Irsko zkolabovalo v důsledku drastických škrtů, ne kvůli rozhazovačnosti

26. 11. 2010 / Adam Votruba

Za své razantní reformy si Irsko i pobaltské republiky vysloužily vysokou pozici v hodnocení mezinárodních ekonomických organizací, např. Irsko bylo v roce 2005 na pátém místě v žebříčku nazývaném "index ekonomické svobody".

Pokud vám popis irských reforem nápadně připomíná rétoriku současné české vlády, pak si můžete být jisti, že nejde o podobnost náhodnou. Jde o kroky, které obecně doporučují mnohé mezinárodní ekonomické organizace vycházející z neoliberální ideologie a k nimž se hlásí neoliberální pravice na celém světě.

Bohužel lidská paměť je krátká. Ve chvíli, kdy se dostalo Lotyšsko do ekonomického kolapsu, nebo nyní, kdy se ocitá v problémech Irsko, si už mnoho lidí ani nevzpomene, že před pěti lety nám tyto země dávali ekonomové za vzor a že česká vláda plánuje stejné reformy, jaké byly tehdy v těchto zemích vychvalovány. Možná se dočkáme i toho, že irskou katastrofou se bude u nás odůvodňovat nutnost dalších razantních výdajových škrtů.

V případě Lotyšska občas některý novinář utrousil, že mělo tu smůlu, že celosvětová krize přišla zrovna v okamžiku, kdy se tato malá ekonomika začala slibně rozjíždět. Pravda je, že lotyšské problémy začaly ještě před vypuknutím americké hypotéční krize.

A jak dnes komentují novináři irské problémy? Hlavním vysvětlením je realitní bublina spolu s příliš nízkými úrokovými sazbami. Toto vysvětlení vedle jiných prezentuje i Radim Klekner na aktualne.cz. Pak ovšem k výčtu toho, co vedlo k irským potížím, zničehonic dodává: "A samozřejmě příliš štědrá politika v sociální oblasti." (zde: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=683064)

Nevím, jestli profesionální novináři podepisují etický kodex, že vždy, když budou psát o problémech státních financí, se zmíní o příliš štědrém sociálním systému, nebo jestli to hlídá pan šéfredaktor a občas prohodí: "Pane kolego, ještě jste zapomněl na příliš štědrý sociální systém." Každopádně pro české novináře je sociální systém téměř vždy "příliš štědrý". Klekner upozorňuje na to, že v Irsku existuje prý relativně vysoká podpora v nezaměstnanosti. To je sice pravda, podpora v nezaměstnanosti ovšem není totéž co celé sociální výdaje. Z jiných zdrojů vyplývá, že Irsko v roce 2004 vynakládalo (vzhledem k HDP) na sociální politiku nejméně prostředků ze všech zemí evropské patnáctky (viz odborný ekonomický článek Evy Klvačové a Hany Jírové: Evropská sociální politika; ZDE).

Pokud se tedy dnes mluví o irských problémech, měli bychom si připomenout, jakým způsobem se mluvilo o irských úspěších. A pak si možná položit otázku: Co jsou to vlastně zač ty reformy, které nám ekonomičtí komentátoři doporučují k uskutečnění dalších ekonomických zázraků? A opravdu se poznají nejlepší a "nejsvobodnější" ekonomiky světa podle toho, že špatně snáší celosvětové hospodářské krize?