Problém radaru ilustruje bezmocnost občana proti zvůli politických reprezentací

21. 9. 2009

Sleduji diskuzi k zrušení plánů na výstavbu radaru v ČR a ve velké míře souhlasím s Janem Čulíkem, píše Petr Šťastný.. Práce na získání většího prostoru v zahraničních médiích mohla být určitě lepší. Pro mě osobně ale byl boj iniciativy Ne základnám sympatický především svým vnitropolitickým rozměrem. Mám spoustu výhrad k politice USA a k politice jejich předchozí vlády ještě víc. Ale co mě přivádělo do varu nejvíc (a bohužel stále přivádí) byla arogance naší vlády, která bez mandátu od voličů tento projekt bezohledně prosazovala. Obecně řečeno, problém radaru pro mě ilustruje bezmocnost občana proti zvůli politických reprezentací.

Iniciativa Ne základnám byl a je první větší pokus ovlivnit naší politiku z občanského prostoru mimo parlament. Pro mě je jeho pokračováním boj o prosazení prvků přímé demokracie (obecné referendum) a vytrvalý tlak na politiky aby na názory občanů brali ohled. Naši politici jsou možná ve velké části zbabělá banda, ale myslím, že by dobře rozuměli rozhodnému tlaku.

Problém je, že tato doba ukázala i slabiny našeho domácího prostoru. 100 000 podpisů pod peticemi proti radaru a nepatrná účast na demonstracích. Ale snad to bude příště lepší.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 21.9. 2009