Saša Vondra je tak hloupý, že ho Američané museli zneužívat

22. 9. 2009 / Jan Čulík

Sobotní bědování Saši Vondry, že ho Američané údajně nechali na holičkách, a on je při tom tak miloval, je opravdu přelomový text.

Nechme stranou zcela zjevné a úplně banální varování, které jsme v Britských listech léta opakovali donekonečna - že totiž velmoc si vždycky bude dělat jen to, co je v jejím zájmu a co sama uzná za vhodné. Že jestliže se zahraničněpolitické zájmy velmoci a České republiky dočasně shodují, je to náhoda a není to záruka, že se budou shodovat pořád.

Lezením velmoci do zadního traktu není možno velmoc přimět, aby plnila zájmy České republiky navždycky. Velmoc si vždycky bude dělat jen to, co sama uzná za vhodné.

Ale tato argumentace je vedlejší. Nemá smyslu o tom hovořit, ví to každý, kromě bývalého náměstka českého ministerského předsedy a velvyslance ČR ve Spojených státech.

Mně ale jde o něco jiného.

Z rozhovoru s Vondrou v Lidovkách vyplývá jedna naprosto zásadní věc. Ten člověk je prostě svou podstatou nebystrý. To není urážka, ten člověk za to nemůže, prostě se tak narodil. Jenže holt asi nikdy neměl být ve vládě, pro zemi je to nebezpečné, jsou-li ve vládních funkcích lidé nepříliš bystří.

Víte, jak to je: někteří lidé vás hned při prvním setkání oslní svou inteligencí. U jiných zase okamžitě poznáte, že jsou to neuvěřitelní hlupáci a začnete se jim vyhýbat. Bohužel, ze způsobu argumentace Saši Vondry v sobotních Lidovkách i z četných dalších jeho projevů vyplývá, že Vondra patří právě k těm lidem, kteří chytrosti moc nenabrali. Je neuvěřitelné, že se někdo tak nízkého kalibru mohl dostat v ČR do vysoké státní funkce.

Podobně jako je Vondrova hloupost zjevná každému z toho rozhovoru, musela být zjevná i Američanům. Činitelé americké vlády, ať republikánské či demokratické, nejsou pitomci. V osobním styku tito lidé museli okamžitě poznat, že Vondra pro ně nikdy nemůže být seriozní partner.

Z toho dovozuji, že ho nikdo nemohl nikdy brát vážně a vždycky ho americká protistrana musela drsně zneužívat.

Pro Českou republiku není dobré, když do střetu s většinou brilantními diplomaty supervelmoci posílá jedince, u nichž partner za minutu pozná jejich omezenost.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 22.9. 2009