Tým amerických vědců vytvořil genetickým inženýrstvím bakterie, které dokáží vyřešit složité matematické problémy rychleji než počítače s křemíkovými procesory.

Výsledek jejich výzkumu byl právě zveřejněn v článku v časopise Journal of Biological Engineering. Vědci dokázali, že bakterie umějí vyřešit hádanku známou pod názvem Hamiltonian Path Problem.

Představte si, že chcete navštívit 10 největších měst v Británii, začínáte v Londýně (č. 1) a skončíte v Bristolu (č. 10). Řešením tohoto problému je nejkratší možná cesta.

Pozoruhodně ubohoučký text vydala Mladá fronta Dnes ve svém seriálu "Mých dvacet let svobody", od Taťány Le Moigne. Překročila tím docela rekordním způsobem svůj běžný standard primitivismu, způsobem, který je těžko uvěřitelný, navzdory tomu, na co jsou čtenáři od MFD zvyklí.

Na výplod, připomínající slohovou práci nepříliš bystrého žáka šesté třídy základní školy, nás upozornil František Řezáč, který k tomu poznamenává: "To bych přetiskl bez komentáře. To je perla! Kam se hrabou propagandisté z padesátých a sedmdesátých let - obojí bohužel pamatuju."

Komický text Taťány Le Moigne doporučujeme. Pobavíte se hodně. Je vlastně dobře, že šířením humoru přispívá MFD tak výrazně ke zdraví národa. Některé čtenáře může ovšem úroveň tohoto textu urazit, a tak naopak jejich zdraví poškodit. (Red.) ZDE

KD│ Polská vláda šetří - letos chce ušetřit dokonce i na mezinárodní připomínce 65. výročí Dne smutku - vyvražďování Romů během 2. světové války. Dotaci na ni snížila z 60 tisíc zlotých na pouhých 24 tisíc, napsala v Gazetě Wyborczej Lidia Ostałowska. Od roku 1990 2. srpna každoročně dochází k pietní připomínce na území Zigeunerlager v Osvětimi, kde se setkávají rodiny obětí. Letos však polská vláda nehodlá na akci, jíž se zúčastní zástupci evropských vlád, diplomatického sboru a Romové ze 14 zemí, a na niž má vystoupit Krakovská filharmonie za účasti romských sólistů, poskytnout ani polovinu původně přislíbených peněz.

Rusko v pátek varovalo, že nedovolí Gruzii, aby se znovu vyzbrojila. Přitom je zjevné, že vláda v Tbilisi požádala během návštěvy amerického prezidenta Joea Bidena Obamovu vládu, aby Gruzii poskytla nové zbraně.

Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že podnikne "konkretní kroky" k tomu, aby zabránilo Gruzii znovu si vybudovat svůj vojenský poetenciál, a přeruší vojenskou spolupráci s každou zemí, která bude Tbilisi dodávat zbraně. Zdůraznilo, že je "hluboce znepokojeno", že Gruzie připravuje další konflikt, protože před výročím loňské války, která začala 7. srpna, vzniká napětí.

Senát České republiky schválil "protikuřácký" zákon. Provozovatelé restaurací si podle něho od 1. července 2010 (pokud zákon schválí prezident) budou smět sami rozhodnout, zda bude jejich podnik kuřácký či nikoliv. Restaurace bude označena samolepkami.

Ve stále větší počtu zemí světa se však nesmí kouřit ve veřejných místnostech. Všeobecně přijímaný důvod pro tento zákaz je dvojí:

Před několika dny česká média v souvislosti s úmrtím významného činitele americké zahraniční politiky přinesla podrobný popis jeho politické a hlavně vojenské kariéry. Některá dokonce i zaznamenala jeho zásadní osobní další názorový vývoj. Jeho transformace byla mimořádného charakteru a nakonec i s politickým dopadem. Nezaznamenal jsem však pokus ozřejmit důvody a příčiny těchto změn. Bylo nám nabídnuto sebemrskačství, sebekritika, výčitky svědomí případně neunesení odpovědnosti a řada dalších příčin tohoto druhu. Nikdo se však nezmínil o transformačních zákonitostech působení právě na osobu jeho mimořádné intelektuální kapacity. McNamara již není, ale jeho cestu bychom si měli blíže ozřejmit, protože byla-li zákonitá, pak existuje i pro nás. Sám jsem se s McNamarou setkal dvakrát.

Když pod heslem Internet je naše moře vznikla Česká pirátská strana, mnoho "kamenných" konzervativních politiků se ušklíblo odporem k něčemu tak nicotnému a zbytečnému. Moralisté z řad tantiémových autorů a představitelů jejich lobbyistických kartelů se pohoršovali nad drzostí zlodějů a neschopností úředníků Ministerstva vnitra, kteří stranu, kladoucí si cíle změnit zákony v jejich neprospěch, bez problémů zaregistrovali. V tu chvíli se ovšem i v Česku, stejně jako předtím v jiných zemích Evropy, otřásl jeden z pilířů současného kapitalismu.

Reakce na rozsudek nad Fredrikem Neijem a dalšími zakladateli největší světové databáze bit-torrentů The Pirate Bay, kteří byli švédským soudem odsouzeni každý k jednomu roku nepodmíněně a zaplacení bezmála jednoho milionu dolarů, byla evropskou mládeží vnímána jako poslední kapka, při níž pohár trpělivosti s přeregulovaným světem přetekl. Výsledkem je obrovská solidarita, podpora a popularita švédské strany Piratparteit. Spontánní rozhořčení našlo politicky motivovanou aktivitu, včetně radikálních řešení.

Již několikrát jsem v Britských listech psal o výsledcích práce sociologa Petra Saka. Je to můj dobrý kamarád, což vždy předesílám, aby bylo jasno, že jsem v hlubokém konfliktu zájmů a zcela neobjektivní. Proto se soustředím jen úsporná fakta a přidám pár slov navíc. Petr Sak představil ve středu výsledky své práce na výzkumném grantu s názvem „Proměna sociálního obsahu kategorie generace seniorů s podtitulkem Příspěvek k sociologii třetího věku“, jehož zadavatelem je MŠMT ČR. Hlavním tématem tiskové konference byly nejen základní a povšechné informace o grantu, ale především průběžně výsledky z uskutečněných empirických výzkumů zaměřených na generaci seniorů.

Neuplyne skoro ani den, aby Strakova loutková scéna nepřišla s novým osvěžujícím představením. Pan premiér se již v době svého vstupu na scénu prezentoval svým oblíbeným výrokem, že kdo nemluví v číslech, neví, o čem mluví . Jde o známý výrok lorda Kelvina, což ovšem ještě nemusí nic vypovídat o jeho vhodnosti v souvislosti s posuzováním kvality České akademie věd. Pan premiér si to zjevně nemyslí a prohlásil, že je statistickým faktem , že ČAV zaostává, a uvedl několik čísel, mezi kterými zmínil mimo jiné prezentaci výsledků vědecké práce v impaktovaných časopisech a několik dalších ratingových konstruktů, které na současnou vědu dnes usilovně roubují ti, co jí vůbec nerozumějí a pletou si ji s baseballem nebo basketbalem nebo americkým fotbalem.

Rada federace Federálního shromáždění Ruské federace v předvečer 70. výročí zahájení 2. světové války vyzývá světové společenství čestně a nezaujatě vyhodnotit příčiny a následky této historické události. 2. světová válka, zahájena 1. září 1939, se stala obrovskou tragédií 20. století. Odnesla s sebou životy desítek miliónů lidí. Památka na ně musí zůstávat čistou, neposkvrněnou všemožným překrucováním s cílem zavděčit se politické konjunktuře.

Václav Kasík se stal synonymem pro člověka, který překáží kořistnému kapitalismu, který se nezastaví před ničím. Cenu rekonstrukce historické budovy Českého rozhlasu se snaží snižovat, co to jde. Odmítl s celým rozhlasem žít v komerčním pronájmu pražských developerů, který vehementně navrhovala místopředsedkyně Rady Jaklová, a koupil naopak nové budovy tak, aby propojil celý rozhlasový komplex na Vinohradské třídě. Zajistil bez problémů stavbu sítě rozhlasových studií v regionech, aniž by po státu žádal další peníze. Zajistil výběr poplatků bez konfliktů a rozšířil počet rozhlasových stanic o speciální a digitální. Rozhlas pod jeho vedením už deset let aktivně podporuje digitalizaci, najdete ho dnes v satelitních nabídkách, v DVB-T multiplexu spolu s Českou televizí, na internetu i v sociálních sítích.

Na místo toho, aby byl rozhlas stárnoucím a nezajímavým médiem pro důchodce jako kdysi vřeštící rozhlas po drátě, stal se dynamickým médiem i pro seniory i pro mladé, aniž by ve valné většině programu podlehl módní bulvarizaci. Jako jediný udržuje při životě rozhlasovou dramatizaci, dokáže jako jediný v republice nahrávat "live" v systému prostorového zvuku... Je toho ještě daleko víc, co Český rozhlas a jeho mistři techniky a tvůrci dnes dokážou. To vše je deset let Václava Kasíka ve funkci. A proto Kasík některým politikům vadí. Kasík totiž není na prodej...

Chce se mi dodat: ...jako jiní, kteří za pětačtyřicet tisíc měsíčně ředitelského platu prodají klidně i babičku. Ten, který se naučil měnit svůj názor jako Paroubkovy ponožky, ví, že hovořím právě o něm. Kdo ohne páteř jednou, přelomí se v pase už kdykoliv a nezasluhuje úcty, ale jen pohrdání.

"Obhajovací" řeč Václava Kasíka před "popravčí četou" Rady Českého rozhlasu nepostrádala prvky improvizace, protože Rada Českého rozhlasu nepovažovala za nutné seznámit generálního ředitele s důvody jeho odvolání předem, dokonce mu ani nedala Důvodovou zprávu k jeho odvolání v písemné podobě. Musel si o ni říct sám... Nedodržela lhůtu, určenou pro obhajobu, danou jednacím řádem. Obhajobu Kasíka nijak nerozporovala. Raději v průběhu projednávání bodu "odvolání" změnila Rada dvakrát jednací řád. O to cennější je tento dokument, protože ukazuje marnost věcných argumentů, jestliže je o vašem osudu rozhodnuto předem kdesi v politickém zákulisí budoucí velké koalice. Neříkám, že se generální ředitel nedopustil chyb. Těch se dopouští každý řídící pracovník. V jakémkoliv podniku. Chyb se mohou dopouštět i vaši podřízení, za které nesete zodpovědnost. Žádná z chyb, kterých se dopustil Kasík (či jeho podřízení), nebyla taková, aby kdokoliv ho označoval za neschopného ředitele. Žádná z nich fatálně nepoškodila Český rozhlas jako instituci, ani vysílání veřejné služby. Ty chyby, o kterých se Kasík dozvěděl, okamžitě a neprodleně napravoval.

Zbývá jediné, co můžete při svém odvolávání mimo funkce a požitků s ní souvisejících ztratit. Hrdost, sebeúctu, rovnou páteř, vlastní tvář. Kasíkovi zůstaly, i když byl vzápětí po své "obhajovací" řeči Radou odvolán. │ŠOK

Rada Českého rozhlasu mne ve středu 22. července 2009 odvolala z funkce generálního ředitele. Je to její právo, nemohu však akceptovat důvody, na nichž mé odvolání postavila, a způsob, jakým akt vykonala - odporuje zákonu o Českém rozhlasu. Uspěchané odvolání generálního ředitele jen krátce před volbami veřejnoprávní médium destabilizuje a ukazuje na cíle, které tím Rada nejspíše sleduje.

V souvislosti s argumenty Rady Českého rozhlasu, uvedenými v mém odvolání, jsem připustil některé chyby. Ty jsem ale vždy neprodleně napravoval. Deset let působení nemůže být zcela bezchybné. Jsem však přesvědčen, že pozitiva převažují. Předávám Český rozhlas se 189 miliony Kč zisku v pololetí roku 2009, s rekonstrukcí historické budovy dokončenou ze čtyř pětin, s rostoucí poslechovostí a v situaci, kdy povinné výroční zprávy Českého rozhlasu procházejí poslaneckou sněmovnou už řadu let bez námitek. Kdo nic nedělá, nic ani nezkazí. Pokud můj nástupce bude postupovat dle tohoto pořekadla, nebude mít problémy.

The regulatory Council for Czech Public Service Radio has dismissed Václav Kasík, the Chief Executive of Czech Radio. The reasons given for Kasík's dismissal are not very convincing. The Council for Czech Radio is seen by many as incompetent and politically biased. Critics point out that the Council for Czech Radio has been, over the years, systematically trying to limit the activities of Czech public service Radio, in line with the interests of private broadcasters, constraining anyone who would wish to develop a versatile, flexible and modern public service radio broadcasting in the Czech Republic.

The official reasons, given for Kasík's dismissal are these:

Neokomunisté (řada členů Rady Českého rozhlasu) skrývající se za flanďáky (Jiří Florián) se zachovali přesně podle ideologie svých sovětských vzorů z padesátých let a bez možnosti odvolání, s bezpecedentním porušením zákona a vším co pošlapat šlo, odvolali vcelku úspěšného ředitele rádia, píše Milan Fojt. Tato legrace ovšem souvisí i s legrací jinou. A to jsou koncesionářské poplatky.

Bez ohledu na řvavý primitivismus a aroganci Rady Českého rozhlasu je nutno podotknout, že systém rozhlasového a televizního vysílání mezinárodně se octl ve stavu probíhajících dramatických změn a lze se obávat, že i velmi kvalitní britský duální (komernčně-veřejnoprávní) vysílací systém zanedlouho zařve smutným hlasem. Se všemi problémy, které se v drsné formě objevují na české mediální scéně, zápolí v mírnější formě i britský vysílací systém.

Koncesionářský poplatek za vysílání veřejné služby měl zajistit kvalitní vysílání bez ohledu na komerční tlaky. Jak všichni dobře víme, argument "když bude pořad dobrý, divák si za něj rád zaplatí", nefunguje - pod komerčními tlaky se rozhlasové a televizní stanice přizpůsobují nejnižšímu společnému jmenovateli a všechny velmi brzo vypadají stejně.

Tolik již toho bylo řečeno, a přesto stále nemůžeme mlčet.

Myslím, že současný vývoj okolo Českého rozhlasu si zasluhuje ještě jednu vysvětlivku. Domnívám se, že kulturní instituci mají vést jedinci, kteří nejen ví jak řídit fabriku, ale chápou i éthos veřejné služby. Kterým něco říká vzdělání, kultura, nezávislost, hrdost a syboličnost národní kulturní instituce. Tak trochu jsem tato slova naznačil v analýze "Odvolání Kasíka - neblahá budoucnost tohoto národa, aneb komu překáží veřejná služba rozhlasu?", když jsem napsal:

Nemám za zlé primitivům, že se chovají jako z řetězu utržení. Že nerespektují zákony, pravidla, ani morálku. Jsou to primitivové. Je to jejich přirozenost a je plnou odpovědností těch, kteří je do funkcí volili, za metody i cíle. Vše je spektakulárně občanům na očích. Ti, pro které je důležitější výsledek než cesta, kterou se k němu dojde, jásají. Ti, pro které je cesta součástí cíle, ke kterému se má jít, zvrací. Je to dva tisíce let starý spor mezi dvěma židovskými učenci o tom, v jakém pořadí se zapalují svíce na chanúkíji. Je to spor mezi rabíny Hilelem haZaken a Šamajem o determinovanost našeho bytí. O tom, zda je budoucnost předurčena a nebo máme volbu svět měnit. Zvítězila škola Hilelova, protože „svatost zvětšujeme, ale nezmenšujeme“. To co jsem si odmítal přiznat, je, že lze změnit názor během jednoho dne - bez veškeré logiky. Že takto nízko klesne i člověk, který také shodou okolností řídí národní kulturní instituci. Pro mne je "šestý hlas" při odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu obrovským zklamáním a vizí chmurné budoucnosti.

KD│ Tři starostové z New Jersey, ale také několik rabínů, bylo uvězněno v rámci federálního vyšetřování politické korupce, obchodování s lidskými ledvinami a praním špinavých peněz. S odvoláním na vyšetřující orgány a agenturu AP o tom informoval deník Haaretz. Mezi 44 zatčenými je i starosta města Hoboken Peter Cammarano, který se ujal úřadu teprve před 23 dny. Podle informací prokuratury v Newarku, New Jersey, přijal Cammarano na úplatcích 25 000 dolarů. V rozsáhlé korupční kauze šlo o úplatky spojené s příslibem oficiální podpory určitých projektů. Centrální roli sehrál informátor FBI, který je synem místního rabína a před třemi lety byl obviněn z bankovního podvodu. Podařilo se infiltrovat síť zabývající se praním špinavých peněz v Brooklynu nebo městečku Deal (New Jersey) prostřednictvím židovských charitativních organizací. Mezi červnem 2007 a červencem 2009 tak byly údajně vyprány zhruba 3 miliony dolarů.

Italský týdeník L'Espresso zveřejnil na svém serveru další nahrávky rozhovorů, které údajně vedl italský premiér Silvio Berlusconi po pohlavním styku s prostitutkou. Skandál se tak dostává do sféry už opravdu zdrcující trapnosti.

KD│ Poslední esej vycházel z rozlišení E.F. Schumachera, který ve studii Small is Beautiful rozdělil statky na primární produkované přírodními procesy a na sekundární vyráběné lidskou prací. Poukázal přitom na fakt, že sekundární statky nemohou být vyrobeny, pokud nemáte po ruce nezbytné statky primární.

To je pravda, kterou současní ekonomové často přehlížejí. A existuje přinejmenším stejně důležitý rozdíl mezi oběma zmíněnými typy statků a zbožím neprodukovaným ani přírodou, ani prací. Jde o terciární, nebo přesněji finanční statky; v dnešním světě tvoří zmíněný typ statku (v dolarovém vyjádření) největší jednotlivou třídu zboží, a trhy, na nichž je nakupováno a prodáváno, ovládají ekonomiky průmyslových států. Nazvat tento stav poněkud nešťastným přitom znamená drasticky jej podcenit, protože systematická chyba způsobovaná našim společnostem dominancí finančního zboží patří k nejmocnějším faktorům, které náš svět ničí.

Představte si korporátní obligaci s nominální hodnotou 1 000 dolarů. V ekonomickém smyslu jde o zboží – může být koupeno nebo prodáno, existují lidé, kteří si je přejí koupit, stejně jako lidé schopní je vyprodukovat a prodat. Ale když tuto obligaci porovnáte s jinou, hmatatelnější věcí, zjistíte, že obligace je poněkud podivným typem zboží. Neobsahuje totiž nic jiného než příslib jisté korporace vyplatit k nějakému budoucímu datu 1 000 dolarů. Tento slib může, nebo nemusí být splněn – špatné obligace jsou například nakupovány a prodávány s plným vědomím toho, že šance nabyvatele nejsou dobré – ale i s touto šancí se zachází jako s hodnotou.

KD│ Knihy pocházející ze Sýrie nebo Libanonu, který je největším vydavatelem publikací v arabštině, jsou v Izraeli ilegální. Návrh poslankyně Yuli Tamirové (Strana práce) by měl embargo odstranit. Mezitím však musejí čtenáři čelit zákazu dovážet arabské knihy, informoval Yuval Azoulay v deníku Haaretz. Obyvatelka severoizraelské vesnice Mi'ilya Mariam Kassisová se nedávno vrátila z návštěvy jordánského Ammánu. Když procházela hraniční kontrolou, izraelští celníci našli v jejích zavazadlech přepisy mezinárodního vysílání BBC v arabštině z 50. let. Vezla je bratrovi, který měl přijet na návštěvu z USA.

Knihy, kterým celníci nerozuměli, byly Kassisové zabaveny s odůvodněním, že pocházejí z Bejrútu a jedná se tedy prý o "obchod s nepřítelem". Kassisová je však právničkou a ví, že podle zákona nemůže být věc zabavena bez náhrady vyjma případu, kdy jde o vymáhání dluhu. Podle Hannen Naamnehové z Právního centra pro práva arabské menšiny záležitost nesouvisí s obsahem zabavených knih, ale se zákazem obchodu s některými zeměmi. Avšak i knihy zakoupené v jiných zemích než v Sýrii či Libanonu není možno jen tak dovézt. Objednávají je osoby se zvláštní licencí a seznam objednávaných publikací kontroluje vojenská cenzura, přičemž všechny syrské či libanonské publikace jsou automaticky vyřazeny. Ze dvou "zakázaných" zemí nicméně v současnosti pochází nejméně 80% všech arabsky psaných knih v Izraeli.

Na několik dní u nás udeřila tropická vedra. Ve městech se pomalu nedá žít. Sálající asfalt, suchý beton a zapáchající odpadní kontejnery a kanalizace trápí zpocené lidi. Projevuje se nedostatek zeleně a vzduch ovlažující vody. Ačkoliv předtím vydatně pršelo, ve městech to není nic platné.

Irská vláda rozhodla, že rouhání proti víře se od nynějška bude trestat podle zákona pokutou až do 25 000 euro. Někteří lidé se tomu diví. Že by pro to měli v téhle souvislosti ale vlastně lepší důvod, o tom něco v téhle poznámce…

V posledních týdnech byly v Íránu zatčeny stovky, či spíše tisíce lidí, kteří se zúčastnili povolebních protestů. Jsou mezi nimi prominentní osoby včetně akademiků, novinářů a politických aktivistů, ale také řada obyčejných lidí. Existují vážné obavy, že jim hrozí mučení a nespravedlivé soudní procesy.

Lidé na pěti kontinentech vyjádří v sobotu 25. července zatčeným demonstrantům solidaritu. Na veřejných shromážděních budou žádat propuštění těch, kteří ve vězení skončili pouze pro uplatnění svého práva na svobodu projevu.

KD│ Abychom lidi naučili myslet, každý rok utratíme miliony dolarů. Investujeme do všeho, počínaje vojenskými akademiemi a konče poddůstojnickými školami. Zejména naše lepší školy ve snaze představit složitou a interaktivní povahu mnoha rozhodnutí konfrontují budoucí lídry s široce pojatými problémy a historickým vhledem. Bohužel, jen co absolvují, vrací se naši lidé do světa ovládaného antitezí každého myšlení: PowerPointem. Nepropadejte omylu, PowerPoint nepředstavuje neutrální nástroj — je aktivně nepřátelský vůči pečlivému rozhodování. Zásadně transformoval naši kulturu, když změnil očekávání ohledně toho, kdo rozhoduje, o čem a jak k rozhodnutí dospěje. I když se to může jevit jako přílišná generalizace, myslím, že krátké zkoumání vlivu PowerPointu toto tvrzení podpoří, napsal plukovník T.X. Hammes pro Armed Forces Journal.

Poslední bod, totiž jak dospíváme k rozhodnutím, je nejnápadnější. V dobách před PowerPointem personál připravoval strohé dvoustránkové až třístránkové shrnutí zásadních otázek. Ten kdo rozhodoval si dokument přečetl, měl čas ho promyslet a pak se účastnil mítinku, kde se věc prodiskutovala. Samozřejmě, že ostatní účastníci diskuse dokument také četli a měli čas se připravit. Naproti tomu dnes osoba zodpovědná za rozhodnutí sleduje dvacetiminutovou prezentaci, po níž následuje pětiminutová diskuse — a poté se očekává, že padne rozhodnutí. Často je personál předem nepříliš dobře připraven diskutovat dané téma. Celý proces má tedy na organizační práci a rozhodování zhoubný účinek.

Mansur Achmedov a Hassan Selejmanov byli v Británii teprve čtrnáct dní, když se stali terčem útoku. Oba chlapci ve věku 14 a 15 let nastoupili do autobusu č. 12 z Brightonu do nedalekého Peacehavenu, kde plánovali přespat po večeru stráveném u nových přátel.

Chlapci, kteří v jihoanglickém Brightonu studovali angličtinu v jedné z četných jazykových škol ve městě, mluvili svou rodnou uzbečtinou, když jejich rozhovor přilákal pozornost dvou mužů za nimi.

"Mluvte anglicky!" jeden z nich zařval. "Jste teď v Anglii, tak mluvte anglicky." Chlapci přešli do lámané angličtiny, ale to muže neuspokojilo. Vypadalo to, že jsou opilí.

Když chlapci z autobusu vystoupili, muži šli za nimi a bili a kopali je, když se chlapci snažili utéci. Vrátili se do domu, kde bydleli, ale útočníci šli za nimi. Křičeli na ně rasistické nadávky, znovu na chlapce zaútočili a jejich španělskému kamarádovi, Xavierovi, který ležel na posteli, dali pěstí do obličeje.

Prezident Barack Obama zasáhl do trpké rasové kontroverze. Vyjádřil se, že bělošský policista jednal "hloupě", když zatkl slavného černošského profesora z Harvardské univerzity, Henryho Louise Gatese poté, co se pokoušel vylomit dveře vlastního domu.

Gates byl zatčen poté, co sousedi zavolali policii, když viděli, jak se s černošským taxíkářem snaží vylomit zaseklé dveře svého domu v městě Cambridge ve státě Massachusetts.

Komunisté vydali manuál, obsahující „správné“ odpovědi na některé časté otázky, které jejich členové a politici dostávají od občanů. Dopředu je třeba říci, že doopravdy nejde o žádný tajný dokument, jak už se z různých stran ozvalo. Účelem manuálu je především posloužit členské základně a poslaneckým kandidátům KSČM při kampani před říjnovými volbami do Parlamentu ČR, ale je také zároveň vyjádřením politických pozic této strany pro širokou veřejnost.

Baracku Obamovi se podařilo globálně obnovit dobrou pověst Spojených států a vrátit ji do stavu, v jakém byla před nástupem George Bushe k moci, avšak mnoho lidí v muslimském světě dál zastává vůči Americe nepřátelský postoj. Vyplývá to z průzkumu, zveřejněného ve čtvrtek.

Přečetl jsem si Poznámku na okraj v BL "O nedostatku učitelů v Německu" od pana Uwe Ladwiga a rozhodl se na ni reagovat, neboť jsem se v uplynulých 3 letech pokoušel živit v ČR právě jako učitel; konkrétně v Praze, ve Zruči nad Sázavou, v Kolíně a v Pečkách. Nejprve jako učitel angličtiny, poté jako učitel hudby.

Můj celkový dojem z vyjádření pana Ladwiga je ten, že pláče sice dobře, ale na špatném hrobě. Píše o neuvěřitelné drzosti některých německých politiků a odborářů, která má spočívat v tom, že chtějí přijímat kvalifikované pracovníky z Východu, aniž by tyto země odškodnili.

Zaujal mě v Britských listech, ve vydání z 22. července, text s otázkou v titulu: „Je literatura mrtvá?“ Článek je výňatkem z rozhovoru Aleše Merenuse s Františkem Schildbergerem, otištěném v olomouckém časopise Krok .

Téma rozhovoru je velice zajímavé a výňatek přináší postřehy, se kterými se lze ztotožnit. Nicméně, v jedné jediné věci si dovolím drobnou námitku. V textu je citována úvaha spisovatele Arnošta Lustiga, který říká, že patrně „… film bude ten způsob, jakým se vyprávějí příběhy.“ Film je tedy legitimním nástupcem „báječných vyprávění starců“ i psané nebo tištěné knihy.

Současný spor o financování ČAV je o penězích jen částečně. V zásadě jde o snahu moci odkázat vědce do patřičné poníženosti.

Já pán, ty pán, ale kdo má peníze, je ještě větší pán. Pro moc přece nemůže být nic krásnějšího než pohled na plazícího se vědce, vděčného za drobnou almužnu.

ČAV je nejen postižena servilností vlastního vedení, ale i zatížena napadnutelným dědictvím minulosti, totiž tím, že základní výzkum byl organizován podle sovětského vzoru.

V SSSR svým způsobem přetrvala úcta nejen k carským akademikům, ale později i k těm, kteří se znelíbili (nejvýznamnějším příkladem je Sacharov, který přes své disidentství nebyl nikdy zbaven titulu akademika).

Britská vláda vypracovala studii, z níž vyplývá, že z každé libry, investované do vědeckého výzkumu v humanitních oborech, má země bezprostřední prospěch v hodnotě 10 liber a dlouhodobý prospěch dalších 10-15 liber. Britská grantová agentura pro vědecký výzkum v humanitních oborech AHRC investovala v letech 2006-2007 do humanitního výzkumu 60,3 milionů liber. Znamená to, že z něho podle výpočtů britské vlády měla společnost bezprostřední zisk v hodnotě 616.9 milionů liber a během nadcházejících 25 let ze očekává další zisk v hodnotě přibližně 1 miliardy liber.

Britská vláda si ovšem v současnosti začíná přímo diktovat, v jakých tematických okruzích si přeje, aby probíhal humanitní výzkum.

Témata jsou naštěstí ještě velmi obecná, přesto je jistě sporné, když si vláda určuje priority, jaký výzkum hodlá financovat. Většina nových objevů a myšlenek totiž vzniká mimo předem plánované a nařízené struktury. Britská vláda financuje dnes v oboru humanitních studií tato výzkumná témata:

• Pronikat za text: Performance, zvuky, hlasy, obrazy a předměty
• Design v 21. století
• Diaspory, migrace a totožnost
• Program digitální ekonomiky
• Globální nejistota
• Počítače v humanitním výzkumu
• Krajina a životní prostředí
• Výzkum muzejí a galerií
• Nová dynamika stárnutí
• Náboženství a společnost
• Věda a kulturní dědictví

Další podrobnosti v angličtině ZDE

Executive Summary výzkumu britské vlády, že se výzkum v humanitních studiích vyplácí, v angličtině, ZDE

KD│ Od státního převratu v Hondurasu uplynuly již tři týdny, ale Spojené státy se dosud nepřipojily k mezinárodnímu společenství, jež jasně odsoudilo nezákonné svržení honduraské vlády. Navzdory tomu, že prezident Obama označil puč za ilegální a uznal Manuela Zelayu za legitmního prezidenta, ministerstvo zahraničí odmítlo události označit za puč a nepodniklo ani akce požadované zákonem, včetně přerušení pomoci Michelettiho vládě. Když se Zelaya v neděli 5. července pokusil o návrat do Hondurasu, velkého protestu u letiště se podle odhadů zúčastnilo na 500 000 lidí. Junta střílela a zabila dva mladé účastníky protestů, ale ani to úřadu Hillary Clintonové nestačilo. Krize demokracie v Hondurasu tedy demaskovala i krizi v samotných USA, napsal Tom Loudon v magazínu Truthout.

Během návštěvy mi Hondurasané opakovaně zdůrazňovali, že pokud by vláda Spojených států opravdu upřednostňovala demokracii, vyslala by jasný signál - a odsouzená junta by se ještě téhož dne zhroutila. To, že k tomu nedošlo, staví USA v Latinské Americe znova na špatnou stranu barikády a šokujícím způsobem připomíná éru diktatur a brutálních protipovstaleckých tažení. Spojené státy po celé dekády využívaly Honduras jako vojenskou a zpravodajskou základnu pro protipovstalecké operace v sousedních zemích. V 80. letech velvyslanec John Negroponte řídil protipovstalecká tažení a velel ilegální armádě contras v Nikaragui. Region díky masivnímu přísunu vojenské pomoci, vybavení, díky řízení a výcviku vojenských velitelů v neblaze proslulé School of Americas velmi strádal. Ve jménu "boje proti komunismu" zde trpěly statisíce lidí.

Jarmila Poláková
Absolvovala obor zasilatelství na průmyslovce v Břeclavi, pracovala ve Svazu Romů v Břeclavi.
Nic bych neměnila, Romano hangos (RH) se mi líbí tak jak je.

V sobotu 25. července se Praha připojí k dalším více než 50 městům světa, v kterých budou lidé požadovat propuštění zatčených íránských demonstrantů. Tuto celosvětovou akci pořádá koalice organizací včetně Human Rights Watch a Reportérů bez hranic. V ČR se organizace ujala místní pobočka Amnesty International. Aktivisté popíší chodníky a vozovku před íránskou ambasádou v Praze stovkami jmen osob, které byly v posledních týdnech v Íránu uvězněny.

Kdy: 25.7.2009, 15:00 hodin
Kde: Velvyslanectví Íránské islámské republiky, Na Zátorce 18, Praha 6

Na návštěvu Ukrajiny – „Francie východu“ – jak se jí dříve říkávalo pro její velikost, počet obyvatel a výkonné zemědělství, přijel americký viceprezident Joe Biden. Přijel uklidnit některé politiky, kteří se stejně jako Václav Havel a jeho družina „vysloužilých“ obávají, že je USA obětují oteplení vztahů s Ruskem a celý region se dostane na druhou kolej.

Na stromech dozrávají letní jablka a v září začne sklizeň ostatních odrůd, ale i hrušek… Pokud máte na zahrádce vysazených pár ovocných stromů, tak sklizeň je pro vás zábavou. Jenže když stromků jsou tisíce? V tom případě se hodí robot. Tedy hodil by se, kdyby byl. Jednou z firem, která má celkem velkou šanci, že její výzkumný tým v reálu předvede umělého sběrače ovoce a i ošetřovatele vinohradu, je celkem známá Vision Robotics.

tisková zpráva

Iniciativa Ne základnám se rozhodla uspořádat v sobotu 25. července druhý pochod v Brdech. Jeho začátek bude ve 14 h na náměstí městyse Jince. Zde kromě zástupců Iniciativy Ne základnám vystoupí také představitelé protiradarových stran a především zástupci Ligy starostů proti radaru.

Kolem 15h se pochod vydá směrem k Záskalské přehradě (cca 6 km), kde od 17h začne druhá část programu. K dispozici budou informační materiály, promítání krátkých filmů, fotografií a videí z protiradarových protestů.

Cílem této akce je letní formou protestovat proti ratifikaci radarových smluv, které byla nucena Topolánkova vláda stáhnout z projednávání v Poslanecké sněmovně. Výstavba radarové základny je stále aktuální.

Tento pochod je také první ze série protestních a informačních akcí, které proběhnou do říjnových předčasných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 209 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 48 370.86 Kč, příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.6 2009 částku 63 103.34 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €761,80.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.