Jak se vyrábějí malí Kanaďánci

15. 12. 2010 / Miloš Kaláb

Výroba průmyslového zboží se přesunula z Kanady do Asie, kde je levnější pracovní síla. Toaletní papír? Boty? Nářadí? Made in China. Flanelové košile? Made in Bangladesh. Mobilní telefony, vysavače, elektronika - to všechno se díky outsourcingu dováží z velké dálky. A nyní se začínají dovážet novorozenci díky outsourcovanému těhotenství.

V Kanadě je zakázáno platit za darovaná lidská vajíčka i za spermiové buňky a také za "pronajímání děloh" neboli žen ochotných přijmout za úplatu do svého těla cizí embryo a odevzdat živého novorozence. Za to hrozí pokuta až půl milionu dolarů a vězení v trvání až 10 roků. Řešení těchto problémů s neplodností v zahraničí těmto problémům předchází, protože kanadské zákony nezakazují obstarávat si tkáně a služby v zahraničí.

Před 6 roky bylo v Kanadě zákonem zakázáno prodávat lidská vajíčka i spermiové buňky a také najímání žen, které by za úplatu je donosily lidský plod. Nejsnazší cestou je proto obejít zákon. Současně při tom vzniklo nové hospodářské odvětví nazývané "zahraniční reproduktivní turistika". Iniciativy se ujala Indie, kde se už jedná o byznys o objemu 450 milionů dolarů ročně. Zadání výrazu surrogate mothers in India v Googlu přináší přes 60 tisíc výsledků. Tato zpráva ale vyšla v kanadských novinách The Ottawa Citizen a její autorkou byla Sharon Kirkeyová.

Ve městě Anand v indickém státu Gujarat (Gudžárát) je středisko Akansha IVF Center, jehož lékařskou ředitelkou je Dr. Nayana Patelová. Pečuje o dobro 67 surogátních matek, které spolu žijí ve středisku, stravují se, učí se žít, vařit i porozumět angličtině. Všechny jsou těhotné s plody, které jim byly implantovány za úplatu od cizinek. Mezi nimi je řada Kanaďanek. Zaplatit částku pod 40 tisíc dolarů je mnohem lepší než mít vyhlídku na půlmilionovou pokutu a možná i 10-leté vězení, co by je čekalo doma.

Kromě samotné paní ředitelky pomáhá kanadským zájemcům o "vlastní dítě" i americká firma Surrogacy Abroad, Inc., v Chicagu. Benhur Samson je rodilý Ind. Zájemcům o dítě účtuje 36 tisíc amerických dolarů a v té ceně je zahrnuto všechno, čili all inclusive, od psychologického hodnocení vhodnosti surogátní matky až po výjezdní víza pro novorozence. Do Kanady už byly dodány 4 děti a nyní se "pracuje" na dalších 25 až 30.

Neplodné kanadské dvojice cestují do Indie, aby najaly surogátní matky. Do Mexika, Argentiny, Španělska, Rumunska a České republiky cestují za účelem oplodnění vajíček in vitro, koupených od dárkyň. Touha mít dítě překonává konflikt spojený s etickými a morálními zábranami nastolenými komercionalizací života a s využíváním žen v rozvojových zemích, které žijí v zoufalé chudobě.

Vdaná 26-letá paní Vandana je ve středisku Akansha opět obchodně těhotná. V roce 2008 dodala jedné dvojici v kanadské provincii New Brunswick dvojčátka - holčičky. Než se dala na nynější bohulibou činnost, roztloukala kamení na silnici za 2 dolary denně. Středisko jí vyplatilo 7 tisíc dolarů, takže si mohla koupit domek. Na takovou částku by musela každodenně tvrdě pracovat na silnici po dobu 10 let! Poklidné těhotenství jí vynášelo přes 20 dolarů denně. Smita je jiná surogátní matka, která také vyrobila dva malé Kanaďánky, holčičku a chlapečka. To jí umožnilo zaplatit vzdělání své vlastní dceři.

Kanadský zákon měl drastické následky pro beznadějně neplodné dvojice. V Montrealu se darování vajíček úplně zastavilo. Na tamní světoznámé univerzitní klinice pro léčení neplodnosti mívali ročně asi 50 pacientek, které si dokázaly najít dárkyně mezi známými a příbuznými, jenže to byla menšina. Mnohem více žen si dárkyni najít nedokáže a takové posílá klinika do zahraničí. Dr. Seang Lin Tan doporučuje svým pacientkám cestu do Argentiny, kde jsou výsledky výborné a ceny mírné. Organizace The Infertility Awareness Association of Canada posílá do USA pro vajíčka pacientky, které si to mohou dovolit zaplatit: "Je to za humny, mluví se tam stejně jako v Kanadě a my se navíc snažíme zmenšit stress u pacientek na nejmenší možnou míru", říká výkonná ředitelka Beverly Hancková. "Dovedete si představit tu hrůzu," říká reportérce agentury Postmedia News, Sharon Kirkeyové, "že nejdříve zjistíte, že nemůžete počít, a potom vám lékař sdělí, že jste neplodná? Když utrpíte předčasnou ztrátou vajíčka, nemůžete, zatraceně, v této zemi žádné jiné sehnat".

Na klinice v Anandu stojí surogátní mateřství pakatel - 22 až 25 tisíc amerických dolarů, kdežto v USA to přijde na 100 tisíc dolarů i více.

Nájemným matkám doktorky Patelové se implantují embrya, která vznikla umělým oplodněním vajíček, která si obstaraly "zákaznice". Implantují se 3 až 4 embrya, aby se zvýšila naděje na úspěch, jenže to přináší riziko mnohočetného těhotenství. Dr. Patelová zdůrazňuje, že její klinika poskytuje legitimní službu ženám, které nemohou otěhotnět třeba proto, že nemají vlastní dělohu nebo ta je abnormální, nebo prodělaly několik potratů, prostě důvodů je celá řada. Klinika ale pomáhá i surogátním matkám, takže ty tímto způsobem vydělávají pohádkové peníze, o jakých se jim nikdy ani nesnilo. Surogátní mateřství naprosto mění jejich životní osudy. V Indii závisí děti na takových svých matkách, manželé závisí na svých manželkách a příbuzní na nich závisí také. Samson řekl, že často vidí, jak manželé těmto ženám přinášejí kytice květin.

Plozené děti jsou v naprosté většině kavkazské rasy a to i v případě, že indická žena poskytla vajíčko, protože to je oplodněno spermatem kavkazského muže a děti mívají většinou jeho charakteristické rysy. Někdy se pozná jen podle vlasů, že se narodilo v Indii.

Plození dětí nájemnými matkami v zahraničí ale přináší tíživé etické problémy. Jsou těla chudých žen využívána bohatými lidmi ze Západu? Kde je záruka, že nebyly dárkyně vajíček a surogátní matky k plození donuceny? Co se stane, když se narodí vadné dítě nebo dojde k nepředpokládané situaci? Margaret Somervillová, zakládající ředitelka Střediska pro lékařství, etiku a zákonnost při McGillově univerzitě v Montrealu řekla, že jí vadí naprostá komercializace, odosobnění a odlidštění nejintimnějšího lidského vztahu mezi rodiči a dítětem. Paní Somervillová se podílela na sepsání Istanbulské deklarace, kterou podepsali představitelé vědeckých a lékařských organizací po celém světě, aby se zabránilo obchodování s lidskými orgány a tedy transplantační turistice. řekla: "Víme, k jak velkému zneužívání lidí při tom dochází. Kolik se na tom dá "trhnout"? Podobně jako při reprodukci, jsou i zde zneužíváni chudí lidé bohatými".

Dr. Edward Hughes, profesor gynekologie a porodnictví ale namítá, že zákaz platit za sperma a vajíčka čili kupovat je, zabraňuje neplodným dvojicím mít dítě, ačkoliv je velice snadné tomu odpomoci. Tím, že se v Kanadě nesmí za tyto tkáně platit, se zájem o ně přenáší do rozvojových zemí, kde se třeba netěší dárkyně tak etickým způsobům, jaké jsou běžné v Kanadě. Jiní odborníci ale nesouhlasí s tím, že by měl zájem neplodných lidí rozhodovat o tom, jak se budou děti rodit. Dřívější vědecký poradce organizace Assisted Human Reproduction Canada, Dr. Raywat Deonandan, prohlásil, že má kanadská vláda důvod, proč zakazuje obchodování s lidskými tkáněmi: "Nemůžeme platit za sperma, za vajíčka, za krev a za orgány, protože jakmile uděláme z těchto tkání předměty obchodu, vytváříme tím velký etický problém".

Dr. Deonandan je asistentem na Ottawské univerzitě. Ukázal na příkladu jedné indické vesnice, která se odvrátila od surogátní matky, když porodila dítě pro dva izraelské homosexuály. Přinejmenším na jedné klinice jsou surogátní matky izolovány od ostatních pacientů, takže dochází k jejich stigmatizování. "Je vůbec nějaká poporodní péče pro surogátní matky?" ptal se a odpověděl, že není. Na mnoha místech v Indii se neplodnost považuje za kletbu. Surogátní mateřství se často podává jako téměř božská činnost, která snímá kletbu z amerických a kanadských dvojic.

Jestliže prokazuje analýza DNA, že je dítě genetickým potomkem aspoň jednoho z kanadských rodičů, dítě narozené surogátní matce v zahraničí se může stát podle kanadských zákonů kanadským občanem původem po tom rodiči. Zatímco zákon o pomoci při lidské reprodukci zakazuje platit za surogátní mateřství, tento zákon nezakazuje neplodným dvojicím, aby vyhledávaly surogátní mateřství v cizině.

Velký zájem při přeshraničním obchodu s lidskou reprodukcí je o mladá vajíčka. Je to způsobeno vlnou žen, které odkládají mateřství a potom najednou zjišťují, že jim jejich vlastní vajíčka nefungují. Jakost vajíček klesá u žen ve věku od 30 roků. Když mají 40 roků, přežívají jen nejstarší a nejméně plodná vajíčka. Roger Gosden, britský autor knihy Designing Babies, přirovnává stará vajíčka k pufované kukuřici, která zůstává na dně rendlíku poté, co se pufovala a snědla kvalitní zrna. Naděje na mimotělní oplodnění vajíčka ženy pod 35 roků je asi 38%, ale tato naděje klesá na 7% u žen po čtyřicítce, až je ve 45 letech pouze 1 až 2%. Při použití darovaného vajíčka ale roste naděje "obdarované" ženy podle věku dárkyně. Čili záleží na věku vajíčka a ne na věku dělohy.

Dárkyně vajíček si musí každý den píchat injekce látek, které vyprovokují jejich vaječníky, aby produkovaly více vajíček najednou. Normálně produkuje žena jedno vajíčko za měsíc. Některé východoevropské země ale tento počet zvyšují až na 100 vajíček. To má za následek hyperstimulační syndrom, kdy vaječníky zduří a kapalina se dostává do břišní dutiny a dokonce do hrudníku. V některých případech může dojít ke srážení krve a k ledvinové nedostatečnosti.

Autorka studie upozorňuje, že obchod s vajíčky nebyl outsourcován na sto procent. Kanaďanky shánějící vajíčka si dávají inzeráty na internet. V Londýně nabízela na lokálním reklamním portálu Kijiji jedna dvojice "asi 10 tisíc dolarů" dárkyni vajíčka na lékařské a cestovní výlohy, za dočasnou ztrátu příjmu a podobně. Torontská dvojice inzerovala zájem o asijské vajíčko na Craigslistu. Protože se jedná o černý trh, stává se ledacos. Paní Hancková viděla, jak si nějaká dvojice našla na internetu "vhodnou" surogátní matku, ale ona to byla ve skutečnosti silně obézní matka 4 dětí, která měla v minulosti 6 potratů a 4 případy císařského řezu. "Z hlediska pacientky bych to rozhodně odmítla", řekla paní Hancková. "Dostáváte surogátní matku do velkého zdravotního rizika. Peníze jdou z ruky do ruky, aby to nikdo neviděl. Existence internetu neumožňuje, aby se s tím skoncovalo". Kanadské ministerstvo zdravotnictví prohlašuje, že se zabývá jen případy, k nimž dochází na území Kanady. Jestli se kanadská dvojice rozhodne pro surogátní matku v cizí zemi, musí dodržovat zákony té země, kde k mateřství dojde. Podle názoru Jana Silvermana, poradce pro neplodnost na torontské ženské koleji, nikdo neuvažuje o použití darovaného vajíčka a o surogátním mateřství jako o první možnosti. Ženy chtějí rodit své vlastní děti. Ještě prý neviděl ženu, která by si chtěla uchovat svoji tělesnou linii a proto že by hledala surogátní matku. Ženy, které platily za vajíčka v USA, se cítily skoro jako uprchlice před zákonem.

"Prožívám záchvaty strachu", řekla 31-letá žena v kanadské provincii Saskatchewan, která je v 8. měsíci těhotenství na klinice v Coloradu (USA) s embryem z darovaného vajíčka, které bylo oplodněno in vitro, co se stane, až na to vláda přijde. S manželem prodělala 4 roky léčby neplodnosti a dva potraty a nakonec se zjistilo, že trpí genetickou poruchou jako příčinou neplodnosti. Zaplatila 5 tisíc dolarů za vajíčka od anonymní dárkyně a jela na jednu z nejlepších klinik na světě. Dostalo se ji nejlepší péče - co ale ženy v rozvojových zemích? Surogátní mateřství je v Indii povoleno, protože není zakázáno zákonem. Cizinci z něho udělali zlatý důl - cizinci dostávají děti a indické matky dostávají peníze. Je to skvělé. Surogátní matky Dr. Patelové už porodily téměř 250 dětí! Každá může být matkou nejvýš pětkrát, včetně svých vlastních dětí. "Opravdu se vyskytly komplikace", řekla Dr. Patelová. "Dva případy vyžadovaly okamžitou hysterektomii, protože začaly krvácet. V jiném případě praskla placenta. Dítě se nepodařilo zachránit a zemřelo v děloze. Prostě se komplikace vždycky vyskytnou, ale naštěstí jich bylo velice málo vážných. Ve středisku žijí surogátní matky společně a tedy mají podporu svých družek a vidí přitom, že nedělají nic špatného".

Před několika dny vydalo kanadské federální ministerstvo zdravotnictví varování, v němž uvedlo rizika používání čerstvého spermatu pro matky i jejich budoucí děti. Čerstvé sperma se nabízí na nejrůznějších internetových stránkách každé ženě, které je ochotna je přijmout. Bývalá kanadská ministryně zdravotnictví Carolyn Bennettová kritizuje vládu za to, že svým zákazem žene zoufalé ženy do sítě lidí, kteří nemají potřebnou kvalifikaci ani schopnosti takovým ženám bezpečně pomáhat. Praxe indických klinik implantovat 4 nebo 5 embryí, aby zajistily úspěch operace, často znamená, že se rodí trojčata nebo dokonce čtyřčata a ta přicházejí do kanadského zdravotnického systému. Problémem je zejména, narodí-li se předčasně. Kdyby k tomu docházelo v Kanadě, ministerstvo by se tím zabývalo a zjednalo nápravu například pozastavením lékařské licence. Dnešní ministryně zdravotnictví Leona Aglukkaqová upozornila, že se zákaz týká jen kanadského území a nezakazuje ženám získávat děti v zahraničí.

Kritička zdravotnictví za stranu New Democratic Party, Megan Lesliová, sdělila, že zahraniční reprodukční turistika vede ke vzniku zdravotního systému, v němž si jen bohatí lidé mohou dovolit řešení svých problémů. Ženy nelétají třeba do Švédska, nýbrž do zemí, v nichž je podle údajů Organizace spojených národů největší nerovnoprávnost mezi ženami a muži. Je tedy nesprávné tvrdit, že chudé ženy nejsou surogátním těhotenstvím zneužívány. Dr. Arthur Leader z Ottawské univerzity upozorňuje na východní Evropu, kde je zdravotní péče značně nevyvážená. I on se zmínil o nezodpovědné praxi některých tamních klinik, které u dárkyň indukují produkci až 100 vajíček.

V článku se nejednalo o adopci, která je docela jiným problémem, ale i u ní dochází k dovozu adoptovaných dětí z rozvojových zemí v Asii i v Africe.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 15.12. 2010