Buržuj se už vrátil...

9. 12. 2010 / Pavel Pečínka

V jedné ze starších povídek Šimka a Grossmanna uchovávaných potají na šelestících kazetách v osmdesátých letech (spolu s rakouským ušmudlaným pornem, žádaným to artiklem ve studentském prostředí) vysvětluje otec -- dělnický předák z Tesly Karlín -- synovi: "I když už podniky patří nám, stávkovat se musí, aspoň dopoledne. To proto, aby buržuj viděl, co by se stalo, kdyby se vrátil." Syn se drží otcova doporučení a stávkuje. Netrvá dlouho a octne se v sanatoriu uprostřed lesů, kde může svobodně stávkovat od rána do večera... Geniální zkratka vystihla tenkrát všechno.

Jenže buržuj už se doopravdy vrátil. Přiznejme si, že se vrátil z vůle lidu, protože komunistický hloupý byrokrat se zdál tomuto lidu mnohem, mnohem horší. Ale po jednadvaceti letech každodenní zkušenosti dochází tomuto lidu, že individualismus ostrých loktů nemusí být ve všem lepší než individuální tvořivost ubíjející šedý kolektivismus. Jedním z projevů procitnutí je i stávka státních zaměstnanců. Vláda odolává, prý neuhne ani o fous. Jistě, než se zeď svalí, je potřeba do ní bušit vytrvale. Jedná se o jednu z prvních zkoušek solidarity mezi různými profesemi zaměstnanců. Všichni plavou na stejné lodi. Doktoři i policajti, vrátní na fakultě i profesoři, učitelé stejně jako uklízečky. Dnes jsou na řadě jedni, zítra dojde na ty druhé... Snad na to nikdo nezapomene.

Brněnský deník Rovnost, 8.12.2010

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.12. 2010