Flotila osmi námořních lodí s 10 tisíci tunami materiálu vyplula v neděli z Kypru a měla dorazit do Gazy v pondělí. Cílem bylo prolomit nelegální blokádu, kterou Izrael uvalil na půldruhého milionu obyvatel pásma Gazy v roce 2006. Zpráva Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních otázek (OCHA), konstatovala, že Izrael nadále brání, aby se k Palestincům dostaly stavební materiály nutné k opravě jejich domů nejen v Gaze, ale i na kolonizovaném západním břehu Jordánu, a brání obyvatelům těchto oblastí ve svobodě pohybu.

Zpravodajství v České republice se řídí zvláštními pravidly – česká média reagují na mezinárodní události velkého politického rozsahu a dopadu zřejmě až po "oficiálních konzultacích". Ještě dnes ve 11 hodin v poledne jsem marně hledala podrobnější informace na celém českém webu – nebyly. Mezitím vycházely po celém světě zprávy o bezprecedentní akci izraelské armády, ve které už v té době bylo známé, že došlo k masakru. 19 mrtvých a přes dvacet těžce zraněných, na 700 zajatých aktivistů ze 6 lodí, nemožnost spojit se s nimi, oficiální protesty vlád Francie a Turecka – a v Česku ticho po pěšině. Jen ČT24 se vyjádřila ve smyslu, že nic není jasné a že "možná zaútočili nejdřív aktivisté". Což byl pouze postoj izraelské vlády.

Jakkoli prozatím není zcela zřejmé úplné pozadí útoku izraelských jednotek na mezinárodní humanitární konvoj, který se odehrál v noci z neděle na pondělí, první zprávy naznačují, že Izrael opět sáhl k naprosto disproporcionální reakci. Ačkoli bych velice rád užil pojem „bezprecendentní“, bohužel v reakcích Izraele jakýkoli „precedens“ přestává vůbec existovat. Otázkou zůstává, zda se Izrael chová takto hystericky záměrně či nikoliv a především kde vlastně hledat motivy pro takovéto chování.

Více než 10 osob usmrtila izraelská komanda, která zaútočila na konvoj lodí, které vezly pomoc do pásma Gazy, uvádí izraelská armáda. Izraelské jednotky okupovaly přes noc největší loď a došlo k potyčkám s některými z 500 lidí na palubě. K incidentu došlo 64 km od pobřeží, v mezinárodních vodách. Izrael tvrdí, že na jeho vojáky se střílelo, aktivisté prohlašují, že izraelské jednotky vstoupily na palubu a střílely. Záběry z útoku na lodích přinesly turecká televize a televize al Jazeera. Evropská unie požaduje vyšetření případu.

Propalestinská "Flotila svobody" sestávající z 8 námořních lodí vezla na palubě 10,000 tun humanitární pomoci a 800 účastníků ze 40 zemí, včetně politiků, členů parlamentů, spisovatelů, umělců a přeživších holokaustu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

ŠOK│ Izraelská armáda při zásahu proti dvěma lodím, plujícím v mezinárodních vodách a mířícím do Gazy s humanitární pomocí, zabila 15 osob a zranila 60 aktivistů. Konvoj lodí přepravoval potraviny a pomoc obyvatelům Gazy. Izraelské námořní vojáci napadli turecký trajekt Mavi Marmara s humanitární pomocí a 600 civilisty na palubě, která je součástí flotily šesti lodí v mezinárodních vodách. Údaj o incidentu a počtu mrtvých a raněných zveřejnila turecká NTV. Turecké ministerstvo zahraničí v pondělí odsoudilo jako "nepřijatelný" izraelský útok na konvoj směřující k podpoře pásma Gazy, který zabil nejméně 10 lidí. Předvolalo izraelského velvyslance k vysvětlení incidentu, který přináší již tak napjaté vztahy mezi zeměmi na novou úroveň. Ministerstvo říká, že Izrael porušil mezinárodní právo a musí se odpovídat za následky.

monitor události na Google News ZDE

Dnes v 17:00 se koná na protest proti tomuto krveprolití demonstrace mírových aktivistů v Praze na Staroměstském náměstí. Dá se očekávat, že protesty budou i před izraelskou ambasádou na Letné.

V souvislosti s útokem izraelské armády na humanitární konvoj ve Středozemním moři jsem se z hlavního zpravodajství ČT (pondělí, 31. května 2010) dozvěděl, že Jeruzalém je hlavním městem státu Izrael. Pokud je to neznalost, je to trapné. Pokud to byl záměr, autorem preferované čtení, politický postoj a manipulace veřejným míněním, je to skandální. Redaktor ČT Martin Jonáš by měl zvážit další působení v médiu veřejné služby. Podobné zamyšlení by měl učinit i odpovědný editor pořadu, píše Jozef Ftorek

An English version of this article is in

Cizoložný ženich a dvě bohaté nevěsty. Která má kapavku a která AIDS? A stejně jako šišlavý dědečk z reklamy na půjčku Komerční banky volá ODS: "Mě si všichni volí pro peníze"... I takto cynicky by bylo možné soudit námluvy ODS, TOP09 a VV. Shodnu se nejspíše s mnoha politology, že křesťan Kalousek, upír Šťáva a zbrojař Háva v pozadí senilnějícího knížete z Orlíku na jedné straně a pseudoinvestigativní Radek John s soukromými špionážními firmami, smečkou hladových podnikatelů a americkými lobbisty v pozadí je pro dominantní podnikatelskou lobby ODS větší koaliční riziko, než pokračování jakési pseudoúřednické vlády obdobné té, co povstala z kabinetu Jana Fischera či dokonce přímá "státotvorná" koalice ODS s ČSSD. Voliči rozhodli tak, jak rozhodli. V ODS ovšem i o buranském Topolánkovi, hloupém Julínkovi, militantním Langerovi nebo siláckém Štěpánkovi. V ČSSD o buranském Paroubkovi. Teď by ale po emocionálně vyostřené kampani měl přijít rozum. Tato republika nepotřebuje vychylovat kyvadlo dál doprava a rozdělovat občany "strašením". Potřebuje stabilitu středového "řešení". Byť na půdorysu pragmatismu.

Podle interních informací od spolehlivého zdroje Britských listů z vedení ČSSD, který nechtěl být jmenován, oficiálně ovšem nepotvrzených, zůstaly po Paroubkovi, Dimunovi a Tvrdíkovi za sérii voleb od roku 2006, kdy se Paroubkův tým ujal vlády ve straně (parlamentní 2006, komunální 2006, senátní 2008, evropské 2009, předčasně zrušené parlamentní 2009 a parlamentní 2010) dluhy ve výši přibližně 800 milionů Kč.

An English version of this article is in

Podle exit polls agentury SC & C voliči ve věku 18-21 let odevzdali ve víkendových volbách 28,6% hlasů pro TOP 09, 18% hlasů pro ODS, 15,2% pro Věci veřejné, 12,6% pro další strany - a pouze 10% pro ČSSD (graf ZDE). Zdá se tedy, že předvolební "průzkum" mezi středoškoláky organizovaný Člověkem v tísni opravdu zafungoval a autoři videa Přemluv bábu Mádl s Issovou mohou oslavovat: Téměř třetina lidí s minimem životních zkušeností hlasovala pro to, aby zemi ze současných rozpočtových problémů vyvedli právě lidé, kteří tyto problémy během působení ve vládních funkcích sami způsobili... (Pozn. JČ: Ale není jasné, kolik mladých lidí v této věkové kategorii skutečně hlasovalo. Podle tvrzení agentury, provádějící exit polls, průzkumy u východů z volebních místností, jich bylo sedm procent voličů, tedy přesně tolik, kolik je jich v populaci. Že by se k volbám dostavili skutečně všichni? )

Euro se v pondělí znovu octne pod tlakem, vzhledem k tomu, že je španělská menšinová vláda na pokraji kolapsu a makléři se obávají nákazy po celé eurozóně poté, co vysoký francouzský ministr přiznal, že je ohroženo i úvěrový rating jeho země.

Ratingová agentura Fitch snížila už po druhé v jediném měsíci hodnocení Španělska a odebrala mu vysoký rating AAA. Rozhopdnutí agentury Fitch bylo v pátek oznámeno až po uzavření evropských trhů, takže trhy budou reagovat nejprve až v pondělí.

Teoretici ropného zlomu předvídají konečný pokles světové ropné produkce, kdy nebude dostupný žádný dostatečný alternativní zdroj či technologie, které by nahradily ropu jakožto páteřní zdroj průmyslové společnosti. Namísto nekonečných debat, zda mají teoretici ropného zlomu pravdu či nikoli, položme si prostou otázku, co by se stalo, pokud by pravdu měli. Na základě historických případových studií zde dokládám, že v různých částech světa budou reakce různé - od vojenské agrese přes autoritářské restrikce k mobilizaci lokálních sil.

Na počátku následujícího myšlenkového experimentu stojí středně optimistický předpoklad, že ČR, stejně jako ostatní státy světa, bude s vyvrcholením světové produkce krve moderní ekonomiky, tedy ropy, tak či onak konfrontována kdykoli v blízké budoucnosti, nejpozději však během následujících dvaceti let. (Radikální analýzy tvrdí, že k ropnému zlomu, tedy k vyčerpání poloviny efektivně vytěžitelných světových zásob, došlo již v roce 2008 - a probíhající ekonomická krize je už současně také počátečním stádiem terminální krize fosilní energetiky.) Kdo věří v technologické zázraky typu auta jezdícího na vodu, kapesního fúzního reaktoru za pět let, či dokonce v nekonečnou energii neviditelné ruky trhu, ten ovšem ani s umírněným východiskem souhlasit nebude a nemá žádný smysl, aby v četbě pokračoval.

Stovky lidí zemřely v důsledku horka, nejintenzivnějšího od konce osmnáctého století. Očekává se, že počet mrtvých bude stoupat, odborníci předpovídají v nadcházejících týdnech teploty kolem 50 stupňů Celsia. Více než 100 lidí podle zpráv zemřelo ve státe Gujarat, kde minulý týden teploty dosáhly 48,5 stupňů Celsia, 90 zemřelo ve státe Maharaštra, 35 v Radžastanu a 34 v Biharu.

Už druhá dánská farmaceutická společnost přestala prodávat své léky do Řecka na protest rozhodnutí řecké vlády snížit ceny léků o 25 procent. Firma Leo Pharma oznámila, že zastavila dodávky dvou populárních léků do Řecka, protože snížení cen léků by v Evropě vyvolalo rušení pracovních příležitostí.

Vláda má v pondělí 31. května projednat materiál týkající se studentských půjček. Národní studentská reprezentace protestuje: na připomínkování podkladů měla málo času a její věcné připomínky byly z větší části jednoduše odmítnuty. Studující proto žádají ministryni školství, mládeže a tělovýchovy, aby materiál z tohoto jednání vlády stáhla.

Komplexní, funkční a udržitelný systém finanční podpory studujících patří mezi cíle, kterých chce Studentská komora Rady vysokých škol dlouhodobě dosáhnout. Zasadila by se v něm o odstranění věkové diskriminace, zohlednila by potřeby studujících ze sociálně a ekonomicky znevýhodněných skupin a zejména studentů s hendikepem.

O víkendu odstoupil ze své funkce náměstka ministra financí liberální demokrat, právník a ekonom David Laws, jehož úkolem mělo být vyhledávání potřebných škrtů v britském státním rozpočtu. Konzervativci ho nesmírně chválili, že dal dohromady pouhý týden po jmenování do funkce první škrty v hodnotě 6 miliard liber, které byly oznámeny v pondělí minulého týdne.

Vážení čtenáři,

je nám to trapné a jsme si vědomi, že napínáme vaši trpělivost k prasknutí, nicméně stav finančních prostředků Občanského sdružení Britských listů je k dnešnímu dni 11 284,73 Kč. Nestačí na běžné provozní náklady listu a musíme se bohužel znovu obrátit na čtenáře, kteří pravidelně finančně nepřispívají, aby svůj list podpořili jakoukoliv minimální částkou. Musíme v blízké budoucnosti uhradit přibližně 30 000 Kč za vypracování účetnictví za rok 2009, máme nezaplacené účty za programování systému (v poslední době především dotazníku o postojích čtenářů k dnešnímu režimu a k režimu před rokem 1989; budeme muset hradit také jeho zpracování; provádíme průběžně i další nutné programátorské práce), zkolaboval nám redakční počítač, který jsme museli nahradit, zatím jsme ho nezaplatili; máme celou řadu dalších běžných provozních nákladů, bez nichž se provoz listu prostě neobejde.

Prosíme tedy čtenáře, kteří nepřispívají, o pravidelnější finanční příspěvek. Bohužel je smutnou skutečností, že se Britské listy úplně bez rozpočtu vydávat nedají.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Pro příznivce v zahraničí: Prosíme, neposílejte příspěvky bankovním převodem, české banky si za to účtují poplatek až 600 Kč. Máte-li úvěrovou kartu, pošlete příspěvek po jednoduché registraci pomocí systému www.paypal.com na adresu redakce@blisty.cz.

Bez finanční podpory čtenářů vycházet prostě nebudeme moci. Říkám vám to otevřeně, jak to je.

Děkujeme.

Jak víte, hospodaření Občanského sdružení Britské listy pravidelně zveřejňujeme.

Jan Čulík, šéfredaktor

„Jedna éra v polistopadovém vývoji skončila. Společnost se mění a změnit se musí také ČSSD.“ To jsou slova, kterými charakterizoval výsledky voleb do Poslanecké sněmovny první místopředseda strany Bohuslav Sobotka. A několik minut po oznámení konečných výsledků ho doplnil bývalý předseda ČSSD Vladimír Špidla vyjádřením: „Nepovažuji sociálnědemokratickou myšlenku za mrtvou, ale musí teď projít oživovacím procesem, lidé si k nám opět musejí najít cestu.“

ČSSD vyhrála volby. Sluší se jí gratulovat. Zapšklá, nabubřelá rétorika národního socialisty Paroubka znechutila víc než půl miliónu voličů ČSSD, takže volební vítězství bylo Pyrrhovo. Sociální demokracie, která se nedokázala z vlastní ideové neznalosti a zbabělosti svých elit zbavit nafoukaného egomaniaka Paroubka, získala namísto zisku pouze ztráty. Nevytvořila si koaliční potenciál a nechala vyrůst řadu vůči ní agresivně opozičních uskupení. Odradila značnou část mladých voličů a nechala je volit proti domnělému rudému čertu na zdi. Střední generaci, která už pociťuje zodpovědnost alespoň za své nejbližší okolí, vyděsily móresy některých mafiánů v ČSSD tak, že podpořila jiné mafiány za slib, že "zatočí s korupcí".

Volby skončily a jak se zdá, velká část levice nepochopila, že dopadly v zásadě na výbornou. Vládu nyní sestaví výhradně pravicové strany a za veškeré dění v příštích několika letech budou odpovídat právě ony a pouze ony. To je mnohem lepší, než kdyby další patová situace umožnila každému vymlouvat se na toho druhého, jak jsme toho byli svědky doposud. Z výsledků svého vládnutí se nyní již pravice tak snadno nevykroutí.

An English version of this article is in

Ve světle výše uvedeného - pokud je to pravda - je záhodno vznášet podstatné otázky o informovanosti voličů v ČR i o roli médií při tom. (JČ)

1) Vnímání volebního výsledku jako neúspěchu ČSSD není měřitelné pouze vlastním volebním ziskem této strany. Do Poslanecké sněmovny se nedostal žádný z jejích potenciálních koaličních partnerů, který by reprezentoval levicovou, či alespoň středovou pozici. Neuspěla Suverenita J.Bobošíkové (3,67%), odčerpala však zcela jistě část elektorátu ČSSD; Zemanova SPO (4,33); ani Svobodova KDÚ-ČSL (4,39).

Komentáře k právě skončeným volbám, které jsem si zatím přečetl, jsou poznamenány hořkostí z prohry a beznadějí. Voliči, kteří dopustili faktickou výhru jen zčásti čitelné pravice, si podřízli větev, na níž seděli, říkají. A v příštích měsících na to setsakra doplatí.

O tom posledním, zdá se, není pochyb. Je to však jen chyba voličů? Nepochybily snad především levicové strany tím, že se nechaly zahnat do společenské a generační defenzivy a z voličského elektrorátu dokázaly oslovit líbivými slogany jen nízkopříjmové skupiny obyvatel?

An English version of this article is in

ČR utrpěla další volby do PS. Spousta lidí nyní stojí s otevřenými ústy a diví se. Tohle jim hlava prostě nějak nebere. Levice se cítí podvedená a ublížená, pravice třeští (kdovíproč) blahem. Hledají se viníci, protože pro dvě hlavní politické strany v zemi to opravdu příliš dobře nedopadlo. Pan Neff v Neviditelném psu už toho viníka našel (a počítám, že ho budou mnozí další hledači následovat). Jsou to agentury, zabývající se průzkumem veřejného mínění. Odvedly neprofesionální práci, podvedly nás, lynčujme je! budou asi brzy hřímat.

Nemusím být pesimistou, abych viděl černou díru nejbližších čtyř let: Nečase jako ministerského předsedu, Schwarzenberga jako ministra zahraničí (s Vondrou jako jehoo náměstkem), Kalouska jako vicepremiéra s "dozorem" nad hospodářstvím a financemi, Johna jako ministra vnitra.

Dovolím si vyslovit názor, že výsledek voleb, který je porážkou pro strany které se více nebo méně cudně nazývají levicové, je velkou nadějí pro levici jako takovou.

Důvody porážky jsou trojí: Tím prvním je to, že lidé, za které naše údajná levice za jejich peníze bojovala, prostě k volbám nepřišli, druhým je to, že KSČM má dlouhodobě nulový koaliční potenciál a ČSSD se díky svému agresivnímu chování vůči svému okolí i uvnitř sebe sama k ní v tomto smyslu významně přiblížila, a tím třetím je to, že naše „levicové“ strany nejsou dlouhodobě ochotny reflektovat vnější změny reality, snad opět kromě nesmyslné agrese vůči nim nebo jejich popírání. Sečteno a podtrženo, vinu na volebním výsledku „levice“ nese především vlastní neschopnost ČSSD a KSČM a to rukou společnou a nerozdílnou, na bohumínské usnesení nehledě…

An English version of this article is in

Když si čtu další komentáře k proběhlým volbám na BL, tak mne napadá, že levicoví intelektuálové, kteří se tak dlouho považovali za mluvčí lidu a kochali se odporem proti radaru a poplatkům, nějak ztratili náladu. Nestalo se jim něco, co se stalo už dříve marxistům, kteří museli konstatovat, že dělnictvo revoluci nechce a raději se domluví s kapitalisty na státu konzumního typu? Co zbývá potom? Těšit se, až přijde potopa a neposlušné dělnictvo se v krvi vrátí k touze po krvi? Nebo to dělnictvo nějak přinutit k té revoluci? Nebo poučit ty blbé pracující lidi, ty živnostníky a střední vrstvy, o čem vlastně je jejich život a jejich zájmy? Možnost, že by se mohli mýlit samotní levicoví intelektuálové vůbec nezmiňuji, neboť ti si omyl a potřebu sebereflexe nepřiznají... ztratili ostatně zcela kontakt s realitou (čímpak se to vlastně živí?), píše Boris Cvek.

Pozn. JČ: Jsou dvě možnosti. Buď se pravicovým politikům podařilo uskutečnit vynikající politický trik, využít zhnusenosti veřejnosti s dosavadním politickým establishmentem a přesvědčit je, že bez ohledu na politický program a svou pochybnou historii či zázemí jsou strany TOP09 a VV jaksi "nové", takže pro ně lidé velkou měrou hlasovali, protože zhnusenost z dosavadní politiky u nich převážila nad obavou z návratu do předosvícenské éry.

Druhou možností ovšem je, že si čeští voliči drtivou většinou návrat do předosvícenské éry skutečně přejí. V demokracii vychází moc z lidu, a pokud je tomu skutečně tak, nedá se proti tomu nic namítat.

Poznámka KD: Povrchní analogie Borise Cveka se jako obvykle naprosto míjí cílem, protože tentokrát o žádném státu konzumního typu nemůže být přirozeně ani řeči - pokud si voliči namísto vzájemné kooperace a solidarity přejí identifikovat se s pánem typu knížete Schwarzenberga a jedině tímto způsobem pěstovat iluzi vlastního společenského významu. Stejně tak lze ovšem pochybovat o zdravém úsudku levicových intelektuálů, pokud se až donedávna považovali za mluvčí lidu, který v kulturním ohledu přece dávno žije ve zcela jiném halucinačním světě definovaném především bulvárními médii.

Jörg Friedrichs z Oxfordské univerzity právě na základě zkušeností z Japonska, Severní Koreje a Kuby předložil tři možné scénáře reakce společností na blížící se ropný zlom: Predátorský militarismus, totalitární osekávání výdajů, nebo socioekonomická adaptace. Česká republika má teď nakročeno ke kombinaci prvních dvou zmíněných "řešení", což je věru vydatným důvodem k rozjásaným svazáckým zdravicím na počest lidové moudrosti či ke škodolibé radosti z čísi ztracené nálady...

Len v krátkosti chcem zareagovať na záver pána Kellera v jeho článku "Volby nedopadly špatně" kde napísal:

Rád by som zdieľal jeho optimistické videnie sveta, ale je treba si uvedomiť, že podobne ako v prípade privatizácie v období 90. rokov ani teraz, pokiaľ budú (klasicky pod cenu) sprivatizované podniky ako ČEZ, ČSA a ďalšie vlastníctvo štátu, tak nová vláda demokratickými procedúrami už nič nezmôže. Taktiež už uskutočnené predražené štátne zákazky na nákup toho či tamtoho (vojenská technika) nebude možné len tak vrátiť späť, upozorňuje Josef Trško.

Souhlasím, že marketing sociální demokracie byl nekvalitní svou neoperativností. I když to bylo trochu složitější, než píšete. Ale v zásadě jste to napsal výstižně.

Už jen ta "novost" recyklovaných superdinosaurů, navíc mnohdy partajních turistů v TOP 09... Mně hodně vadilo to, že se důrazně,pádně a účinně nevyvracela ta nehorázná lež ODS o "socialistech u nás, kteří dovedou zemi tam co socialisté v Řecku" - nesmysl dvojnásobný, ke krachu dovedla Řecko Karamanlisova pravicová ekipa, u moci do jara 2009, která vymyslela trik s procenty deficitu, a navíc v ČR takový finanční kolaps nehrozil a nehrozí. - A pan Nečas tuhle nestoudnost trousí vesele dál, bez hnutí brvou, píše Hanuš Karlach.

Pane Čulíku, lze jen souhlasit s vaším článkem "Blahopřeji pravicovým stranám", ALE bez masové podpory všech pravicových médií by pravicové a hlavně "nově vzniklé" strany volby takhle zásadně nevyhrály.I kdyby byly sebelépe levicové strany připraveny před těmito volbami,opravdu si myslíte,že by jim naše pravicová média k tomuto levicovému přesvědčování dala prostor,proč by to dělala?Pro mainstreamová média platí zásada, "koho chleba jíš,toho píseň zpívej" aneb "vrána vráně oči nevyklove". Jediný deník Právo - levostředopravicové médium neví kudy kam a jenom ztrácí čtenáře, píše Irena Kousalová a dodává:

Toto není cynický povolební vtip na účet Jiřího Paroubka, ale autentická zpráva z Lidového domu, která včera v podvečer přišla všem novinářům. Idiocie vedoucího marketingu ČSSD tímto prohlášením vyvrcholila.

Ve svém prvním, ještě rozechvělém hodnocení právě skončených sněmovních voleb chci zdůraznit můj základní dojem: voliči ukázali politikům, že už si konečně nedají všechno líbit. Nedávno jsme se v hospodě bavili o tom, že Ivan Langer se jako jednička olomoucké kandidátky ODS musí dostat do Sněmovny. A díky "kroužkování" se nedostal! A není sám! Zázrak. Kamarád mi psal nadšený mail... stále tomu nemůžeme uvěřit. Samotní voliči ODS ho tedy nemohli vystát. Nízký volební zisk dvou hlavních stran lze připsat podle mého názoru jejich zabedněnosti a lenosti.

Ještě než volební komise stihly spočítat všechny hlasy, nemluvě už vůbec o podrobné analýze výsledků, Boris Cvek přispěchal s rychlým, kategorickým, historicko-pedagogickým názorem na výsledek hlasování, v němž po vzoru školometských rozborů povinné četby nastínil, "co tím chtěl volič říci". Jako obvykle se prezentovaný názor autora zakládá zejména na dojmech z jeho osobních dojmů a teorii, že proces vývoje reality je nevyhnutelně tažen kamsi výše jakýmisi platonickými idejemi, takže vážit bychom ho měli podle toho.

Komentátoři se víceméně shodují v tom, že se v předvolební kampani chovaly levicové strany, především ČSSD, nekompetentně, arogantně a hloupě. V této souvislosti mě zaujala především poznámka Ladislava Hinnera, který napsal mail sekci PR a marketingu ČSSD se závažnými připomínkami ohledně chyb předvolební kampaně; nestalo se nic.

ČSSD a KSČM skutečně reagují na jakýsi zastaralý, dávno neexistující svět; nejsou schopny reagovat na podstatné a hlubinné změny v myšlení společnosti.

Novinář Eric Best, který poskytuje informace z České republiky zahraničním investorům, shrnul to podstatné z letošních volebních událostí následující větou, která by měla být tesána do kamene: "The electrostate and the military-industrial complex have prevailed."

Případné gratulace k volebnímu úspěchu by tedy měly směřovat ke skutečným vítězům voleb, kteří si v nich prostřednictvím prohnané manipulace s obavami a vzájemnou nedůvěrou občanů zajistili své zájmy, a nikoliv k nyní již dokonce třetiřadým figurám na oko reprezentujícím to, co je ze setrvačnosti dosud nazýváno českou politikou.

Volby do Poslanecké sněmovny nejsou jen porážkou „starých“ parlamentních stran, z nichž ve srovnání s r.2006 slušně obstáli jen komunisté. Porážku utrpěla také média a agentury pro průzkum veřejného mínění, kterým se o dosaženém výsledku voleb nesnilo ani v nejbujnějších snech. Jejich neúspěch je citelný zvlášť proto, že skrytě manipulovaly veřejným míněním směrem k upevnění postavení ČSSD a ODS na úkor malých stran. Soukromým institucím to nelze tolik vyčítat, protože nejsou nezávislé, avšak chování veřejnoprávních médií bylo nepřístojné.

Dítěti obvykle stačí jen lehce se dotknout rozpálených kamen, aby si nadosmrti pamatovalo, že to nebyl dobrý nápad. V tomto kontextu se čeští voliči zachovali podobně, jako kdyby to dítě se zájmem pozorovalo, jak se mu ručička na rozžhaveném plátu škvaří na uhel. S nadšením si podkopli už tak chátrající pilíře držící pohromadě poslední funkční zbytky sociálního státu. Zřejmě dospěli k závěru, že už ho v životě nebudou potřebovat. Budiž, dobře jim tak. Až jim to před příštími volbami dojde, lze očekávat, že spíš než do oranžova nebo červena budou volit do hněda. A zase jim to bude patřit.

Česká povaha je jako krásná květina, jedním z jejích nejpozoruhodnějších květů je servilita vůči autoritám. Příkladem nám budiž zrušení drobného podnikání v éře Sovětského svazu. Vzali jsme to z gruntu a byli tak snad jediným satelitem, kterému se ho podařilo zcela vymýtit. V současné době pak „Norimberské zákony“ uplatňované v našich hypermarketech, kdy menstruující prodavačky musely být odlišeny od ostatních (samozřejmě pro jejich vlastní dobro), protože jim byla tolerována větší frekvence návštěv sociálního zařízení.

Či podmínky v nošovické automobilce. Těmi, kdo zaváděli tyto praktiky, nebyli zahraniční majitelé, ale čeští posluhovači, kteří chtěli a chtějí sloužit svému pánu lépe než kdokoliv jiný. Nebo lépe řečeno, neměli, či nemají lepších kvalit jak se dostat v hiearchii výše, než bezprecedentním šlapáním po svých podřízených. Myslím, že spoustu zlepšováků si jejich zahraniční nadřízení nedokázali představit ani v nejbujnější fantazii. Dovolte mi tedy abych také přivoněl k onomu neuvadajícímu květu.

Země česká zmodrala do fialova, a je to určitě i reakce na poslední volební vítězství levice v krajských volbách. Podobně se chovají voliči v řadě demokratických zemí. Vysvětluje to Zdeněk Svěrák v Obecné škole: „Nevolím je, aby nezpychli.“ Co překvapilo, byla druhá nejnižší volební účast. A přitom obě hlavní strany dokázaly strašit občany ne hůře než to umí Drakula ve fiskálně slabém Rumunsku. Jenže i řecké bájné příšery Skylla a Charibda přispěchaly na pomoc jako proslulí solunští bratři před tisícovkou let s batůžkem naplněným liturgickými spisy.

Napětí povolilo, volby jsou za námi, výsledky jsou známy, co bude dál, je před námi.

Nemyslím, že je potřeba nad výsledky jásat, je jen bezpochyby uspokojující, že obě silné, tzv. dinosauří strany dostali pocítit, zač je toho loket. Na druhé straně nemohu být nadšen ze skutečnosti, že se do popředí protlačila TOP 09. Její dravost a hlavně bezohlednost je vážným ohrožením sociálního státu, což ovšem neznamená, že jako sociální stát si představuji, že stát bude dávat na všechno, o co bude požádán.

Výdaje zdravotnictví explodují, rozpočet státu se kymácí, zákonodárci spoléhají na zázraky.

Nalijme si čistého vína – na optimální zdravotní péči pro všechny chybějí peníze už nějakou dobu. A vypadá to, že bude hůř.

Současný člověk nutně musí nabývat dojmu, že viditelný svět, který ho obklopuje, a v němž fyzicky existuje se musí co chvíli zhroutit. Pro člověka stavícího svoji existenci výhradně na vůli a jáství, musí být současný svět nesmírně depresivním a destruktivním prožitkem. Člověk naslouchající výhradně svému já, svým přáním a očekáváním musí dojít k přesvědčení, že jeho hmotná jistota je v současném světě ohrožena, a zcela zapomíná na to, že jeho hmotná podstata je ohrožena již v principu, v momentě zrození, totiž smrtí.

Pan Golgo, jak je jeho dobrým zvykem, ve svém textu neuvádí žádný zdroj, z kterého by při psaní čerpal, když se zase chutě obul do Cháveze a Castra. Vychází z aktuálně uveřejněné zprávy Amnesty International, na niž se ani nenamáhal odkázat. Musím se přiznat, že jsem ze svého mladického nadšení Chávezem krapet vyrostl. Nicméně si myslím, že je u nás venezuelský prezident konstantně démonizován a redundantně kritizován, a to téměř za každé svoje gesto či slovo, a skuteční gauneři jsou ignorováni jen proto, že mají západní mimikry. Ačkoliv považuji kubánský režim za nedemokratický, domnívám se, že jeho jednostranná kritika u nás je to samé jako pověstné nošení sov do Atén. Snad každé malé děcko ví, že jsou na Kubě porušována lidská práva, neboť indoktrinace u nás začíná již v raném věku.

Chávez musí přestat pronásledovat opozici, konstatuje Amnesty International. Kuba také vážně porušuje lidská práva, upozorňuje tato nezávislá a respektovaná instituce na obranu lidských práv.

Kdysi dávno za minulého režimu se v českých zemích vyprávěl politický vtip, v němž sovětský představitel na dlouhý výčet nedostatků "komunismu" v jeho zemi Američanům zoufale odpověděl trapnou větou: "...a vy zase bijete černochy!". Na tento výstižný, byť imaginární příběh si vzpomenu, kdykoliv čtu nářky Fabiana Golga nad strašlivou situací opozice na Kubě - jenže tentokrát se prostě věci odehrávají v opačném gardu.

Milé děti, bylo nebylo. Stalo se v roce 0 před 2010 lety, že tenkrát v Judei probíhaly demokratické volby. Pořádaly se jednoduchým způsobem. Obyčejní občané, tací jak Josef a Marie, která byla zrovna těhotná s bůhvíkým, se museli dostavit na sčítání lidu do Betléma. Při těchto volbách tehdejší protektorátní vláda pouze sečetla své občanské rukojmí, ze kterého vydírala daně, a platila tučné výpalné tehdejší unii a vojenskému paktu římského státu.

Tehdejší imperialisté i tenkrát také bojovali za světový mír, a snažili se co nejvíce rozšířit hranice svobody a demokracie. Pouze své ekonomické, politické a mocenské operace jinak nazývali.

Inspirováni filmem Slavnosti sněženek, navštívili autoři výstavy Milan Mikuláštík a Michal Panoch osm předních českých malířských osobností s dotazem: "Mistře, nemáte tam nějakej nepovedenej vobraz?" Jak na tuto otázku zareagovali oslovení umělci? Přijďte nakouknout do "kuchyně" slavných malířů, abyste zjistili, kdo má občas problémy s barvou, komu nejde kompozice a kdo neumí namíchat správně šeps.

Vystavují: