MF Dnes: Aktivismus, manipulace a politická propaganda

28. 5. 2010 / Jakub Rolčík

Britské listy již mnohokrát kritizovaly deník Mladá fronta Dnes, který sám sebe označuje za "největší seriózní noviny v ČR", ačkoliv se prakticky denně zpronevěřuje principům nezávislé žurnalistiky. Od roku 2006, kdy se redaktoři MF Dnes snažili ovlivnit předvolební atmosféru, uplynuly již čtyři roky; a před letošními nadcházejícími volbami má smysl si připomenout, že v aktivistické činnosti nepolevili autoři MF Dnes po celé volební období: Obhajovali způsob, jímž ODS získala podporu dvou politických přeběhlíků pro vznik pravicové vlády; propagovali umístění nebezpečného vojenského zařízení cizí velmoci na území České republiky; zastávali se hrubě nezdvořilého předsedy vlády Mirka Topolánka; a ve svých článcích systematicky ignorovali a zesměšňovali mínění jedné až dvou třetin obyvatelstva ČR.

Následující text dokumentuje ve stručnosti způsoby, jimiž se novináři MF Dnes snažili v posledních měsících manipulovat čtenáře a prosadit v české společnosti své vlastní vidění světa. Na přibližně pětadvaceti příkladech ukazuje, že autoři MF Dnes -- zřejmě následkem několikaleté aktivistické činnosti -- ztrácejí schopnost popsat skutečnost bez toho, že by ji deformovali svým politickým, konkrétně pravicovým, přesvědčením. A v neposlední řadě odkazuje na komentáře, v nichž lze tušit stopy nenávisti k těm, kdo se politickým přesvědčením odlišují.

Poznámka: Některé z citovaných textů lze najít na serveru iDNES.cz. Všechny jsou pak dostupné, byť v primitivní formě, ze stránky vyhledávače v archivu MF Dnes s adresou mfDnes.newtonit.cz (přístupný po registraci zdarma). Články lze dohledat pomocí kombinace data vydání a jména jeho autora či názvu článku.

Všechna zvýraznění v citovaných textech -- ať v modrých polích nebo v citátech uvedených v normálním textu uvozovkami -- provedl Jakub Rolčík.

Manipulace

Manipulace je jednou z nejčastějších metod, jimiž se na stránkách MF Dnes deformuje skutečnost nebo její vnímání. Mnohdy je vcelku nenápadná -- když se provádí připojením jediného přívlastku vyjadřujícího hodnotový soud autora zprávy. Příkladem jsou úvodní věty článku z titulní strany z 2. března 2010 s názvem Hrozba stávky. Boj o režijky a obědy vrcholí:

Praha - Sněmovna Dnes bude stát před složitou volbou. Buď se nechá zastrašit poněkud nepřiměřenou stávkou, anebo bude hájit zákon, který naštve statisíce zaměstnanců a státu přitom nic moc nepřinese.

Třebaže se tváří jako zpráva, ve skutečnosti již v druhé větě sugeruje čtenáři, že chystaná stávka je "poněkud nepřiměřená"; a staví čtenáře bez vysvětlení a jakékoli racionální argumentace proti těm, kdo stávku chystají.

Další ukázkou manipulace je zpráva -- opět z titulní strany -- ze dne 18. února 2010 s názvem Jste neonacisté, končíte, řekl soud, která informovala o rozpuštění Dělnické strany Nejvyšším správním soudem. Podtitul této zprávy zněl:

Dělnická strana rozpuštěna. Vládě se podařilo to, o co usiloval už Langer

Zde je patrný nepoměr mezi jmenovanými účastníky soudního jednání usilujícími o zrušení Dělnické strany: dříve ministr Langer, nyní (Fischerova) vláda. Kdyby měl být napsán neutrálně, bez politické předpojatosti, musel by znít podtitul takto: "Dělnická strana rozpuštěna. Pecinovi se podařilo to, o co usiloval už Langer". Martin Pecina je ovšem ministrem, který byl jmenován ČSSD a je ostře kritizován a odmítán ODS obecně a Ivanem Langerem zvláště. Redakce MF Dnes je v tomto s ODS zajedno a proto Pecinovo jméno v záhlaví diskutované zprávy uvést nemůže.

O pět dní dříve -- 13. února 2010 -- vyšel na titulní straně MF Dnes článek s názvem Pardubice zažily smog jako na Ostravsku, začínající takto:

Pardubice - Obyvatelé Pardubic včera ráno poznali, jak špatně se dýchá lidem z Ostravy nebo Třince. Trápil je smog spojený s velkým množstvím prachu ve vzduchu.

V sedm hodin meteorologové naměřili na sídlišti Dukla 73,2 mikrogramu prachu na metr krychlový. Limit je přitom 50 mikrogramů. "Tak špatná čísla jsou důsledkem inverzního typu počasí. V posledních dnech se kvůli němu ovzduší v Pardubicích výrazně zhoršilo," upozornil Vladimír Kraják ze Zdravotního ústavu, který kontroluje kvalitu ovzduší ve městě.

Pardubice se tak dostaly na úroveň Karviné nebo Ostravy. Tam ve stejnou dobu naměřili odborníci jen nepatrně větší výskyt prachu. Třeba v Ostravě-Přívoze ukázal displej číslo 77. Ale zatímco na severu Moravy může za přílišné znečištění vzduchu hlavně průmysl, v Pardubicích se o většinu postará automobilová doprava.

V regionální příloze z Pardubicka vyšel obdobný článek uvozený tímto odstavcem:

Pardubice - Zhluboka se nadechnout bylo včera ráno v Pardubicích doslova o zdraví. Vzduch byl totiž téměř stejně "kvalitní" jako v Ostravě či Karviné. Meteorologové o půl deváté ráno naměřili ve stanici na Dukle 73,2 mikrogramů prachu na metr krychlový. To znamená pátý nejhorší stupeň kvality v ovzduší -špatný. Jen pro srovnání - v Karviné, kde je znečištění tradičně velmi vysoké, displej ukázal číslo 77.

Těžko říci, zda z neznalosti, či úmyslně, vytvořili zde novináři dojem, že vzduch špatný tak jako na Ostravsko-Karvinsku bývá i jinde v republice. Skutečnost je ovšem taková, že pokud se hodnoty polétavého prachu pohybují v Ostravě nebo v Karviné kolem 75 μg/m3 jako v uvedeném případě v Pardubicích, jsou někdy tamní obyvatelé rádi, že je vzduch neobvykle čistý. V době inverzí -- jako tomu bylo např. ve dnech od 24. do 27. ledna 2010 -- dosahují hodnoty koncentrace polétavého prachu v ovzduší až 300, někde ale (např. ve Věřňovicích) dokonce přes 550 μg/m3, tedy 11x více, než stanovuje norma jako čtyřiadvacetihodinový limit (údaje byly v aktuálních dnech získány ze stránek Českého hydrometeorologického ústavu).

Z novějších případů manipulace uveďme zprávu s názvem Slováci: Kvůli Maďarům svoláme bezpečnostní radu, která vyšla -- opět na titulní straně -- dne 15. května 2010. První tři odstavce znějí takto:

BUDAPEŠŤ V Maďarsku po volbách včera poprvé zasedl nový pravicový parlament. Ačkoliv hlavním úkolem vznikající vlády premiéra Viktora Orbána bude záchrana ekonomiky země, na seznam prvních zákonů čekajících na změnu přišel ten o dvojím občanství.

Maďarská vláda zvažuje, že Maďarům žijícím za hranicemi, zejména na Slovensku, dá možnost získat maďarské občanství. Co by z toho vyplývalo za výhody, není jasné, detaily zákona nejsou známé. Jednoznačně to však rozčililo slovenskou vládu. Její šéf Robert Fico vyhrožoval, že pokud se zákon otevře, on svolá Bezpečnostní radu státu, což se děje ve chvíli, kdy je země v ohrožení.

Ne že by to tak skutečně cítil, ale nelíbí se mu, že zákon, který by mohl mít vliv na život půl milionu obyvatel s maďarskými kořeny, s ním Maďaři nekonzultovali. Chystá případnou odvetu: odnětí slovenského občanství a zákaz práce ve státní sféře.

Autorka článku Kateřina Koubová samozřejmě nikde neuvádí, odkud zjistila, že Robert Fico to tak necítí. Vysvětlení jejího tvrzení je ovšem nasnadě: Slovenský premiér Robert Fico je -- přes drtivou kritiku slovenské opozice -- relativně úspěšný sociálně-demokratický premiér. Podobně jako v případě Jiřího Paroubka, i zde se zdá být smyslem novinářské práce nalezení alespoň kouska špíny, kterou by bylo možné zpochybnit pohnutky a jednání levicového politika. Ze zprávy o dění v zahraničí se tak stává interpretace dění v zahraničí.

Poslední ukázkou manipulace budiž rozhovor, který novináři Václavu Dolejšímu poskytla manželka předsedy ČSSD Petra Paroubková. Vyšel 24. května 2010 pod názvem "Kdyby každý mluvil jako Jiří". Citujme dvě z posledních tří otázek a odpovědí:

Proč by měli lidé volit Jiřího Paroubka, a ne Petra Nečase?

Jiří pracuje pro lidi. Dobře ví, že bude nutné ve stávající ekonomické krizi provést řadu úsporných opatření, ale vždy v jeho pojetí mají sociální aspekt. ODS se momentálně snaží vytvořit dojem, že se změnila, má nového lídra. Ale lídr je v politice téměř dvacet let.

Nebojíte se dluhů, které jednou bude muset vaše dcera splácet?

Bojím. Trápí mě obří dluhy, které tady takzvaně nasekala ODS -- v době transformace v 90. letech a během poslední vlády.

Uprostřed textu rozhovoru je v tištěné verzi umístěna fotka Petry Paroubkové a pod fotkou, výrazně větším písmem, "výrok" či "citát", který by měl vystihovat to nejpodstatnější sdělení z onoho rozhovoru. Ten ovšem vznikl hrubě manipulativní kombinací výše označených částí odpovědí Petry Paroubkové; a zní proto způsobem, který jako by potvrzoval předvolební rétoriku pravicových stran:

Bojím se dluhů. Jiří dobře ví, že bude nutné ve stávající krizi provést řadu úsporných opatření.

Třídění terorismu podle Teodora Marjanoviče

Britské listy již v minulosti zveřejnily kritiku postojů a argumentace současného vedoucího zahraničního oddělení MF Dnes Teodora Marjanoviče, jež se vyznačují nekritickým obdivem ke Spojeným státům a primitivní obhajobou jejich mocenských zájmů. Na tomto místě postačí uvést dva novější příklady jeho příspěvků zveřejněných v MF Dnes.

Když na konci března 2010 došlo k teroristickým útokům v moskevském metru, publikoval Teodor Marjanovič dne 30. března 2010 článek se stěží uvěřitelným názvem Je to hrozné. Ale litovat Kreml?, který lze kritizovat z několika různých úhlů pohledu.

Předně se nabízí otázka, proč by kdo měl litovat mocenské centrum (neboť nic jiného Kreml nepředstavuje), když oběťmi teroristického útoku byli nevinní civilisté. Dále je nutno se ptát, proč když už přijde na lítost nad smrtí oněch lidí v metru, proč je vůbec nutno ji zpochybňovat. Odpovědí na tuto otázku přinášejí některé odstavce Marjanovičova článku, např.:

V moskevském metru se odehrál odporný zločin, ale jakou spřízněnost bude česká společnost pociťovat vůči zemi, které vládne autoritářské duo Vladimir Putin - Dmitrij Medveděv? Odpověď bude záležet i na tom, co teď kremelští vládci podniknou.

Drama, utrpení a smrt civilistů je zde relativizována odkazem na to, kdo jim vládne. Tuto svou relativizaci založenou na geopolitických předsudcích Marjanovič dále rozvíjí:

Jistěže je útok na lidi v metru cosi naprosto odporného, o tom žádná. Terorismus je zrůdný, ať se děje kdekoliv. A proto je správné, že v Česku včera hned zaznělo tolik pobouřených slov nad zmařenými životy. Promptně tak na zprávu o útocích zareagoval premiér Jan Fischer, představitelé pražského magistrátu, šéf české diplomacie a další.

Jenže kdyby se takový útok stal v New Yorku, Londýně nebo Berlíně, nebude to pobouření v českém povědomí rezonovat i jinak, tedy řekněme, emotivněji?

Je to leitmotiv, jehož jsme v české společnosti svědky přinejmenším desítky let: Jsou dobří, na jejichž straně stojíme a k nimž patříme a které v případě jejich strázní budeme litovat a poskytneme jim podporu. A pak jsou ti druzí, špatní, pro jejichž utrpení "to pobouření v českém povědomí" nebude rezonovat "tak emotivně", i když se jim bude dít naprosto totéž. Sdělení tohoto druhu nacházíme v odstavcích psaných Teodorem Marjanovičem, ve kterých spojuje terorismus v Moskvě se snahou Ruska udržet kontrolu nad nestabilními kavkazskými oblastmi:

Podobně soudí Šimon Pánek z humanitární organizace Člověk v tísni. "Je pravda, že ruská armáda vedla dvě války v Čečensku. Byly velmi brutální a jsou v živé paměti. Ale útoky proti lidem v moskevském metru se mě proto netýkají méně, než když se něco podobného stane jinde," tvrdí Pánek.

Ale například bývalý český velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský tu solidarizační potíž [sic!] už trochu pociťuje. "Já velmi lituji obětí takového zdegenerovaného boje za samostatnost kavkazských národů," zdůrazňuje. Hned však dodává: "Češi pravděpodobně pociťují něco jako já. Ptají se, jestli to opravdu není jakási deformovaná podoba odvety Kavkazanů za nedostatek svobody a jestli to není jejich způsob boje proti moskevské nadvládě. Určitou vlažnost si vysvětluji jako takové pochopení pro odpor Kavkazanů. Já sám však takové pochopení nemám. Tento způsob boje je třeba odmítnout."

Jinými slovy, Čečenci jsou v některých českých očích chápáni dost jinak než třeba příslušníci al-Kajdy, o nichž se přece říká, že jsou uctívači smrti, spřádající nenávistný, extrémistický sen.

Skutečně, teroristické útoky v moskevském metru nepochybně souvisejí s vojenskými akcemi Ruska na jeho jižních hranicích, jež byly -- stačí uvést příklad Grozného -- velmi brutální a bezohledné vůči bezbrannému civilnímu obyvatelstvu. Je to však důvod pro zpochybňování odsudku terorismu, jenž je namířen -- opět -- proti bezbrannému civilnímu obyvatelstvu?

Ta věc má i svůj zrcadlový obraz: Spojené státy napadly a okupovaly Irák na základě smyšlenky Bushovy klaky, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení, jimiž chce a je schopen napadnout euroatlantické země do jedné hodiny. Výsledkem této na lži založené invaze bylo nejspíš na milion mrtvých Iráčanů -- Britské listy o tom informovaly již v září roku 2007. O svízelné situaci obyvatel Izraelem okupovaných palestinských území nebo Afghánistánu -- kde Američané kvůli své neschopnosti porozumět lokálním podmínkám vybombardovali v rámci boje proti Tálibánu již několik svatebních hostin -- nemluvě.

Nuže, je v tomto případě na místě jakási "solidarizační potíž"? Měli bychom snad v případě útoků islámských teroristů ve Washingtonu či v New Yorku -- kéž k ničemu takovému nedojde -- klást otázku analogickou té Marjanovičově? Je to hrozné. Ale litovat Bílý dům?

Teodor Marjanovič paranoidní

Marjanovičův setrvalý zájem na militarizaci České republiky a Evropy byl patrný již z jeho článku zveřejněného 8. července 2008, který nazval Radar je správný krok, přiznejme si to. Svůj nesouhlas s postupným jaderným odzbrojováním vyjádřil v době podpisu smlouvy prezidenty Obamou a Medveděvem v článku Obamova jízda, jehož podtitul zní "V Praze se Dnes sejdou dva jezdci mírové apokalypsy". Článek vyšel 8. dubna 2010 a začíná takto:

Co vlastně motivuje amerického prezidenta, aby dobrovolně házel přes palubu atomové zbraně, i když je tento svět nepředvídatelný a klub jaderných mocností se stále rozšiřuje? Pokud bude v takové umanutosti pokračovat, začne západní civilizaci zvonit hrana.

Vítejte, oba pánové, v této zemi. A nemusíte nám nic namlouvat. Prahu jste si vybrali jako hezkou kulisu, vlastně předurčenou k setkání především tím, že tu Barack Obama před rokem prezentoval svoji představu o světě bez jaderných zbraní. To je v pořádku, na upřímnosti přece není nic špatného. Praha je krásná, a proč vás tu nepohostit.

Jenže z toho mírového vlaku, který odsud chcete vypravit, jde mráz. A není to ani tak vinou ruského strojvedoucího, ale toho amerického. Což je samo o sobě na pováženou: kdy se naposledy ve zdejších dějinách stalo, že bychom se měli mít více na pozoru před americkým chováním než před tím ruským?

Marjanovičovo paranoidní vidění světa lze jen stěží komentovat: Rusové jsou zlí a pokud s nimi americký prezident uzavírá smlouvu, je vlastně ještě horší než oni, čteme zde mezi řádky.

Celý tento článek je hutným vyjádřením Marjanovičových předsudků o zlém Východě a dobrých Spojených státech a dokumentuje, že jeho autor si nedokáže představit mezinárodní politickou scénu založenou na jednání, nikoli na hrozbě použití síly. V posledních odstavcích se pak neopomene zmínit o radaru, který se zřejmě stal pro mnohé redaktory MF Dnes (jako příklad uveďme Milana Vodičku) obsesí:

... vůči spojencům se [Obama] chová, jako by mu nestáli za řeč. Když loni smetl ze stolu radar v Česku, nenamáhal se, aby přímo zdejší veřejnosti vysvětlil, proč se tak rozhodl a jak si máme vysvětlovat triumfalistické řeči z Moskvy, která to považovala za úspěch svého zastrašování.

A nyní v tom všem pokračuje - dekonstrukcí jaderných arzenálů, nejzazší a historicky hleděno velmi úspěšné odstrašující páky.

Držme si klobouk, ještě má před sebou minimálně takřka tři roky vládnutí. Vypadá to na hodně nebezpečnou jízdu.

MF Dnes fandí ODS

Dlouhodobá stranění pravici a zvláště ODS připravilo redakci MF Dnes o soudnost; a tak se její členové už ani nepokoušejí vytvářet zdání nestrannosti a jak do zpráv, tak do komentářů promítají beze skrývání své tužby. Tak dne 12. března 2010 začíná zástupce šéfredaktora Michal Musil svůj příspěvek s názvem Klid. Volby vždy dopadly trochu jinak, než se čekalo takto:

Zdá se nyní, že ať se stane cokoli, sociální demokracie má volby v kapse. Vypadá to, že i kdyby byla centrála strany v Lidovém domě bombardována náhlým deštěm trakařů z nebe, stejně by socialisté zvítězili. Ony trakaře by však předtím Jiří Paroubek označil za hanebné spiknutí a podlý útok typu Kubiceho zpráva II...

Nejsem dozajista sám, kdo řeší, zda už jsou volby definitivně rozhodnuty ve prospěch Paroubkovy sociální demokracie. Respektive zda získá tolik moci, aby snadno sestavila vládu, například menšinovou s podporou komunistů.

Michal Musil si zjevně nepřeje, aby ČSSD volby vyhrála, ale obává se, že k tomu dojde:

Paroubka patrně nezastaví ani občanští demokraté, leda by šéfa Mirka Topolánka políbila nějaká víla, jež ho zbaví otravné nevrlé pošetilosti (pro stav jeho mysli by se našel výstižnější termín, avšak byl by tak silný, že by jej noviny neunesly). Prostě vzhledem k intelektuální kapacitě většiny vůdců ODS neumím věřit v jakýsi jejich vychytralý plán či dosud neznámé účinné tajné zbraně.

Podobnou beznaděj jako Michal Musil dávají v té době najevo i další redaktoři MF Dnes. Pak ovšem přichází zvrat -- z čela ODS je odstaven Mirek Topolánek a nahrazuje jej Petr Nečas; a ze stránek MF Dnes lze téměř cítit úlevné vydechnutí.

Třebaže jako premiér vystrčil Topolánek na volené zástupce lidu prostředník v nezpochybnitelně vulgárním gestu; a na jednom z pracovních jednání oslovil své partnery slovy: "Co jste vymysleli? Nějaký pičoviny, co..." (videozáznam uvedeného Topolánkova výroku byl uveden 7. ledna 2007 v pořadu TV Nova Střepiny), cítil v minulosti redaktor Martin Komárek potřebu vystoupit na stránkách MF Dnes na jeho obhajobu, a to s argumentací, že vlastně téměř všichni předchozí premiéři byli také hulváti. Nyní se však situace změnila; a zatímco titulní straně vydání z 29. března vévodí nadpis ČSSD už si chystá novou munici, jde to ztuha, na třetí straně přiznává Václav Dolejší, že Mirek Topolánek byl problematickou osobností:

PRAHA Všichni vědí o negativních vlastnostech Mirka Topolánka. O jeho vulgaritě, prostořekosti či podezřívavosti. O jeho neschopnosti zabránit klientelismu a podezření z korupce kolem státních zakázek. O jeho ctění účelu, který světí prostředky -- přetáhnu poslance, hlavně že tím porazím levici.

S odchodem Topolánka z pozice lídra ODS zůstávají zřetelně vidět všechny tyto trapnosti, ale co po něm zůstalo? MF DNES přináší devatero plusů "Topolánkovy éry".

Na straně 10 téhož vydání píše zase zástupce šéfredaktora Jiří Kubík s úlevou:

Poplach v "Liďáku". Ďábel padl. Co teď?

Topolánek padl a všichni řeší, co to bude pro unavenou ODS dva měsíce před volbami znamenat. Centrále ODS na pražském Pankráci nezbývá než věřit, že to nejhorší -- přešlapy svého předsedy, kterého to v politice už přestalo bavit -- mají za sebou a že s Nečasem bude líp.

Nastává euforie. Redakce s napětím sleduje, jak si nový lídr ODS povede a provází jej na cestách. Dne 31. března vychází článek s názvem Jak Nečas vyrazil shánět hlasy; a dokonce i jindy střízlivý Viliam Buchert zveřejňuje glosu s názvem Nečas prý nemá charizma. No a co?, který končí v optimistickém duchu:

... když Mirek Topolánek začal v roce 2002 vládnout ODS, tak žádné velké charizma neměl, jen se rodilo. Totéž platí pro současného premiéra Jana Fischera. Na jehož příkladě je dokonce vidět, že veřejnost spíše preferuje slušnost a uměřenost než "charizmatické" exhibice. A co Jiří Paroubek? Ten je silný, průbojný, pracovitý, ale většina lidí u něj žádné charizma nevidí.

Nechme proto Petra Nečase být. Když naučí modrého ptáka opět létat, bude mít charizmatu na rozdávání.

Poslední měsíc před volbami se již MF Dnes soustředí i na protivníka ODS, kterým ovšem není ČSSD, ale téměř výhradně její předseda Jiří Paroubek. Dalo by se demonstrovat na desítkách příkladů, jež by tento článek protáhly k neúnosnosti, že MF Dnes formuje své čtenáře neustálým opakováním, že:

- Jiří Paroubek pouze slibuje, jeho je program výhradně populistický.

- V případě volebního vítězství Jiřího Paroubka se Česká republika zadluží.

- Mladí lidé jsou zodpovědní a proto ve volbách nanečisto hlasovali pro pravici.

- Případné násilí proti ČSSD a Jiřímu Paroubkovi vyprovokovala ČSSD sama.

Jednoznačné a bezvýhradné odsouzení násilí proti názorovým protivníkům v listu MF Dnes nezaznívá vůbec nebo zcela výjimečně. A tak se např. v článku s názvem ČSSD se bojí další války s mladými ze dne 6. května 2010 netečně píše toto:

Teď socialisty naštval úterní mítink ve Slaném, kam studenti přinesli transparent "Jmenuji se Paroubek a brzy budu první zastřelený president ČR". Podle Lidového domu někdo také hodil sklenici s utopenci, byť nikoho netrefil. ...

Je logické, že za těchto okolností žádného novináře nezajímá, že např. David Zientek, mladý člen Modrého týmu, uvádí na svém profilu na Facebooku jako jednu ze svých oblíbených skupin tu s názvem Paroubek je zasraná vyjebaná mrtka!!!. Naopak, ve vztahu k Jiřímu Paroubkovi, jehož snad nikdo nikdy neslyšel na veřejnosti mluvit vulgárně, píše redaktor MF Dnes Karel Steigerwald (v článku s názvem Střet civilizací z 29. března 2010) toto:

S hledáním programu neměla ODS nikdy velké potíže. Trable měla vždy s vysvětlováním a obhajováním toho programu a s jeho realizací ve slaboučkých koaličních vládách. Problémy měla i se vkusem a stylem. Chtěla Paroubka dohnat a předehnat v jeho nejsilnější zbrani, v hrubosti. Marně, i hrubost se musí umět. Proti Paroubkovi byl Topolánek příliš ostýchavý a neohrabaný hrubec.

Tedy bílá je černá, válka je mír...

Necitlivost redaktorů MF Dnes vůči lidem, ale zároveň obrovské pochopení pro pravicovou agitaci, lze dokumentovat i na komentáři Proč s lidmi sekne složenka od Kalouska Tomáše Ventury z 15. května, který ji uvedl těmito dvěma odstavci:

Paní, kterou složenka od TOP 09, drsná konfrontace s výší státního dluhu, přivedla do péče lékařů, lze jen popřát, aby se brzy uzdravila.

Její případ však bohužel ukazuje na vážný problém. V této zemi stále žijí lidé, kteří jsou hluší k novinovým, internetovým či televizním zprávám, ale zato mimořádně vnímaví k politické propagandě. U nich se pak skutečně -- poté, co léta ignorovali zprávy o rozpočtu a pravidelně zveřejňovanou výši dluhu přepočítanou na jednoho obyvatele -- může tváří v tvář realitě dostavit kruté vystřízlivění a šok.

V posledních dnech sleduje MF Dnes pozorně každý náznak slibující vítězství pravice ve volbách. 13. května dominuje titulní straně článek s názvem ČSSD ztrácí sílu, pravice vycítila šanci. 17. května vychází na straně 4 článek s názvem Studenti nechodí volit. Tak jim dáme bečku piva, který vysvětluje:

Jak přemluvit mladé lidi otrávené politikou, aby šli k volbám? Slibte jim sud piva zadarmo, je to lepší než mravoučné řeči o tom, že rozhodují o vlastní budoucnosti. Tenhle nápad dostal majitel humpoleckého pivovaru Stanislav Bernard, který dnes zahajuje nezvyklou "předvolební kampaň".

"Pokud alespoň 85 procent plnoletých studentů v jedné třídě podepíše čestné prohlášení, že půjde volit, a papír jim potvrdí škola, dostane třída od mého pivovaru bečku piva zdarma," říká Bernard s tím, že nabídka je pro 250 tříd z celého Česka, které se přihlásí mezi prvními.

Své k tomu již napsal Štěpán Kotrba. Nyní si ale všimněme, že tento článek odkrývá v celé nahotě, že usilovná propagace a obhajoba nedávno konaných voleb nanečisto byla vlastně jen součástí předvolební kampaně MF Dnes pro pravicovou ODS a Top09:

Koho budou studenti volit, je jejich věc. Nedávné studentské volby však naznačily, že u nejmladších voličů mají jasně navrch pravicové strany TOP 09 a ODS, jejichž program staví na nutnosti šetřit.

V pondělí 24. května 2010 opět září titulní strana MF Dnes, tentokrát nadpisem Zlato! nad fotografií úspěšných českých hokejistů a -- jak na to poukázal Bohumil Kartous -- hned dvakrát zdůrazněným sdělením, že ČSSD ztrácí, ODS se zvedá. Podtitul zní "Poslední průzkum před volbami, exkluzivně pro MF DNES: levice už nemá většinu, pád ODS se zastavil, Věci veřejné předstihly TOP 09". Odstavec popisující, že situace se změnila a že ODS na tom není tak špatně, zní následovně:

Levice, tedy ČSSD a komunisté, nemají ve Sněmovně nadpoloviční většinu. K té jim chybí deset křesel. ČSSD navíc za poslední měsíc přišla o výrazný náskok před ODS. Ta nejenže v květnu poprvé zastavila pád svých preferencí, který začal loni v říjnu, ale na vítěznou ČSSD ztrácí ve volebním modelu (tedy preferencích po odečtení propadlých hlasů) už jen tři a půl procenta hlasů.

Z výše uvedených citací je zřejmé, že redaktorům listu MF Dnes je poctivá a nestranná novinářská práce cizí. Svého postavení nejčtenějšího "seriózního" deníku zneužívají k předvolební agitaci pro politické strany, jež jsou jim názorově blízké.

Karel Steigerwald, Martin Komárek a spol.

Názory Karla Steigerwalda jsou v MF Dnes publikovány pod hlavičkou NÁZORY nebo Haiku Karla Steigerwalda, byť by se pro ně lépe hodilo označení Přesvědčení Karla Steigerwalda. Na článcích, které zde Karel Steigerwald publikuje, je totiž pozoruhodné to, že v nich téměř nikdy neargumentuje. Neobtěžuje se uvádět téměř žádná fakta, nenamáhá se svým protivníkům ("socialistům" a Jiřímu Paroubkovi) cokoli dokazovat nebo vyvracet.

Karel Steigerwald v podstatě jen znovu a znovu, v nejrůznějších variacích, rozvíjí své černobílé vidění světa, v němž:

- Socialisté obecně a Jiří Paroubek zvláště jsou ti špatní, kterým jde jen o koryta a chtějí zadlužit Českou republikou. Jsou to populisti a mediální kejklíři, kterým někteří neprozřetelní voliči naletí na jejich sliby.

- Modří jsou ti dobří, zodpovědní, kteří ovšem mají tu smůlu, že na jejich racionální argumenty slyší jen ti úspěšní. Milovníci paternalistického státu je ale nevolí, protože jimi cloumá závist.

I když právě popsané může znít poněkud prvoplánovitě a hloupě, většina Steigerwaldových článků se pohybuje na úrovni takto primitivní propagandy. Případné zájemce odkazuji na vyhledávač uvedený na začátku tohoto článku. Sám na tomto místě uvedu jen několik stručných ukázek.

Tak např. 1. března 2010 v článku s názvem Třídní boj se rozhořel komentuje Steigerwald spory kolem režijek slovy:

Vznikla fronta socialisti, komunisti, odbory a přívěsek Cyril Svoboda. Tato fronta vede frontální útok. Žádnou vlastní nabídku nemá. Říká jen obecné: reformu nepotřebujeme, ta okrade chudé. Bojuje negací všeho, co by chtěla zavést pravice. Neguje se jí dobře. Pravice je nešikovná, nesrozumitelná, obtížně vysvětluje velmi složité problémy týkající se pojistných systémů. Utápí se kvůli pár procentům obliby ve vzájemných a nepochopitelných žabích sporech. Levice to má snazší. Nehádá se mezi svými. Svorně burácí: reformátoři kradou, lžou, bohatnou. A to je slyšet. Výpočty expertů nikdo neslyší.

I když 25. března 2009 šokovaná redakce MF Dnes zveřejnila na titulní straně článek s názvem Pád vlády a podtitulem "Topolánka pohřbili bývalí koaliční poslanci Tlustý, Schwippel, Zubová a Jakubková", opakuje o rok později Karel Steigerwald již zažité klišé o (výhradní) Paroubkově zodpovědnosti za pád vlády:

Vůdce levé koalice Paroubek je úspěšný politik. Loni porazil vládu, sám ji chytře nepřevzal. Jako rozumný populista chtěl chaos. Má ho. Prosadil nepřiměřeně dlouhé funkční období přirozeně bezmocné prozatímní vlády. Úspěšně podpořil prostředí rozkladu, bezvládí a nedůvěry v politiku. Na tomto pozadí slibuje voličům cokoliv včetně událostí, na které nemá vláda vliv. Žádá nemožné a nemožné slibuje. Má jediný argument: chudí nebudou doplácet na bohaté!

Střízlivý čtenář jistě nepotřebuje upozornění na to, kolik z výše uvedeného jsou polopravdy nepodložené argumenty. Není jistě náhodou, že některým šedesátníkům Steigerwaldovy články připomínají agitky z komunistického Rudého práva.

Další ukázkou Steigerwaldovy tvorby je článek s názvem Střet civilizací z 29. března 2010; namátkou tento odstavec:

Jsou dvě politické školy. Jedna říká, že cesta nahoru vede oklikou přes zničení konkurence. Druhá věří, že existuje i cesta přímá, přes vlastní nabídku voličům. Kdo zachází s mocí, ví, že se osvědčují obě, jak kdy a jak s kým. Tajemství úspěchu je asi v kombinaci obého. Poctivý politik voličům lže, ale také jim nabízí něco zajímavého a užitečného. Od těch dob, co se politik stal prostřednictvím médií součástí každého obývacího pokoje, nezbývá než tuto habaďúru hrát. Být trošku herec a baron Prášil, teprve ve druhé řadě známou slibotechnou. A až někde vzadu se krčí to hlavní: politický program, ideály a cíle. Nemyslím, že za tuto tristní situaci politici mohou. Lid to tak chce, protože žijeme v éře zábavy a šaškování.

Je-li tomu tak, jak píše Steigerwald, proč potom volit jím favorizovaného Nečase, když ten nepochybně také lže?

Při četbě článku Nečas, nemluv furt o Řecku, který vyšel o den později, vytane čtenáři na mysli Vančurův výrok o slovech řazených v překvapující sled. Opět alespoň jeden odstavec:

... To je cesta a Paroubek o ní ví. Má obdobný plán, říká mu řecký plán: jak vykoupit dluhy státu za peníze občanů. Stačí jen vylákat Nečase do TV a prokousnout mu před kamerou hrdlo. Dluhy? Bah! Až budou konečně zoufale zadluženy všechny evropské státy, pochopí, co ví Paroubek už Dnes. Že na dluzích se bazírovat nedá. Nesejde na nich. Dluh, to je trápení pro bohaté. Kdo dluhy má, ten se jim směje. Jako Jánošík, Kozina, Babinský, Nikola Šuhaj, Budečský, Zákolanský a ostatní praotcové ČSSD.

V článku Volte plýtvaly zase Steigerwald sugeruje, že lidé ve skutečnosti chtějí, aby byla Česká republika zadlužená:

Lidé se státních dluhů dožadují, vynucují si je na vládách všemi prostředky, stávkují, demonstrují, zastavují vlaky a bojují za své domněle oprávněné zájmy. Politiky, kteří nejvíc slibují, nejraději volí. Politici by dluhy nedělali, kdyby se voličů nebáli a kdyby neobjevili úžasný korupční potenciál v systému, kterému se říká sociální stát, ale kterému by lépe seděl název stát politické korupce. Na toboganu této korupce sedí snad celá politická reprezentace. Dobře ví, kam to všechno sviští, ale seskočit má odvahu málokdo. Kdo nejede, neslibuje, nerozdává, nebude zvolen. Zbytečně radí Cyril Svoboda, pošlete tu složenku Kalouskovi do Bechyně. Sám jede po stejném klandru. Naposled při podzimním rabování Janotových úspor, ve znamení volebních lákadel, nikoliv úvahy hospodářů. Volte nás, protože nejvíc rozdáváme.

Karel Steigerwald zde neopomene -- s nadřazeností redaktorům MF Dnes vlastní -- naznačit, že zájmy, za něž lidé stávkují, oprávněné nejsou. Pozoruhodný je i jeden z předchozích odstavců, v němž se Steigerwald vrací k tzv. Kalouskově složence:

... Čísla nic neplatí, lže se z plna hrdla. Rozhodčím těch předvolebních bitev jsou voliči. Kalouskova složenka je prý zděsila. Omdleli, skončili u psychiatrů, možná zapálili dům a ubili děti. Na Kalouska se to všechno sesypalo. Zcela podle oblíbené zásady, že fakta neplatí. Když uvážíme, že voliči se mají rozhodovat v mnohem složitějších tématech, než je celkem jasná výše státního dluhu a podíl politických stran na něm, měli bychom propadnout depresi. ...

Není to ovšem jen Karel Steigerwald, jehož články balancují na hraně propagandy prosté racionálního jádra (tématem mohou být tzv. regulační poplatky, americký radar nebo česká participace na okupaci Afghánistánu), ze všech Steigerwaldových kolegů se mu však vyrovná jen jeden -- Martin Komárek. Na závěr této kapitoly citujme z jeho článku Děti na vrcholu světa, který vyšel 25. května 2010:

... Děti by měly mít volební právo. Otázka není, jestli od patnácti, to bezpochyby. Otázka je, zda už ne od dvanácti. Není totiž pochyb o tom, že chytré dvanáctileté dítě má větší politický rozhled i odpovědnost než kdejaký tupec či tupkyně jen nadávající na ty nahoře, které nezná a znát nechce. ...

Komentář? Jistě netřeba.

Závěr

Mladá fronta Dnes je vlivný deník, který je považován (a sám sebe tak označuje) za seriózní list. Výše uvedené citace ovšem dokládají velmi výmluvně, že ve skutečnosti jde o tiskovinu tvořenou lidmi, kteří nejsou schopni nestranné žurnalistické práce. Své politické přesvědčení nadřazují povinnosti nezaujatě a co nejpravdivěji a nejsrozumitelněji informovat čtenáře o skutečnosti.

Mladá fronta Dnes vystupuje jako nikým nevolená politická reklamní agentura. Svým působením zasahuje do současné předvolební kampaně a přispívá k rozpolcení české společnosti dle pravolevého politického klíče. Lze jen doufat, že se tento nepopiratelný mediální fenomén ocitne co nejdříve v historických análech, aby našim potomkům ukazoval, jak věci v České republice fungovaly před tím, než se z předvolebních bojů o moc stal standardní souboj představ o tom, jak po volbách co nejvíce prospět vlastní zemi.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 28.5. 2010