Americký prezident Barack Obama se odmítl během tiskové konference o americkém hospodářství vyjádřit k zatčení ruských "špionů" v USA. Mluvčí Bílého domu později uvedl, že Obama o vyšetřování věděl, když se setkal s Medveděvem, ale nebyl si vědom, že se v krátké době připravují zatčení. Mluvčí Bílého domu zdůraznil, že zatčení Rusů bylo policejní záležitostí, nerozhodoval o něm americký prezident. Činitel z amerického ministerstva spravedlnosti uvedl, že zatčení bylo urychleno, protože jedna z podezřelých osob "se připravovala opustit Spojené státy". "Načasování akce bylo důsledkem čistě operačních faktorů," řekl mluvčí amerického ministerstva spravedlnosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Tajný dokument britského ministerstva financí uvádí, že škrty ve státním rozpočtu, které prosazuje nový britský konzervativní ministr financí George Osborne, budou znamenat do roku 2015 likvidaci 1,3 milionu pracovních příležitostí. Ministerstvo financí očekává, že každoročně bude škrty zlikvidováno 100 000 - 120 000 pracovních příležitostí ve veřejném sektoru a 120 000 - 140 000 pracovních příležitostí v soukromém sektoru.

....proti stále sílícímu útlaku aut a aroganci jejich řidičů. Není to restriktivní dogmaticky "zelené řešení" nutící lidi chodit pěšky. Sním o plošném elektronickém mýtném, které by zpoplatňovalo každé auto na silnici podle toho, kolik spotřebovává paliva, jak a kudy jede. Velké silné vozy víc než malé úsporné, auta nerezidentů v centrech měst, auta v zácpách a kamiony nejvíce. Zároveň by aplikace v takovéto mýtné krabičce informovala řidiče o objížďce a uzavírkách, budoucí zácpě a možných objížďkách, kalkulovala podle cíle cesty optimální trasu (nejrychlejší, nejlevnější, nejkratší...). Zároveň by hlídala povolenou rychlost na každém místě trasy - nekompromisně, vždy.

Subverze. Mám rád, když se dozvím, že mé poznámky, které tu či onde neopatrně učiním, mají význam pro některé z těch mála čtenářů. Zdá se mi to být výsledek srovnatelný s některými dějinnými událostmi, neboť reakce čtenářů, kteří mají odvahu, byť nemusí jít často o reakce snadné, mne velmi těší. Reakcím se ale budu věnovat až na konci, jakkoliv jsou pro mne na prvním místě.

V krásném pošumavském městě Klatovy se tuto sobotu a neděli konal již devátý Šumavský seminář/ Böhmerwaldseminar, pořádaný Spolkem Adalberta Stiftera , tentokrát na téma okupace a protektorátu Čechy a Morava. Na padesát posluchačů, z nichž asi čtvrtinu tvořili občané ČR vyslechlo po přivítání panem Wolfgangem Schwarzem v sobotu odpoledne přednášku historiků Petra Koury Odboj v Protektorátě Čechy a Morava a René Küppera Kolaborace v protektorátě. Po diskusi a přestávce následoval referát historika Volkera Mohna Nacionálně socialistická kulturní politika v protektorátě a sobotní program ukončilo humorné povídání historizujícího sociologa Lukáše Novotného o legraci a vtipech v černých časech okupace. Jaký div, že se pak od stolů při večeři ozývalo: a znáte tuhle - sešel se Hácha s Hitlerem...

Jan Čulík píše:

Když Jiří Paroubek opouštěl Lidový dům, odnášel si lahev slivovice. Informuje nás investigativní Michal Pavlata. (LN 26.6.) Možná to byla slivovice ze Zlína. Zdejší radní za sociální demokracii obdaroval totiž slivovicí svého předsedu při jeho návštěvě na zlínském magistrátě. Kdyby si z Lidového domu odnášel Paroubek bustu Lenina nebo mahagonový věšák, a on jen lahev, jako nějaký zhýralý pobuda, řekne si kultivovaný čtenář LN. Herec a publicista žije v Praze, a tudíž nemůže rozumět poselství, které v sobě skrývá půllitr slivovice.

Jak bychom mohli my, občané, kteří podle mne … jsme špatní, nehodní, korumpujeme se, krademe, lžeme, pijeme, fetujeme, nezdravíme, pliveme na zem, kouříme a smilníme… a to podle Daniela Strože dokonce …v měřítku, přesahujícím jakoukoliv únosnost…, jak bychom my, propadlí peklu, mohli někoho hlídat nebo dokonce střežit ty, co nás střeží, ve volbách, jak to navrhuje v podtitulku svého příspěvku "Kdo střeží ty, kteří střeží nás?" Daniel Strož …?!?

My už, mimo jiné, budeme mít volby zakázané, vážený pane Stroži!

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli tento článek napíši, protože budu opět kritizovat ČSSD a kritiku by si jistě zasloužily i jiné politické strany. Ale protože sociálně demokratický politický proud je mému srdci nejbližší a na budoucnosti ČSSD mi tudíž záleží, pustím se do toho. Budu tvrdý a osobní, ale zároveň snad objektivní. Nejsem členem žádné politické strany ani jsem nikdy nebyl, tak necítím žádnou zášť ani nemám důvod se někomu mstít. Jde mi jen o úspěch sociálně demokratické politiky.

Jan Čulík má bohužel pravdu. Pokud bude proti školnému v Praze demonstrovat jen dvě stě osob, je věc předem ztracena. Čeští vysokoškoláci jsou na tom špatně. Bohužel my, námezdně pracující občané zakládající země Evropské unie, na tom nejsme o nic lépe.

Buzerant. Poprvé to autor textu uslyšel na základce v maloměstě. V žebříčku nadávek stálo ono slovo výš než standardní „vůl“ a „hajzl“, znamenalo to tehdy množinu jakýchsi uslintaných odporných lidí, co se rojí v noci na nádražních záchodech. Tak vypadala kulturní úroveň společnosti zvané „reálně socialistická“ v 70. letech, kdy socialisté a zelení na Západě prosazovali zákony na zrovnoprávnění čtyřprocentní menšiny a učinili z ní svoji voličskou oporu.

Papež Benedikt XVI. zakládá ve Vatikánu nový úřad s cílem bojovat proti sekularizaci a "reevangelizovat" Západ - což znamená tiché uznání faktu, že jeho snahy oživit západní křesťanství neuspěly a vyžadují posílení. Benedikt oficiálně oznámil vznik nového úřadu v pondělí.

Vyjednávací týmy pravděpodobné budoucí vládní trojkoalice dnes dosáhly shody v otázce celostátního referenda. Toto referendum nadále zůstane v podstatě neaplikovatelným institutem, který politici občanům povolí pouze tehdy, pokud jim to bude vyhovovat. Od voleb ještě neuplynul ani celý měsíc a Věci veřejné právě bezprecedentně zradily jeden ze svých hlavní předvolebních slibů a zároveň pilíř jejich slibované strategie politických změn. Na čem že se to vyjednavači ODS, TOP09 a VV tedy shodli? Z webových stránek VV:

S návrhy vznikající koalice zavést školné a se snahami zatím nenápadných iniciativ tomuto zavedení zabránit se jako bumerang naplno vrátil jeden problém, který tu existuje od nepaměti, v době předvolebního klání však získal značně vulgární obrysy – a to je otázka mezigeneračních vztahů.

Mé město vypadá jako místo činu, které zločinci právě opouštějí. Ne, nemluvím o dětech v černém, které v sobotu rozbily pár oken a zapálily policejní auta, napsala Naomi Kleinová pro Huffington Post. (Poznámka redakce: Není tak docela jisté, že násilí během víkendového summitu G 20 měli opravdu na svědomí demonstranti. Jak upozornil v Guardianu John Hillary, po odhalení nedávných policejních provokací ve městě Montebello si řada Kanaďanů myslí, že i tentokrát bylo násilí zaranžováno úřady.)

Navzdory značnému tlaku Obamovy administrativy - k níž se neoficiálně připojili i George Soros či Paul Krugman, po výhrůžkách ekonomickými sankcemi zřejmě v německých médiích nadlouho persona non grata - se USA nepodařilo přimět svět, aby sáhl k dalším fiskálním stimulům. Jasným vítězem střetu o stimuly je německá kancléřka Angela Merkelová, která poprvé od konce války otevřeně demonstrovala diplomatickou váhu druhé největší exportní ekonomiky na světě. Otázka, co by bylo pro zmíněný "svět" dobré, už jaksi není vůbec ve hře: Americká administrativa prosazovala, co sama nutně potřebuje, v neposlední řadě kvůli sílící pravicové opozici doma - aniž by ji zajímalo, že Německo se po řecké krizi obává především dominového efektu v zemích PIIGS, kdežto Číňané zase vlastní realitní bubliny. Stejně v Torontu postupovali i další hráči, po americkém zablokování kolektivního řešení v předchozích jednáních sabotující pokus o americké vedení. V rychle se měnícím mezinárodním silovém poli je dnes Rusko ze všech stran obletováno, EU je s konečnou platností německá, Francie se ocitla na druhé koleji, Británie na třetí a Obama v troubě. Do listopadových voleb půjdou jeho Demokraté s handicapem velké diplomatické porážky - a snad jediný způsob, jak by ještě chromá kachna v Bílém domě mohla zaujmout pozici světového lídra, představuje útok na Írán, před kterým nás pánbu chraň.

Rád bych se vyjádřil ke včerejší "zprávě dne": Radek John prý, podle vyjednavačky za VV Kristýny Kočí, musí být ministrem vnitra, jinak VV nepůjdou do trojkoaliční vlády. Důvodem je prý to, že John musí osobně dohlížet na protikorupční tažení nové vlády, a to lze nejlépe z pozice ministra vnitra. Proto také Kočí odmítla v Otázkách VM možnost, že by John mohl dostat místo vnitra obranu.

Každý v tomto státě ale asi cítí, že strana, v jejímž čele stojí vedle Johna podnikatel Bárta, předseda dozorčí rady bezpečnostní firmy ABL (odkaz níže), má velký střet zájmů, chtěla-li by obsadit právě vnitro. VV tak poprvé prima facie ukazují nebezpečnou neschopnost sebereflexe a politickou neomalenost tvrdého byznysu.

Pane Vařeko, díky za Váš článek o motorkářích na BL. Podle mého názoru chování policie reflektuje náladu ve společnosti. Každé prosazování práva a zákonnosti je občanský a politický výdobytek a občané si to musí na státu vynutit.

Lhostejná, zbabělá a slabošská společnost bude společností zločinu, korupce a útlaku - bude to džungle.

Málo komu se líbí, že má ODS všechny nejvyšší ústavní činitele - Klaus, Nečas, Němcová, Sobotka. Takhle modro zase v naší zemi není. Ještě méně se líbí, že ODS kritizuje koaliční spojence, kteří by chtěli ministry zahraničí, financí a vnitra. Nečas dokonce prohlásil, že od Radka Johna je to silácké a neprofesionální gesto.

Slavné datum: dne 28. června 2010 byl českým prezidentem jmenován nový předseda vlády. Stal se jím pan Petr Nečas, t.č. současně předseda ODS. Datum, hodné zapsat černou křídou do komína. A nejen to.

K tomu: "Jak Petr Nečas zamítl důchod oběti komunistického útlaku"

"Jak rozhoduje (po roce) Petr Nečas"

Téměř každý požaduje, aby se vlády více snažily oživit churavějící ekonomiky. Nikdo si nepřeje druhé kolo recese. Nejde jen o to, že lidé nemají práci. Dlouhodobá nezaměstnanost může poškodit dovednosti, což vede k sestupné sociální mobilitě nebo trvalé nezaměstnanosti. Ale co více mohou vlády udělat? To není jasné.

Teologie bývala někdy prazvláštní naukou; podle dobrozdání některých autorů - pravda, vesměs již poněkud uleželých - je lepší, aby byl člověk příslušníkem církve třeba i skrznaskrz zkažené, než aby celý život prožil jako nekřtěňátko. V rámci této logiky lze pak již snadno pochopit, že dítě je přece Bohu blíže, pokud ho kněz sexuálně zneužívá, než kdyby jednoduše rostlo jako dříví v lese, vystaveno všem nemravným svodům dnešní prohnilé civilizace. Černí andělé jsou pořád andělé, tedy poslové Boží, a to se počítá. Pámbu je úředním šimlem na nebesích a kdo si cvakne píchačku, má vystaráno.

Nová pravicová koalice přišla mimo jiné s návrhem na elektronické volby. Voliči by tak měli usnadněný život. Kvůli výběru svého politického favorita by se nemuseli trmácet do volební místnosti, vše vyřeší kliknutí na klávesnici. Zmíněný návrh vypadá hezky a jeho velká výhoda je v tom, že zabrání některým nezodpovědným lidem v poškozování TÉTO země.

Vyvrácení této domněnky je poměrně snadné - stačí se podívat, jak jsou elektonické volby realizovány v Estonsku (první zemi na světě, které elektonické volby realizovala): tam se totiž e-volby konají o týden dřív, než volby klasické, hlasování přes internet je možné v daném termínu změnit (platí poslední volba) a nakonec je možné jít volit klasicky (a tím anulovat své předchozí elektronické hlasování), píše Martin Kyral. Bába Mádlová by se tedy mohla po Vámi popsané návštěvě politicky uvědomělé vnučky dopálit, o týden později popadnout občanku a jít to tam hodit třeba té proklaté, do Řecka nás vedoucí, levici.

Detailnější informace o estonských volbách najdete ZDE ZDE

PS: Samozřejmě nikde není zaručeno, že český parlament ve snaze být originální nespáchá místo řádných a spravedlivých e-voleb nějaký paskvil.

V následujícím textu navazuji na svoji „povolební“ esej Kudy doleva?, publikovanou v kulturní příloze deníku Právo. Obecné teze, které jsem v ní formuloval, chci nyní specifikovat s ohledem na dnešní roli (levicové) politické strany, zejména pak sociální demokracie. Protože ale to, čeho jsme svědky u nás, má svůj globální kontext, zasadím problém do rámce označovaného slovem postdemokracie. Shrnu především známou, do češtiny zatím bohužel nepřeloženou knihu Colina Crouche Post-democracy (Polity Press 2004), která mi svým nevelkým rozsahem a poměrně přístupným slohem připadá jako dobré východisko pro debatu o aktuálních politických otázkách, ačkoliv mnohé její teze (původně formulované na přelomu 90. a nultých let) už nezní nijak objevně.

Kanadské děti nikdy neprožívaly hrůzu z toho, že by musely dobrovolně povinně vstoupit do nějakého technického, biologického, sportovního nebo tanečního či jiného kroužku. Každý si může dělat co chce. Hrát hokej jen tak s tenisákem na ulici ale zakázala z bezpečnostních důvodů většina obcí, takže této zábavě holduje jen několik dětí před garážemi. Po čase je na tom malém plácku před domkem nuda. Na hřištích u školy se dá kopat do míče v obyčejných keckách. Kde je ale to pravé vzrušení a ta pravá eufórie? Každá zábava něco stojí, jak praví známé rčení, takže alkohol a drogy jdou do peněz.

Nesouvisle uvažuji o tom, co můžeme od budoucích vládců čekat, neb se zdá, že jsou velice pracovití a také netrpěliví. Přece jen ještě pořád nejsme zbídačenou zemí a kdysi jsem také slyšel rčení, že nikdo není tak chudý, aby se nedal ještě "vyžrat".

Přemýšlíte, o kom mluvím? Paní Neznámá se hlásí jako kandidátka na místo místopředsedkyně sociální demokracie. Že nikdo neví, o koho jde? Novému vedení ČSSD to zjevně nevadí. Z komunální politiky vyneslo zastupitelku Moravskoslezského kraje Hanu Nováčkovou rozhodnutí Sociálně demokratických žen - uskupení, o jehož aktivitách nikdo mimo členy ČSSD neslyšel už od doby, kdy z jeho čela odešla bývalá organizační tajemnice Jana Volfová. Od chvíle, kdy SDŽ vede další "paní Neznámá" Jindřiška Maršová, činnost této organizace je "obyčejným" občanům - voličům sociální demokracie neviditelná.

An English version of this article is in

Prohlášení Věcí veřejných o tom, že buď bude jejich předseda ministrem vnitra, nebo se nezúčastní ve vládě, zdůvodněné tím, že ministerstvo vnitra je tím místem, odkud se má vést a garantovat protikorupční politika této vlády, vypovídá o vnímání společenské kultury a právního vědomí Věcmi veřejnými více, než se zdá.

Rozhodně nemůže být na škodu, když v jakékoliv vládě nebudou lidé, kteří si myslí, že nás budou vychovávat k poctivosti pomocí agentů, odposlechů, policejními obušky a klackem vůbec.

Na blogu občanského sdružení Poco a poco animato jsem se dozvěděl o právě probíhající akci Open Air Program v Hradci Králové - a po přečtení velmi výmluvného rozhovoru s Jiřím Jelínkem jsem se dozvěděl, že mi zase něco uniklo, totiž fenomén "Fagi". Fagi je, podle svého profilu na Facebooku (zde už má skoro 5000 přátel, mj. i předsedu zelených Lišku), třináctiletá komiksová postava, která vystupuje v kratičkých infantilních komiksech, založených na banální slovní hříčce a zakončení "Jsem Fagi". Fagi je smyšlená postava, vzešlá nejspíše z divadla DNO a ukazující nový trend tvorby a uvažování současných slovesných "umělců".

Fagi má mísu a Cvek nemá maso. Cvek nerozumí Fagi. Fagi nerozumí Cvekovi. A nepotřebuje mu rozumět. Protože Cvek jen cveká. Cvek cvek cvek...

Generace si dnes mohou rozumět jen obtížně. Zděšení Borise Cveka nad "fenoménem Fagi" je oním nepochopením, které od sebe odlišuje rodiče a děti. Starce a "nevycválanou" mládež. Bibli a slabikář. Je nepochopením diskursu. Boris Cvek očekává od kultury moralistní poučení, osvícení poznáním - zcela v tradici kleronacionálního modernismu si rozhořčeně vynucuje "respekt k hluboké vážnosti a tajemnosti lidského života". Postmodrní theatrum mundi není přitom interpretace Proroků. Těch "smrtelně vážných" keců bez užitečného obsahu má už mladá generace plné zuby, neboť intelektuálskou hru se vznešenými slovíčky i věrolomnost činů, podle kterých poznáte je díky vzdělání v humanitních vědách prohlédla. A pohrdá jí. Revoluční a přitom imaginativní situace.

KD│ Zatímco píši tato slova, katastrofa v Mexickém zálivu pokračuje, aniž by se ji podařilo dostat pod kontrolu. Zdá se téměř obscénní tvrdit, že by z největší ropné skvrny v americké historii mohlo vzejít něco pozitivního - a je samozřejmě pravda, že to, co dobrého by mohlo být z této situace získáno, poskytne jen malou útěchu za zpustošené ekosystémy a zničené komunity. Přesto, jak poznamenal učitel a zakladatel magazínu Foxfire Eliot Wigginton, jedině selhání umožňuje učení, a takto gigantický a mnohostranný neúspěch nám může dobudoucna alespoň nabídnout jistá důrazná poučení.

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.