Připálený volební guláš z báby

26. 4. 2010 / Karel Dolejší

Mádl a Issová svým příšerným lidožroutským videem - kromě toho, že si uřízli vpravdě nesmrtelnou ostudu - zatloukli další hřebíček do volební rakvičky české pravice. Střední a starší generace jejich "dílo" odsoudí a bude o to více váhat, zda dát hlas pravicovým stranám. A jsem přesvědčen, že i valná část mladších voličů, zejména mimopražských, bude věc hodnotit podobně - co je moc, to je moc. Bezprostřední význam tohoto artefaktu pro nadcházející parlamentní volby není tedy radno přeceňovat - prostě "nebude to fungovat" a radikální řeči o "zastavení" podobných tendencí jsou projevem obyčejné morální paniky.

An English version of this article is in CLICK HERE

Za pěnou ze vzkypělého volebního guláše však leží olověně těžké téma antigerontismu a oslabované mezigenerační solidarity, jemuž se Britské listy zásluhou Martina Škabrahy věnovaly intenzívně již před rokem: Úplně původně ZDE a ZDE. Tyto věci ovšem Mádl s Issovou sami ani v náznaku nezpůsobili a nelze je odbýt, natož pak řešit, křižáckými výpravami morálních rytířů okamžiku. Ani volby na tom nic podstatného nezmění.

České společnosti nechybí jen "předávání morálních hodnot" starší generací, o němž píše Milan Valach; zároveň, a ještě mnohem více, chybí jakákoliv sdílená představa pozitivní budoucnosti pro všechny. Není tedy divu, když se frustrace a nejistota ohledně budoucnosti postupně proměňují v podrážděnost a agresivitu nejmladších. On totiž mladým - a nejen v politice - nikdo nic opravdu slibného nenabízí. Jsou v této stárnoucí společnosti pouhou menšinou čelící perspektivě života s daleko menší mírou sociálního zabezpečení než současní důchodci - a velmi dobře to vědí. Z druhé strany starší hodnotové a životní orientace zbytkově přítomné ještě u řady příslušníků mojí generace jim už nikdo nezprostředkoval a část mladých se tedy snaží usilovat především o svůj soukromý sobecký zájem, bez ohledu na mezigenerační vazby. To je velmi hluboce zakořeněno ve struktuře jejich osobnosti a žádné momentální apely to nemohou změnit - svým způsobem jsme prostě díky neoliberální propagandě 90. let ztratili část už tak nepočetných mladých, která nezná nic jiného než "tah na branku" beze všech ohledů.

Každopádně o tom, co v této oblasti bude dál, nerozhodnou letošní parlamentní volby, jejichž jistým vítězem je už v tuto chvíli Strana ČEZu. Formulace nového věrohodného sociálního kontraktu zahrnujícího všechny věkové kategorie voličů je úkol, na nějž si ani současná ČSSD, ani kterákoliv jiná aspoň poněkud důvěryhodná politická strana jednoduše netroufá, protože by musela nejprve podrobně zhodnotit reálné vyhlídky této společnosti, a skutečně nepříjemné pravdy nechce voličům sdělovat vůbec nikdo.

Proto nelze úplně vyloučit ani možnost, že nás - bez jakékoliv vazby na ubohoučký videoklip - v následujících letech čeká jakási mezigenerační občanská válka. Doufejme, že pokud k ní přece jen dojde, bude alespoň studená...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.4. 2010