Protektorát Čechy a Morava - začátek totality v Čechách

18. 2. 2010 / Miroslav Václav Steiner

Brzy se dočkáme smutného výročí - dne 16. března 1939 přestala v důsledku vojenské okupace německou armádou existovat československá první republika. Mladé generaci je to vzdálené skoro stejně, jako Bílá Hora nebo první světová válka.

Není proto zbytečné připomenout zde, co se stalo a to na základě německých historických pramenů.

Zejména rozsah a tím i dopad této okupace nelze bez pohledu na tehdejší mapu vůbec pochopit. Republika byla okleštěna nejenom o pohraniční opevnění, i zcela životně důležité části státního území byly odříznuty.

Brzy se dočkáme smutného výročí - dne 16. března 1939 přestala v důsledku vojenské okupace německou armádou existovat československá první republika. Mladé generaci je to vzdálené skoro stejně, jako Bílá Hora nebo první světová válka.

Není proto zbytečné připomenout zde, co se stalo a to na základě německých historických pramenů.

Zejména rozsah a tím i dopad této okupace nelze bez pohledu na tehdejší mapu vůbec pochopit. Republika byla okleštěna nejenom o pohraniční opevnění, i zcela životně důležité části státního území byly odříznuty.

Tak probíhala hranice těsně kolem Plzně, Terezín byl také hraničním městem, Olomouc byla od Moravského Slezska odříznuta úplně.

I na jihu probíhala hranice těsně za Brnem, město Jihlava bylo prohlášeno za jazykový ostrov a vyňato ze správy protektorátní "vlády". Slovensko se separovalo už 16.10.1938, Slovenská republika byla vyhlášena 14. března 1939, dva dny před obsazením "Resttschechei".

Dne 1. listopadu 1938 obsadilo polské vojsko Těšínsko, samozřejmě šlo o tehdy strategicky důležité uhlí. Zakarpatská Rus se dne 8.10.1938 prohlásila za autonomní stát, dne 23.března.1939, týden po rozbití republiky, byla obsazena Maďarskem. 2. listopadu 1938, krátce po obsazení Sudet, zabralo Maďarsko jižní Slovensko. Dnes si ten chaos můžeme sotva představit, ale lidé v tom museli žít.

I když dnes Němci tvrdí, že nikoho nevyháněli, proud uprchlíků ze Sudet zasáhl Čechy a zejména ovšem Prahu už během konference v Mnichově, šlo o zachování holého života. Mezi uprchlíky ze Sudet byl i můj strýček Jindřich s rodinou, tehdy osmnáctiletou dcerou a s manželkou. Uchýlili se k rodičům do Čáslavi. Nebylo jim to nic platné, Sudeťáci si je 1940 našli a 1942 v lágru Treblinka zavraždili. Šlo totiž o jejich továrnu a mlýn v Chomutově, které si arizovalo město Chomutov a zřídilo tam dnešní Bezručovy sady.

Snad nejvýznamnější koncentrák pro Čechy byl Terezín. Tam byli shromažďováni čeští občané, určení k likvidaci, odtud byly vysílány transporty smrti do táborů s plynovými komorami. Židé, Cikáni, Rusové, homosexuálové, duševně choří, všichni byli německým národním socialismem (nacismem) odsouzeni k smrti.

Na sever od našich hranic nad Hradcem Králové byl koncentrační tábor Gross Rosen u Liegnice, na západě pak, asi 15 km severně od Rozvadova je tábor Flossenburg.

Jižně od Budějovic je pak u Lince asi 15 km východně Mauthausen. Největší továrna smrti byla však v obcích Osviecim a Brzezinka, německy Ausschwitz a Birkenau, jihovýchodně asi 30 km od Katovic.

V důsledku okupace naší republiky zemřelo více, než 300 tisíc obyvatel, židé byli vyvražděni snad nejdůsledněji. Mladí Češi, donucení k totálnímu nasazení v německých zbrojních továrnách byli často popravováni, např. v Mnichově je přes 90 sekyrou popravených mladíků pohřbeno na hřbitově v Perlachu, teprve v posledních letech tam byla dána deska.

Byl to především ročník 1921, který byl oficiálně protektorátní vládou předán Vůdci k využití ve strategických objektech. Přání Vůdce bylo diskrétně sděleno, vláda musela konat.

Co na téma protektorát najdeme v německých nacistických pramenech?

Mám před sebou Taschen Brockhaus zum Zeitgeschehen, vydán v Lipsku 1942, druhé, rozšířené vydání. Pod heslem Protektorát se dočteme pěkných věcí:

Protektorát Čechy a Morava byl výnosem Vůdce z 16. března 1939 zřízen z převážně Čechy obydlených území bývalého Česko-Slovenska, má plochu 48959 qkm, Němci žijí převážně v etnických ostrovech Brno, Jihlava, Budějovice, Moravské Ostravě a Vyškově a také v hlavním městě Praze.

Popis krajiny atd. si můžeme ušetřit, náš zájem budí další kapitola státoprávní. Zde stojí: Protektorát je integrující součást říše německé, suverenita Říše je uplatňována říšským protektorem, přímo podřízeným Vůdci a jím jmenovaný. Ten potvrzuje vládu Protektorátu a má právo veta proti všem opatřením této vlády, která by mohla poškodit zájmy Říše, může také vydávat příkazy. Říše přebírá zahraniční politiku Protektorátu a poskytuje Protektorátu svoji ochranu.

Za tím účelem udržuje na území Protektorátu vojenské garnisony a jiná vojenská zařízení. K udržení pořádku v Protektorátu má protektorátní vláda zvláštní protektorátní jednotku k dispozici, která se doplňuje dobrovolníky. Podle potřeby si Říše může vyhradit další práva. V tomto rámci má protektorátní vláda autonomii, která se vyjádří zejména ve vlastní státní příslušnosti jejích obyvatel. Pouze obyvatelé německého původu (Volksdeutsche) jsou státními příslušníky Říše a říšští občané, neněmečtí obyvatelé Protektorátu jsou protektorátními občany. Na špičce vlády Protektorátu stojí president, ten musí být schválen Vůdcem Říše.

Dále se popisuje, jak byli Češi tisíc let součástí Říše a žili v německé kultuře. Závěr je pak opravdu pěkný: Po zřízení Protektorátu zde začala kulturní práce německé správy a NSDAP. (National Sozialistische Deutsche Arbeiter Partei, čili národně socialistická německá dělnická strana). Německé vysoké školy převzala říšská správa. Hospodářským připojením Protektorátu 1. října 1940 byla zrušena celní hranice a Protektorát tak získal přímý podíl na hospodářském životě Říše. V září 1941 se stal říšským protektorem SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich. Tím končí 1942 výčet dobročinnosti pro zanedbané Čechy. O českých vysokých školách se dokument nezmiňuje, ty byly v té době už zrušeny.

Snad tento překlad trochu usměrní diskuze o tom, zda byli po válce deportováni občané ČSR nebo Říše, v tom je ten dokument jasný. Někteří občané Říše v ČSR však zůstali, pokud byli nepostradatelní například v elektrárnách, vodárnách nebo jiných zřízeních, nebo měli partnera české národnosti. Tito byli v květnu 1953 výnosem presidenta prohlášeni za občany ČSR. Mělo se tím zabránit jejich odstěhování na západ, jejich pracovní sílu komunisté potřebovali. Tím se jim život ještě více zkomplikoval. Zbytek německé menšiny se v ČSSR integroval, v období Pražského jara 1968 se stali nejaktivnější složkou reformního hnutí.

Po nové okupaci ČSSR v srpnu 1968 ruskou armádou mnozí odešli spolu s velkou částí české mladé inteligence.

V odstupu 70 let je zřejmé, že se obě strany poučily, nacionalismus a národovectví zanechaly v naší zemi obrovské škody. To se nesmí opakovat. .

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 18.2. 2010