22. 3. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 3. 2002

Škola hrou či hrátky ve škole?

Můj syn Pavel navštěvuje ZŠ Třebízského v Kralupech n/Vlt., pátý ročník. Protože je bezproblémový typ, neměl doposud žádné problémy s třídní učitelkou Mgr. Foučkovou. Tato situace platila až do minulého týdne. Tehdy se stalo, že si pohmoždil prst a ten přes noc otekl do takové podoby, že bylo nutné ráno vyhledat lékařské vyšetření. Lékař zafixoval prst na dlahu a celou pravou ruku nechal zavázat obvazem. Doporučení bylo vynechat jakékoli namáhání pohybem, zvláště psaním. Návštěvu zdravotního zařízení potvrdil svým razítkem, podpisem i datumovkou.

Manželka konzultovala se školou, zda bude dostatečné zapsat tuto informaci pro třídní učitelku Foučkovou do žákovské knížky, protože ta nebyla daný den telefonicky zastižitelná. Osobně jsem zapsal toto sdělení synovi do žákovské knížky a bral celou záležitost za vyřízenou.

O to větší překvapení mne čekalo odpoledne, kdy mi syn sdělil, že musel psát diktát z českého jazyka, rýsovat geometrickou úlohu a vyplnit test z dalšího předmětu! Samozřejmě jsem se ho ptal, zda předložil třídní učitelce Foučkové k podpisu moje sdělení v žákovské knížce na začátku vyučování, tj. na začátku první vyučovací hodiny - hodiny českého jazyka. Na důkaz toho mi ukázal moje sdělení podepsané pedagogem. To znamenalo, že pedagog znalý čtení si zprávu přečetl a na důkaz toho, že zprávu vzal na vědomí ji podepsal. Přesto však syn musel vykonat písemnou práci.

Tato studená sprcha vyprovokovala mojí ženu k tomu, aby zkoušela třídní učitelku Foučkovou zastihnout telefonicky a chtít vysvětlení, proč neakceptovala písemné sdělení a navíc i písemné práce hodnotila známkou. Odpovědí bylo, že známkovala pouze i/y a ne psaní. Na znovu položenou otázkou, proč musel psát, odpověděla třídní učitelka Foučková - hlas položený do vyšších hladin - že nemá na starosti pouze našeho syna, a že se musí starat o celou třídu. Ani tato odpověď nebyla pro manželku vyčerpávající a znovu položila otázku proč musel syn psát, když měl řádnou omluvenku. Tady třídní učitelka naprosto selhala, tón hlasu přešel do hladiny sirény s arogantním nádechem a třikrát opakovala nepřiměřená slova omluvy. Korunu konverzaci nasadila prohlášením, že si klidně na ni můžeme stěžovat. Manželka jí odpověděla, že to ona samozřejmě nechce, aby jednání nabralo tento směr řešení. Odpovědí jí však byl závěs telefonu...

Svoji ženu znám velice dobře, ale to bylo poprvé, kdy byla naplněna slova o solném sloupu. Nezaváhal jsem ani chviličku a vytočil číslo třídní učitelky Foučkové. Její slova byla podobná medu - že by ukázání jména volajícího? Paní učitelce jsem krátce sdělil, že její přání splním a budu si na její selhání stěžovat.

Chtěl jsem zavolat bývalé třídní učitelce Mgr.Vovsové, která se mezitím stala zástupkyní ředitelky. Bezúspěšně, ozval se mi pouze záznamník, kde jsem zanechal žádost, zda mi může zavolat a problém řešit.

Patřičně "nažhavený" jsem vytočil číslo ředitelky Mgr.Švancarové a chtěl znát její stanovisko na pochybení pedagoga. Odpovědí bylo, že si mohu stěžovat písemnou formou. Můj argument, že kopii stížnosti zašlu i školské inspekci na Okresní úřad, byl odražen odpovědí, že ta již neexistuje...

Nasazení "brouka do hlavy" způsobilo intenzivní hledání telefonu na Krajský úřad středočeského kraje. Zde mne pracovnice odboru "školství, mládeže a tělovýchovy" paní Mgr.Brožíková citlivě vyslechla a sdělila správnou formu, jak stížnost napsat a na co nezapomenout a kdy je zákonná lhůta pro odpověď dle patřičných vyhlášek. Důležité bylo i sdělení, že v případě neuspokojivé odpovědi ředitelky školy, mohu stížnost poslat na vedoucího odboru.

Takto vyzbrojen jsem začal uvažovat, jak stížnost napsat. Vyrušil mne však telefonát bývalé třídní učitelky Vovsové. Ta mi sdělila, že paní učitelka Foučková za ní přišla s pláčem - zajímavý zvrat - a s vědomím, že si uvědomila vlastní chybu. Odpověděl jsem, že pokud někdo arogantně jedná, zaslouží si patřičnou reakci, tj. stížnost. Kdyby ona byla na tom samém místě, zcela jistě jeden telefonát stačil k vysvětlení situace, krátké omluvě a nic se nestalo. Avšak arogantní jednání stylu, tak si stěžujte, mě se nic nestane, moje pozice je pevná, chyby si nejsem vědomá, mne dokonale přesvědčilo o tom, že stížnost podám písemně. Též jsem řekl, že na základě svých životních zkušeností jsem si udělal kopii žákovské knížky i sešitů, kdyby náhodou se něco ztratilo. Tímto prohlášením se cítila bývala třídní zaskočena a ptala se, zda škole nevěřím. Zopakoval jsem jí vše znova a tím byl náš rozhovor ukončen.

Stížnost jsem odeslal v pondělí doporučením dopisem. Syn mi sdělil, že chování třídní učitelky bylo normální a psát nemusel. Takto uspokojen jsem vyjel na služební dvoudenní cestu.

Po návratu mne čekalo nemilé překvapení. V mezičase byl syn zavolán na vyšetření incidentu k ředitelce školy. To bylo v pořádku, neboť ona je oprávněnou osobou pro vyřešení mé stížnosti. Co bylo však nemilé, byla "přesilovka", kdy bývalá třídní učitelka se též - oprávněně(?) - zapojila do vyšetřování. Gejzír otázek dvou dospělých osob spuštěný na dvanáctiletého chlapce, podsouvání odpovědí a vedení "výslechu" směrem, vždyť i ty máš chybu na selhání pedagoga, způsobily to, že se syn rozplakal. Jak mohl odpovídat na otázky typu, zda jsme přijali takzvanou omluvu třídní učitelky, když nebyl přítomen manželčinému rozhovoru s třídní učitelkou Foučkovou a ten byl navíc telefonický? I v tomto stavu by snad chtěla zástupkyně ředitelky Vovsová dál pokračovat, kdyby ředitelka Švancarová neukončila nátlakové jednání.

Dětská duše je velice citlivá k nespravedlivosti. Může se částečně odpoutat od nepříjemných prožitků při hře s kamarády, ale s příchodem noci se vše vrací zpět. Probdít noc proloženou nočními děsy syna a okořeněnou výkřiky stylu, že to neví a nemůže jim to zodpovědět, dokáže své.

Opět jsem vytočil číslo ředitelky a žádal ji vysvětlení situace. Prý se jednalo o standartní postup, kdy musí být přítomen svědek. To znělo přesvědčivě. Otázal jsem se dále, zda se bude někdy znova obdobný výslech opakovat. Odpověd_ - to záleží pouze na mne, zda si budu dále stěžovat?!?!? Klidně mohu vzít syna a přijít do školy k vyřešení stížnosti. To mne naprosto rozhodilo a zmohl jsem se pouze na odpověď, že odpověď budu chtít v písemné formě a že budu situaci konzultovat s právníkem. Ano, to zcela jistě můžete, mi zůstalo znít v uších....

Tak si kladu otázky: Stane se syn terčem odvety za pochybení pedagoga? Jak asi dlouho může takový psychologický nátlak vydržet? Je těžké pro dospělého přiznat chybu, nebo raději skutečnost překroutit? Odpovědi mi dá čas a hlavně písemná odpověď ředitelky na moji stížnost. Obávám se, že mi však nezůstane nic jiného, než co nejdříve zařídit převedení syna na jinou školu. Pro jistotu...

                 
Obsah vydání       22. 3. 2002
22. 3. 2002 Škola hrou či hrátky ve škole? Jaroslav  Vintrych
21. 3. 2002 Co se do zpravodajství ČTK nehodilo Tomáš  Pecina
21. 3. 2002 Správní řád prošel do pátého čtení Tomáš  Pecina
22. 3. 2002 Veselé Velikonoce přeje Parlament Tomáš  Pecina
22. 3. 2002 Jak jsem málem přišel u ČSOB o tisíc korun Radek  Mokrý
22. 3. 2002 Nastane genocida nezaměstnaných? Pavel  Sirůček
22. 3. 2002 Náboženství a demokracie Dominik  Lukeš
22. 3. 2002 Einstein vyvrácen: Génius Balabaškin Lubomír  Sedláčik
22. 3. 2002 Říše, Vlast a Národ v zrcadle evropské federální multikulturality Štěpán  Kotrba
22. 3. 2002 Filmová cena Oscar: Jak se podrazy staly hlavním rysem této hollywoodské ceny
22. 3. 2002 Greenpeace žádá ředitele Spolany, aby zabezpečil před povodní provozy zamořené rtutí
22. 3. 2002 Jeden den před 64 lety: "Dejte si pozor, my vám již zacpeme hubu"
21. 3. 2002 Trvalé podnebné změny už nastaly, avšak co je způsobilo?
21. 3. 2002 Nemáte rádi Milana Knížáka? Volte Unii svobody! Jan  Paul
21. 3. 2002 Jak dosáhnout míru mezi Palestinci a Izraelci Suhail Abu Nofal
20. 3. 2002 Ministr Kužvart zorganizoval tiskovou konferenci "jen pro spřízněné spiklence"
22. 3. 2002 Politika levice ve věku přechodu Immanuel  Wallerstein
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Školství RSS 2.0      Historie >
22. 3. 2002 Škola hrou či hrátky ve škole? Jaroslav  Vintrych
15. 3. 2002 Konečně školné - jenže k čemu je dobré? Dominik  Lukeš
15. 3. 2002 Vyřeší školné problémy univerzit? Jan  Čulík
13. 3. 2002 Ještě jednou k přijímacím zkouškám na FHS Karlovy univerzity Jan  Čulík
12. 3. 2002 Cizojazyčné texty pro přijímací zkoušky na FHS UK jsou zcela v pořádku Jan  Sokol
12. 3. 2002 Každý má šanci: když i já, obyčejná holka, jsem se dostala na Harvard Andrejka  Bernátová
15. 2. 2002 Tragický způsob výuky na elektrotechnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni   
14. 2. 2002 Studenti neprojevují zájem o znalosti Jiří  Tulka
4. 2. 2002 Ke školství a k panu Petříčkovi: Kdy diskuse asi není možná Ondřej  Hausenblas
4. 2. 2002 Kdo zastaví šikanování českých školáků? Vojtěch  Polák
3. 2. 2002 České školství a utopisté: vyvyšování formy nad obsah Vlastimil  Petříček
1. 2. 2002 Mně ústní zkoušky vyhovují lépe - ano, jsou subjektivní Ondřej  Hausenblas
1. 2. 2002 41 procent žáků českých základních škol je obětí šikanování Antonín  Mezera
1. 2. 2002 Známkování David  Bregar
31. 1. 2002 Zkoušky na vysokých školách v ČR a jinde Jan  Čulík