Stáváme se normální zemí, pane prezidente

8. 12. 2010 / Karel Dolejší

Jsme v době zkušební, v níž lumpenburžoazie zkouší trpělivost a sílu demokracie, testuje si ji, a demokracie si na vztahu k lumpenburžoazii ověřuje (testuje), co vlastně je a jaké jsou její meze.
Karel Kosík

Bylo to myslím v roce 1993 nebo 1994. V aule brněnské elektrotechnické fakulty přednášel studentům vysokých škol premiér Václav Klaus. Vysvětloval, že všechny hlavní reformy už vlastně proběhly, a teď se už jen staneme "takovou normální, standardní zemí". Po dramatickém věku tržních komsomolců nadcházel rutinní čas nových normalizátorů, kteří to, co vzniklo smícháním půllitru husákovské politické přistrašenosti se silnější polistopadovou lačností po majetku, prezentovali jako "normalitu".

Dnes, 8. prosince 2010, proběhne v České republice první generální stávka od roku 1989. Jsem zatraceně rád, že na všechny ty zaprášené přísliby konečně došlo, že se "vracíme do Evropy" a čeští zaměstnanci normálně bojují za svá práva, jak je na tomto kontinentě odnepaměti zvykem.

Samotný fakt, že si zaměstnanci nenechají líbit stav, kdy na jedné straně peníze létají komínem a na druhé straně vláda šetří na mzdách a sociálních výdajích, má obrovský symbolický význam - bez ohledu na to, že načasování akce leží věru od optima hodně daleko (ale o tom jindy). Definitivně tím končí období, kdy vrchnost mohla počítat s bezmeznou loajalitou poddaných a dělat si s nimi, co se jí zlíbilo.

"Lid" až dosud ve všech revolucích vždy bojoval za cizí zájmy - i v té naší, Velké listopadové kapitalistické. Zdá se, že to lidé konečně zase jednou chápou. Domáhat se loajality voličů za každou cenu, snažit se je citově vydírat a obviňovat z nezodpovědnosti ve státě, kde korupce teče plným proudem a už zas jedině blbec nekrade - to je ode dneška pokažená hračka, jež našim politikům přestala samozřejmě fungovat.

A v tomto smyslu vlastně už nyní prožíváme počátek Kosíkova vítězného prosince.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 8.12. 2010