Nesmíme se přizpůsobovat, ani mlčet

13. 10. 2010

Namísto, abychom prováděli racionální analýzu pozitiv a negativ, přijímáme jen ty informace, které potvrzují naši totožnost a naše hodnoty, a odmítáme informace, které jsou s nimi v rozporu. Své myšlení přizpůsobujeme své sociální totožnosti a ochraňujeme ji před jejím zpochybňováním. Když se setkáme s lidmi, kteří nám předkládají nepříjemná fakta, většinou to jen posílí náš odpor vůči jakýmkoliv změnám.

Pohleďme, jak se spořádaně všichni řadíme do fronty na svou popravu. Trestání chudých za chyby bohatých, likvidace univerzální státní péče, rušení ochrany, kterou poskytuje stát - vyskytlo se pár malých protestů, nikdo nebojuje, píše v deníku Guardian George Monbiot.

To, že přijímáme politiku, která je v protikladu s našimi zájmy, je obrovskou záhadou 21. století. Ve Spojených státech se hněvivě dožadují manuální pracovníci, aby jim nikdo nezaváděl zdravotní péči, a chtějí bezpodmínečně, aby milionáři platili menší daně. V Británii jsme ochotni vzdát se bez protestů sociálního pokroku, za nějž naši předkové riskovali životy. Co se to s námi přihodilo?

Odpověď je zřejmě obsažena v nejzajímavějším textu, jaký jsem letos četl. Common Cause (Společný zájem), analýza, kterou napsal Tom Crompton z ekologické organizace World Wildlife Fund, zkoumá celou řadu fascinujících nedávných objevů v psychologii. Nabízí, myslím, řešení v krizi, která nyní postihuje všechny správné kauzy, od sociálního zabezpečení až po klimatické změny.

Pokrokově zaměření lidé, argumentuje Crompton, bohužel slepě věří mýtu, že člověk dokáže racionálně poznávat realitu. Říká tomu mýtu "osvícenský model". Na základě tohoto mýtu věříme, že lidé činí racionální rozhodnutí na základě zhodnocení faktů. Na to, aby člověk lidi přesvědčil, stačí přece, aby se jim předložila fakta. Těch lidé využijí k tomu, aby se rozhodli, jaká alternativa bude nejlépe podporovat jejich zájmy a touhy.

Z řady psychologických experimentů však vyplývá, že tak to nefunguje. Namísto, abychom prováděli racionální analýzu pozitiv a negativ, přijímáme jen ty informace, které potvrzují naši totožnost a naše hodnoty, a odmítáme informace, které jsou s nimi v rozporu. Své myšlení přizpůsobujeme své společenské totožnosti a ochraňujeme ji před jejím zpochybňováním. Když se setkáme s lidmi, kteří nám předkládají nepříjemná fakta, většinou to jen posílí náš odpor vůči jakýmkoliv změnám.

Naši společenskou totožnost utvářejí hodnoty, které psychologové nazývají vnější či vnitřní. Vnější hodnoty se týkají statusu o stoupání na žebříčku společenské hierarchie. Lidé se silnými vnějšími hodnotami se fixují na to, jak je hodnotí jiní lidé. Potřebují finanční úspěch a slávu. Vnitřní hodnoty se týkají vztahů s přáteli, s rodinou a s komunitou, a týkají se také sebepřijetí. Ti, kteří mají silné vnitřní hodnoty, nezávisejí na chvále či odměnách od jiných lidí. Mají přesvědčení, které je hlubší než sebezájem.

Málokdo má čistě jen vnější nebo čistě jen vnitřní hodnoty. Naše společenská totožnost je tvořena směsicí hodnot. Ale psychologické testy, provedené v téměř 70 zemích světa, ukazují, že hodnoty se shlukují v pozoruhodně obdobné vzorce. Ti, pro něž je velkou hodnotou finanční úspěch., například, mají méně slitování s druhými, mají silnější manipulativní tendence, silnější víru v hierarchii a nerovnost, silnější předsudky vůči cizincům a menší zájem o lidská práva a životní prostředí. Ti, kteří mají silný smysl pro vnitřní osobní hodnoty, prokazují větší porozumění vůči jiným a víc se zajímají o lidská práva, sociální spravedlnost a životní prostředí. Tyto hodnoty se navzájem potlačují - čím jsou silnější něčí vnější hodnoty, tím slabší jsou jeho vnitřní hodnoty.

Se svými hodnotami se nerodíme. Jsou utvářeny společenským prostředím. Tím, že politika změní naše přesvědčení ohledně toho, co je normální a přijatelné, mění naši mysl stejně jako naši situaci. Zdravotnictví bez poplatků, přístupné všem, například, potvrzuje vnitřní hodnoty. Jestliže zakážeme chudým přístup ke zdravotnictví, normalizuje to nerovnost a posiluje to vnější hodnoty. Pravicový posun ve společnosti, který začal se Thatcherovou a pokračoval za Blaira a za Browna, jejichž vlády zdůrazňovaly, jak důležitá je konkurence, změnil naše hodnoty. Ze sociologických průzkumů vyplývá, že veřejnost velkou měrou přestala podporovat politiku, která vede k přerozdělování bohatství a příležitostí.

Tuto změnu posilují reklama a sdělovací prostředky. Jejich fascinace mocenskou politikou, jejich seznamy bohatých, jejich katalogy 100 nejmocnějších, nejvlivnějších, nejinteligentnějších či nejkrásnějších lidí, jejich posedlost prosazováním celebrit, módy, rychlých automobilů, drahých dovolených, to všechno nám vštěpuje vnější hodnoty. Tím, že to u nás také vyvolává pocity nejistoty a nedostatečnosti - což oslabuje naše vnitřní sebevědomí - to také potlačuje naše vnitřní hodnoty.

Reklamní agentury, které zaměstnávají množství psychologů, jsou si toho plně vědomy. Guy Murphy napsal: "Trhy se musejí snažit manipulovat kulturu, jsou to sociální inženýři, nikoliv manažeři značek. Manipulují kulturní síly, nikoliv dojem ze značkového zboží." Čím více reklama podporuje vnější hodnoty, tím lehčí je prodávat výrobky. Pravicoví politikové také instinktivně pochopili, jak důležité jsou hodnoty při změně politické mapy. Margaret Thatcherová kdysi pronesla známou větu: "Ekonomika, to je metoda, cílem je ale změnit srdce a duši."

Konzervativci ve Spojených státech se většinou vyhýbají diskusi o faktech a číslech. namísto toho všechna témata prezentují tak, aby to posilovalo vnější hodnoty. Každým rokem, působením mechanismů, které jsou skoro neviditelné, se prostor, v němž mohou kvést pokrokové myšlenky, dál zmenšuje. Reakce lidí s pokrokovými názory na to byla a je katastrofální.

Namísto, abychom se postavili proti změnám v našich hodnotách, snažíme se jim přizpůsobit. Kdysi pokrokové politické strany se nyní snaží uspokojit změněné postoje veřejnosti. Tím podporují a legitimizují vnější hodnoty. Mnoho ekologických aktivistů a aktivistů za sociální spravedlnost se také snaží přesvědčovat lidi tím, že apelují na jejich sobecký sebezájem. Například argumentují, že pokud bude odstraněna chudoba v třetím světě, vznikne tak trh pro Západ, anebo že koupíte-li si hybridní automobil, uděláte tím dojem na své známé a posílíte svůj sociální status. Tato taktika také posiluje vnější hodnoty. Způsobuje to, že budoucí kampaně budou o to méně úspěšné. Ekologický konzumerismus je katastrofální chybou.

Common Cause navrhuje jednoduchou nápravu: Namísto toho, abychom pohřbívali své hodnoty, musíme je vysvětlovat a veřejně podporovat. Pokrokoví aktivisté musejí šířit porozumění psychologii, která je motorem politických změn. Musejí odhalovat, jak jsou lidé psychologicky manipulováni. Musejí se postavit proti silám - zejména proti reklamnímu průmyslu - který se snaží nás znejistit a učinit nás sobeckými.

Musíme se postavit do čela změn. Lidé se silnými vnitřními hodnotami nesmějí mít pocit, že je trapné, že je zastávají. Musíme argumentovat ve prospěch lidské politiky nikoliv proto, že je ekonomicky efektivní, ale proto, že projevuje soucit a je laskavá, a bojovat proti nelidské politice na základě argumentu, že je sobecká a krutá. Prosazováním svých hodnot se staneme změnou, kterou chceme zavést.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 13.10. 2010