Při všech těch debatách o protiradarovém hnutí a potřebě umravňovat přístupy k zahraniční politice českého státu povykem na světových náměstích a v zahraničním tisku, pane Čulíku, máte pravdu ve všech charakteristikách "jak na to", máte pravdu i v tom, že se o Čechách a jejich poloze uprostřed Evropy moc neví, píše Jiří Dvořák ze Saigonu.

Nevíte, lze se nějak před českou veřejností omluvit, že jsem byl tak naivní a před rokem 1989 tiskl samizdaty, kromě Hradílka, Havla, Dientsbiera taky za Alexandra Vondru? píše Michal Rusek.

Děkuju za text, se kterým na 1000 % rezonuji.

Sice je tu ještě Cyril Svoboda, Roman Joch a další, ale aspoň tak.

Pozn. JČ: Ale Pane Rusku, vy jste netiskl samizdaty pro Sašu Vondru či pro Václava Havla, ale pro svobodu vlastní země. Tehdy to bylo samozřejmě správné. A student geografie Saša Vondra se tehdy choval odvážně. To, že dokázal být odvážný, ještě neznamená, že nebyl hloupý, odvaha a omezenost se nevylučují.

Potíž je, že jste měli od samého začátku na postkomunistické politiky být stejně přísní jako na předchozí politiky komunistické. A požadovat, aby jednali v zájmu občanů. A požadovat, aby lidé, kteří se dostanou do vlády, měli aspoň minimální inteligenční kvality.

Hlavním problémem postkomunistického českého prostředí je, že nikdo nepostuluje základní požadavek kvality. Věci mohou být druhořadé (viz Mladá fronta Dnes, Česká televize, Nova) prezentují se jako dokonalé a nikomu to nevadí. Někdo měl od samého začátku říkat, že lidi jako Roman Joch, Jan Zahradil či Saša Vondra nebo Mirek Topolánek, možná i Jiří Paroubek, jsou prostě neuvěřitelně hloupí, a proto se nehodí na to, aby zastupovali český národ. Pro lidi je to strašná urážka.

Začátkem září se zveřejnila nejvýznamnější britská vědecká společnost, The Royal Society, svou analýzu o potřebě provádět na planetě Zemi "geoinženýrství". Debatovala o teoriích "jak přímo pozměnit podnebný systém a zmírnit stoupání teploty", argumentuje James Lovelock.

Letecký průmysl v úterý učiní dramatický příslib, že do roku 2050 sníží emise uhlíku o padesát procent. To povede k výraznému zvýšení cen letenek a vyvolá to mezi výrobci letadel závody o nejekologičtější letoun.

KD│ Letošní ročník Jaroslavského fóra věnovaného politickým a společenskovědním otázkám přivítal vzácného hosta - amerického sociologa a futurologa Alvina Tofflera a jeho ženu Heidi. Nehledě na svou osmdesátku vystoupil žijící klasik disciplíny s příspěvkem věnovaným příčinám globální ekonomické krize, informovala Nězavisimaja gazeta.

KD│ The Family Research Council si přeje, aby muži byli mužnější. Proto se každoroční setkání ultrakonzervativních politických a náboženských lídrů ve Washingtonu nazvané Values Voter Summit, které začíná o tomto víkendu, inspiruje fundamentalisticky zaměřeným seriálem Mad Men oslavujícím staré dobré časy, kdy muži měli nade vším kontrolu a ženy věděly, kde je jejich místo, napsala Wendy Norrisová na serveru RH Reality Check.

Křesťanské přikázání, nejdůležitější pro novináře, zakazuje lež: Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Novinářovým jedenáctým přikázáním musí být i Husův mravní imperativ Mluv pravdu, miluj pravdu, braň pravdu, přej pravdu druhým a pravda zvítězí. "Mediální expert" časopisu Reflex Jan Potůček má problém. Nejen s křesťanstvím. Nejspíš přijde brzo o práci. Firma, která ho zaměstnává, totiž prohrála výběrové řízení na dodávku státního informačního webu k přechodu na digitální televizní vysílání, který vypsala Národní koordinační skupina pro digitalizaci. Potůčka, poté co server DigiZone přestaly financovat České radiokomunikace, živila doteď "partnerská" smlouva s výrobcem televizí a monitorů Samsung. Je zajímavé sledovat, jak "objektivně" se zde provádí hodnocení produktů. "Nezávislý" novinář se rozhodl svému úspěšnějšímu rivalovi ve státním tendru pomstít. A rozhodl se to udělat jako novinář. Ostrým perem. Ten kdo si ovšem hraje na moralistu, by měl mít ale alespoň trochu morálku sám...

Dovolte, bych suše předpokládal, že rolí komentátora je zařazovat "holé" zprávy do souvislostí, jež umožňují pochopení jejich smyslu. Právě k tomu se schyluje v tomto článku - podotýkám ovšem, že nebudete vůbec nadšeni. Pojednám totiž o Obamově plánu na mírotvorné zbrojení, které, pokud zůstane přibližně v té podobě, v jaké se nyní rýsuje, může učinit svět mnohem nebezpečnějším místem, než jakým dosud byl.

Mým základním předpokladem je, že důvěra ve vztazích mezi velmocemi není ani nemůže být budována na osobních sympatiích či antipatiích k tomu kterému konkrétnímu politikovi, ale pouze a jedině na vyváženém vzájemném poměru sil. Je zajisté potěšující poslouchat plamenné projevy ujišťující o naprosté mírumilovnosti partnerské velmoci - ale ještě více hřeje vědomí, že vzájemný poměr sil jeho zemi nedovoluje, aby nás navzdory těmto líbivým řečem napadla.

„Vždyť my tady stojíme jako kůl v plotě,“ lamentoval Milouš Jakeš na Červeném Hrádku, když Michail Gorbačov opustil imperiální politiku SSSR ve prospěch konstruktivních vztahů se Západem a neoddanější z oddaných se pro něho stali obtížným balastem. „Degradují nás na páté šesté kolo u vozu“, lamentuje Saša Vondra v sobotních Lidových novinách, když Barack Obama opustil agresivní politiku USA ve prospěch konstruktivních vztahů s Ruskem a neoddanější z oddaných se pro něho stali obtížným balastem.

Dvacet let bezmála na den, je to náhoda? Neskonalá vděčnost Francii za porážku Rakousko-Uherska a osvobození Československa trvala bezmála na den dvacet let, než se pro Francii staly prioritou konstruktivní vztahy s Německem a neoddanější z oddaných se stal obtížným balastem. Dvacet let trvala neskonalá vděčnost SSSR za osvobození Československa a vyhnání Němců, než nám jeho tanky převálcovaly Pražské jaro. Dvacet let trvala i druhá neskonalá vděčnost SSSR za záchranu země před kontrarevolucí a za normalizaci, než nám ji nechal svrhnout sametovou revolucí. Ve čtvrtek skončilo i poslední dvacetiletí neskonalé vděčnosti USA za osvobození od sovětské totality, když nám odepřely radar v Brdech.

Češi jsou podle Štěpána Kotrby s liberálním kapitalistickým systémem v podstatě spokojeni. Chtějí jen "klid na práci", své koníčky a svou rodinu. Politické a občanské aktivity (i v místě bydliště) je významně neoslovují. S mnohým, co se děje, sice verbálně nesouhlasí, ale činem prý svět měnit nebudou.

Co když jim ale současná politická elita svou nekompetencí dokáže totálně zničit jejich rodinnou pohodu i milovanou zahrádku?

V ČTK sepsali článek o Týdnu nepřizpůsobivosti, nazvaný "Prahou pochodují dva tisíce nepřizpůsobivých". Text věrně ilustruje způsob, jakým česká média pracují s informacemi.

Týdeník Respekt ve svém zvláštním vydání, věnovaném dvacetiletí od "sametové revoluce", nyní otiskl i fotografii z r. 1999, v níž natáčím rozhovor s Igorem Chaunem, Martinem Mejstříkem a Janem Bubeníkem.

Tehdy pod dohledem Jana Gogoly zaměstnala Česká televize mladého dokumentaristu Janka Růžičku, aby natočil film o týdenních oslavách desátého výročí pádu komunistického režimu. Dokumentaristu napadlo, aby natočil příběh brazilského novináře, který bude psát o oslavách desátého výročí 17. listopadu. Chtěl zdokumentovat, jak dokumentuji události.

Matonohův jediný dosavadní argument, proč by měl být z peněz daňových poplatníků financován výzkum, jemuž se on sám věnuje, je velice pozoruhodný. Jan Matonoha tvrdí „Privatizace vědy v Česku“ , 25. 8. 2009:

Vývoj americké a posléze světové ekonomiky od počátku současné finanční krize vyvolal neuvěřitelnou spoustu návrhů předkládajících řešení, která jejich autoři, od lokálních aktivistů přes politiky až po nejrůznější zájmové skupiny, považují za nejlépe odpovídající jejich zájmům. Skoro všichni se nějakým způsobem zaobírají budoucností, která je v jejich pojetí ještě příznivější než to, co jsme zažili v letech hospodářského růstu. Investiční společnosti a nositelé "Nobelových" cen za ekonomii navrhují polidštění kapitalismu a předkládají svou agendu pro různá vrcholná setkání politiků, vlády i nevládní organizace volají po zeleném New Dealu, kam se v jejich pojetí vejde všechno od kšeftu s imisními povolenkami přes elektromobily a chytré rozvodné sítě až po megalomanské plány na výstavbu vodních děl, takové sloupy establishmentu jako momentálně sloužící eurokomisaři se zamýšlejí nad ekologizací a humanizací konzumu.

Volby do německého federálního parlamentu se blíží. V neděli se voliči dozvědí, jak to politikům zavařili. Jaká vláda z toho vzejde, to se možná ukáže teprve po nějakém čase. Ale už teď politikové reagují jinak než ještě před několika dny na to, co by se mohlo stát. O některých těchto případech něco v téhle poznámce...

Události posledních dní jistě zmátly mnoho lidí v České republice. Je jistě velice dobrou zprávou, že v Brdech americký radar stát prý nebude. Ale tato zpráva byla ihned doprovázena mnoha jinými. Především vystoupením amerického ministra obrana Gatese, který na setkání s novináři prohlásil, že systémy protiraketové obrany budou řešeny jinými způsoby a současně děkoval občanům v Polsku a ČR za zájem o systémy PRO, konkrétně v ČR za radar. Výsměch českým občanům. Následně, druhý den prohlásila ministrně zahraničních věcí USA Hillary Clintonová, že v ČR budou nejspíše umístěny pozemní rakety mobilního systému – opět o nás bez nás.

Kolik dní už to opakuju pořád dokola, a pro některé lidi je to pořád zcela nesrozumitelné?

Je prostě neuvěřitelné, jak slepí jsou mnozí čeští občané, kteří nevykročili z české kotliny. Nevím už, jak se mám postavit na hlavu, abych vysvětlil lidem jako Petr Pokorný, co vidí každý, kdo chvíli pobývá mimo Českou republiku.

Debatu o "viditelnosti" českého protiradarového odporu v zahraničí podle mého názoru zatěžuje jedno opomenutí - totiž velice abstraktní zacházení s tím, co vlastně v politice znamená "informace". Jedna věc je existence nějakého informačního toku z ČR do USA - řekněme, Philip Coyle informující okolí Hillary Clintonové, kam má přístup, o postoji české veřejnosti k radaru - a věc úplně jiná význam, jaký se této informaci nakonec připisuje. Je zřejmě pravda, jak píše Jan Čulík, že lze poměrně jednoduchými způsoby poněkud zvýšit povědomí západní veřejnosti a novinářů o postoji české veřejnosti k radaru; když však Petr Pokorný upozorňuje na fakt, že informace o odmítání radaru v ČR na Západ v poměrně velkém rozsahu již pronikaly, nelze to popřít. Potíž je zde v tom, že naprostá většina Čechů sice s radarem nesouhlasila, ale vůbec nic proti němu nepodnikala, v důsledku čehož v zahraničí význam tohoto nesouhlasu nakonec klesl takřka k nule. Co je to také proboha za nesouhlas, když se nijak neprojevuje? Zatímco i na Jamajce díky Bobu Marleymu praktikují zásadu "Get up, stand up: stand up for your rights! / Get up, stand up: dont give up the fight!", na náměstích zvonící Češi se domnívají, že buď musí být jejich cinkání a bekání, provozované často absolutně bez důrazu, kdesi "automaticky" slyšeno, nebo "nemá cenu se o nic snažit" a jde se na pivo. Ale za tuhle mentalitu Ne základnám rozhodně nemůže.

KD│ Americký ministr obrany Robert Gates reagoval na kritiku rozhodnutí prezidenta Obamy revidovat koncepci protiraketové obrany Evropy vypracovanou administrativou prezidenta Bushe. Podle něj USA pokračují v modernizaci jednotlivých prvků PRO s cílem dosáhnout schopnosti obrany proti mezikontinentálním raketám, informoval Andrej Těrechov v Nězavisimoj gazetě. List si také vyžádal vyjádření fyzika Stanfordské univerzity Deana Wilkeninga, autora vědeckých podkladů Bushova projektu a nynějšího vládního poradce. Podle něj prvky obrany proti íránským raketám krátkého a středního doletu bude optimální rozmístit v Turecku, v Černém moři a východním Středomoří, zatímco prostředky ničení mezikontinentálních raket by bylo třeba umístit blíže ke středoevropskému prostoru, v oblasti vymezené Itálií, Rakouskem, Českou republikou a Polskem. Nová architektura bude zpočátku založena na námořním protiraketovém systému Aegis, později dojde k rozmístění pozemní varianty antirakety SM-3 používané tímto systémem a k vývoji variant schopných ničit mezikontinentální rakety.

Britská vláda by se měla vzdát svého cíle otevřít univerzity 50 procentům mladé populace. Stát by měl snížit granty a zvýšit úrokové míry za studentské půjčky. To doporučuje analýza Konfederace britského průmyslu. Je to její příspěvek k tomu, jak vyřešit rostoucí krizi financování britských vysokých škol.

Konfederace britského průmyslu doporučuje, aby stát začal účtovat studentům vyšší úrokové míry za půjčky na školné, snížil granty a zvýšil školné, až na 5000 liber ročně (cca 150 000 Kč).

Vedoucí představitelé studentských organizací analýzu CBI odmítli jako "urážlivou" pro studenty a jako zpátečnické opatření, které znovu učiní univerzity přístupné pouze elitám. Avšak návrhy Konfederace britského průmyslu vlivní rektoři britských univerzit "opatrně podporují".

KD│ Honduraský prezident Manuel Zelaya svržený 28. června vojenským pučem se po tříměsíční nepřítomnosti vrátil zpátky do země. Podle zpravodajství BBC se nachází na brazilském velvyslanectví v Tegucigalpě - a vyzval své příznivce, kteří se shromáždili u sídla OSN, aby se vydali k budově, kde se nachází. V rozhovoru pro BBC vedeném z prostoru velvyslanectví Zelaya prohlásil, že usiluje o dialog a nenásilné řešení krize. Honduraské úřady nejprve návrat prezidenta popřely; později mu pohrozily vězením.

Jinak než jako žvanění nelze pokračující diskuzi Jana Čulíka s iniciativou Ne základnám brát. Hnutí si nikdy nekladlo za cíl stát se globálním protiválečným hnutím. Nikdy nepotřebovalo ovlivnit diskuzi o americké zahraniční politice jinde, než v České republice. Proč? To je jednoduché: americká administrativa je v souladu se svými občany v uplatňování Pax Americana ohněm i mečem. Imperiální ambice USA sice po dvaceti letech válečných eskapád v Evropě a Asii ekonomicky vyčerpaly Ameriku tak, že se její ekonomika hroutí a deficit je astronomický, nicméně bude ještě dlouho trvat, než ono historické DOST řeknou sami Američané - pokud se USA do té doby nerozpadnou nebo neudělají státní bankrot.

Svět za louží však Ne základnám ani české občany v tomto případě zajímat nemusí. O americkém radaru rozhodují totiž čeští politici. Mínění občanů ovlivňovali od počátku profesionální píáristé vlády, MNO, MZv, kanceláře NATO a jejich lobbistických institucí Jagello 2000 a to vše zprostředkují krotcí čeští novináři, zvaní na rauty, konference a semináře, případně dostávající americká stipendia pro postgraduální studium na amerických univerzitách. To jsou ty klíčové skupiny, které si iniciativa vybrala a které selektivně oslovovala. A v tom uspěla.

Když jsme se kdysi v devadesátých letech pokoušeli s kolegy marně přimět české televizní stanice, aby vstoupily do moderního světa žurnalistické profesionality (toto úsilí jsme dávno vzdali jako zcela marné), reakcí na naše připomínky byl zcela iracionální, zuřivý, temný hněv. (Svědkem toho byl několikrát Andrew Stroehlein, americký odborník na média a střední Evropu, kterého jsme přesvědčili, aby šel načas pracovat do České televize. Pracovníci zpravodajství ČT mu prostě nevěřili, že kritické analýzy zpravodajských pořadů ČT v Britských listech nepsal on sám, a na poradách mu zuřiví reportéři hystericky mávali před nosem printouty z Britských listů: „Tos napsal ty, ty hajzle, přiznej se!“ Kromě temného hněvu nebylo už nic: skoro nikdo se nebyl schopen v České televizi zamyslet nad tím, že by třeba mohlo na té kritice být něco pravdy a že by se leccos dalo dělat jinak.

Určitou ozvěnu tohoto postoje dodneška cítím v reakcích Lukáše Kantora, aktivisty Ne základnám. Ve svých článcích, reagujících na prosté konstatování faktu, že hnutí Ne základnám se nepodařilo proniknout do mezinárodního diskursu o americké protiraketové obraně ani svými základními argumenty, ani prosazením prostého faktu do povědomí mezinárodní veřejnosti, že v ČR se proti americkému systému protiraketové obrany pro střední Evropu staví cca 60 – 70 procent obyvatelstva, Lukáš Kantor neustále opakuje, buď, že výsledky činnosti hnutí Ne základnám nejsou „tak zlé“ (dokladuje to hrstkou zmínek v článcích na internetu), anebo že, údajně, jiné levicové aktivistické organizace jsou na tom v západních médiích údajně ještě daleko hůř.

"That plan would have put the radar and interceptors in Central Europe by 2015 at the earliest. Delays in the Polish and Czech ratification process extended that schedule by at least two years. Which is to say, under the previous program, there would have been no missile-defense system able to protect against Iranian missiles until at least 2017 - and likely much later."

"Tento plán by umístil radar a interceptory ve střední Evropě nejdříve v roce 2015. Zpoždění polského a českého ratifikačního procesu prodloužilo časový harmonogram nejméně o dva roky. To by, podle předchozího plánu znamenalo, že do roku 2017 by zde neexistoval protiraketový systém, který by poskytl ochranu proti íránských střelám - spíše by to bylo ještě později."

Robert Gates, ministr obrany v Obamově administrativě, pro New York Times z 19. září 2009 ZDE

Sleduji diskuzi k zrušení plánů na výstavbu radaru v ČR a ve velké míře souhlasím s Janem Čulíkem, píše Petr Šťastný.. Práce na získání většího prostoru v zahraničních médiích mohla být určitě lepší. Pro mě osobně ale byl boj iniciativy Ne základnám sympatický především svým vnitropolitickým rozměrem. Mám spoustu výhrad k politice USA a k politice jejich předchozí vlády ještě víc. Ale co mě přivádělo do varu nejvíc (a bohužel stále přivádí) byla arogance naší vlády, která bez mandátu od voličů tento projekt bezohledně prosazovala. Obecně řečeno, problém radaru pro mě ilustruje bezmocnost občana proti zvůli politických reprezentací.

Americký prezident konstatoval, že jeho rozhodnutí zrušit Bushův projekt protiraketové obrany nebylo diktováno skutečností, že proti tomuto projektu protestovalo Rusko.

"Rusové nerozhodují o našich postojích ohledně obrany," řekl Obama v televizi CBS. "Pokud je vedlejším důsledkem tohoto rozhodnutí, že se Rusové cítí o trochu méně obětí paranoi, pak je to bonus," dodal Obama. V televizi CBS zdůraznil: "Mým úkolem nebylo vyjednávat s Ruskem."

"Rusko se vždycky ohledně tohoto projektu chovalo paranoidně, ale George Bush měl pravdu. Tento projekt je neohrožoval," zdůraznil Obama.

Dodal, že nový projekt protiraketové obrany je také nebude ohrožovat.

Učitel public relations Jozef Bohumil Ftorek namítá, že Iniciativa Ne základnám nedokázala ovlivnit mezinárodní veřejnost. Úspěšný byl prý naopak starosta Trokavce Jan Neoral, neboť o jeho místním referendu informovaly BBC a Daily Telegraph. Nehodlám nikterak zpochybňovat Neoralovu dobrou práci s médii. Přistupuji v této polemice i na Ftorkovu metodologii, kdy měří úspěch výhradně výstupy v zahraničních médiích, třebaže nikdy nebyly hlavním smyslem činnosti Iniciativy Ne základnám, jenž musela kromě komunikace s novináři dělat i spoustu jiných věcí, navíc především ve vztahu k domácí české scéně, na kterou se – i s ohledem na své omezené možnosti – orientovala přednostně.

Absolvovala sociální pedagogiku na brněnské pedagogické fakultě, souběžně studuje psychoterapii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií a pracuje v brněnské organizaci IQ Roma servis. Zde se věnuje dětem a stará se o vydávání časopisu Romano VIP. Nela Živčáková.

Kdy Romano VIP vznikl? Připomíná mi trochu „romské Bravo“. Kdo vymyslel jeho koncepci, co s časopisem chcete dokázat?

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2009 přispělo celkem 183 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 771.45 Kč, příjem z reklamy byl 3000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 8. 2009 částku 7846.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a € 511.25.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.