Děkuji za pomoc všem lidem, kteří nám pomohli v našem problému. Přiznám se, že jsem nevěřil, že je TOLIK DOBRÝCH LIDÍ. Desítky z Vás mi pomáhaly, posílali jste mi krásné mejly. Ještě jednou všem děkuji, píše Miroslav Cyroň, invalida z Domova důchodců v Dobré Vodě v Jihočeském kraji (původní vylíčení jeho případu je ZDE.

Věc sice není ještě uzavřena, ale v pondělí 11. 1. s námi jednali zástupci Krajského úřadu Jihočeského kraje: Mgr. Petr Studenovský, Mgr. Roman Tlapák a Mgr. Ivana Stráská. Z jednání máme velmi příjemný pocit. Pan Studenovský se ukázal jako chápavý člověk, který se poctivě snaží dobrat se pravdy. Bylo nám přislíbeno (máme zápis): Internet BUDE!!! Možnost odhlášení jídla rovněž, hygiena je již v původním stavu 2x týdně. Změny v přístupu některých zaměstnanců se pochopitelně poznají až časem.

Svou analýzu končí pan Popelka moralizujícími slovy ve smyslu, že lidé dnes své stařečky dávají do domova důchodců, protože jim překážejí. Tato slova určitě vyjadřují situaci v mnoha případech, nicméně se staly víceméně ustáleným klišé, které brání vidět mnohem složitější skutečnost kapitalistické společnosti.

Co mají zodpovědní, morální lidé ve středním věku dělat se svými starými rodiči, když už se tatínek či maminka o sebe nedokážou postarat?

Čelné britské unverzity varují, že prý plánované rozhodnutí britské vlády seškrtat jejich rozpočet o 2,5 miliardy liber zlikviduje to poslední, na co může být Británie ještě hrdá

Čelné britské univerzity obvinily Gordona Browna, že ohrožuje 800 let britského vysokého školství. Varovaly, že plánované škrty britské vlády ve výši 2,5 miliardy liber je rychle "srazí na kolena" a poškodí to schopnost Británie dostat se z hospodářské krize. Ve sžíravém útoku konstatují šéfové tzv. Russell Group 20 čelných britských univerzit: "Trvalo 800 let vytvořit jeden z nejvýznamnějších systémů školství na celém světě, a zdá se, že bude trvat jen půl roku ho srazit na kolena."

Wendy Piatt, ředitel Russell Group, a Michael Arthur, rektor Leeds University, varují, že nejméně 30 univerzit by mohlo být zlikvidováno a ostatní se "rozloží".

Pět muslimů, kteří protestovali při přehlídce vojáků, navracejících se z Afghánistánu, a křičeli na ně, že to jsou "vrazi", shledal soud v jihoanglickém Lutonu vinnými, dva muži byli shledáni nevinnými. Pět odsouzenců dostalo podmíněné tresty s odkladem na dva roky a bylo jim nařízeno uhradit náklady soudu každý ve výši 500 liber.

Reaguji na postesknutí pana Hanniga, pročpak asi "agentura průzkumu veřejného mínění SANEP" nezařadila Suverenitu do zkoumaného vzorku stran, píše Martin Gřeš.

SANEP, s.r.o dle Registru ekonomických subjektů v ARES má jako obor podnikání zapsáno " Výroba ostatních elektrických zařízení", ale dle zvolených oblastí v rámci založení s.r.o. podniká ve všem, jak je to u nás dle Živnostenského zákona u volné nekvalifikovaníé činnosti možné. Tedy SANEP, s.r.o. podniká mimo jiné i v oboru "Výroba hnojiv".

Měl bych připomínku k textu p. Hanniga:"Jak se u nás dělá "seriózní" předvolební průzkum jako předvolební politická manipulace", píše Michal Škop. Průzkumy společnosti Sanep mají další velký problém s důvěryhodností, neboť jsou založeny na internetovém dotazování, tedy a) vůbec nepokrývají populaci mimo internet, b) zahrnuje jen ty, kteří chtěli být zahrnuti. Sice píší, že výsledky nějak upravují, aby odpovídali celé populaci, ale není jasné jak oni konkrétně to dělají a je otázka, zda to vůbec obecně půjde. Výsledky z těchto průzkumů by seriózní médium vůbec nemělo zveřejnit, bohužel v ČR je zveřejňují snad všichni.

9. ledna 2010 bylo stodvacáté výročí narození spisovatele Karla Čapka (narodil se r. 1890). Je to zatraceně dlouhá doba. Má jeho dílo vůbec co říct dnešku?

Cestou ze zaměstnání jsem si zapnul Radiožurnál, abych získal další přesné a naprosto objektivní informace. Ve Zprávách v 17.30 jsem se dozvěděl, že „vláda schválila protikorupční balík“. Tedy, že pan premiér se snaží. Další avizovaná zpráva: „Středočeský kraj zvažuje omezení údržby silnic druhých a třetích tříd“, tedy, že ten „gauner“ Rath nechce odklízet sníh na silnicích, aby zabránil lidem na středočeském venkově v cestování. Inu, padá sníh, silnice jsou zasypané a zrovna ve Středočeském kraji to nejvíc vadí… Všechny kraje s omezeným technickým vybavením, které po předchozích krajských vládách zdědily podniky komunálních služeb, zvažují, které silnice druhých a třetích tříd budou uklízet dřív, které později a které vůbec ne.

Asi se hodí připomenout, v jaké to „kůži“ se ocitá autor těchto „přehledů“ zrovna tehdy, když má psát o prosinci. (Prasinec bývá nejen pašíků konec!) Týden před koncem roku se mu dostane do rukou Zpravodaj č. 11, který ho ještě táhne v čase dál zpět. To, co teď slepí do kupy, dostane čtenář(ka) až v druhé půli ledna, nemálo už vyčichlé… Přitom koncem roku se málem všechno taky nějak bilancuje, a na to by pak také mělo být již pozdě. Zároveň každý měsíc připomínám pár dat z dřívějších časů, jejichž okolností by snad neměly být zapomenuty.

MIP│ Víkendové přívaly sněhu vedení města nezvládlo. I třetí den sněžení jsou některé silnice velmi těžko sjízdné a většina chodníků neschůdná. A to přes to, že město mělo více než devět měsíců na přípravu na možné důsledky chodníkové novely senátora Kubery, tvrdí místopředseda pražské ČSSD Miroslav Poche.

Třeba obyvatelé Prahy 10 mají díky péči městské části zajištěnou schůdnost 85 % komunikací. Oproti tomu obyvatelé Jižního Města mají smůlu. Chodníky na sídlištích jsou schůdné většinou jen tam, kde cestičky přes víkend projezdili běžkaři.

Uvidíte-li na letišti ve frontě na bezpečnostní prohlídku 85-letou starou paní vysokou 145 cm, vážící 40 kg, vsadili byste se, že právě ji vyberou pro podrobnou tělesnou prohlídku, při níž si bude muset uvolnit pásek u kalhot, aby se zjistilo, že nechce zničit letadlo, jímž letí po svátcích domů? Jestli ne, tak jste zřejmě nebyli na ottawském letišti 28. prosince minulého roku.

ŠOK│ Německý zdravotnický expert, lékař a epidemiolog Wolfgang Wodarg (exSPD), předseda výboru pro zdravotnictví německého parlamentu a předseda výboru pro sociální otázky, ochranu zdraví a rodinu při Radě Evropy, obvinil výrobce léků a vakcín z ovlivňování Světové zdravotnické organizace, aby rozhodla o prohlášení pandemie.

ŠOK│ "Google hostuje data v našich datových centrech, zbavuje zákazníky nebo vládní agentury břemena spravovat vlastní servery ." Takto odpovědělo tiskové oddělení Google na otázku nezávislého bezpečnostního konzultanta Sherriho Davidoffa. "Znamená to, že jsme dnes předali většinu operačních dat našich státních institucí do jedné soukromě kontrolované společnosti, která propaguje své partnerství i s jinými vládami, jako je Čína?!?"

Jak může vláda Spojených států efektivně řídit národní bezpečnost a střežit zájmy občanů, když ji velké společnosti drží za koule?

V návaznosti na debatu ohledně zanedbaného školství musím konstatovat, že na danou problematiku můžeme nahlížet i z jiného úhlu. Pan Čulík si všiml, že česká společnost trpí nedostatkem kvalitního zázemí pro výuku angličtiny a proto nejsou vycházející studenti na stejné úrovni jako ti z jiných zemí Evropy. Ano, souhlasím, asi to tak bude, píše čtenář Zdeněk Hliznikovský.

Na druhou stranu, proč jen stále anglicky?

Zatímco italštinu jako lingua franca zavedla katolická církev, která se usadila v Římě a později benátské divadlo a opera, francouzštinu do světa uvedl balet, móda a liberální morálka Paříže, řečtina, španělština ani arabština se globálními jazyky kultur nestaly, přestože těmito jazyky mluví desítky či stovky milionů lidí, díky řečtině máme filosofii a díky Arabům matematiku. Němčinu v Evropě propagovalo rozmáhající se řemeslo a německý průmysl. Ale to bylo kdysi... Dávno. Do půli Evropy pak přišla povinná koloniální ruština.

Kocovina svobody a návratu kapitalismu přišla zároveň s tím, kdy party marjánkou zhulených programátorů právě psali budoucnost světa.

Uznávám, že basic English, kterou vidíte v ČR na štítech obchodů, je iritujícím způsobem jednoduchá (vždycky mi připadalo trapné, když čeští privatizátoři ve fialových sakách v devadesátých letech plnili svou češtinu špatně vyslovovanými anglickými výrazy jako "kešflou"). Jenže to není angličtina.

K diskuzi o znalosti jazyků bych se chtěl podělit o pár svých zkušeností. O tom, že znalost cizích jazyků je potřebná a užitečná zvláště v dnešní době, kdy můžeme bez omezení cestovat, snad nikdo nepochybuje. Je však třeba mít na paměti, proč studovat cizí jazyky. Nikdo by si neměl myslet, že se naučí cizí jazyk a to mu zůstane na celý život. Bohužel, lidská mysl má jednu nepříjemnou vlastnost – rychle zapomíná.

Nepříjde mi článek pana Táborského až tak irelevantní, jak naznačuje pan Čulík, nebo že by vysvětloval, proč něco nejde. Spíše ho chápu jako popis současné situace ve školství.

Nedomnívám se nicméně, že výuka jazyka má výhradně vyplynout ze systému školství od základních škol výše. To asi předpokládala i jiná hlava a tak navrhla výuku anglického jazyka i do mateřských škol. Každý, kdo se kdy nějaký jazyk učil ví, že jedna hodina týdně je prakticky k ničemu. Vlastně i dvě, pokud nenásleduje studium doma. A jak by takováto příprava na výuku s pětiletým prckem a jeho rodičem měla probíhat? A rodiče se snaží. Byla jsem na pískovišti svědkem aktivní maminky, Češky, která hovořila se svým synkem takto: "Tohle je kámen, Jiříčku, stoun, tím bys neměl házet. A teď si pojď dát jablíčko, apl, ano?"

Chápu rozhořčení, že na ulicích umírají bezdomovci, ale nejhorším řešením by bylo, nechat je přebývat na nádražích, nebo přímo ve vlacích a prostředcích MHD. Již dnes se setkávám s názory lidí, že nevyužívají hromadnou dopravu, protože se v ní často ušpiní, nakazí kapénkovou infekcí nebo jsou okradeni. A buďme upřímní, tyto věci se skutečně stávají. Způsob, který byl zvolen v případě pražského Wilsonova (hlavního) nádraží, tedy absence míst k sezení, také nepovažuji za nejšťastnější, lepší by podle mého názoru byla čekárna jen pro osoby s platnou jízdenkou. Dále se nabízí otázka, viděl už někdo bezdomovce na letišti Ruzyně? A pokud ne, není to ještě tvrdší represí právě na letištích? Letiště totiž využívají i ti mocní, kteří vlakem nejeli desítky let, píše Václav David.

Tohle je zajímavá tabulka, píše Jiří Drašnar. Povšimněte si, že ze Czech Republic Prague Index, přestože minulý rok stoupl o 30.2 %, je stále o 40.5% níže ve srovnáním se svým nejvyšším bodem, dosaženým v srpnu 2007. Ještě hůř je na tom Vienna ATX Index (-48%), Brussels 20 Index (-45.5%), Helsinki Index (-47.1%), Dublin ISEQ Index (-70.2%) Nikkei 225 Index (-40.9 %) a Shanghai Comp Index (-47.5%).

Shanghai Index je speciálně zajímavý, protože většina mudrců, jak se dobře pamatuji, v roce 2007 doporučovala nakupovat čínské akcie, protože, jak říkali, i když americký trh zkolabuje, čínských akcií se to příliš nedotkne. Upřímnou soustrast těm chudákům, kteří jim naslouchali.

US S&P 500 a German DAX jsou na tom zhruba stejně. Zhruba o -25 % níže ve srovnání s rokem 2007 a výše něco přes + 60 % ve srovnání s březnem minulého roku.

Volatilita (tj. nestabilita) je zcela neuvěřitelná. Není divu, že banky, hedge funds a ostatní insiders se (díky penězům daňových poplatníků) tak napakovali. A pak se divíte, že si vyplatí 65 miliard dolarů na odměnách. To nejsou žádné peníze, to je tak na svačinu. Zejména a když jste zvyklý pojídat snow crabs a zapíjet je nějakým dobrým ročníkem Chardonnay.

◄ Zdroj: ZDE

KD│ Jednou z překážek konstruktivní změny tváří v tvář ropnému zlomu, o nichž jsem zatím nepsal, je vliv korporací na současnou společnost. Tento faktor je samozřejmě reálný - vliv velkých korporací v posledních dekádách kontroloval, a občas znemožnil, nemálo potřebných reforem - ale byl také často přeceňován; totéž co o nich lze oprávněně říci o takřka jakékoli jiné velké a dobře placené americké instituci, od důchodcovské lobby až k American Medical Association.

Kdo si zaslouží mít na wikipedii heslo? Co musí člověk dokázat, aby byl považován za dostatečně důležitého a zasloužil si článek v této demokratické virtuální encyklopedii?

Jedním z velkých problémů české komunity jsou její tendence vytvářet exkluzivní skupinky, které "spolu mluví". Není to jen český problém, ale je to nemoc, která je v tomto státě silně rozšířená. Češi jsou malý a homogenní národ a mají tradici potlačovat jinakost (tedy to, co se nesrovnává s jejich představou civilizovaného chování - je ironické, že je to kodex, který jim zjevně vnutili Habsburkové).

An English version of this article is in

Ve dnech 3. 12. 2009 a 7. 1. 2010 proběhlo hlavní líčení proti účastníkům demonstrativního obsazení opuštěného a zdevastovaného domu č.p. 434 na rohu ulic Na Slupi a Apolinářské na Novém Městě v Praze 1. Byl vynesen nepravomocný rozsudek, který prakticky zopakoval tresty, které rozdal pan JUDr. Milan Rossi z Obvodního soudu v Praze 2 již v září formou trestních příkazů ve zrychleném řízení. Všichni odsouzení se po krátké poradě s obhájcem Mgr. Pavlem Čižinským na místě odvolali. Jejich případ tedy znovu projedná Městský soud v Praze.

V pondělí jsem si v internetové verzi Brněnského deníku přečetl článek "Letošní zima v Brně: zemřeli tři bezdomovci", autora Jana Němce. Od současného studenta Mediálních studií a žurnalistiky na FSS Masarykovy univerzit, a tedy budoucího novináře bych čekal více kritického úsudku jednak při výběru komentátorů dané zprávy: tří mluvčích, dvou ředitelů a jen jednoho bezdomovce. Protože o ty tady jde ze všeho nejméně. Především jde o to udělat náležitou reklamu nejvýstavnějšímu stánku konzumu ve městě a i v novém roce ujistit čtenáře, jak to s ním hodní kapitalisté myslí dobře. Posuďte sami, když myslí na chudáky bezdomáky, budou to asi myslet dobře i s vámi, Brno-normo-morče-človíčkem, že ano? píše čtenář Michal Nowak.

Kolega mě upozornil, že Jindřich Šídlo cituje v Respektu mou glosu o nedávno zemřelém Ivanu Medkovi:

Zdroj:ZDE

Takovéhle texty jsou pro derridovskou dekonstrukci strašně vděčné. Víte, proč je v textu ten výraz "tradičně snaživě provokativní"? No, pan Šídlo, stejně jako většina pražských novinářů, systematicky čte Britské listy, protože ho upřímně zajímají. Jenže má podprahový pocit, že citovat je "jen tak" v "pravicových" médiích, do jejichž stáje se s hrdostí hlásí, se jaksi nehodí. Má pocit, že musí dokázat, že když už Britské listy nedejbože čte, tak musí kolegům důrazně signalizovat, že se od nich distancuje.

V prosinci 2009 přispělo finančně na Britské listy 203 osob celkovou částkou 67 486.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 11. 2009 částku 147 734.43 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1600.09. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.