Brutální pravda o americkém zdravotnictví

15. 8. 2009

Dostavili se po tisících, stáli frontu celou noc na pásku na ruce, která jim umožňovala vstup do podivného paralelního vesmíru, kde je lékařská péče zadarmo a je základním právem a nikoliv drahým luxusem. Někteří tito Američané sem šli pěšky celé kilometry, jen aby si nechali změřit tlak. Někteří spali v autě v naději, že se jim podaří nechat si vyšetřit oči nebo udělat mamogram, jiní přivedli své děti na očkování, které by jim jednou mohlo zachránit život.

V týdnu, kdy se američtí Republikáni vysmívali britskému státnímu zdravotnictví jako "zlovolnému a orwellovskému", byly tyto neuvěřitelné scény v městě Inglewood v Kalifornii jasným připomenutím, proč se prezident Obama snaží zreformovat systém amerického zdravotnictví, napsal v sobotu britský deník Independent.

Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, třetí utržená

15. 8. 2009 / Karel Dolejší

Zatímco čerstvé zprávy potvrzují předchozí pozorování ohledně bídného stavu americké spotřebitelské poptávky, blogger píšící pod pseudonymem Fabius Maximus si na okraji sporu o reformu amerického zdravotnictví všímá březnové zprávy dozorčích orgánů systémů Social Security a Medicare, které poskytují veřejné sociální a zdravotní pojištění. Bilance zdravotního pojištění je v mínusu již od roku 2004, zatímco sociální pojištění, jež se dosud tak tak drží nad hladinou, podle prognóz spadne do červených čísel v roce 2016. Demografie je neúprosná: Silná generace poválečného babyboomu odchází z produktivního života, veřejné sociální služby začínají být neufinancovatelné. Oba průběžně financované systémy pojištění měly po celé dekády příjmů nadbytek, vláda je však bezstarostně utrácela a teď není kde brát. Češi, nepřipomíná vám to něco?

Fabius Maximus je přesvědčen, že insolvence americké republiky si vynutí buď radikální reformu, nebo změnu režimu. Nevěří, že by výpadky v existujících systémech pojištění bylo možno nahradit zvýšením daní; v tom má patrně pravdu, protože ti, kdo by mohli rozpočty obou insolventních systémů vyrovnat, dělají všechno pro to, aby se podobným povinnostem vyhnuli. Na straně bohatších chybí vůle udržet to, co dvě generace obyčejných Američanů považovaly za naprostou samozřejmost a co bylo základem sociálního smíru. V této situaci zbývá jediné: Sociální benefity bude nutno přizpůsobit možnostem veřejné kasy a v politicky velice riskantním procesu přizpůsobování se pokusit najít nový základ sociálního konsensu.

Čelní britští konzervativci mají styky s americkými ultrapravicovámi kritiky britského zdravotnictví

"Labouristé zahájili hysterickou kampaň na podporu Obamovy reformy"

14. 8. 2009

Nile Gardiner, ředitel Střediska Margaret Thatcherové pro svobodu v Heritage Foundation ve Washingtonu, která těsně spolupracuje s organizací Atlantic Bridge, uvedl: "Labouristická vláda v Británii zahájila hysterickou kampaň, jejímž cílem je podpořit Obamovu zdravotnickou reformu. Je to naprosto nevhodný zásah do domácí americké politiky pod rouškou obrany britského státního zdravotnictví. Bude to kontraproduktivní, protože jakákoliv zmínka o britském státním zdravotnictví v televizi vyvolává u většiny Američanů hrůzu. Atlantic Bridge je vysoce respektovaná organizace věnovaná podpoře zvláštního přátelského vztahu mezi Británií a USA."

Vlivní poslanci z vedení Konzervativní strany mají těsné styky s americkými Republikány, kteří útočí na britské státní zdravotnictví, zjistil britský konzervativní deník Daily Telegraph.

POZDVIŽENÍ V BRITÁNII:

Politici hájí britské státní zdravotnictví

14. 8. 2009

◄ David Cameron hájí britské státní zdravotnictví v pátek v britském rozhlase a v televizi těmito slovy:

"Včera jsem řekl jasně, že nesouhlasím s Davidem Hannanem a Konzervativní strana stojí stoprocentně za britským státním zdravotnictvím, je stranou britského státního zdravotnictví, my to zdravotnictví podporujeme, budeme ho rozšiřovat, ochraňujeme jeho rozpočet, za konzervativní vlády dostane britské státní zdravotnictví více peněz. Je naším cílem č. 1 ho zlepšovat. Jistě si vzpomínáte, že před několika stranickými sjezdy jsem řekl, že se politika naší strany dá shrnout do tří písmen NHS - National Health Service - britské státní zdravotnictví. Dneska je to stejně tak pravda, jako to bylo pravda tehdy.

David Hannan má některé dost výstřední názory na různé věci. V politických stranách jsou vždycky někteří lidé, kteří se nedrží stranické linie. V některých otázkách. Nikdo by neměl být na pochybách, že pro Konzervativní stranu je britské státní zdravotnictví naší prioritou číslo jedna. Budeme do něho investovat, budeme ho dál rozšiřovat. Je to opravdu důležitá, nesmírně významná, celonárodní instituce. Faktem je, že v této zemi můžete jít do nemocnice, můžete jít k obvodnímu lékaři, a oni se vás neptají, kolik peněz máte v bance, ani kdo jste, jestli jste muž nebo žena, nebo jestli žijete ve městě či na venkově. Je to jedna z našich velkých celonárodních institucí. Chceme ji rozšiřovat a zlepšovat.

No, myslím si, že každá země si musí zvolit svou vlastní cestu. Svůj vlastní zdravotnický systém. My jsme své rozhodnutí udělali. Máme tady v Británii státní zdravotnictví, které je zadarmo pro všechny, bez ohledu na jejich majetek. Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí. Pro nás to funguje dobře. Musíme to samozřejmě zlepšovat, naše zdravotnické výsledky, co se týče uzdravování, naše výsledky při léčení rakoviny a srdečních chorob nejsou dost dobré, musíme dělat víc. Ale máme podle mého názoru správný systém a ten si ponecháme a budeme ho dále rozvíjet. "

Po řadě útoků na britské státní zdravotnictví ze strany amerických Republikánů se v pátek šéf britské konzervativní strany David Cameron důrazně postavil na jeho obranu.

Bývalý britský vicepremiér hájí státní zdravotnictví

14. 8. 2009

◄ Bývalý britský místopředseda vlády John Prescott hájí britské státní zdravotnictví na YouTube v projevu pro americké občany. Řekl:

"Dobrý den. Já se jmenuju John Prescott. Za Tonyho Blaira jsem byl deset let náměstkem ministerského předsedy. Před několika týdny jsem byl v Americe a naslouchal jsem s velkým zájmem kontroverzní debatě, která se teď v Americe odehrává. Avšak teď jsem byl zděšen, že britský poslanec, Daniel Hannan, vám zkreslil, o co jde ve věci státního zdravotnictví tady v Británii. Byl jsem tím neuvěřitelně překvapen.

Je to kontroverzní otázka, ale musím říci, sedím tady na terase Dolní sněmovny v této nádherné Dolní sněmovně, kde se konala tahle debata o zdravotnictví před více než šedesáti lety. Byla to politická, sociální a morální otázka. Mělo by se poskytovat zdravotnictví všem, anebo by se to mělo nechat trhu a mělo by se za léčení platit?

Winston Churchill byl bolševik

14. 8. 2009

Hádejte, kdo pomohl zavést státní zdravotnictví v Británii? Absolutní symbol konzervatismu Winston Churchill - a byl na to hrdý, píše na stránkách www.salon.com Joe Conason.

Jak vzniklo britské státní zdravotnictví

14. 8. 2009

Jak vzniklo před více než šedesáti lety britské státní zdravotnictví. Podívejte se na úryvek z vynikajícího dokumentárního seriálu televize BBC od Andrewa Marra Modern Britain - o historii Briánie ve dvacátém století.

Atleeho vláda byla schopna realizovat svůj dlouhodobě trvalý úspěch - jednu věc, kvůli níž na ni vzpomínáme dodnes. Britské státní zdravotnictví.

"5. července zahajuje činnost britské státní zdravotnictví. Zvolte si svého lékaře teď!"

Dnes si často stěžujeme na stav britských státních nemocnic, ale před vznikem NHS existovala neúplná síť zdravotní infrastruktury, soukromých, charitativních, dobrovolných a komunálních nemocnic.

Brasília.

O Brazílii, Češích tamtéž, São Paulu, panu Štreitovi a vůbec, neboli Všade je Morava

16. 8. 2009 / Josef Mikovec

Protože někoho nezištně napadlo zprivatizovat letiště v Brasílii, hlavním městě Brazílie, konala se tam stávka a demonstrace zaměstnanců. Jak bývá téměř zvykem, nejde-li o počin revoluční, tak s píšťalkami, houkačkami, trubkami, maskami a transparenty s výstižnými a inteligentními nápisy. Protože stávkujícím nešlo o ně samotné, ale o věc, tak bez vulgarity, samolibosti a házení vajec, které patří do odlišného kulturního pásma. Namodralou domněnku, že privatizace by mohla vést ke zlepšení a zlevnění služeb přenechme prostověřícím budulínkům, neoliberálním svazákům a profesionálním dohazovačům. Povede k opaku. Skoro bych se vsadil, že vím, kdo asi bude kupec v případě prohry Brazilců a proč, ale neřeknu.

Cena života při umravňování kapitalismu

14. 8. 2009 / Karel Košťál

Tržní operatéři francouzské banky BNP dostali k 1 červenci 1 miliardu eur provizi. BNP prošustrovala 5 miliard eur, zachránili ji francouzští poplatníci. Během pondělního výbuchu v šachtě v Handlové zahynulo 20 horníků a devět se zranilo. Byli placení od metru. Vedení podniku se zapomnělo podívat na přístroje na měření hladiny oxidu uhelnatého. Každá postižená rodina dostane 800 eur od Hornonitranských dolů a 500 eur od státu.

Afghánistán schválil "barbarský" zákon, jímž omezil práva žen

14. 8. 2009

Manželé mají právo odepřít manželkám potraviny, pokud nebudou plnit jejich sexuální požadavky

Afghánistán tiše schválil zákon, který dovoluje mužům šiitského vyznání odepřít manželkám potraviny a živobytí, pokud odmítnout plnit jejich sexuální požadavky. Zákon byl schválen navzdory mezinárodnímu rozhořčení nad jeho raným návrhem a navzdory tomu, že prezident Hamid Karzai přislíbil ho přepracovat.

Když už berete lidem chleba, nechte jim alespoň hry

14. 8. 2009 / Miloslav Štěrba

Za minulého režimu se vládní komunistická strana rozrostla do nebývalých rozměrů a počet členů dosahoval jeden a půl milionu. Čili téměř každá rodina měla nějakého svého komunistu, mohla se s ním ztotožnit nebo naopak. U nedělního oběda tak bylo postaráno o další výživnou porci. Rovněž v každé hospodské sešlosti se vyskytl nějaký straník, což tato zařízení obohatilo o další rozměr: mezi karban a kulečník se vetřely politické vtipy a komentáře, pikantní tím, že potrefení byli přítomni.

V dnešní hospodě už na straníka nenarazíte.

Republikánská hysterie může být známkou rozkladu Republikánské strany

14. 8. 2009 / Boris Cvek

Na základě těchto dvou výtahů z článků publikovaných v New England Journal of Medicine o americkém zdravotnictví ZDE ZDE nepovažuji reformu celého systému na federální úrovni (shora) za příliš rozumný nápad.

Řekl bych, že federální vláda by udělala mnohem lépe, kdyby podporovala iniciativy, jako je Healthy San Francisco, tedy reformu na místní úrovni. V každém případě, dočkáme-li se někdy rozumné diskuse na toto téma (třeba právě ve stylu obou článků v NEJMu), může to být velice zajímavé a inspirativní.

To, co se děje v současnosti ze strany republikánů, bych měl sklon přičítat tomu, že ta strana se vnitřně rozložila a dala se v plen lidem, jako je Sarah Palinová (oproti níž byl i George Walker Bush učiněným státníkem a umírněným politikem).

Pro republikánskou stranu je klíčovou otázkou hledání opravdového lídra a hysterie okolo zdravotnické reformy toho může být jen projevem (o nutnosti určité reformy amerického zdravotního systému, který je neudržitelně nákladný, totiž zřejmě nepochybuje ani mnoho rozumných republikánů).

Cenzura na obranu svobody

14. 8. 2009 / Pavel Urban

Pokud je zakázána obhajoba zla, můžeme ztratit schopnost mu čelit, aniž bychom si toho všimli.

K horkým tématům posledních měsíců na BL patří otázka svobody slova v souvislosti s propagandou krajní pravice a jejími nečekanými úspěchy.

Tradiční Čech je bojovníkem za pravdu. Ať už je jakákoliv, on má v tomto směru naprosto jasno a žádnou diskusi nepotřebuje. Naopak. Na druhou stranu, historická zkušenost říká, že je lepší spolu diskutovat než se navzájem upalovat. Diskusí lze také případně získat nějaké stoupence mezi dosavadními neutrály.

V takovémto světě nemá svoboda slova sama o sobě velkou hodnotu. Je pouhým nástrojem. V praxi jsme solidární s těmi, kteří jsou naši pravdě blíže proti těm, kteří jsou ji vzdálenější. Jsme také tolerantní vůči těm, kteří by po příštích volbách mohli umlčet zase nás. V případě krajní pravice něco podobného zjevně nehrozí, takže k podobným ohledům není důvod.

Nejsou neustálé útoky na "normálního člověka" kontraproduktivní?

14. 8. 2009 / Soňa Hromátková

Tohle neustálé povyšování se mi leze fakt už maximálně na nervy. Tuší vůbec autor o dopadu takového vyjadřování se na tu jím zmiňovanou pasivní většinu? Fakt nelze psát cíleně k věci, aniž by autoři nějakým způsobem vyloženě nenapadali sebe navzájem, nebo aby se nějakým způsobem nevyčleňovali? Budou BL pouhým kolbištěm ambiciozních jedinců typu zápasníků sumo? Mohu se zeptat, kam budou dále BL směřovat? Jaké chcete čtenáře? Kolik jich chcete?

Pavel Urban píše: "Za prvé, i inteligentní, vzdělaný a informovaný člověk může skončit jako úplný hlupák, pokud je nucen opustit důvěrně známá paradigmata a vstoupit do myšlenkového prostoru, který nezná a který ani poznat netouží"....?!? - Tak sakra o jakém člověku to vlastně mluví?

Úryvek

14. 8. 2009 / Robinson Jeffers

Vyhni se otrokům žvanícím o demokracii
I psům žvanícím o revoluci,
Opilí řečmi, lháři a důvěřivci.
Věřím svým špičákům.
Ať žije svoboda, k čertu s ideologií.

The Stars Go Over The Lonely Ocean. Ze sbírky Be Angry with the Sun and Other Poems. New York: Random House, 1941 přeložil Karel Dolejší

Skotská vláda chce propustit Libyjce odsouzeného za Lockerbie, USA jsou proti

14. 8. 2009

Americká vláda, opoziční politikové a příbuzní amerických obětí bombového atentátu v Lockerbie ve Skotsku ostře protestují proti připravovanému rozhodnutí skotské vlády propustit sedmapadesátiletého Libyjce, vězněného ve skotské věznici Greenock, protože má rakovinu prostaty a je těsně před smrtí. Mnoho lidí zastává názor, že Libyjec je nevinný. V jeho věci probíhá v současnosti odvolání, neboť existuje vážné znepokojení ohledně důkazů, které byly použity k jeho odsouzení. Americká vláda a američtí příbuzní odsouzeného však tyto pochybnosti ignorují.

BRITÁNIE:

David Cameron plánuje snížit platy ministrů o čtvrtinu

14. 8. 2009

Šéf britské Konzervativní strany plánuje, pokud vyhraje volby, že sníží platy svých ministrů o čtvrtinu. Vedení Konzervativní strany totiž došlo k názoru, že pokud má být schopno ve společnosti prosadit škrty ve veřejných službách, v důsledku státní zadluženosti po hospodářské krizi, politikové musejí ukázat, že jsou ochotni také nést oběti.

V současnosti dostávají ministři britské vlády 79 754 liber ročně k svému platu poslance ve výši 64 766 liber ročně, celkem tedy mají plat 144 520 liber ročně (asi 361 000 Kč měsíčně).

Podrobnosti v angličtině ZDE

Bitva o Honduras - a o celý region

14. 8. 2009

K puči se přidali noví aktéři jako Venezuelan Robert Carmona-Borjas, jenž se podílel na pokusu o svržení prezidenta Cháveze v roce 2002. Podle analytičky Laury Carlsenové se Carmona, který úzce spolupracuje s Reichem, na Honduras zaměřil poté, co se mu nepodařilo zabránit volebnímu úspěchu levice ve Venezuele. V roce 2007 Carmonova organizace Arcadia Foundation zahájila mediální diskreditační kampaň proti Zelayovi a obvinila ho z úplatkářství. Podle Carlsenové však byl politický charakter "protikorupčního" tažení jasný hned od počátku. Carmona spolu s Reichem obvinili prezidenta z napomáhání řadě trestných činů. Křížové tažení bylo podobné tomu, kterým skupiny "prosazující demokracii" a napojené na Republican Institute destabilizovaly vládu haitského prezidenta Jeana-Bertranda Aristida před jeho svržením v roce 2004.

Další novou postavou je Lanny Davis, bývalý poradce Hillary Clintonové, který se stal lobbyistou najatým podnikatelskými příznivci puče, aby přiměl ministerstvo zahraničí řízené Clintonovou k uznání MIchelettiho vlády. Křídlo Demokratické strany kolem Clintonové má silné vazby na latinskoamerické neoliberály, kteří prováděli zničující politiku trřní liberalizace v 90. letech a dnes jsou z větší části vystřídáni levicí. Výzkumníci a konzultanti Clintonové jako Stanley Greenberg a Doug Schoen pracovali na řadě prezidentských kampaní těchto lidí.

Je nemožné přecenit nenávist středoamerické vládnoucí třídy vůči Chávezovi, jehož ruku vidí za každým rolnickým protestem a za každou výzvou k demokratizaci politiky a ekonomiky v regionu.

Poté, co Obama odsoudil puč, předal krizi ministerstvu zahraničí.

KD│ Roberto Micheletti, který se chopil moci v Hondurasu po puči z 28. června, čelí intenzívní kritice mezinárodního společenství kvůli odmítnutí kompromisu vyjednaného kostarickým prezidentem Oscarem Ariasem. Kompromis by dovolil demokraticky zvolenému prezidentu Manuelu Zelayovi, kterého armáda zahnala do exilu, aby se vrátil coby hlava vlády národního usmíření. Ale Michelettiho tvrdohlavost je podporována těmi, kdo krizi považují za šanci zastavit postup latinskoamerické levice. Půldruhého měsíce po svržení Zelayi se malá a velmi chudá středoamerická země stala místem, kde se vede širší bitva schopná ovlivnit politiku na celé západní polokouli, včetně zahraniční politiky Baracka Obamy, na celá léta dopředu, napsal Greg Grandin, profesor historie na New York University, pro The Nation.

Chavez a jeho náboženští stoupenci

14. 8. 2009 / Fabiano Golgo

Vzhledem k tomu, že pocházím z největší katolické země na světě, ale z ateistické rodiny, můj otec mě vždycky varoval, než jsem začal chodit do jezuitské školy: O náboženství nikdy nediskutuj. Nedávno jsem se ho zeptal, proč mě nikdy nevaroval, abych neriskoval kritiku tehdejší brazilské vojenské diktatury. Odpověděl mi, že generálové byli drsní, ale používali logiku, což fotbaloví fanoušci a náboženští fanatikové nedělají. Ideologie je velmi podobná náboženství, protože jakmile někdo začne hluboce věřit nějaké ideologie, je velmi obtížné ukázat, jaké má chyby.

Chavez and his religious followers

14. 8. 2009 / Fabiano Golgo

Being from the biggest Catholic country in the world, but from an atheist family, my father always warned me, before I went to my Jesuit school: never argue about religion. Not long ago I asked how come he never warned me to not risk criticizing our then military dictatorship. He answered that the generals were rough, but used logics, while football fans and religious fanatics do not. Ideology is just like religion, because once the person deeply believes in one, it is very difficult to show its flaws.

Chávez a Lula

Kritizujme Cháveze, nemanipulujme fakta

14. 8. 2009 / Karel Dolejší

Pan Golgo se možná u jezuitů nenaučil diskutovat o náboženství, docela jistě se však naučil značně "kreativnímu" výkladu textu, jak dokazuje i svým posledním článkem. Nevím, na základě čeho si mě dovoluje zařadit mezi příznivce Huga Cháveze, když jsem se od tohoto politika v jím kritizovaném příspěvku jednoznačně distancoval, ale vypadá to, že tak učinil z pohodlnosti. Golgovo ideologizující nálepkování tří autorů, kteří ho - každý z úplně jiné perspektivy - nachytali na švestkách, je samo o sobě tím nejlepším vyvrácením jeho údajně "protiideologické" argumentace.

Chávez během své dosavadní politické kariéry ukázal, že ať je jaký je, zatím byl vždy mistrem přežití. Když se Golgo s Chávezem srovnává, aby mu poté podsunul údajně nenapravitelně impulzívní latinskoamerickou logiku jednání, je to pro něj osobně sice lichotivé, nicméně dopouští se přitom záměny státnické perspektivy a logiky jednání s mentalitou impulzívního barového povaleče. Kdyby měl Chávez mentalitu, již mu Golgo připisuje, dávno by byl mrtev, a to nejen politicky. Golgo ale coby příslušník tradiční brazilské elity nepochybně velmi dobře ví, jaké jsou nutné vlastnosti držitele moci; to jen uprostřed plebejské české společnosti si může dovolit tvrdit, že všichni Latinoameričané vyznávají poddůstojnické ctnosti - ale myslí to upřímně asi jako Stanislav Gross.

Na rozdíl od jiných státníků Chavez válku nevede

14. 8. 2009 / Daniel Veselý

Text páně Golga o Chavezově volání do zbraně stojí na hliněných nohou a má máslovou hlavu. Nejenže konkrétní údaje neopatřil zdroji nebo odkazy, ale celý článek navíc postrádá logickou soudržnost a elementární argumentaci. Takto se bohužel v českém tisku o dění ve Venezuele a Latinské Americe píše - zjednodušeně, ideologicky a s totalitou zavánějícími floskulemi, přestože autor článek napsal v anglickém jazyce. Složitý emancipační a integrační proces na jeho rodném kontinentu personifikuje v jedno zřídlo zla -- osobnost venezuelského prezidenta. Podobně se v české žurnalistice trivializují a personifikují další politické události v znepřátelených zemích, třeba o Lukašenkovi či Ahmadínežádovi.

Opomíjená rizika

14. 8. 2009 / Petr Tuček

Čeští politici se nezajímají o budoucnost výživy obyvatelstva. Dramatický pokles objemu produkce domácího zemědělství a jeho celková redukce stojí mimo jejich zájem. V Britských listech se tímto faktem zabýval Ladislav Lašek v článku "Na co jsou v Čechách zelené partaje?". Jeho aktuální postřehy si dovolím doplnit a uvést některé mezinárodní souvislosti.

Rizika naznačeného vývoje jsou značná a jejich bagatelizace může mít již brzy fatální důsledky.

Veřejný prostor v ohrožení

14. 8. 2009 / Lukáš Jelínek

Do krve se hádáme o jména či cifry, leč podstatné nám často uniká. Kupříkladu debata nad Akademií věd ČR se více než chybějících stamilionů týká tendence vymazat ze světa nezávislou, ale nákladnou instituci. Peníze, co do ní tečou, a budovy, jež obývá, by s chutí schramstly privátní subjekty. A neoliberální ideologové by jen zatleskali. Nejlepší vlastnictví je přece soukromé. Ořezaný zbytek nechť spravuje stát. Proč by však mělo něco patřit "veřejnosti"?

Potom se ale i rozruch nad Českou televizí a Českým rozhlasem dostává do jiného světla.

Rozvod manželství politiky a moci v Evropské unii

14. 8. 2009 / Ladislav Žák

„Ozaj, odtial to tak vyzerá“, zní známá pointa starého dobrého vtipu na téma, že když se jdete podívat do místnosti oknem zvenčí, může to v ní vypadat úplně jinak, než když jste byli uvnitř. Bylo to první, co mne napadlo, když jsem obdržel téma tohoto příspěvku. Dovolím si ještě jeden citát. Když zněly před časem komentáře po utkání Česka a Slovenska na MS v hokeji, tak jeden z komentářů ze slovenské strany zněl asi takto: „No, čo,... Česi majú body, my máme euro a stabilnú vládu.“ Nejsem s to určit, do jaké míry se jednalo o ironii a do jaké míry šlo o vyjádření určitého hlubšího postoje.

Nesnesitelná tyranie většiny:

Tesco a referendum: kde leží hranice legitimního většinového rozhodování?

13. 8. 2009 / Matěj Šuster

Jan Čulík mi klade otázku:

"Avšak proč by občané malých měst neměli mít právo i na politickou demokracii? Proč by neměli mít právo o výstavbě supermarketu v jejich městě rozhodnout referendem?"

Toto je zajímavý, avšak složitý problém, neboť se pak nevyhnutelně musíme zabývat tím, o čem lze legitimně rozhodovat většinovým hlasováním a co by naopak mělo být z působnosti majoritního rozhodování vyňato a ponecháno individuální volbě občanů. Na jedné straně je evidentní, že kdyby vše mělo být podrobeno většinovému rozhodování, výsledkem by byla nesnesitelná tyranie většiny .

Kde musejí být hranice občanského rozhodování?

Fakta nejsou názory

14. 8. 2009 / Jan Čulík

Nechci psát urážlivě, ale skutečně se divím, že tyhle úplně základní principy demokracie nejsou jasné. Koneckonců Matěj Šuster si odpovídá sám, když píše: "Hlavním účelem stavebního řízení by mělo být posoudit, zda stavba nebude mít neblahé dopady fyzického rázu na sousední pozemky a stavby."

Potíž je, že stavba supermarketu Tesco v malém tržním městečku právě bude mít neblahé dopady fyzického rázu na město Machynlleth, a Monbiot právě poukazuje na to, že zákonná ustanovení občany městečka jsou nedostatečná, protože občany městečka před těmito neblahými fyzickými dopady nechrání.

Otázka legitimity demokratického rozhodování

14. 8. 2009 / Tomáš Peltan

Otázka legitimity demokratického rozhodování o využití území je zajímavá a důležitá. Většina civilizovaného světa uznává potřebu demokratického (resp. politického) rozhodování o uspořádání a využití území a za tím účelem jsou vytvářeny územně plánovací dokumenty, které jsou většinou schvalovány demokratickým (nebo jiným politickým v nedemokratických zemích) procesem. Při vytváření podobného dokumentu pak nehrají roli pouze možné fyzické vlivy na okolí, ale též ostatní vlivy týkající se dotčeného území - často i s tím, že jsou naopak určité negativní fyzické vlivy tolerovány (například výměnou za nová pracovní místa...).

Britské listy: K čemu věda? Stačí zapnout rádio!

14. 8. 2009 / Ondřej Čapek

Britské listy mají neobyčejnou schopnost vytvářet krajně nepřátelské prostředí vůči názorům, které se jaksi nehodí do určitého (z mého pohledu) anti-vědeckého a tedy i mírně zpátečnického vidění světa. Problém sporu o přínos hypermarketu pro obec není ani tak v tom, jestli má pravdu Šuster, nebo Monbiot (mohou mít pravdu oba), ale v poměrně nekvalifikované reakci pánů Peltána, Hoška a Čulíka.

Výsledky referenda by terorizovaly menšinu

13. 8. 2009

V české ústavě se píše, že vládne většina, ale respektuje přitom práva menšiny. Jinými slovy: to, že je vás víc neznamená, že si můžete dělat co chcete, to by pak byla diktatura většiny. Zdůvodnění, které většina při své vládě použije by tak mělo být postaveno na nějakém obecném principu, který je alespoň teoreticky akceptovatelný všemi obyvateli, píše Ondřej Palkovský.

Na základě jakého obecného principu by měla většina obyvatel britského městečka právo zakazovat menšině postavit si na svém pozemku supermarket Tesco a nakupovat v něm, když provozy s obdobnými parametry (jiné typy stejně velkých obchodů, různé sklady a výrobní haly) jsou zcela v pořádku?

Tesco

Ještě jednou Tesco: jak se likviduje konkurence

13. 8. 2009 / Josef Baxa

Reakce na článek Matěje Šustera "Je Tesco skutečně "nezastavitelné monstrum"?"

To si opravdu nevidíme na špičku vlastního nosu? Nedíváme se kolem sebe. Neviděli jsme francouzský film Velký bazar? Je tam přece všechno. Navíc, to co Tesco dělá (a nejen ve Walesu, ale i u nás) je jak vystřižené z učebnice ekonomie z kapitoly: Kterak vybudovat, upevnit a zneužít monopol. A nedivím se místním lidem, že jsou naštvaní, když zjistí, že se jim takový obr není ochoten postavit přímo. Asi jeho management dobře četl bibli.

Argument Matěje Šustera o tom, že sami zákazníci rozhodnou o tom, kde budou nakupovat je přece naprosto mylný. Zákazníci se už dávno nerozhodují sami.

Tragédie obecní pastviny

13. 8. 2009 / Tomáš Peltan, Jan Hošek, Jan Čulík

Problematika možnosti "nenakupování" v Tescu vydávané za "ekonomickou demokracii" je koncept poněkud sporný. V zásadě se totiž jedná o situaci blízkou "tragédii obecní pastviny" známé z teorie her. V případě vybudování Tesca je jen velmi nepravděpodobné, že by jednotlivý občan zmiňovaného města měl vliv na ekonomický úspěch obchodu v situaci, kdy ostatní budou v tomto obchodě nakupovat (zejména pak zákazníci z širokého okolí; nemá asi smysl zmiňovat, že pro velký řetězec obchodů může být výhodné obchod po nějakou dobu dotovat ze zisků ostatních svých poboček). Naopak nenakupovat v něm přináší určité nevýhody (vyšší ceny), které ovšem kvůli relativně malému významu jednotlivce nepřináší kýženou protihodnotu (tedy zachování místních obchodů), píše Tomáš Peltán a pokračuje:

Tesco, "vězňovo dilema", malé obchody na hraně přežití

14. 8. 2009 / Matěj Šuster

Stručná reakce na příspěvky Tomáše Peltána a Jana Hoška.

Tomáš Peltán upozorňuje, že z hlediska individuálních spotřebitelů může jít o situaci, kterou teorie her nazývá "vězňovým dilematem". Dejme tomu, že všichni obyvatelé dané obce ve skutečnosti preferují nakupovat v malých obchůdcích, i když si za nákup srovnatelného zboží v těchto obchodech musejí "připlatit". Dohodnou se proto, že budou Tesco "bojkotovat".

Soudný den - pro a proti

13. 8. 2009

KD│ Dva významní podnikatelští magnáti, z multimiliardářské ligy a se zájmy po celém světě, se pod podmínkou anonymity shodli, že to nejhorší nás teprve čeká. Ameriku podle nich zasáhne ještě jeden úvěrový šok - a miliony pracovních míst už se nevrátí, napsal pro Washington Times Arnaud de Borchgrave.

Hovořili o současné globální finanční a ekonomické krizi. Oba věří, že další úvěrová krize je na spadnutí a nynější optimismus je jednoduše přestávkou před dalším poklesem. Předpovídají růst nezaměstnanosti někam k 15% a v roce 2010 velké sociální posuny. "Jsme zhruba tam, kde byla Británie v roce 1968," řekl jeden z těchto boháčů. Premiér Harold Wilson se tehdy rozhodl zříci všech britských závazků na východ od Suezského průplavu. To zahrnovalo mj. celý Perský záliv. Britští zvláštní agenti a policisté, průzkumné jednotky Trucial Oman Scouts - to vše stálo ročně 40 milionů dolarů. Zatímco britské impérium i všechna ostatní odnesl čas, na jejich troskách rostlo americké globální impérium a po zhroucení východního bloku v roce 1989 se jeho moc zdála bezkonkurenční. Dva magnáti, kteří si nepřáli být jmenováni, však dnes souhlasí s rostoucí částí amerického obyvatelstva, která je přesvědčena, že si Amerika astronomické náklady na impérium už nemůže dovolit.

Čína varovala před budováním protiraketové obrany

13. 8. 2009

KD│ Čína včera na konferenci o odzbrojení v Ženevě varovala před rostoucím nebezpečím zbrojení v kosmu a vyzvala všechny země, aby upustily od rozmisťování protiraketové obrany, která může podkopat systém mezinárodní bezpečnosti. Informovala o tom agentura AFP. "Praxe usilování o absolutní strategickou výhodu by měla být opuštěna," řekl ministr zahraničí Jang Ťie-čch'. "Země by neměly vyvíjet systémy protiraketové obrany, které podrývají globální strategickou bezpečnost, ani rozmisťovat zbraně ve vesmíru," dodal.

Americký prezident Barack Obama provádí revizi plánovaného protiraketového deštníku prosazovaného jeho předchůdcem. Systém zůstává zdrojem napětí v americko-ruských vztazích. Velitel ruského letectva v pondělí v Moskvě oznámil, že Moskva vyvíjí nové rakety určené proti zbraňovým systémům ve vesmíru, které mohou USA brzy začít rozmisťovat. Také podle čínského ministra je ze strategického hlediska velmi důležité zabránit zbrojení ve vesmíru. Rusko i Čína společně navrhly novou mezinárodní smlouvu zakazující kosmické zbrojení, ale tato myšlenka byla Spojenými státy odmítnuta. Právě zmíněné téma vedlo k opětnému oživení ženevské konference po více než dekádě stagnace.

"Zvací dopis" II.? Ne, něco mnohem horšího...

14. 8. 2009 / Jan Prokeš

Některé reakce a komentáře označily dopis východoevropských bývalých politiků a intelektuálů americkému prezidentovi B.Obamovi za nový "zvací dopis" s narážkou na smutně proslulý zvací dopis Vasila Bilaka a spol. sovětskému vedení v roce 1968. Pokud přistoupíme na toto srovnávání, byť každá historická analogie kulhá, je třeba poukázat na zásadní rozdíly, v jejichž světle jsou smysl a dopad nynějšího dopisu pro českou a evropskou politiku mnohem nebezpečnější a závažnější.

Rituální hádka politiků v předvolebním období, neboli O neradostném, ale účinném divadle

14. 8. 2009 / Uwe Ladwig

V roce 2009 se zdá být předvolební boj německých politiků jiný než dříve, éra velké koalice stran CDU, CSU a SPD a ona vlastně přečnívající pozice zdánlivě nezranitelné kancléřky Angely Merkelové ukazují své důsledky. Stejně se ale stalo něco, co mladí novináři možná ani nevědí a na co se někteří starší už možná ani nepamatují...

F-22 Raptor

Pět mýtů o letounu Raptor anebo Obamovo "vítězství" nad F-22

14. 8. 2009

LVI│ Vojenský odborník Reuben F. Johnson vyjádřil důrazný nesouhlas s rozhodnutím amerického Senátu, který koncem července hlasoval pro zrušení sumy 1,75 miliardy USD na pokračování produkce bojového letadla Lockheed Martin F-22A Raptor. Podle Johnsonových slov to bylo současně „smutné i zábavné“. Johnson navíc poznamenal, že Obama tam působil jako druhá inkarnace prezidenta Dwighta D. Eisenhowera, který byl známý svým bojem proti tzv. vojensko-průmyslovému komplexu. Prý to skoro vypadalo, že se Obama a ministr obrany Gates pokoušejí tomuto fenoménu zlomit vaz.

Skutečnost je ovšem mnohem méně dramatická.

Evropa i Česko ve vážných obtížích: je to důsledek selhávání levice

13. 8. 2009 / Milan Sova

Permanentní volební kampaň co nevidět začne přecházet do horké fáze, vůbec ale nechci komentovat opakované a záhy po volbách odsunuté sliby stran. Naopak, chtěl bych s odstupem vrhnout pohled a nabídnout úvahu o tendencích v politickém vývoji. Skělou úvahu o tom, co se stalo v ekonomické sféře euroatlantické společnosti za poslední dohlednou dobu asi třiceti let, kterou dost současníků pamatuje, napsal už sociolog Jan Keller v Právu (Salon 30. dubna 2009: "Na plný plyn. Ale kam?")

Jaká je vlastně zahraniční politika České republiky?

13. 8. 2009 / Egon T. Lánský

Jiřímu Dienstbierovi, předsedovi senátního výboru pro zahraniční politiku a obranu

Jsem přesvědčen, že malý, svobodný stát musí, mnohem více než velká, vlivná společenství, umět přesně definovat své zájmy v mezinárodní politice, aby si pak mohl hledat a vybrat nástroje, jakými tyto zájmy bude chtít úspěšně prosazovat.

Milý Jirko, ač to snad tak vypadá, nepíši ti žádný otevřený dopis. Spíš bych tímto textem, který se chystám také zveřejnit, chtěl vyzvat vedle tebe i další k širší, a proč ne veřejné, diskusi o různých aspektech vztahu České republiky (ČR) k Evropské unii (EU) a v té souvislosti o zahraniční politice českého státu, ale také EU a o tom jak se navzájem k sobě mají, nakolik se doplňují, respektují, zda si překážejí, tedy o tom co, srozumitelně řečeno, jsou naše národní zájmy, ale i zájmy Evropy.

O stavu veřejné scény vypovídá i chování "malých" stran a impotence intelektuálů

13. 8. 2009 / Bohumil Kartous

Když jsem včera psal reakci na text "Několik vět 2009", který je podle mého mínění plný zkreslených představ, černobílého vidění a atavismů, netušil jsem, že jeho autorkou není paní Šiklová. Ta pod dokument připojila své jméno a neuvedla zdroj. Podobně naložila s dokumentem Strana zelených, která mezi tím, po veřejném ohrazení se autora textu proti zneužití jeho autorského díla touto stranou, neoprávněnou kopii ze svého profilu v síti Facebook smazala.

Paní Šiklová je akademička s patřičným renomé v rámci českého mediálního prostředí, a přesto nevyhověla ani základním požadavkům citace cizího díla, když pod dokument uvedla své jméno a nechala ho takto kolovat v domnění, že se jedná o její vlastní autorské dílo. Strana zelených si tento text, vzhledem k obsahu, který jí v mnohém nadbíhal, aniž by to bylo podle reakce na zneužití textu touto stranou jakkoliv autorem zamýšleno, přivlastnila s pocitem, že může cizí autorství zneužít ve svůj vlastní prospěch.

Toto je obraz z pozadí protestu proti nadvládě dvou velkých stran, jejichž "absolutní moc" mají omezit strany malé. Má se tak stát za pomoci intelektuální impotence a zneužívání cizích práv ve svůj vlastní prospěch.

Twitter ve středu zkolaboval pod náporem obhájců britského zdravotnictví

13. 8. 2009

Britský premiér Gordon Brown a jeho manželka Sarah se ve středu večer připojili ke kampani na Twitteru, obhajující britské státní zdravotnictví, které američtí konzervativci označili za "zločinné" a "orwellovské", ve snaze zkompromitovat Obamovu zdravotnickou reformu.

Britové, kteří zuří nad útoky amerických Republikánů, zorganizovali kampaň na obranu britského státního zdravotnictví (NHS) na službě Twitter. Ve středuTwitter zkolaboval pod množstvím zpráv v kampani welovethenhs. V současnosti je obhajoba britského státního zdravotnictví nejvýraznější téma na Twitteru.

Zdroj v angličtině ZDE

Robinson Jeffers

POZVÁNKA

Poezie a svět Robinsona Jefferse

14. 8. 2009

V úterý 15. září 2009 od 17 hod., v prostorách Jazzové sekce ve Valdštejnské 14, se uskuteční čtení a povídání o legendě americké poezie Robinsonu Jeffersovi (1887-1962). Přijede víceprezident Jeffersovy nadace Elliot Roberts, poezii v češtině přečtou Dana Pilařová, Jiří Brož a Lubomír Brožek. Zároveň proběhne velká výstava fotografií interiérů jeho kamenného domu na útesu, kterou Elliot Roberts okomentuje. Přímý přenos bude na www.radiohortus.cz

Budoucí poslanci rozhodnou o radaru, my rozhodneme o budoucích poslancích

14. 8. 2009

Dopis Iniciativy Ne základnám přátelům v protiradarovém hnutí

Milí přátelé v protiradarovém hnutí,

první polovinu léta máme za sebou. Snad od nás nebude příliš troufalé, když Vám na úvod našeho dopisu jménem všech našich sympatizantů a občanů ČR poděkujeme za dosavadní aktivitu, která významně napomohla a nadále pomáhá zabránit realizaci projektu výstavby radarové základny USA na českém území. Poslední průzkumy seriózní agentury CVVM znovu potvrdily, že výrazná většina obyvatel je stále proti přítomnosti cizí vojenské základny a ještě větší počet lidí žádá referendum.

Skutečností nicméně zůstává, že Obamova administrativa ani ekonomická krize radaru vaz nezlomily. Vlivní čeští politici stále tvrdě lobbují za jeho instalaci.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za červenec 2009

10. 8. 2009

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2009 přispělo celkem 200 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 570.28 Kč, příjem z reklamy byl 4285 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 7. 2009 částku 20 612.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a

Vědecký výzkum, Akademie věd a společnost | Honduras a Manuel Zelaya | Písek - Festival nad řekou 2009 | "Antigerontismus" - staří lidé v české společnosti | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | Barack Obama a jeho politika | Roman Joch, ředitel "Občanského institutu" | Gruzie, Rusko a Jižní Osetie | Zdravotnictví a reformy | Čína | Zelení | Írán | Katolická církev | Afrika - bohem i lidmi zapomenutý světadíl | Sdělovací prostředky | Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost | Venezuela