Navzdory značnému tlaku Obamovy administrativy - k níž se neoficiálně připojili i George Soros či Paul Krugman, po výhrůžkách ekonomickými sankcemi zřejmě v německých médiích nadlouho persona non grata - se USA nepodařilo přimět svět, aby sáhl k dalším fiskálním stimulům. Jasným vítězem střetu o stimuly je německá kancléřka Angela Merkelová, která poprvé od konce války otevřeně demonstrovala diplomatickou váhu druhé největší exportní ekonomiky na světě. Otázka, co by bylo pro zmíněný "svět" dobré, už jaksi není vůbec ve hře: Americká administrativa prosazovala, co sama nutně potřebuje, v neposlední řadě kvůli sílící pravicové opozici doma - aniž by ji zajímalo, že Německo se po řecké krizi obává především dominového efektu v zemích PIIGS, kdežto Číňané zase vlastní realitní bubliny. Stejně v Torontu postupovali i další hráči, po americkém zablokování kolektivního řešení v předchozích jednáních sabotující pokus o americké vedení. V rychle se měnícím mezinárodním silovém poli je dnes Rusko ze všech stran obletováno, EU je s konečnou platností německá, Francie se ocitla na druhé koleji, Británie na třetí a Obama v troubě. Do listopadových voleb půjdou jeho Demokraté s handicapem velké diplomatické porážky - a snad jediný způsob, jak by ještě chromá kachna v Bílém domě mohla zaujmout pozici světového lídra, představuje útok na Írán, před kterým nás pánbu chraň.

Mé město vypadá jako místo činu, které zločinci právě opouštějí. Ne, nemluvím o dětech v černém, které v sobotu rozbily pár oken a zapálily policejní auta, napsala Naomi Kleinová pro Huffington Post. (Poznámka redakce: Není tak docela jisté, že násilí během víkendového summitu G 20 měli opravdu na svědomí demonstranti. Jak upozornil v Guardianu John Hillary, po odhalení nedávných policejních provokací ve městě Montebello si řada Kanaďanů myslí, že i tentokrát bylo násilí zaranžováno úřady.)

S návrhy vznikající koalice zavést školné a se snahami zatím nenápadných iniciativ tomuto zavedení zabránit se jako bumerang naplno vrátil jeden problém, který tu existuje od nepaměti, v době předvolebního klání však získal značně vulgární obrysy – a to je otázka mezigeneračních vztahů.

Fagi má mísu a Cvek nemá maso. Cvek nerozumí Fagi. Fagi nerozumí Cvekovi. A nepotřebuje mu rozumět. Protože Cvek jen cveká. Cvek cvek cvek...

Generace si dnes mohou rozumět jen obtížně. Zděšení Borise Cveka nad "fenoménem Fagi" je oním nepochopením, které od sebe odlišuje rodiče a děti. Starce a "nevycválanou" mládež. Bibli a slabikář. Je nepochopením diskursu. Boris Cvek očekává od kultury moralistní poučení, osvícení poznáním - zcela v tradici kleronacionálního modernismu si rozhořčeně vynucuje "respekt k hluboké vážnosti a tajemnosti lidského života". Postmodrní theatrum mundi není přitom interpretace Proroků. Těch "smrtelně vážných" keců bez užitečného obsahu má už mladá generace plné zuby, neboť intelektuálskou hru se vznešenými slovíčky i věrolomnost činů, podle kterých poznáte je díky vzdělání v humanitních vědách prohlédla. A pohrdá jí. Revoluční a přitom imaginativní situace.

Pane Vařeko, díky za Váš článek o motorkářích na BL. Podle mého názoru chování policie reflektuje náladu ve společnosti. Každé prosazování práva a zákonnosti je občanský a politický výdobytek a občané si to musí na státu vynutit.

Lhostejná, zbabělá a slabošská společnost bude společností zločinu, korupce a útlaku - bude to džungle.

Deset osob, obviněných z údajné špionáže, bylo zatčeno v amerických obydlích na předměstích poté, co Barack Obama pochválil ruského prezidenta Medveděva jako solidního partnera.

Rusko charakterizovalo v úterý zatčení 11 osob, podezřelých ze špionáže pro USA, jako "bezdůvodné" a "nepěkné".

Moskva argumentuje, že zatčení je úmyslným pokusem zvrátit nedávné zlepšení v americko-ruských vztazích. "Jsme přesvědčení, že takové akce jsou bezdůvodné a mají nepěkné cíle," konstatoval mluvčí ruského ministerstva zahraničí Andrej Nestěrenko. "Nechápeme, proč americké ministerstvo spravedlnosti vydalo veřejné prohlášení v duchu studené války."

Nestěrenko dodal, že je skandál politováníhodný a že se odehrává v kdy došlo k pozitivnímu obnovení rusko-amerických vztahů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Teologie bývala někdy prazvláštní naukou; podle dobrozdání některých autorů - pravda, vesměs již poněkud uleželých - je lepší, aby byl člověk příslušníkem církve třeba i skrznaskrz zkažené, než aby celý život prožil jako nekřtěňátko. V rámci této logiky lze pak již snadno pochopit, že dítě je přece Bohu blíže, pokud ho kněz sexuálně zneužívá, než kdyby jednoduše rostlo jako dříví v lese, vystaveno všem nemravným svodům dnešní prohnilé civilizace. Černí andělé jsou pořád andělé, tedy poslové Boží, a to se počítá. Pámbu je úředním šimlem na nebesích a kdo si cvakne píchačku, má vystaráno.

Slavné datum: dne 28. června 2010 byl českým prezidentem jmenován nový předseda vlády. Stal se jím pan Petr Nečas, t.č. současně předseda ODS. Datum, hodné zapsat černou křídou do komína. A nejen to.

K tomu: "Jak Petr Nečas zamítl důchod oběti komunistického útlaku"

"Jak rozhoduje (po roce) Petr Nečas"

Rád bych se vyjádřil ke včerejší "zprávě dne": Radek John prý, podle vyjednavačky za VV Kristýny Kočí, musí být ministrem vnitra, jinak VV nepůjdou do trojkoaliční vlády. Důvodem je prý to, že John musí osobně dohlížet na protikorupční tažení nové vlády, a to lze nejlépe z pozice ministra vnitra. Proto také Kočí odmítla v Otázkách VM možnost, že by John mohl dostat místo vnitra obranu.

Každý v tomto státě ale asi cítí, že strana, v jejímž čele stojí vedle Johna podnikatel Bárta, předseda dozorčí rady bezpečnostní firmy ABL (odkaz níže), má velký střet zájmů, chtěla-li by obsadit právě vnitro. VV tak poprvé prima facie ukazují nebezpečnou neschopnost sebereflexe a politickou neomalenost tvrdého byznysu.

Málo komu se líbí, že má ODS všechny nejvyšší ústavní činitele - Klaus, Nečas, Němcová, Sobotka. Takhle modro zase v naší zemi není. Ještě méně se líbí, že ODS kritizuje koaliční spojence, kteří by chtěli ministry zahraničí, financí a vnitra. Nečas dokonce prohlásil, že od Radka Johna je to silácké a neprofesionální gesto.

Nevidím vůbec nic špatného v tom, že předseda Věcí veřejných vyžaduje pro sebe post ministra vnitra. Odkud odjinud má ve vší vážnosti a s důrazem začít uplatňovat protikorupční politiku, kterou si jeho strana vytyčila jako jedno z hlavních témat?

Chtěl bych reagovat na článek "Orientalismus s autoritativními rysy" od Lukáše Zádrapy. Rád bych jeho názory konfrontoval s několika připomínkami, zejména k 1. otázce cenzury v Číně, 2. vztahu čínské vlády k čínským etnickým menšinám, 3. jeho názorům na vývoj čínské ekonomiky a s ním souvisejícími ekologickými problémy, 4. otázce kritiky ČLR. Vycházím z premisy, že čínská společnost není „mentálně stále někde tam, kde byla Evropa před sto lety“, ale že jejich postoje a politika může být do určité míry vnímán jako oprávněný i pro akademického intelektuála a zastánce skeptického diskurzu.

Téměř každý požaduje, aby se vlády více snažily oživit churavějící ekonomiky. Nikdo si nepřeje druhé kolo recese. Nejde jen o to, že lidé nemají práci. Dlouhodobá nezaměstnanost může poškodit dovednosti, což vede k sestupné sociální mobilitě nebo trvalé nezaměstnanosti. Ale co více mohou vlády udělat? To není jasné.

Vyvrácení této domněnky je poměrně snadné - stačí se podívat, jak jsou elektonické volby realizovány v Estonsku (první zemi na světě, které elektonické volby realizovala): tam se totiž e-volby konají o týden dřív, než volby klasické, hlasování přes internet je možné v daném termínu změnit (platí poslední volba) a nakonec je možné jít volit klasicky (a tím anulovat své předchozí elektronické hlasování), píše Martin Kyral. Bába Mádlová by se tedy mohla po Vámi popsané návštěvě politicky uvědomělé vnučky dopálit, o týden později popadnout občanku a jít to tam hodit třeba té proklaté, do Řecka nás vedoucí, levici.

Detailnější informace o estonských volbách najdete ZDE ZDE

PS: Samozřejmě nikde není zaručeno, že český parlament ve snaze být originální nespáchá místo řádných a spravedlivých e-voleb nějaký paskvil.

tisková zpráva "Vzdělání není zboží". (Jenže pokud bude proti školnému demonstrovat jen dvě stě osob, je věc předem ztracena, míní šéfredaktor BL Jan Čulík.)

Mladí lidé v Praze v neděli protestovali proti školnému. „Bohaté rodiče pro všechny!“, „Vzdělání nemá cenu“ a „Zaplať, nebo táhni“, hlásaly transparenty nad dvousethlavým davem, který zaplnil v neděli odpoledne prostranství před Rudolfinem a následně došel až k budově Ministerstva školství.

Asi před rokem a půl jsem psal do BL článek o devastaci lesa motorkáři a čtyřkolkáři na Karlovarsku. Kdosi mi odpověděl, že bych měl kontaktovat ninisterstvo vnitra a nikoliv si stěžovat na ignoranci řadových policistů, kteří se jen vymlouvají, že na honění motorkářů nejsou vybaveni.

Napsal jsem tedy na MV (tehdy pod patronátem I. Langera) a zaslal legislativní podnět v této věci a záhy jsem obdržel odpověď, že zásah proti motorizovaným hulvátům je v kompetenci obecních samospráv a že tudíž žádné úpravy zákona zpřísňující postih motorkářů či vyhlášky upravující používání terénních vozidel není potřeba.

V následujícím textu navazuji na svoji „povolební“ esej Kudy doleva?, publikovanou v kulturní příloze deníku Právo. Obecné teze, které jsem v ní formuloval, chci nyní specifikovat s ohledem na dnešní roli (levicové) politické strany, zejména pak sociální demokracie. Protože ale to, čeho jsme svědky u nás, má svůj globální kontext, zasadím problém do rámce označovaného slovem postdemokracie. Shrnu především známou, do češtiny zatím bohužel nepřeloženou knihu Colina Crouche Post-democracy (Polity Press 2004), která mi svým nevelkým rozsahem a poměrně přístupným slohem připadá jako dobré východisko pro debatu o aktuálních politických otázkách, ačkoliv mnohé její teze (původně formulované na přelomu 90. a nultých let) už nezní nijak objevně.

Kanadské děti nikdy neprožívaly hrůzu z toho, že by musely dobrovolně povinně vstoupit do nějakého technického, biologického, sportovního nebo tanečního či jiného kroužku. Každý si může dělat co chce. Hrát hokej jen tak s tenisákem na ulici ale zakázala z bezpečnostních důvodů většina obcí, takže této zábavě holduje jen několik dětí před garážemi. Po čase je na tom malém plácku před domkem nuda. Na hřištích u školy se dá kopat do míče v obyčejných keckách. Kde je ale to pravé vzrušení a ta pravá eufórie? Každá zábava něco stojí, jak praví známé rčení, takže alkohol a drogy jdou do peněz.

Nesouvisle uvažuji o tom, co můžeme od budoucích vládců čekat, neb se zdá, že jsou velice pracovití a také netrpěliví. Přece jen ještě pořád nejsme zbídačenou zemí a kdysi jsem také slyšel rčení, že nikdo není tak chudý, aby se nedal ještě "vyžrat".

Spojené státy na rozdíl od zbytku světa - například od Británie, zemí eurozóny nebo Číny - stále disponují světovou rezervní měnou a mohou tedy ještě nějaký čas "řešit" svůj rozpočtový deficit tím, že jednoduše natisknou další peníze. Jak ovšem s odvoláním na teorii belgického ekonoma Roberta Triffina upozorňuje Francis E. Warnock, tato konstelace hrozí v okamžiku, kdy americké obligace přestanou být považovány za bezpečné, jejich rychlým globálním výprodejem. Vzhledem k tomu, v jakém stavu jsou finance jednotlivých států Unie - pouze dva, Montana a Severní Dakota, teď nečelí obrovským rozpočtovým deficitům - do budoucna přílišný optimismus rozhodně není namístě.

tisková zpráva

Prohlášení České archivní společnosti k nakládání s archiváliemi v Archivu bezpečnostních složek

Česká archivní společnost, o. s., která je profesní organizací archivářek a archivářů České republiky, vyslovuje velké znepokojení nad zveřejněnými informacemi o nakládání s archiváliemi v Ústavu pro studium totalitních režimů, resp. v Archivu bezpečnostních složek, a vyjadřuje podporu pověřenému řediteli Z. Hazdrovi v záležitosti odvolání ředitele archivu L. Bukovszkého, který nese za archiválie odpovědnost. Informace o ztrátě archiválií či o zacházení s nimi a jejich následném poškození v průběhu digitalizace, stejně jako o zpřístupňování archiválií (navíc materiálů s osobními údaji) v lhůtě kratší, než třicet let, které odporuje Zákonu o archivnictví a spisové službě č. 499/2004 Sb. a Zákonu o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., vyvolávají u pracovníků všech typů archivů, včetně samotného Archivu bezpečnostních složek, nezměrný údiv a rozhořčení.

KD│ Zatímco píši tato slova, katastrofa v Mexickém zálivu pokračuje, aniž by se ji podařilo dostat pod kontrolu. Zdá se téměř obscénní tvrdit, že by z největší ropné skvrny v americké historii mohlo vzejít něco pozitivního - a je samozřejmě pravda, že to, co dobrého by mohlo být z této situace získáno, poskytne jen malou útěchu za zpustošené ekosystémy a zničené komunity. Přesto, jak poznamenal učitel a zakladatel magazínu Foxfire Eliot Wigginton, jedině selhání umožňuje učení, a takto gigantický a mnohostranný neúspěch nám může dobudoucna alespoň nabídnout jistá důrazná poučení.

Přemýšlíte, o kom mluvím? Paní Neznámá se hlásí jako kandidátka na místo místopředsedkyně sociální demokracie. Že nikdo neví, o koho jde? Novému vedení ČSSD to zjevně nevadí. Z komunální politiky vyneslo zastupitelku Moravskoslezského kraje Hanu Nováčkovou rozhodnutí Sociálně demokratických žen - uskupení, o jehož aktivitách nikdo mimo členy ČSSD neslyšel už od doby, kdy z jeho čela odešla bývalá organizační tajemnice Jana Volfová. Od chvíle, kdy SDŽ vede další "paní Neznámá" Jindřiška Maršová, činnost této organizace je "obyčejným" občanům - voličům sociální demokracie neviditelná.

An English version of this article is in

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.