Vývoj demokratické morálky

4. 1. 2010 / Wenzel Lischka

S postupnou demokratizací společnosti se rovně vyvíjí i demokratická morálka a svoboda. V demokracii platí, že co není zakázáno, je povoleno. Přímé zákazy jsou demokracii cizí a zapáchají totalitou.

V úplné demokracii nebude zakázáno vůbec nic. Než ji však vybudujeme, bude to ještě chvíli trvat. Ale již dnes není explicitně zakázáno lhát, krást, podvádět, ubližovat a zabíjet. Demokracie se úspěšně vyvíjí a rozvíjí.

Tak například, již dnes můžete klidně někoho zabít. Není to trestné. Jestli to bude trestný čin, o tom rozhodnou nezávislé soudy. Posoudit, zda to byla vražda, není totiž nijak snadné. Jako neodborníci k tomu nemáte žádnou kvalifikaci.

Nejhorším činem terorizmu v demokracii je potlačování občanských práv a svobod - omezování svobodného rozvíjení osobnosti.

Můžete se například bránit útočníkovi, ale nesmíte mu ublížit. Pokud vám například někdo s revolverem v ruce krade auto, jste povinni jej upozornit na technické závady ve vozidle. Jestliže zloděj auta díky nim bude havarovat a zraní se, budete spravedlivě potrestáni.

Druhým hlavním důvodem, který činí posuzování činů nesnadným, je individuální přístup. Každý čin je nutné posuzovat podle motivace a morálky jeho pachatele. V demokracii se občané netřídí do tříd podle rasy, národnosti, rodiny, pohlavní či politické příslušnosti, ale vrství se do vrstev podle výše majetku.

Peníze jsou v demokracii pochopitelně tou nejvyšší hodnotou. Demokracie je upřímná, proto je nejlepší a nejmorálnější, neboť nezastírá tento fakt politickou příslušností jako komunisté, nebo příbuzenskou příslušností jako feudálové. V životě jde přece o život, tak jde o majetek a peníze, tedy ekonomiku.

Kdo má peníze a majetek, má moc. Pochází vyšší společenské demokratické vrstvy. Je morálnější, než ten, kdo peníze a majetek nemá.

Jestliže někoho zabije bohatý občan je to obrana. Chránil přece svůj majetek, životní zájmy, občanská práva a demokratické svobody. Jestliže někoho zabije chudý občan je to obyčejná vražda. Takový občan je přece chudý a nemá, co by chránil.

Morálka, právo a svoboda v demokracii tedy vzrůstají úměrně s výší majetku. Každému přece záleží na tom, aby ekonomika rostla.

Naše demokracie se bezesporu již vyvinula do té míry svobody projevu, že je dnes možné chodit po ulici a bodat do druhých občanů nožem.

Buďte však při tom, prosím, opatrní! Kupujte si jen kvalitní nože. Vybírejte takové ostří, které snadno proniká do materiálu. Mohli byste se sami zranit. Trh dnes nabízí dostatek kvalitních výrobků, takže se nemusíte obávat, že byste museli stát fronty a nemohli bodat nožem jako za reálného socializmu. Na trhu jsou celé sady nožů -- dokonce se slevami a bonusy, pokud si je objednáte do deseti minut.

Bodání nožem do občanů je velmi pěkným příkladem rozvinuté demokracie. Kdo chce, může nožem bodat. Komu se bodání nožem nelíbí, bodat nemusí. A navíc, každý se přece může bodání nožem bránit.

Je to přece úplně stejné jako u jakékoliv reklamy. Pokud se vám líbí a hodí, můžete se jí věnovat. Jestliže se vám nelíbí, tak se na ni přece nemusíte dívat. Můžete se dívat jinam, přepnout na jiný kanál a podobně. Nemůžete přece omezovat svobodu jiných občanů.

Myslím, že u toho bodání nožem, stejně jako u reklamy, rovněž nemusí brát vůbec žádný ohled na děti, mládež, narušené a slabomyslné osoby. Jak říkám, výboj demokratické morálky již dosáhl vysoké úrovně.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.1. 2010