřím, že členové přípravného výboru i budoucí členové strany pro to učiní maximum. Zachovejte nám, prosím, i nadále Vaši přízeň." obrací se k příznivcům pirátské strany zakladatel iniciativy Jiří Kadeřávek.

Ještě včera jsem se cítil zdeptán tím, jak slabou odezvu vyvolalo zpravodajství o násilnostech vycvičených primitivů ve službách sociální demokracie, kteří byli navíc nejméně ve dvou případech podpořeni státní policií. Po účasti na předvčerejším mítinku na pražském Andělu se mi natolik vrátila nálada, že se chci podělit o několik postřehů.

Po přečtení reakcí pana Mikuly a pana Staňka mne velmi překvapilo, že oba pánové si vše zjednodušili a našli prostého jasného viníka, je to Jiří Paroubek. Asi jsem všichni viděli něco jiného. Já viděl vejce létající jinde na pana Falbra nebo pana Havla, na Andělu vejce létaly nejen na politiky, ale dokonce na zpěváky před mítinkem no a včera přistály na panu Škromachovi. K tomu si připojím obsah většiny plakátů či hesla vykřikovaná na mítincích v jiných místech a je jasně vidět, že Jiří Paroubek je pouhá záminka, jde zde o nenávist a násilí vůči legálnímu politickému přesvědčení, píše Michal Medek.

Nevím, jestli jsem jediný, kdo si ještě z médií pamatuje jeden z prvních vaječných incidentů z roku 2000. Možná ano, protože v tisku se nyní v souvislosti s novou vaječnou kauzou o něm nic nedočteme, píše Petr Pospíšil.

tisková zpráva Českého centra Madrid

V rámci předsednictví České republiky v Radě Evropské Unie se dne 30. května 2009 ve španělském městě Finisterre (Galicie) uskuteční akce na památku mírové mise českého krále Jiřího z Poděbrad, vedené Lvem z Rožmitálu a Blatné v letech 1465 – 1467, která navštívila všechny důležité evropské dvory a dorazila až do nejzazší části Španělska, tehdy celou Evropou považované za konec světa – FINIS TERRAE.

KD│Hospodářství je v troskách, nezaměstnanost roste, automobilky se hroutí. Avšak zisky ropných společností Chevron a Shell jsou větší než kdy jindy. Nicméně po celé zeměkouli - od ekvádorské džungle přes deltu Nigeru až po soudní síně a ulice New Yorku a San Ramonu se lidé ropným gigantům brání, píše Amy Goodmanová v magazínu Truthdig.

Shell a Chevron jsou tento týden v centru pozornosti, neboť jednají jejich akcionáři a probíhají historické soudní procesy.

13. května nigerijská armáda zahájila útok na vesnice v oblasti delty řeky Niger, kde se nacházejí bohaté zásoby ropy. Panují obavy, že při útoku byly zabity stovky civilistů. Podle Amnesty International došlo k útoku na oslavu v obci Oporoza. Očitý svědek organizaci sdělil: "Slyšel jsem zvuk letícího letadla; viděl jsem dva vojenské vrtulníky střílející na domy, na palác, na nás. Museli jsme se zachránit útěkem do lesa. V křoví jsem slyšel pláč dospělých, mnoho žen nemohlo najít své děti; všichni prchali, aby si zachránili život."

Ekonomický diktát současnosti mi v něčem neblaze připomíná nedávnou minulost. Tak už jsme zase jednou za příživníky. Dosud mám v živé paměti řeči o tom, že na mě někdo doplácí. Každý z mé generace to mnohokrát slyšel – my, dělnická třída, pracujeme na vás, inteligenci. Anebo taky zcela v lidovém tónu – „válíš si šunky, sedíš si v teple a my na tebe dřeme rukama.“ Člověk to slyšel tolikrát, že se málem cítil provinile a styděl se, že nestojí u pásu. Ostatně jako studenti a později i jako učitelé jsme museli aspoň občas „hejbnout kostrou“, opustit pohodlíčko posluchárny a sborovny, vrátit aspoň něco z toho, co do nás společnost investovala a jít „pomoci národnímu hospodářství“- tu sbírat brambory, tu česat chmel, obracet len, cpát okurky do láku anebo překládat tvarůžky z plata na plato. Tentokrát na mě doplácí ekonomicky prosperující subjekty a já bych se měla začervenat, „hejbnout kostrou“ a hledět jít „poskytovat služby“. 

Často se na stránkách BL dozvídáme, že superiorita přírodních věd oproti vědám humanitním, které se pohybují v temnotě neprověřeného, spočívá v exaktnosti a experimentální ověřitelnosti poznatků, jež formulují a s nimiž pracují. Pokusím se připomenout, že obliba přírodních věd a jim určená oficiální podpora spočívá v našem kulturním okrsku v něčem jiném, než je její kognitivní primát. Z pohledu čistě vědeckého je ostatně upřednostňování dnešních operačních a manipulativních programů "přírodních věd" před humanitními vědami asi stejně oprávněné jako tvrzení, že příbor je důležitější než jídlo. Jako přílišná zahleděnost do tohoto gastronomického nástroje způsobuje ochabnutí pozornosti vůči tomu, oč koneckonců v gastrologii jde, působí i stupňování exaktnosti a experimentálního charakteru v postupech přírodních věd proti jejich vypovídací a explanační schopnosti.

Koho chce Bůh potrestat, toho raní slepotou, praví se v Písmu. Reakce našich politiků na metání vajíček a dalších předmětů proti pódiím, na kterých jen shodu okolností stojí „oranžoví“, svědčí o tom, že jsme opět v rukách slepých vůdců. Dají se totiž shrnout do jednoho vyjádření, že někdo ty lidi musel poštvat. Tu ten, tu onen, tu Modrý tým, tu Facebook, tu na sociální demokracii, tu na demokracii jako takovou. Nenajde se nikdo, kdo by dokázal říci, že ty lidi si na sebe poštvali politici sami. To, co se v poslední době v této zemi v politice odehrává, je takový festival tupé agrese, podrazáctví a porušování pravidel všeho druhu, Ústavu nevyjímaje, že je s podivem, že na to lidé reagují toliko metáním vajec. Chování politiků legitimuje daleko horší projevy a velice se bojím, že se jich můžeme i dočkat.

Vžilo se nazývat Brazílii “Země v pohybu”. Takže se do pohybu dal a na cesty vydal a navštívil Saudskou Arábii, Čínu a Turecko i brazilský prezident s přesvědčivým životopisem, Luiz Inácio da Silva řečený Lula s početnou delegací. Nemohlo zůstat nepovšimnuto, jak je poslední dobou obléván zářivými úsměvy, poplácáván kovbojsky po ramenou, oslovován a titulován, držen po čestné pravici na setkáních a srazech, na které by v nedávné minulosti ani nebyl zván, anebo by směl dělat pouze exotické politické křoví a vděčného, skromného trhana. Proč smí nyní vyjít ze zákoutí a před oponu, to má řadu důvodů. Jedním z nich je hrůzný fakt, že celá Jižní Amerika se dává do pohybu a reaguje pouze na směrovky doleva. Nezadržitelný domino efekt už dokonce postihuje i Ameriku Střední. Brazílie znovu vyšla a už ji není možné přehlížet ani posílat za dveře. Krizí systémovou i jejím, ať už jakkoliv a kýmkoliv zapříčiněným důsledkem, tj. krizí hospodářskou, prochází napřímena - a integrace Jižní Ameriky v rámci Spojených národů Jižní Ameriky se nezastavila. Globální Megastruktura i USA jsou postiženy bezmocí mocných a stěží mohou volit zbraň a nesnadno bojiště. Protivník je nezasažitelný, nenapodobitelný a mimo přehlednou kalkulaci. Snaží se tedy alespoň zpomalit vývoj a integraci: Rozdělit Jihoamerickou Unii, vnést rozkol, neutralizovat důsledné, odsunout nepřízpusobitelného exorcistu H.Chaveze do druhé ligy, to vše má patrně dostat za úkol nejsnázeji připodobnitelná, v budoucnu připodobněná a kontrolovatelná Brazilie zkorumpovaná šafářskými privilegii.

Zatuchlé vody české kotliny značně rozvířila předvolební kampaň do Evropského parlamentu. Postarala se o to především Česká strana sociálně demokratická. Začalo to teprve nedávno, když na jednom z jejich mítinků odpůrci levicové strany snad pouze symbolicky hodili na předsedu strany Jiřího Paroubka několik vajec. Zprvu nevinné gesto se mezi lidmi rychle ujalo a přerostlo do gigantických a pro někoho nečekaných rozměrů, píše čtenář Michael Kachlíř.

Nacionalistické excesy sudetoněmecké menšiny začaly již za Rakouska-Uherska; sudetoněmecký terorismus za První republiky i v letech 1938-45 tragicky destabilizoval situaci.

Tomáš Krystlík v článku na stránce zachází s historikými fakty svévolně a zamlčuje příčinné souvislosti.

Určitě část lidí, která dnes po Paroubkovi hází vejce (minimálně na Andělu) a rozhodně velká část lidí, která se připojila k výzvě na Fcbk jsou lidé, patřící k Czek Tek generaci. A byť nejsou, nebo nebyli součásté téhle scény, stále jsou to lidé, kteří Jiřího Paroubka (nikoli nutně sociální demokracii, nemysím, že by házeli vejci třeba po Vladimíru Špidlovi a neházejí je ani na jiných mítincích ČSSD) poměrně otevřeně nenávidí už roky.

To není žádné tajemství a kdyby se Štěpán Kotrba kohokoli zeptal na všech těch DIY a Antifa akcích, které obráží, dozvěděl by se to, a nemusel by psát o krabicovém víně a provokatérech. Ostatně, členové skupiny PSH kteří se na Andělu dostali do rvačky s policisty, odehráli letos hned několik Antifa koncertů a nařčení z nacismu se myslím by se myslím smáli celou cestu domů z výslechu.

Německá kancléřka, dva němečtí minstři, čtyři ministerští předsedové německých zemí a pracovníci ministerstva financí Spojených států amerických i koncernů GM se sešli ve středu večer v Berlíně a jednali osm hodin o osudu automobilky Opel. Nedokázali přitom najít východisko z hrozící insolvence. V pokusu zachránit tuto firmu donucením státu, aby uhradil zatím 1,5 miliard euro a poskytl záruky ve výši 4,5 až 6 miliard euro, se má pokračovat v pátek. Předtím ale v téhle poznámce několik řádek k té divné hře…

Středeční vaječný útok na představitele ČSSD přiměl k rázné reakci dokonce i letního ministra vnitra Pecinu. Napříště prý policie proti podobnému „principiálně nacistickému napadání“ mítinků politické strany rázně zakročí. Nic proti tomu, určitá skupina lidí skutečně přichází na mítinky s úmyslem spáchat násilí pod záminkou vyjádření politického postoje a vystavuje vědomě ostatní účastníky riziku ublížení na zdraví. Za těchto okolností by měla policie účastníky mítinků ČSSD ochránit. Jenže je možné, že policejní zásah může být nakonec pro ČSSD kontraproduktivní a posílit nenávist k jejímu předsedovi a „jeho policii“. Policisté musejí postupovat nanejvýše obezřetně, jak na to upozorňuje pan Hubený.

Řada osobností z různých vědních disciplín nabyla (zajisté po nemalém úsilí a osobních obětech) stavu, kdy se v určitém oboru stávají autoritami. Pak ale nastává zvláštní jev, který by dokázal lépe vysvětlit kvalifikovaný psycholog a který zde pro jednoduchost můžeme popsat slovy, že tito lidé si „zvyknou mít pravdu“. Našli určité „klíče ke světu“ a tak se po čase autoritativně vyjadřují i k věcem mimo svůj obor. To je samozřejmě jejich právo, tak jako každého jiného člověka. Jen při tom jaksi zapomínají, že když vykročí mimo okruh svých znalostí (kde si autoritu zasloužili), tak se stávají „obyčejnými“ laiky, jako kdokoli druhý, píše čtenář, který se představil jako Petr Babič.

Když tak čtu články na BL, týkající se vrhání vajec proti Paroubkovi, zdá se mi, že mnoho lidí zoufale na něco podobného čekalo, aby mohlo vyhlásit konec světa (nebo konec demokracie).

Antikomunisti, nacisti, neonacisti, rasisti a mladí lidé, házející vejce po Paroubkovi, jsou totéž, demokracie je pošlapána a poničena, a člověk skoro myslí, že za posledních dvacet let nebylo v Česku větší téma než vajíčka proti Paroubkovi. Americký radar je proti tomu hadr a všudypřítomná korupce a nefunkční vlády, to je už úplně jedno.

Někdy si myslívám, že Boris Cvek je jistojistě reinkarnací Leonida Ijliče Brežněva. Tuhle vám rozkliknu stránku Britských listů a co nevidím - Cvek náramně vychvaluje jakéhosi Dolejšího za rozmyslný přístup k otázce příčiny protiparoubkovské vejcometné kampaně. Přitom bych řekl, že vychvalovaný toho zase tak moc neudělal - některá pořád dokola omílaná tvrzení mu zřejmě nedávala smysl, a tak z vlastní, byť úzké, zkušenostní základny zkusil odvodit jiné vysvětlení než to, že vrhače na Paroubka štve ODS. Nastínil možnost, že existuje víc lidí než ty co sám osobně zná, kteří předsedu ČSSD jako člověka prostě a jednoduše nesnášejí, a že se teď z ne zcela jasného popudu dali nějak dohromady. O tom, co tyto lidi ausgerechnet na Paroubkovi štve, nenapsal ale vlastně nic, protože jich je koneckonců čtyřicet tisíc a hloubkové rozhovory s nimi jednotlivě nedělal. Kromě toho si ale taky možná myslí, že dokonce ani v tomto případě není Paroubkova osoba z poloviny tak důležitá, jak by si její provozovatel rád nalhával. Prostě části spoluobčanů něco symbolizuje - řekněme například politický řád vnímaný jako cosi, co ztratilo věrohodný smysl. Pokud někomu něco symbolizujeme, můžeme toho zasluhovat, ale zrovna tak k tomu přijít jako slepý k houslím. Život mívá ke křesťanské moralitě s přesným bilancováním hříchů a zásluh dosti daleko, nechová se zrovna jako pečlivý účetní.

Vážený pane Tomáši Klvaňo, vážený pane ministře Bartáku,

dovolte mi, abych Vás oba touto formou pozval na kontrolní akci Občanské inspekce, kterou pořádá občanská iniciativa Ne základnám ve spolupráci s Ligou starostů proti radaru. Občané a brdští starostové se v neděli 31. 5. 2009 v 10,00 hodin vydají od Grilu v Míšově (poblíže něhož jste oba pomáhali plánovat stavbu radaru) a zamíří ke Kótě 718. Jde o kontrolní akci občanů, kteří se chtějí přesvědčit, zda se za jejich zády opět na Kótě 718 nekutá, nevrtá, nekácí.

Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International dnes vydala svou Výroční zprávu o stavu lidských práv. Přestože Česká republika na mezinárodní scéně buduje pověst obránce lidských práv, zpráva připomíná, že se úřady ani v loňském roce nedokázaly přihlásit k odpovědnosti za mezinárodní spravedlnost nebo přijmout zákon proti diskriminaci.

Jako alarmující problém v roce 2008 v České republice vnímá Amnesty International nárůst slovních i fyzických útoků pravicově extremistických skupin, které jsou zaměřeny zejména vůči Romům, ale i dalším skupinám.

„Viděli jsme, co rasismus v minulosti v Evropě způsobil. Máme odpovědnost řešit tento problém jako naprostou prioritu a nepřipustit, aby společnost na ochranu lidských práv rezignovala třeba v souvislosti s ekonomickými problémy,“ prohlásila Dáša van der Horst, ředitelka české pobočky Amnesty International.

Globální hospodářská krize vedla k výraznému zhoršení situace v oblasti lidských práv, varuje Amnesty International.

Ve své výroční zprávě AI konstatuje, že krize vedla k podstatně silnějšímu porušování lidských práv, než bývalo zvykem. Lidská práva po celém světě jsou dnes porušována jménem bezpečnosti a boje proti globálnímu terorismu. Vlády se snaží bojovat proti hospodářské krizi a lidská práva přestala být v ohnisku jejich zájmu. Výroční zpráva AI zkoumá situaci ve 157 zemích světa.

Fašismus je založen na brutálním, fyzickém likvidování všech odpůrců. Fašismus, rodící se nyní kolem nás, tak představuje přímou hrozbu pro naši svobodu, pro naše lidská a občanská práva. Na rozdíl od něj, je demokracie založena na obhajobě práv všech občanů, i těch, s nimiž zásadně nesouhlasím. Kde jsou porušovaná práva jednoho, tam budou zítra porušována práva všech, i každého jednotlivého čtenáře těchto řádků. To není moralistní fráze, to je mnohokrát opakovaná historická zkušenost.

Bezprecedentní fyzické útoky na předvolební shromáždění ČSSD již mají i své veřejné obhájce, jak ukazuje veřejně šířený mail Stanislava Pence - viz níže. Tito lidé zřejmě chápou demokracii jako vládu jedině správného a přípustného názoru, a to svého vlastního. Jejich hlasitě deklarovaný antikomunismu nejde hlouběji, než k odmítaní vnějších symbolů komunismu při sdílení základních principů totality. Na tuto skutečnost jsem již před léty poukazoval v textu „Komunisté a antikomunisté. Jednota v různosti“ .

Nyní se tato hrozba začíná naplňovat v rostoucí brutalitě a vulgarizaci české politické scény. Jak daleko je doba, kdy se vrhači vajíček spojí s vrhači zápalných bomb na romské domy v jedné neonacistické straně? Nejradikálnějším odpůrcem komunistů byli přece nacisté, nebo snad ne? Dalším cílem pak již nebudou Romové, ale všichni ti, kteří s nimi nesouhlasí, mají jiné názory či jen jinak vypadají.

Stanislav Penc byl kandidátem Bursíkovy Strany zelených. Nadějí nové, zelené, k lidem vstřícné, humanistický orientované politiky. Pomáhal do Parlamentu lidem, kteří se tam nakonec dostali. Jak se tam pak chovali, vědí dnes všichni - ať již se to týká schvalování válek a hlasování o radarů, nebo i prosazování ekologických zákonů. Penc mlčel. Dnes ovšem píše a mailem rozesílá dopis, ve kterém píše, že Paroubek si za vajíčkové útoky na mítinky ČSSD vlastně může sám.

Kladu si otázku, jak je možné, že Češi, kteří sotva kdy veřejně projevují své názory a povětšinou si sypou popel na hlavu a zoufají nad tím, že nejsou schopni se alespoň v trochu větším množství shromáždit na důležitých demonstracích, aby ukázali, co si opravdu myslí - třeba o radaru, najednou spontánně někoho kamenují. Třebas vejci. A jak to, že se neobávají konfrontace s policií? píše Lucie Bottaro.

Když jsem zhruba před měsícem, vinou jinak úchvatného atmosférického jevu jménem blesk, přišel o internetové připojení, mohl jsem s chutí využít této příležitosti k naprostému odpojení od veškeré mediální virtuality. Ničím nerušená četba tübingenských klasiků a procházky hvozdem Českého lesa se staly výbornou náhražkou surfovaní na vlnách mediálního příboje. Včera jsem však opět zapojil internet a měsíc budovaná vnitřní harmonie poklidného vnímání okolního světa rázem skončila. Vajíčková salva mě utvrdila v neblahém tušení, že je jen otázkou času, než se směska výkalů v místní politické žumpě rozlije do ulic. Zajisté je pravda, že na české politické scéně najdeme jen hrstku aktérů bez nároku na své vajíčko, ale … píše Jan Smolák.

K probíhající diskuzi na Britských listech doporučuji přečíst rozhovor s Jiřím Paroubkem ZDE. Kromě toho, že se Paroubek umanutě drží toho, že protesty proti němu organizuje ODS, aniž by se zabýval jakoukoli sebereflexí, bych vypíchl tuto otázku a odpověď, píše Jan Steinsdörfer:

Sleduji se znechucením tzv. vrhače vajíček a nevím, proč se ČSSD nebrání jednoduchým technickým opatřením. Vždyť i američtí prezidenti a myslím, že i papež, pronášejí projevy chráněni jednoduchým hrazením z plexiskla. Takže doporučuji před shromážděními namontovat několik dílů z plexiskla před a nad řečníky a pro jistotu pak postavit někoho se stěrkou před plexi, kdyby pravicoví extremisté házeli předměty i na plexisklo. Technicky to není nijak složité, myslím, že je to poměrně levné řešení.

Dva šikovní řemeslníci s připravenými díly budou s podobnou prací hotovi do 1-2 hodin.

Jen když vám někdo umře, nebo když se rozvedete - to se vyrovná zoufalství, způsobenému náhlou nezaměstnaností. Situaci nových nezaměstnaných zkoumal britský deník Independent.

Tim Holden je vážně vypadající mladý muž v obleku. Obrací se k zaměstnancům menší grafické firmy. Podnik právě propustil dvacet procent svých zaměstnanců.

Holden hovoří s těmi, kdo zůstali, ohledně tzv."syndromu těch, kteří přežili". Po propuštění části zaměstnanců, vysvětluje, zaznamenávají ti, kdo nebyli propuštěni, stejný stres, jak ti, kteří přišli o zaměstnání. Může to vést k demoralizaci a k poklesu produktivity.

Vyhození z práce je psychologicky nevíce poškozující zkušenost, jaké člověk může kdy čelit. Co to znamená v národě, je nepředstavitelné. Zejména vzhledem k tomu, že jsou postiženi i ti, kdo propuštěni nebyli.

Pokud mám správné informace, na Facebook věnované házení vajec na Jiřího Paroubka je v tuto chvíli registrováno asi 40 000 uživatelů. Předpokládám, že Facebook využívají spíše lidé mladší. ODS má dohromady všehovšudy asi 20 000 členů, přičemž zdaleka ne všichni patří k mladším ročníkům. Vazby mezi ODS a novým českým "sportem" asi nelze zcela vyloučit, avšak představa o masívním průniku množiny ódeesáků a množiny vrhačů vajec nejspíše neobstojí. Proto se přikláním k názoru, který možná někoho uklidní, mě však vůbec ne: Lidé bombardují Paroubka vejci a dalšími předměty, nechtějí s ním ani s nikým jiným diskutovat či jinak civilizovaně komunikovat prostě proto, že jim v zásadě o politiku nejde, ale předsedu ČSSD jednoduše osobně nesnášejí. Několik lidí, kteří se zarytou nenávistí k Paroubkovi už léta v nejmenším netají, osobně znám. Ještě jednou, pro jistotu, opakuji: Není to podle mne primárně politická záležitost, ale záležitost silně osobní. Útoky jsou evidentně dobře organizovány, to ale s domněnkou o charakteru jejich individuální motivace není vůbec v rozporu.

Mezi mladými je teď in a cool být pravicový. Některým se líbí, když se Topolánek chová jako řeznický pes. Sociální demokraté jsou dobří tak pro postižené a seniory.

Sociální demokraté nejsou sexy ani trochu. Já jsem obecní chudý, proto jsem odsouzen k levici, ale sádelňáka Paroubka bych nevolil nikdy. Špendlíkovou hlavičku Tvrdíka. Existuje šedivější člověk než Bohuslav Sobotka?

To, co se stalo ve středu v Praze, nebyla už recese, ale agresivní politická provokace. Sprška stovek vajec, které byly součástí pražského mítinku ČSSD v Praze 5 na Andělu, ukázala, jak si někteří zdivočelí občané představují demokracii. Od vajec k lynči už je jenom krok. Namísto argumentů létala vejce (včetně natvrdo vařených či smrdutých), rajčata, plastové lahve, plechovky i nedojedené housky. Na Pankráci vzduchem letělo i lejno. Politika zůstala stranou. Násilí, kterému byli vystaveni sociální demokraté a jejich příznivci, bylo v "posametové" dvacetileté historii Česka bezprecedentní. Takto agresivní nebyli v minulosti ani Sládkovi republikáni.

ČSSD zcela správně hovoří o fašizujících skupinkách. Někteří z vejcometačů na Andělu zcela bezostyšně obhajovali nacionální socialismus. Jiní vyzývali k fyzickým útokům, sami posilněni levným vínem či pivem. Přítomní aktivisté "modrého týmu" vyzývali k volbě ODS. Násilí a hrozby násilím dosáhly takového stupně, že se jeho obětí stali nejen politici na pódiu, ale i novináři pod pódiem. Co přijde příště? Tyče od transparentů? Slzný plyn? Výbušky? Dlažební kostky?

Sledoval jsem narušované mítinky ČSSD už od rána. Různí lidé, ty samé postupy. Představa, že řádně ohlášený mítink je ring volný. Prostor pro jakoukoliv exhibici a provokaci. Moderátor sociálně demokratické akce na Pankráci nabízel dokonce protivníkům mikrofon - k diskuzi. Diskutovat chtěl i lídr kandidátky, vysokoškolský učitel Jiří Havel. Ani jeden z provokatérů této příležitosti nevyužil. Vejce ale ano. Na náměstí Jiřího z Poděbrad napadli dva z účastníků i reportéra Britských listů. Jeden z nich bude obviněn ze spáchání přestupku. Druhý měl štěstí, neb zůstal pouze u slovních hrozeb násilím a policisté jako náhodou nebyli v dohledu. Policie situaci naprosto spektakulárně nezvládala. Na Vinohradech chyběla úplně policie městská a policistů státních bylo na místě pouze několik. Na Smíchově se těch několik přítomných uniformovaných pořádkových policistů flákalo dost daleko od pódia, aby nic neviděli. Na žádné akci nebyli přítomni protiextremističtí policisté v civilu, kteří jindy houfně navštěvují mítinky anarchistů i setkání komunistů či ekologických aktivistů.

Žádost ČSSD o policejní ochranu mítinků si policejní prezídium vykládá nejspíš po svém. Namísto vynucování dodržování veřejného pořádku hovoří policisté o nejasné právní hranici mezi výměnou názorů a metáním vajíček. Shromažďovací zákon neznají, veřejný pořádek je jim lhostejný a konat nejspíš začnou až tehdy, až začne téci krev. A to může být kdykoliv. Protože záměrně vyvolávaná provokační a konfrontační atmosféra bez jakýchkoliv pravidel a absence orgánů státu dovoluje už použít i fyzické násilí - na ochranu vlastního majetku i vlastního zdraví.

KD│Počet amerických bank, které mají vážné problémy, překročil v prvním čtvrtletí patnáctiletý rekord o 21%, především v důsledku nákladů na ztrátové půjčky, informoval americký úřad pro pojištění vkladů Federal Deposit Insurance Corporation. FDIC klasifikoval 305 bank jako "problémové" a jejich celková aktiva proti minulému čtvrtletí vzrostla o 38% na 220 miliard dolarů - což je nejvyšší hodnota od roku 1993. Zároveň se prostředky ve fondu pojištění vkladů snížily o 25%, rovněž na patnáctileté minimum, napsaly Margaret Chadbournová a Alison Vekshinová pro agenturu Bloomberg.

Svět odsoudil jaderný test KLDR, mezinárodní společenství je pobouřeno… atd. Kdo je onen svět, ptám se? „Ještě nedávno velká část světa uvěřila spolu s prezidentem Obamou, že dobrá vůle překoná každý problém, … Barack Obama přišel s příslibem, který se opíral o přesvědčení, že každý mezinárodní problém má smírné řešení, “ říká v reakci na tuto událost publicista Jan Fingerland. Komentátor Milan Slezák na webu Hospodářských novin píše: „Ale jak jinak na KLDR? Komu by se po iráckých zkušenostech chtělo zavelet k invazi! Když by navíc na její úvod zřejmě přišly o život statisíce obyvatel jihokorejské metropole Soulu, která je v pohodlném dostřelu osmnácti tisíc severokorejských dalekonosných děl.“ Ukázka nelíčeného strachu a údivu poctivě placených žurnalistů – ždibec intelektuálního sekernictví.

Zdroj: ZDE ZDE

Chci reagovat na článek Tomáše Krystlíka "České historické lži". Tomáš Krystlík se nás snaží přesvědčit, že česká společnost lže jiným i sobě o svých dějinách a že prý bude muset "přestat neustále dokazovat světu i sama sobě, že Češi nejsou méněcenní a že se mu dokáží vyrovnat". Nevím, jestli si pan Krystlík myslí, že Češi jsou méněcenný národ nebo z jakého jiného důvodu formuloval svou větu právě takto. Jeho argumentace je však pochybná, neváhal bych ji označit za demagogickou, neboť obsahuje chybné interpretace, účelový výběr faktů i nesprávné faktografické údaje.

Před několika dny (i pro možné další zainteresované publikum) jsem se pokoušel cudně naznačit, že tzv. „esoterika“ (od astrologie po magii) nemá nutně důvěryhodný fundament. Snažil jsem se o nadhled. Chtěl jsem podchytit aspoň trochu, proč asi na obou stranách jedné diskuse zůstalo jen u dobré vůle. Neodsuzoval jsem svého antipoda. Ale psát zcela bez konstatování, zda něco je nějak mimo vědu, ne-li přímo i mimo realitu, to bylo samozřejmě obtížné. Stalo se následně jen to, že mi došlo několik souhlasných, vesměs obšírnějších mailů, a jen jediný byl nesouhlasný — právě od toho člověka, jemuž byl jako otevřený dopis adresován a jehož názory mi byly podnětem k napsání již zmíněného textu. dou?

Bezpečnostní poradci - někdy si vznešeněji říkají bezpečnostní analytici - musí samozřejmě v zájmu své profese nebezpečí nejenom vidět - nebezpečí, proti němuž radí -, musí je umět také znázornit, popsat a vylíčit. A potom navrhnout "opatření".

Přesně tak postupuje bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby (pro "bezpečnostního "poradce" nemůže být lepší doporučení) Andor Šándor, když se zabývá "korejským pokerem" (Právo 27. května). Konstatuje nejprve (promiňte dlouhý citát - bohužel je nutný):

I díky soustředění mainstreamových médií na počty hozených, vychytaných a trefených vajíček, či sledování kdo komu v davu jako první zatahal za rukáv, dostává jeden ze základních kamenů demokracie v České republice zásadní trhliny. Nebyla to Dělnická strana s Edelmanovou, která, když se držela zákonem stanoveného rámce (zejména co se propagace rasismu týče), byla, jak se v právním státě sluší, pravidelně chráněna policií, ani srazy komunistů na prvního máje, jejichž notorické narušitele už všichni znají, a pak policisté mohou jen poblíž čekat, až se tito lidé protizákonným způsobem projeví, aby jejich jednání zamezili; jsou to až předvolební akce ČSSD, jejichž sabotáž se stala denním koloritem.

Paleontolog z University of Washington Peter Ward v dubnu zveřejnil studii s názvem The Medea Hypothesis: Is Life on Earth Ultimately Self-Destructive? Kniha je primárně polemikou s tzv. hypotézou Gaia prosazovanou již po několik dekád britským vědcem Jamesem Lovelockem. Na základě existence některých samoregulačních mechanismů v pozemské biosféře začal kdysi Lovelock tvrdit, že bychom měli celou Zemi chápat jako jeden veliký organismus nadaný vlastním vědomím, jehož jsme součástí - organismus, který údajně jedná plánovitě a snaží se aktivně zajistit dlouhodobou stabilitu ekosystémů. Metafora vypůjčená z předantické řecké mytologie měla prezentovat planetu jako živoucí mateřské božstvo - a ve skutečnosti často fungovala jako most mezi vědou a novopohanským náboženským útvarem zvaným hlubinná ekologie, který v některých svých verzích Gaiu uctívá. S tímto nevěcným, mytologizujícím výkladem samoregulačních schopností biosféry nyní na stejné vlně polemizuje Ward, který se v dějinách Země zaměřil na velmi neharmonická období - a sáhl při jejich výkladu k antické metafoře dcery mytického kolchidského krále Aeetea Médeiy. Celý spor se pak pochopitelně nevede ani tak o jednotlivá fakta z přírodních dějin, ale pohybuje se vlastně především v oblasti ontotheologie.

Strana Zelených, znepokojena z házení vajec na mítincích ČSSD, vydala k tomu tiskovou zprávu. Sice jako obvykle až tehdy, když už se vyjádřili všichni, ale proč si nepřihřát mediální polívčičku... "V zavedených demokraciích, kde převládá slušnost a tolerance, vyjadřují lidé odlišné názory jinak, nenásilně. Nejlépe účastí ve volbách a volbou jiné alternativy", konstatují Zelení. "Jenomže naše společnost je hrozně polarizovaná, namísto soutěže argumentů se vede těžký politický boj o téměř cokoli." Jako kdyby oni byli tou alternativou... "Násilí ale nelze oplácet násilím, oko za oko v civilizované společnosti neplatí," říká v tiskové zprávě Kateřina Jacques.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V dubnu 2009 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 935.43 Kč. Příjem z reklamy byl 4 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 4. 2009 částku 27 264.36 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1,845.54 .

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.