Americké plány na protiraketovou obranu zřejmě povedou k napětí mezi EU a NATO

20. 10. 2010

EU se zřejmě odvrátí od USA a přikloní se pro své bezpečnostní potřeby z 21. století k Turecku a k Rusku.

Úsilí Obamovy vlády přesvědčit členské země NATO, aby přijaly zmodernizovaný americký program protiraketové obrany vyvolává dlouhodobé napětí v otázkách evropské bezpečnosti. Potenciálně to přináší výhody Rusku a Turecku, nespolehlivým strážcům východního pomezí Evropské unie, píše Simon Tisdall v deníku Guardian.

Před klíčovým summitem NATO v Lisabonu, který se má konat za měsíc, zvyšují Spojené státy tlak na Ankaru. Americký ministr obrany Robert Gates řekl tento týden ve Washingtonu, že USA nebudou požadovat od členské země NATO Turecka, aby vybudovala nové základny pro systém protiraketové obrany. "Ale očekáváme od Turecka, že podpoří v Lisabonu přijetí teritoriálního protiraketového programu," řekl.

Turecko se obává, že zmodernizovaný program protiraketové obrany v hodnotě 280 milionů dolarů bude zaměřen proti sousednímu Íránu. "Nejsme si vědomi žádné hrozby od sousedních zemí a nezastáváme názor, že sousedé Turecka jsou organizaci NATO jakoukoliv hrozbou," zdůraznil turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu.

Jak se turecká neoislámská vláda snaží manévrovat mezi Východem a Západem, komentátor deníku Hurriyet Semih Idiz poukazuje na "stále zjevnější ideologický rozkol zejména mezi Tureckem a USA, a v menší míře i mezi Tureckem a Evropskou unií. Je docela dobře možné, že se Turecko bude muset rozhodovat mezi podporou NATO a podporou Íránu."

Avšak analytik Sertac Aktan píše, že by Ankara mohla této situace využít ve svůj prospěch. Mohla by nabídnout omezenou spolupráci oplátkou za zvýšený americký tlak na Francii a Německo, aby začaly jednat o zastavené žádosti Turecka o vstup do EU. "My máme na tureckém území rozmísťovat nějaké rakety na obranu Evropy? Té Evropy, do níž tolik chceme vstoupit, ale nemůžeme?" ptá se Aktan. "No, Washington o tom uvažuje také a proto jedním z nejdůležitějších bodů na programu jednání summitu USA-EU, který se bude konat hned po summitu NATO, bude členství Turecka v Evropské unii."

Rusko sleduje bedlivě diskuse o programu protiraketové obrany, a to v kontextu svého úsilí o těsnější bezpečnostní spolupráci s EU.Dmitrij Medveděv, ruský prezident, strávil poslední dva dny v Deauville na summitu s francouzským prezidentem Sarkozym a německou kancléřkou Merkelovou a jednali mj. i o protiraketové obraně. Rusko se obává, že by protiraketová obrana mohla neutralizovat jeho obranu. Avšak po ujištění od Merkelové a Sarkozyho, že tomu tak nebude, řekl Medveděv v úterý, že se Moskva zajímá o těsnější spolupráci a že plánuje účastnit se summitu NATO.

Podpora Ruska pro program protiraketové obrany zřejmě vyvolá znepokojení ve Washingtonu a v Londýně. Medveděv usiluje o "novou evropskou bezpečnostní architekturu", která by nutně vedla k omezení amerického vlivu na evropském kontinentně a potenciálně by ochromila NATO - což je dlouhodobý cíl Ruska.

Francie a Německo, jak se zdá, s touto ideou vážně flirtují. Hovoří o společné hospodářské a bezpečnostní zóně spolupráce s Ruskem a o společných fórech Rusko-EU. Pro Británii, kterou do Deauville nikdo nepozval, to musí vypadat jako obnovení francouzsko-rusko-německé aliance z r. 2003 proti irácké válce.

Marc Leonard, spoluautor zprávy nové evropské rady o zahraniční politice, nazvané "Nebezpečí multipolární Evropy" argumentuje, že posílená spolupráce mezi EU, Tureckem a Ruskem je nevyhnutelná a žádoucí. Současné bezpečnostní struktury EU jsou nefunkční, evropská hlavní města jsou rozhádaná a "Spojené státy se už o vnitřní bezpečnost Evropy nezajímají. USA už nejsou evropskou mocností."

Analýza argumentuje, že se americký pořádek, který vznikl po ukončení studené války, rozkládá. Americkému pořádku se nepodařilo zabránit válkám v Gruzii a v Kosovu, narušování energetických zdrojů Evropy, trvalé nestabilitě na východních hranicích EU u Černého moře a v kavkazském regionu. Pozornost Ameriky odvedl Írán, Blízký východ a Čína. Tak musí EU hledat nové strategické partnery.

"Měl by vzniknout neformální 'trialog' mezi EU, Tureckem a Ruskem," argumentuje Leonard. Turecko se stává sílící regionální mocností. Aby Ankara zůstala na straně EU, žádost Turecka o členství v EU by měla být zpracována bezodkladně. Bezpečnostní totožnost Evropy by měla být posílena povzbuzením Ruska, aby se účastnilo na projektech, jako je protiraketová obrana."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 20.10. 2010