Macek v Radiožurnálu

2. 6. 2009 / Boris Cvek

Psal jsem po nástupu Barbory Tachecí jako ředitelky Radiožurnálu (která ovšem ve funkci brzy skončila) o tom, že mi nevadí odchod tradičního autory ranní poznámky, totiž Ivana Hoffmana, z Radiožurnálu.

Myslím, že existuje spousta lidí, kteří jej mohli nahradit a střídat se v komentování tak, aby vznikla rozmanitost pohledů (něco podobného zvládly celkem dobře Lidové noviny v rubrice "Poslední slovo", kde s chutí čítávám texty Josefa Klímy).

Včera jsem byl ovšem ohromen, když jsem slyšel v 6.40 Miroslava Macka.

Tento bývalý prominentní a radikální politik ODS, který zfackoval Davida Ratha, mluvil o tom, jak se mu nelíbí, když na plakátech v předvolební kampani politici uměle vylepšují svůj vzhled. Prý takoví lidé budou stejní podvodníci v politice jako jsou ve věcech svého vzhledu. Úvaha velice primitivní, která nesahá Hoffmanovi ani po kotníky.

Navíc jsem se až zděsil, že zrovna Miroslav Macek moralizuje a chce nám radit, koho volit.

To už je opravdu konec světa, že Radiožurnál sahá po politických dinosaurech, figurkách minulosti bez jakéhokoli přesahu, aby nám vnucovali své názory i po svém pádu, jako by byli bez svého příběhu a jako by veřejný prostor už dostatečně neotravovali během svého vzestupu. Kromě Macka, jak jsem se dozvěděl na internetu, má ranní fejetony provozovat na stanici veřejné služby také Jan Kalvoda nebo mudrc, k němuž se často obrací o pýthickou věštbu i mnoho jiných médií, Miloš Zeman.

Podle mého názoru bývalý vlivný politik má stále zájem na tom vnucovat veřejnosti své staré pohledy a nějak ospravedlňovat, byť nepřímo, svou někdejší roli, navíc má určitě neformální vazby i na současné politiky. Může se z něj stát na stará kolena i moralizující děda (jako z Macka), ač kdysi býval příkladem nadčlověckého (a tedy nadmorálního) playboye.

Starý vlivný politik má v zásadě otevřený přístup do médií i bez toho, že by ho ta určila za svého pravidelného komentátora. Navíc starý politik je prostě starý a někdy by bylo i vhod, aby klíčové komentáře ve veřejnoprávních médiích mohla psát mladší generace nějakých Ivanů Hoffmanů, která se může jen tak vyprofilovat a zacvičit, dostane-li šanci. Nahradit ovšem Hoffmana Mackem nebo Zemanem, to je absolutní pitomost.

Můj článek o Radiožurnálu z ledna 2008: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.6. 2009