Byl jsem potenciálním vrahem!

20. 8. 2010 / František Řezáč

My v Chebu jsme měli ten luxus, že jsme občas našli nějaký ten rezavý samopal v sutinách rozbombardovaných domů a i pistolí bylo dost. Dokonce jsme měli kamarády německé národnosti, kteří, ochotně, přijímali při hrách na vojáky role německých vojáků a podle vzoru filmu Pád Berlína vylézali z krytů se zdviženýma rukama.

První německá věta, kterou jsem se od nich naučil, byla: "hende hóch, ódr ich šíse" ( občas změněno na "šajse"). Proto se mi tak líbil film Obecná škola. Kromě bojů s Němci jsme už tenkrát válčili podle ruského filmu Na daleké hlídce s proradnými mohamedány kdesi na íránské hranici.

Špionážní filmy z padesátých let byly zvlášť inspirativní. To už v sobě mělo něco z detektivek, které se tenkrát nesměly. Prchání, střílení a hádky kluků, kdo bude padouchem - špiónem a kdo policajtem - pohraničníkem. K tomu nám občas zazněla přestřelka od blízké hranice u Svatého Kříže. Tam se doopravdy prchalo a střílelo...

V pozdější době měly děti vzory z filmových mayovek. To bylo mrtvejch v pokoji, kam zaznívala z kuchyně proslulá babiččina věta: Děti, odvažte dědečka ( byl mučen na kůlu - židli) a pojďte obědvat..!

Myslím, že bychom některé věci neměli přeceňovat. Ať si Frantík hezky hraje, ať si zachová svou upřímnost a nikdo ať ho neotravuje pitomými anketami.

Frantík z Chebu a Plzně

Vytisknout