Velká Británie poklesla na 25. místo v 30. výročním průzkumu, který pořádá časopis International Living, který sestavuje žebříčky zemí, kde je nejhorší a nejpříjemnější žít. Umístila se za Uruguayí, za Litvou a za Českou republikou. ČR je na 15. místě, před Rakouskem, Norskem, Holandskem, Kanadou a Finskem, Japonskem a Španělskem.

Průzkum analyzoval 194 zemí podle devíti kritérií, mj. nákladů na živobytí, činností, které jsou k dispozici pro kulturu, ekonomiku, životní prostředí, svobodu, zdravotnictví, infrastrukturu, bezpečnost a podnebí.

Na prvním místě se umístila Francie.

Poněkud sporný - žebříček je ZDE

K tomu poznamenává (cynicky) Darina Martykánová: Uvedený žebříček je sestaveny z hlediska amerických důchodců, tedy: hodnotí, kde je nejpříjemnější žít pro americké důchodce. Proto je Norsko tak nízko: je pro americké důchodce drahé (to neznamená, že je drahé pro Nory) a je tam ošklivé počasí...

Česká občanka Eva Nováková byla vyhoštěna Izraelem s rychlostí, hodnou vyhoštění podezřelého teroristy. Je zásadou diplomacie (nejsa diplomat, řekl bych, že i morální povinností), že dostane-li se v cizině občan země, která má v daném státě diplomatické zastoupení, zastupitelský úřad mu pomůže resp. se jej zastane. (Vzpomínám případů, kdy Čech pašoval drogy v Thajsku a čeští diplomaté jej navštívili ve vězení a snažili se myslím i zmírnit soudní výrok a jeho důsledky.)

S článekm Martina Škabrahy "Když pravda vítězí", v zásadě souhlasím.

Každému českému vědci bych doporučil si přečíst slovo po slovu knihu Rozprava proti metodě od Feyerabenda a vést s tímto filozofem vědy vnitřní polemiku.

Jako pravidelný čtenář Nature a Science mohu jen potvrdit, že věda se mezi prestižními vědci samozřejmě automaticky chápe jako společenská instituce, která nemá smysl sama v sobě, nýbrž je zodpovědná přinášet užitek (za jeden z největších takových užitků lze považovat kritickou a na fakta orientovanou vzdělanost).

Základem úspěchu je často dobrý výběr kvalifikovaného personálu. Kdo je ale k čemu kvalifikován, to může být sporná věc. Když se například rozhodl německý spolkový ministr zdravotnictví dr. Philipp Rösler udělat z náměstka ředitele Svazu soukromého zdravotního pojištění Christiana Webera vedoucího oddělení pro základní otázky svého ministerstva, ve Spiegel Online se psalo o tom, že by Rösler chtěl, aby lobbista vypracoval návrh na reformu německého zdravotnictvíá. Proč by to mohla být nejen v tomhle případě překvapivá výtka, o tom něco v téhle poznámce…

V programech politických stran se neustále a zejména před volbami považuje za základ budoucího hospodářského rozvoje kvalitní celoživotní vzdělávání. S určitou nadsázkou se dokonce hovoří o potřebě jakési vzdělanostní společnosti. Cíl by to byl zajisté ušlechtilý. Lze však vyjádřit řadu pochybností, zda této představě odpovídají skutečné možnosti stávajícího vzdělávacího systému.

Když se někde otevře téma učení se jazykům, srdce mi pookřeje a hned bych přihodil několik svých postřehů, protože jsem profesí učitel francouzského a ruského jazyka, a věkem už spíše nestor, což není zřejmé, neboť za řádky textu neprobleskují šediny a nejsem na přijímacím pohovoru, kde bych musel hájit své vyprazdňující se mozkové závity v konkurenci s daleko více vyžadovanou osobnostní píár, doplněnou o schopnost pracovat s PC a používat jako komunikační kanál jazyk anglický. Dokonce jsem tak dlouho usiloval o nápravu věcí školských, tedy o změnu suché teorie na zelenou praxi praktického používání jazyků, že jsem se nechal vyvrhnout z útrob školních prostor a zamířil mezi OSVČ, a nyní sám profituji jako organizátor cestovní ruchu ze znalostí jazyků.

K znalosti cizích jazyků, píše Karel Hušner.

Několik dopisovatelů se zamýšlelo nad důvody proč je angličtina světovým jazykem. Pan Hliznikovský ji vidí jako entitu a ptá se může li být na svoji dominanci hrdá, či ne, polemizuje o jejím právu na to být světovým jazykem, vznáší otázku je li anglický mluvčí lepším, či horším člověkem a nakonec angličtinu viní z našeho vlastního zjednodušeného vidění světa.

Pan Kotrba připisuje zásluhy partě zhulenců ze Silicon Valley, ale to zjevně jen proto, aby se postavil do opozice vůči “kecům” pana Čulíka, píše Robert Gross.

Prezentované představy o budoucnosti kapitalistické společnosti, pokud nemají propagandistický charakter, bývají nejčastěji značně pesimistické až dystopické, nebo ztrnulé. Paradoxně, avšak jednoznačně v souladu s tím, se Ernst Mandel domnívá, že víra ve všemohoucnost technologie je specifickou formou buržoazní ideologie pozdního kapitalismu. Ten - kulturně zcela vyprázdněn, hrdý na svoji prázdnotu, plochost a koncentrované zbytkové epigonství ode dna, zdánlivě neideologický a nadideologický - už jinou možnost ani nemá. Vytváří tím sebeklam objektivity, dějinné nutnosti, vědeckého opodstatnění včetně zajištěné transparence vědecky řízeného vývoje, nevyhnutelnosti, nezadržitelnosti a neporazitelnosti.

Média jej okamžitě označila za zlomový supervolební rok. Analytici a experti se nemohou shodnout na výši našich veřejných dluhů. Jisté je jedno – sekera je obří. Připočteme – li si k tomuto zadlužení ještě dluhy podnikové sféry a domácností, vychází nám jediné – tato země stojí na pokraji zkázy. Jediné co bude tento rok růst, bude počet bankrotů a exekucí. To není katastrofická utopie, ale holá realita.

Snad se pan ing. Janko neurazí, když připomenu roztomilou přezdívku, kterou si čeští národní socialisté (sociálové), vysloužili za svůj prvorepublikový znak, obsahující též brko. Hezky o tom napsal celkem nedávno v MFD pan Tomáš Zahradníček.

Popisuje osudy národních, nebo také kdysi českých socialistů po roce 1989. K tomu a k ohrazení pana Ing. Janka proti zneužívání názvu " národně socialistický" je ovšem třeba dodat několik základních informací.

Žádný z budoucích prvňáčků, kteří se právě chystají k zápisu, by neměl být umístěn do školy, kde získá nedostatečné vzdělání. Ke zmrazení zápisu dětí do tzv. základních škol praktických pro školní rok 2010/2011 vyzvala Amnesty International. Ta na základě rozsáhlého výzkumu potvrdila, že v těchto školách a třídách určených pro děti s lehkým mentálním postižením končí v České republice nepřiměřeně velké množství romských dětí, aniž by ve skutečnosti postižením trpěly.

Znovu. Blíží se opět nov. Sníh pohlcuje světlo a zvuky, a Praha se podobá nedobytné pevnosti. Trochu mi to připomnělo Montréal, kde se ale vůbec nevyplatilo chodit jinak než zateplenými tunely. Venku byl takový mráz, že nejen praštělo, ale vypadával i elektrický proud nad městem. V Praze se naštěstí dá zatím chodit i venku, i když se sídliště, jak pravila hlasatelka v rádiu: „proměnila v běžkařské dráhy“. Je to pěkné, zvláště tehdy, když vůbec nikdo neodklízí sníh, a místo ranního hrabla pod okny slyšíte jen křik opilých blouznivců. V mé ulici jsou navíc nonstopy rovnou dva…

Jedním z hlavních témat nedávno skončeného roku byla krizová situace české vědy a jejího financování. Vědci, jindy zavření ve svých pracovnách, byli přinuceni vstoupit do veřejného prostoru a stát se svého druhu aktivisty. Nevyhnutelně se tak vystavili otázkám: „Když chcete od společnosti peníze na své bádání, jste schopni lidem vysvětlit, proč by vám je vlastně měla dát? Co je věda, co dělá a k čemu ji potřebujeme?“

< Caravaggio, Madona s poutníky

V roce 2010 uplyne čtyři sta let od násilné smrti jednoho z největších revolucionářů v dějinách malířství, Caravaggia. Tato esej se snaží ukázat, jak Caravaggio může inspirovat současnou levici.

Dozvídám se z médií, že řidič dopravního podniku dostal výpověď z pracovního poměru proto, že na tramvaji propagoval Dělnickou stranu. O Dělnické straně si můžeme myslet cokoliv, ale až do rozhodnutí soudu je legální politickou stranou, řádně zaregistrovanou, a její stanovy jsou zaregistrovány a schváleny Ministerstvem vnitra ČR. Propagování takovéto strany, a kterékoliv jiné politické strany, může být považováno za nevhodné, a lze jistě diskutovat o tom, zda je možné politickou stranu propagovat na místě řidiče tramvaje. Ale dát výpověď z práce někomu jen proto, že propaguje určitou politickou stranu, považuji za zcela nepřípustné. Zítra se to totiž může stát kterékoliv jiné politické straně a s takovýmito praktikami bychom se rozhodně smiřovat neměli.

Tak toto napsal na Facebooku právník a poslanec ČSSD Křeček, v civilu advokát. Svůj příspěvek nazval "Za propagaci legální strany výpověď z práce?". Ano, kterékoliv politické straně se to stát může, i ČSSD. I když není extremistická ani neonacionalistická. Jako právník ovšem Křeček jaksi nahlíží jednostranně na občanská práva řidiče, zapomněl ovšem na práva zaměstnavatele, v jehož vlastnictví je tramvaj.

9. ledna 2010 bylo stodvacáté výročí narození spisovatele Karla Čapka (narodil se r. 1890). Je to zatraceně dlouhá doba. Má jeho dílo vůbec co říct dnešku?

„Věříme, že rozvoj průmyslu jaderné energie je jednou z nejslibnějších cest na pokrytí rostoucí poptávky po energii s nejnižším dopadem na životní prostředí.“ pronesl Vladislav Soloviev, ředitel průmyslové skupiny En+, u příležitosti založení společného podniku s cílem komercializovat jeden z typů tzv. rychlého reaktoru.

KD│ Lisa Bedfordová je tím, co si představíte pod typickou "fotbalovou" mámou. Řídí bílé SUV Tahoe. Před jejím domem na předměstí Phoenixu vlaje americká vlajka. Prodává kuchyňské potřeby a ráda peče. Bedfordová a její manžel mají dvě malé děti, čtyři psy, a v neděli chodí do kostela. Ale zhruba před rokem byla péče Bedfordové o domácnost "přeřazena na nejvyšší rychlost". Začala totiž shromažďovat konzervované potraviny a nepoužívanou ložnici změnila v obrovské skladiště, píše Jessica Bennetová v článku pro Newsweek.

Zemětřesení o síle 7 Richterovy stupnice zasáhlo hlavní město Haiti Port-au-Prince. Mnoho obyvatel bylo pohřbeno v troskách. Docházelo k opakovaným záchvěvům půdy. Vládnou obavy, že došlo k velké katastrofě. Jde o nesilnější zemětřesení, jaké postihlo Haiti za posledních 200 let. Mimo jiné se rozpadla i nemocnice a celé domy padaly do propasti. Zničena byla i pětipatrová budova OSN. Mnoho lidí je nezvěstných. Odhaduje se, že zřejmě zahynuly tisíce lidí.

Mrtví a ranění leželi na ulicích, ženy pokryté prachem vylézaly s kvílením z trosek, lidé klopýtali zničenými ulicemi a drželi se za ruce. Tisíce lidí se shromáždily na náměstích pozdě do noci a zpívaly nábožné písně. Na Haiti v podstatě neexistují žádné záchranné služby a mnoho vážně zraněných lidí stále ještě sedělo na ulicích ve středu ráno a prosilo o lékaře.

Haiti je bývalá francouzská kolonie, která tvoří část ostrova Hispaniola. Většina z 3 milionů obyvatel hlavního města Haiti žije v brlozích na kopcích v městě, v chýších vyrobených ze dřeva, z plechu a levného betonu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Alistair Campbell, tajemník pro styk s médii bývalého britského premiéra Tonyho Blaira, svědčil v úterý při Chilcottově vyšetřování okolností války v Iráku, že Blair tajně přislíbil písemně Bushovi už r. 2002, že se bude účastnit útoku na Irák. Při přípravách na válku hrál ve spolupráci s Blairem významnou roli současný britský premiér Gordon Brown.

Sedm soudců Evropského soudu pro lidská práva rozhodlo, že policejní pravomoci náhodně perlustrovat občany, které zavedla britská vláda podle paragrafu 44 Zákona proti terorismu, jsou příliš široké a neexistují dostatečné parlamentní a právní záruky proti jejich zneužívání.

Soudci rozhodli, že právo na soukromí mírového aktivisty Kevina Gillana a novinářky Pennie Quintonové policie protizákonně porušila, když je cestou na výroční zbrojařský veletrh v Londýně r. 2003 perlustrovala.

Uvidíte-li na letišti ve frontě na bezpečnostní prohlídku 85-letou starou paní vysokou 145 cm, vážící 40 kg, vsadili byste se, že právě ji vyberou pro podrobnou tělesnou prohlídku, při níž si bude muset uvolnit pásek u kalhot, aby se zjistilo, že nechce zničit letadlo, jímž letí po svátcích domů? Jestli ne, tak jste zřejmě nebyli na ottawském letišti 28. prosince minulého roku.

V prosinci 2009 přispělo finančně na Britské listy 203 osob celkovou částkou 67 486.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 11. 2009 částku 147 734.43 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1600.09. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.