Britské státní zdravotnictví National Health Service se nyní stává terčem stále šílenějších politických útoků amerických Republikánů, kteří ve snaze zlikvidovat Obamovu reformu amerického zdravotnictví zuří proti britskému „socialistickému“ systému.

Reportéři deníku Guardian předložili kritická tvrzení amerických konzervativců, týkající se britského státního zdravotnictví, relevantním zdravotnickým odborníkům v Británii.

Americký prezident Obama zaujal ústřední postavení v trpké celonárodní diskusi o reformě zdravotnictví. „Potřebuji vaši pomoc,“ zdůraznil v projevu před občany v přeplněné síni na radnici v městě Portsmouth ve státě New Haven. Je třeba překonat to, co Obama charakterizoval jako „divoké zkreslování“ jeho zdravotnické reformy, jehož se dopouštějí její odpůrci a zástupci soukromých zdravotnických firem. Obama charakterizoval svou reformu zdravotního pojištění jako jeden ze sloupů ekonomiky jednadvacátého století. Zdůraznil, že změní systém, v němž zdravotní pojišťovny běžně odmítají platit za léčení lidí s předem existujícími nemocemi. „Jsem přesvědčen, že je to nesprávné,“ řekl Obama. „Vede to rodiny i podniky k bankrotu, a proto my v roce 2009 schválíme reformu zdravotnictví.“

Jako komentátor, který pravidelně publikuje ostrou kritiku, se snažím nezpochybňovat motivy lidí, s nimiž nesouhlasím. Dnes toto pravidlo poruším, píše v deníku Washington Post Steven Pearlstein.

Nedávné útoky šéfů Republikánské strany a jejich ideologických souputníků proti reformě zdravotnictví byly tak zavádějící a tak falešné a pokrytecké, že mohly být jedině produktem cynického úsilí získat stranickopoliticky navrch. Otrávením politické studně se tito lidé vzdali jakéhokoliv předstírání, že jsou loajální opozicí. Stali se z nich političtí teroristé, ochotni říct či udělat cokoliv, aby zabránili zemi dosáhnout konsensu ohledně jednoho z jejích nejvážnějších domácích problémů.

Demokratičtí poslanci z Kongresu se snaží argumentovat ve prospěch Obamovy zdravotnické reformy v sérii schůzi na radnicích ve svých volebních okrscích. V mnoha případech se tyto schůze proměnily v hádky a podstatou jsou emoce, zuřivost, nikoliv argumentace. Mnoho protestujících nechce na schůzích diskutovat, ale ty schůze chce zlikvidovat. Mají s sebou transparenty politiků s ďábelskými rohy, anebo fotografie Obamy s Hitlerovým knírkem. Tvrdí, že Obamova vláda chce zavést euthanásii. Je to všechno velmi odporné, píše v deníku Financial Times Clive Crook.

Prezident, který vůbec není Američan, ve spolupráci se sionistickými poradci, co chtějí umožnit domácím zvířatům žalovat své majitele, navrhuje reformu zdravotního systému, jež zruinuje americkou ekonomiku, zabije vaše nemocné rodiče a postižené děti. Tak lze shrnout hlavní politické mýty vypouštěné o parlamentních prázdninách do oběhu americkou opozicí. Strach a chvění zmocňující se běžného Američana při pomyšlení na nejistou budoucnost tak postupně posouvají veřejnou debatu do zcela nevěcné, iracionální roviny, v níž vládnou "názory" bez jakékoliv opory ve stavu světa. Výsledkem je rostoucí hysterie, šířící se hrozby politickým násilím a nebezpečí, že se celý ten temný vír uchytí v myslích běžných mediálních konzumentů na pořádně dlouhou dobu.

Dean Baker v této souvislosti upozorňuje na selhávání médií, která by měla zkoumat vztah politické propagandy ke stavu světa - a je-li něco naprosto nepodložené, říci jasně, že je to naprosto nepodložené. Politici budou podle Bakera operovat naprosto čímkoliv, včetně obvinění oponenta z ochodu s drogami nebo masových vražd, pokud je média nedonutí, aby dodržovali alespoň nějaká pravidla. Když Sarah Palinová nesmyslně obvinila Obamu, že plány na reformu zdravotnictví ohrožuje život jejích rodičů a postiženého dítěte, měla nastoupit média coby hlídací pes demokracie a jasný faul označit za jasný faul. To se však v řadě případů neděje. Podle Bakera za hysterii kolem Palinové - tedy fakticky i za posun politické kultury směrem k hrozbě násilím a "rozbíjení schůzí" - může pravicový Washington Post, který neplní roli demokratického média.

Píšu o tom léta. Ale teprve teď, když jsem se octl v samém ohnisku celé věci, mě zasáhlo naplno, jak je to nespravedlivé. Jako všichni ostatní jsem bezmocný. Sleduju, jak se zpomaleným pohybem realizuje katastrofa, píše George Monbiot v deníku Guardian.

Žiju v posledním malém koutu Galie, kterou ještě neokupovali Římané. Jinými slovy, v malém venkovském městečku (Machynlleth, uprostřed Walesu), které ještě nedobyly supermarkety. Nikdo neočekává, že to vydržíme dlouho. Minulý měsíc podalo Tesco žádost, že si nás chce podrobit. Chce postavit na okraji městského centra obrovský supermarket. Jeho plocha bude dvakrát tak velká jako plocha všech obchodů s potravinami ve městě, a bude daleko větší než naše malá osada (2100 obyvatel) dokáže finančně uživit. Tesco tu bude prosperovat jen tehdy, pokud všechny ostatní obchody budou zlikvidovány a zákazníci sem začnou jezdit zdaleka.

Nějakou dobu se příliš nezajímám o to, co se "děje". Nemám na to čas. Když se ale ke mně dostalo oněch Několik vět 2009 (třeba ZDE), které sepsala paní Šiklová (Pozn. red.: Na internetu se šíří tvrzení, že Jiřina Šiklová není autorem tohoto textu, ZDE), uvědomil jsem si, že stále žijeme v zajetí minulosti, že posuzujeme skutečnost daleko více prizmatem různých reminiscencí než snahou o postižení toho, co ve skutečnosti je, že si stále nejsme schopni dostatečně přiznat skutečnost v jejich autentických vztazích. A že si intelektuální elity hýčkají svůj romantický pocit paralelního světa "nás dobrých" a těch "druhých zlých". A že neautentičnost takových představ pak plodí dokumenty, které způsobí jen nepatrný vzruch, aby následně zapadly v zapomnění, protože nic jiného si, žel, nezaslouží.

Kulatý stůl s názvem "Gruzie – rok po válce. Český pohled", uspořádaný gruzínskou komunitou Samshoblo a Ústavem mezinárodních vztahů, se včera v odpoledních hodinách uskutečnil v prostorách ÚMV na Nerudově ulici. Akce měla být primárně věnována českému pohledu na situaci v Gruzii rok po vypuknutí "olympijské války". Bohužel, z českých politiků se akce zúčastnil pouze senátor Jaromír Štětina, který spíše než jako reprezentant českého Senátu působil coby tiskový mluvčí gruzínského prezidenta. Pokud jde o Gruzíny samotné, zástupci Samshobla Jimi Dabrundashvili a Georgij Alanija na rozdíl od Štětiny nepronášeli chvalozpěvy na Saakašviliho; Alanija dokonce v jeden okamžik vehementně prostestoval proti Štětinově snaze vykládat loňský konflikt jako údajný ruský neúspěšný pokus o svržení gruzínského prezidenta.

Ne že by z české strany nebylo možno prezentovat nic jiného než Štětinovo prosaakašviliovské PR: Jaromír Dolanský z humanitární organizace Hand for Help, která provozuje českou nemocnici nedaleko města Gori, a Martin Náprstek z České rozvojové agentury pomáhající s budováním nových sídel pro vnitřně přemístěné osoby, zajišťující dodávky zemědělské mechanizace a plánující čističku odpadních vod, byli rozhodně schopni představit konkrétní práci na Kavkaze a v rámci jejich specializovaného hlediska i jakési budoucí perspektivy. Ne však senátor Štětina.

tisková zpráva Auto-mat

PRAHA/VÍDEŇ – Diskuse o zavádění šrotovného rozděluje politiky a ekonomy. Jeden z argumentů odpůrců šrotovného zní, že podpora automobilové dopravy není příliš ekologická. Vídeňská radnice se nyní do diskuse zapojila zajímavou iniciativou: zavádí šrotovné pro cyklisty a dotuje nákup nových kol. Slibuje si od toho další rozkvět zdravé a pro životní prostředí příznivé dopravy v rakouské metropoli.

Od převratu v roce 1989 se v politickém zákulisí řeší a otevírá stále dokola problematika uplatnění členů strany v nejrůznějších pozicích státního a komunálního aparátu. Možnost získat dobře placené místo se slibuje, ale i vyžaduje. Přece od toho tu jsme, abychom „své“ lidi upřednostnili před těmi „cizími“. A to hned po volbách. Vzpomínám jak ve Zlíně jistý zasloužilý straník hořekoval po volbách zcela veřejně nad nemožností vystoupit na vyšší společenský stupeň, třebaže jeho známí se po volbách „napakovali“.

Posílám titulky Novinek na stránce Seznamu 10. srpna 2009 pro pobavení. Tomu se Britské listy nemohou nikdy vyrovnat! míní Michal Kuklík.

Na profesoru Bělohradském imponuje už renesanční formát. Kuráž, s níž klade skandální otázky, však ještě víc. Liberál noblesního střihu, cítí se znovu disidentem. Konjunkturální třasořitky, jimž splývá nacismus vjedno s komunismem, má za idioty. Dvěma posledními eseji překročil Rubikon (Proč nejsem antikomunistou a Antikomunismus a velké prázdno, Právo, 18. 7. a 1. 8.). Noblesně čelí i salvám velkého prázdna, které tím na sebe spustil. Nutkavá alergie na vše, čemu nelze upřít Marxův copyright - sugeruje se nám do zemdlení - roste se čtvercem vzdělanosti a kreativity. Bělohradský tu úlitbu political correctness griluje až do morku: to proto nejsem antikomunistou, píše, že stojím na straně bohatých - civilizačními statky (jež nelze spoutat vlastnickými vztahy), a ne cimbuřím na privatizačním baroku.

Minulý týden uběhlo 64 let od osudové tragédie v japonských městech Hirošima a Nagasaki, jež zahájila naprosto novou éru, dobu, která podle některých historiků odstartovala jaderné zbrojení, a zavedla tak lidskou rasu několikrát k prahu jejího naprostého vyhlazení.

Ačkoliv se v poslední době objevují neurčité sliby či proklamace, že je třeba jaderný potenciál, především ve Spojených státech a v Rusku, výrazně redukovat, neznamená to, že by se zásadním způsobem jaderné nebezpečí odložilo k ledu.

Chavez potřebuje válku, aby skryl problémy Venezuely

Co často dělá vláda, která má potíže, aby neutralizovala nespokojenost obyvatelstva? Najde si zahraničního nepřítele. Venezuelský prezident Hugo Chavez nařídil v pondělí své armádě, aby se připravila na válečný konflikt., Obvinil sousední Kolumbii, že proniká na venezuelské území.

Anglická verze tohoto článku je ZDE

Chavez needs a war to cover up Venezuela’s problems

What does a government in trouble often do to dissipate popular discontent? They find a foreign enemy. Venezuelan president Hugo Chavez ordered its army Monday to prepare for conflict, accusing neighbor Colombia of making an incursion into its territory.

A Czech version of this article is HERE

Americký víceúčelový letoun Lockheed Martin / Boeing F-22 Raptor je první typ 5. generace, který byl zaveden do výzbroje. V současnosti jde bezesporu o nejlepší bojový letoun na světě a lze očekávat, že tato situace přetrvá ještě řadu let. Ruský letoun Suchoj PAK FA se nejspíše nedostane do služby před rokem 2013 a pravděpodobně nebude výkonnější než F-22; někdejší Sovětský svaz dokázal díky Su-27 překonat náskok amerického F-15 Eagle, ale to byla trochu jiná doba. Američané si mohli dovolit dát do projektu F-22 v podstatě neomezené prostředky, zatímco Rusové musejí chtě nechtě šetřit...

V těchto dnech se o pirátech nedá číst jen v BL ZDE ZDE, někteří z nich vlastně už sedí v Evropském parlamentu, jiní se pokouší se dostat do federálního německého parlamentu a také do českého. Jiní zase unášejí lodě a vydíráním získávají od jejich vlastníků obrovské peníze . A já jako Hamburčan myslím přitom ovšem na Klause Störtebekera ZDE více o něm v němčině), a taky na to, co mají asi společného piráti na síti a na moři…

Na základě nových zjištěných poznatků obsažených ve spisech z Archivu bezpečnostních složek, vedených po číslem V 32041, zasílám otevřený dopis redakci deníku Právo, který v souvislosti s dopisem Karla Gotta adresovaným Husákovi publikoval dne 6. srpna 2009 nejen redakční nepravdivá tvrzení a komentáře, ale i nepravdivá prohlášení zpěváka Karla Gotta a pana Oldřicha Bukovského.

Je to malé město (dříve vesnice ), z jejíchž rudných hald izolovali pánové Mosander (Švéd), de Marignac (Švýcar) a Gadolin (Fin) prvky, které podle vesnice pojmenovali: Yttrium Y, Ytterbium Yb, Terbium Tb a Erbium Er. Bylo to v 19. století a užitek to nemělo - přitom pro oddělení jejich sloučenin ze směsi je potřeba několik tisíc krystalizací (víc než 10 000).

Je jasné, že takovou pitomost by naše vláda v rámci úspor ihned zastavila .A teď užijte vyhledavače pro jméno města a posuďte, zda se (ve Švédsku) něčeho dosáhlo ve věci popularizace vědy, píše Vladimír Šmídl. (Yttriu neuniknete, pokud sledujete počítač na jakémkoli displeji, kromě LED.)

Přijdou dva poslanci do žižkovské restaurace a požádají číšníka, aby jim přinesl něco, co v parlamentu nemají. Pingl se rozzáří: „Dovolil bych si, pánové, nabídnout mozeček.“

Jiří Havel, europoslanec, na Facebooku

KD│ Příští válku s Gruzií by už Rusko vyhrát nemuselo, obává se v rekapitulujícím článku pro Nězavisimuju gazetu Alexandr Chramčichin. Poukazuje tak na úmysl ruských úřadů výrazně zredukovat počty tanků. Podle Chramčichina může ale Gruzie na Ukrajině a v bývalých zemích Varšavské smlouvy zakoupit přibližně 500-600 starších tanků T-72. V případě, že by ruské ozbrojené síly provozovaly na celém obrovském území pouze plánovaných 2 000 tanků, nemuselo by se již podařit dosáhnout potřebné početní převahy nad gruzínskými jednotkami.

Celý článek v ruštině:ZDE

Dnešní mladí lidé, jak vyplývá z nové analýzy, milují hudbu stejně vášnivě jako předchozí generace. Rozdíl od minulosti je však v tom, že vědí velmi dobře, jak si ji stáhnout z internetu ilegálně a v žádném případě za to nechtějí platit.

Podle britské organizace UK Music, která si zmíněnou zprávu nechala vypracovat, hudební průmysl musí od základu přepracovat způsob, jak jedná s mladými konzumenty hudby. Nejideálnější by bylo, kdyby jim nabídl spotřebu libovolného množství hudby za pevný, pravidelný měsíční poplatek.

Z průzkumu vyplývá, že hlavním nástrojem pro získávání a přehrávání hudby je dnes domácí počítač. 68 procent mladých lidí ve věku od 14 do 24 let poslouchá hudbu na svém počítači každý den. Průměrný hard disk obsahuje 8 159 hudebních skladeb – 17 dní nepřetržitého hraní hudby.

Vláda vypracovala strategii, jak pro budoucnost zajistit pro britské obyvatelstvo dostatek potravin. Podstatnou měrou bude nutno zvýšit objem pěstování plodin, pokud nemáme trpět v budoucnu hladem, tvrdí britské ministerstvo životního prostředí, potravin a záležitostí venkova (Defra) ve své analýze potravinové bezpečnosti.

Klimatické změny, klesající zdroje energie, rychle rostoucí počet obyvatel na Zemi a téměř úplně zlikvidované ryby v mořích, to všechno podle britské vlády znamená, že se musíme intenzivně začít starat o svou schopnost zajistit si dostatek potravin, nemáme-li v budoucnu trpět hladem.

S blížícími se podzimními volbami do Poslanecké Sněmovny ČR jako již tradičně před každými volbami dochází k opakujícím se kampaním proti návratu totality, strašení povolební spoluprací ČSSD a KSČM, mobilizaci proti levicovému nebezpečí a tak podobně. Mnozí pravicoví politici si dokonce založili svoji politickou kariéru na velmi povrchním antikomunismu, jelikož jejich schopnosti zřejmě na víc nestačí.

V Britských listech se také pravidelně objevují texty, které vychází z pozic antikomunismu nebo kritizují současné komunisty vycházejíce z pozic liberální demokracie, křesťanské demokracie či demokracie sociální. V řadě článků se kritizují současní komunisté, ale tato kritika zůstává většinou jen na povrchu, málokdy jde více do hloubky a tak jí unikají, myslím často velmi podstatná fakta.Díky nim můžeme možné o něco lépe pochopit současnou českou společnost, českou politickou scénu či míru objektivity informací poskytovaných médii.

První

Dne 5. 8. 2009 v pořadu Události a komentáře na ČT2 vystoupil ve 23 hodin paleontolog Josef Pšenička ze Západočeského muzea v Plzni a informoval diváky o výzkumu v lokalitě Ovčín, kde byly nalezeny pravěké rostliny. Vysvětlil, v čem spočívá důležitost tohoto výzkumu, zdůraznil mezinárodní účast vědců a uvedl zdroj financování – Akademii věd.

KD│ Rusové nesplácejí své půjčky. Oficiální údaje o nedobytných půjčkách zveřejněné centrální bankou hovoří o více než 10% nedobytných kreditů. Pokud by podíl nedobytných pohledávek dosáhl hodnoty 15-20%, může to způsobit krizi bankovního sektoru. Někteří analytici se domnívají, že oficiální údaje jsou podhodnocené a kritické úrovně již bylo dosaženo, uvedl pro Nězavisimuju gazetu Igor Naumov.

V lednu činil podíl nedobytných pohledávek u soukromých osob oficiálně 6,2%, u korporací pak 3,6%. Nyní je to 10,1% a 8,3%, což představuje výrazné zhoršení, ale nikoliv nepředvídané. Podnikatelé museli v posledním období buď akceptovat velice drahé půjčky nebo omezit činnost. Proto se mnoho podniků ocitlo v platební neschopnosti. Ve skutečnosti mnohé banky mohou ve snaze ochránit svou reputaci podíl nedobytných pohledávek výrazně podhodnocovat.

KD│ Írán nebude do roku 2013 schopen vyrábět vysoce obohacený uran a ještě se nerozhodl vyrobit jadernou zbraň, s odvoláním na americké zpravodajské zdroje a agenturu JTA uvedl deník Forward. Zmíněné hodnocení zřejmě vzniklo v dubnu v rámci Ředitelství národních bezpečnostních služeb. Šéf úřadu Dennis Blair byl o analýzu požádán Kongresem a výsledný dokument byl nedávno deklasifikován na základě žádosti organizace Federation of American Scientists.

Podle Blaira Írán v letech 2007-2008 udělal významný pokrok díky instalování a provozu centrifug, avšak kapacita pro obohacování uranu na úroveň nutnou k výrobě jaderné zbraně bude dosažena teprve v roce 2013. Podle analýzy je také nepravděpodobné, že by se Írán pokusil o výrobu takového jaderného materiálu, přinejmenším dokud trvá tlak mezinárodního společenství.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2009 přispělo celkem 200 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 570.28 Kč, příjem z reklamy byl 4285 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 7. 2009 částku 20 612.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €447.37.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.