Navzdory plánovanému zavedení školného výdaje na univerzity budou klesat

14. 6. 2010 / Martin Profant

Jan Keller přehledně zvážil argumenty pro školné a shledal je lehkými. S jeho závěry nelze než souhlasit. Měl jsem, když se jeho článek objevil na Britských listech, rozepsaný článek na stejné téma, ale není důvod opakovat totéž jinými slovy. Proto jen rozšiřující poznámku.

Vysoké školy ohrožuje v našich poměrech už samotná diskuse o školném. Spolu s ministry školství, kteří o zavedení školného uvažují, přichází totiž vždy snižování výdajů na studenta.

V České republice určuje veřejné výdaje na jednoho studenta v rozhodující míře normativní příspěvek na studenta násobený příslušným koeficientem podle oboru (filosofie má koeficient jedna, u některých technických oborů přesahuje koeficient hodnotu čtyři atd.). Normativ tvořil v letech 2008 a 2009 částku 34 325 Kč,- na studenta, nesnižoval se tedy mezi těmito léty v absolutních číslech, jen klesala jeho reálná hodnota.

Nicméně pro rok 2010 byl snížen i absolutně, a to na 28 414 Kč, tedy o 12,45%. Další podstatnou složku státní dotace představují příspěvky za absolventa, ty začaly i v absolutních číslech klesat už mezi léty 2008 a 2009 (v roce 2008 - 10 415 Kč, v roce 2009 - 9 503 Kč za každého absolventa) a v roce 2010 opět byly sníženy o 12, 45%, tedy na 8 320 Kč. Celkově klesly výdaje státního rozpočtu na vysoké školy mezi léty 2009 a 2010 o 4, 97%, přepočteno na jednoho studenta o 5,4% (rozdíl obou čísel je dán vyšším počtem studentů v roce 2010).

Dejme tomu, že se v současné uměle vyvolané rozpočtové krizi bude vláda chovat velkoryse a zdůrazní, jak jí záleží na vědě a vzdělanosti, ostatní oblasti financované ze státního rozpočtu se budou muset vypořádat s desetiprocentním snížením, ale vysokým školám se tato restrikce vyhne, nejvýše se tu sníží výdaje jen symbolicky, opět o pět procent. Ony sice výdaje na vysoké školy tvoří malinko přes dvě procenta státního rozpočtu a takové jejich snížení o pět procent je sotva dvojnásobek částky, kterou si filmový průmysl loni vyvzdoroval jako příspěvek na lákání zahraničních produkcí, aby u nás nadále mohla vznikat díla kvality Prezidentovy dcery či Kněžny Libuše; ale šetřit se musí.

V roce 2013 tak bude součet dvacetitisícového školného a stávajících veřejných výdajů na studenta v lepším případě dosahovat reálné hodnoty veřejných výdajů na studenta v roce 2007, realisticky bych očekával spíše méně. Zároveň bude vláda potřebovat úspěch ve své rozpočtové politice, proto lze sotva očekávat, že by zároveň se zavedením školného navyšovala i veřejné výdaje na vysoké školy. A že by rok před volbami zvýšila jednou oznámený strop školného? Pochybuji, dokonce i při osvědčené politické nepříčetnosti nejméně dvou ze tří stran sestavované koalice ( ta třetí ještě neměla příležitost).

Nechci podezírat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, že by snad v 2006 - 2010, ve kterých se sice na něm střídali ministři, leč Matějů trval jak skála, chtělo připravit půdu pro souhlas se školným ze strany vysokoškolských pedagogů, kteří by s ním souhlasili nikoliv pro vidinu vyšších platů či slušnějších pracovních podmínek, ale protože by alespoň zastavilo to postupné vyhladovění vysokých škol, se kterým začala Topolánkova vláda a ve kterém se zatím pokračuje.

Nikoliv, takové temné záměry bych té nejpřednější osobnosti podporující reformu nikdy nepodsouval. Jen se prostě diskusí o školném vytvoří dobré alibi, proč podfinancování vysokých škol do zavedení školného neřešit.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.6. 2010