4. 9. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
4. 9. 2002

Závaznost pravidel aneb brusiči jazyka českého

Vít Zvánovec
Pravidla českého pravopisu (PČP) nejsou závazná: "jsou souborem doporučení ... od nichž se lze ve zvláštních případech odchýlit, pokud to píšící považuje za potřebné a zdůvodněné." Podle oficiálního prohlášení bývalé Pravopisné komise při ČSAV: "PČP mají úřední schválení a jsou závazná pro školy a úřady." To ovšem nebyla pravda ani tehdy. PČP nejsou právním předpisem, a proto nebyla závazná ani za komunismu.

Existují dva druhy pravopisu:

  1. historický (etymologický), který používají vyspělé západní národy - Angličané, Francouzi a Němci.
  2. progresivní (fonetický), který používají východní národy - Poláci či Chorvaté, potažmo Rusové a Srbové.

Velkým reformistou pravopisu byl Hus, který zavedl diakritickou orthografii místo spřežkové, a Blahoslav, který ve své knize Gramatika česká na základě knihy Benedikta Optáta z Telče a Petra Gzela z Prahy Orthografia (1533), o překladech z řečtiny, a Václava Philomathese Etymologia, o překladech z latiny, zavedl psaní kroužkovaného ů a psaní i, j či e, é místo ě, ie. Výsledkem byl bratrský (veleslavínský) pravopis: po c, s a z se všude psalo y, spojka i se psala jako y, počáteční u-, ú- jako v-, dlouhé í jako j, ve dvojhláskách (aj, ej, ij, oj, uj) se psalo y místo j. To, že se Šestidílka stala tak populární, však nebylo způsobeno pravopisem, nýbrž tím, že na rozdíl od jiných humanistů v Jednotě bratrské nepřekládali zejména ve skladbě doslovně, nýbrž používali přirozeného jazyka.

Historie samozvaných změn českého pravopisu začíná již v počátcích národního obrození sporem ypsilonistů (Nejedlého důsledně bratrský pravopis) a iotistů (Dobrovského, Hankova a Jungmannova analogická oprava bratrského pravopisu: po c všude iota a po s a z tam, kde si toho analogie žádá), který začal, když v roce 1809 Dobrovský ve své osvícenské pýše napsal, že se mu nelíbí věta: "Chlapcy běhali bosy." Tak vzniklo dogma analogie. Iotisté definitivně zvítězili po 20 letech bojů v roce 1829, kdy censura přestala zakazovat knihy psané analogickým pravopisem.

Šafaříkův pravopis skladný (Slovo o českém pravopise. In Časopis Českého musea 1843) odstranil poslední zbytky bratrského pravopisu, následovala velká reforma z roku 1848 v souvislosti s přechodem češtiny z kurentu a fraktury na latinku: au se začalo psát jako ou, když se tak vyslovovalo již od 15. století. Uměle se ou- na počátku slov vrátilo k původnímu ú-. Dále se přistoupilo k náhradě g písmenem j, w písmenem v, s písmenem š.

Moderní změny orthografie začínají s vydáváním Hattalova (1877) a oficiálního Brusu jazyka českého (kolektiv Matice české 1877 a 1881). František Bartoš vydal Rukověť správné češtiny, František Bačkovský Oprávce nebo brus jazyka českého, Wenzl Pravopisný ukazatel (1886) a František Vymazal Pravopisný slovník (1886).

V roce 1902 byla vydána první PČP, přesněji Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví, která hned přinesla zásadní změnu v pravopisu přejatých slov: upuštění od zdvojených souhlásek. Místo komisse tak bůhvíproč nastoupila komise a v nejbližší době nás čeká komize. Ale i to je výsledek roku 1989. Jinak by nás čekala gomize. Pravopizmuz ve své nejčistší podobě. "Proč psát dvě, když stačí jedno?" (zde) "Odborníkům" s takovým přístupem bych český pravopisný standard do rukou nesvěřoval.

Čeština používala převážně historický pravopis až do komunistického převratu v roce 1948. Oficiálním výrazem nových rusifikačních totalitních snah se stala PČP z roku 1957, která si stanovila cíl "funkčně (?) fonetizovat pravopis ... toto úsilí tvořilo nedílnou součást demokratizačního procesu (sic!), uplatňovaného v rámci jazykové politiky lidově demokratického státu, procesu směřujícího k zjednodušení, a tím zpřístupnění spisovného jazyka širokým vrstvám jeho uživatelů". Že tyto snahy byly zhoubné a zbytečné, není třeba připomínat. Vedly jen k rozkolísání pravopisného standardu, čehož nejhorším odrazem je chaos kolem PČP 1993 a jejich dodatků. "Spisovný jazyk se stále více stává majetkem i lidí neznalých ani řečtiny, ani latiny, ani angličtiny." To je důvod! Přizpůsobit orthografii nevzdělancům, kteří pravopis beztak neovládají.

Poslední halali iotistů byla změna syrupu na sirup. Tímto úspěchem iotisté dovršili své dílo a vymřeli. Snahy po vzoru chorvatštiny zrušit ypsilon úplně, nebo aspoň po vzoru slovenštiny ve shodě podnětu s přísudkem, jsou osazenstvem Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) považovány za laické a nevědecké. Následovníci Jana Václava Pohla si však založili novou sektu - zetisty. Jejich programem se stal pravopizmuz: zrušit "starodávny k nyňejšímu vzlepšenýmu řečistavu nehodlivé običeje". Inspirováni dávným nahrazením hlásky [ph] hláskou [f], slavili svůj první úspěch nahrazením hlásky [th] hláskou [t]. Nepovedlo se jim to sic důsledně, neboť chemici dodnes pasivně vzdorují, ale i tak to byl cenný skalp.

Druhým, ambiciosnějším, cílem brusičů bylo vymýtit písmeno s a nahradit jej důsledně písmenem z (odtud jejich název). Předpolí si učinili kodifikací chybné orthoepie s jako [z]. Tím se odhalili, že jim o žádnou "fonetizaci" nejde. Neboť kdo kdy vyslovoval [kurz] či [pulz]? Tak se ta slova nepíší ani ve chorvatštině, a to už je co říci. Analogie v nominativu podle instrumentálu? Normální je to snad opačně ...

Komunistické špičky nejprve vzdorovaly a prosadily si výjimku pro presidenta. Ale nové garnitury po roce 1968 se dokonce postavily do čela hnutí: "Demogracie je dyzguze". Nebýt roku 1989 a slavného Pilipova dodatku, zetisté by zvítězili. Nicméně boj pokračuje dál a jazykozpytci z ÚJČ jistě pomalu chystají další reformu českého pravopisu, jak mají každou desetiletku ve zvyku. Je třeba konečně se těmto pozůstatkům totality postavit, stejně jako to činí universitní časopis Babylon, ačkoliv k zetistům patří i redaktoři Britských listů (zde, zde). Pravopis má být pokud možno neměnný, v protikladu k vývoji jazyka v slovní zásobě či v mluvnici, kde má přirozený jazyk tendenci ke zpravidelňování, např. v kondicionálu (místo zastaralého já bych, ty bys, on by, my bychom, vy byste, oni by nastupuje já by jsem, ty by jsi, on by, my by jsme, vy by jste, oni by, tedy příklonka by + sloveso být v přítomném čase). "Pravopisná pravidla, která nemají etymologické základy a mění se dle libovůle pavědců jsou v dnešní společnosti tím největším anachronismem." (zde) Společně s Pinkavou sektě zetistů říkám: "!No pasaran!".

Prameny a literatura:

  • Jan Gebauer: Příspěvky k historii českého pravopisu. In Sborník vědecký Musea království českého IV, Praha 1871
  • Ottův slovník naučný
  • Příruční slovník jazyka českého I - IX (1935 - 57)
  • Slovník spisovného jazyka českého I - IV (1960 - 71), 2. ed. 1989
  • Vladimír Šmilauer: Nauka o českém jazyku. SPN, Praha 1972, 334 pp.
  • Pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 1983, 512 pp., 8. ed.
  • Pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 1993, 389 pp.
  • Miroslav Hroch: Na prahu národní existence. Touha a skutečnost. Mladá fronta, Praha 1999, 280 pp.

                 
Obsah vydání       4. 9. 2002
4. 9. 2002 Připravuje se tajná dohoda mezi EU a USA
4. 9. 2002 Chce ministr kultury Pavel Dostál zlikvidovat současnou českou literaturu? Kathryn  Murphy
4. 9. 2002 Proč má česká literatura v současnosti tak okrajovou roli? Jan  Čulík
4. 9. 2002 "Přijďte ve středu v 17 hodin bránit vystěhování Medáků"
3. 9. 2002 Squatteři na Šafránce dostanou na podzim soukromého majitele... Štěpán  Kotrba
4. 9. 2002 Prosba o pomoc pro Syndikát novinářů
4. 9. 2002 Závaznost pravidel aneb brusiči jazyka českého Vít  Zvánovec
3. 9. 2002 O vodě vyháněné a o krátkozrakosti Jaromír S. Morávek
3. 9. 2002 Kopaním okolo seba za sympatiami ? Lubomír  Sedláčik
3. 9. 2002 Michal Viewegh kritizoval "nenávistné Britské listy" Jan  Čulík
2. 9. 2002 Železný má deset životů a jednoho Živčice Filip  Rožánek
3. 9. 2002 Bohemistická konference v Praze a v Brně
3. 9. 2002 Učitelé, zvedněte hlavu! Výzva k vyhlášení stávky
3. 9. 2002 "Anonymní zpravodajští důstojníci nás všechny připravují na válku"
2. 9. 2002 Klubko zmijí
aneb zneprůhlednění veřejné zakázky MŠMT na školení ICT koordinátorů
Jan  Wagner
3. 9. 2002 Kalkulaček netřeba Josef  Trnka
3. 9. 2002 Jak to dopadlo s dětmi ze summitu v Rio?

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
4. 9. 2002 Závaznost pravidel aneb brusiči jazyka českého Vít  Zvánovec
4. 9. 2002 Chce ministr kultury Pavel Dostál zlikvidovat současnou českou literaturu? Kathryn  Murphy
4. 9. 2002 Proč má česká literatura v současnosti tak okrajovou roli? Jan  Čulík
21. 8. 2002 O hledačích pravdy a jejích majitelích Aleš  Kubeczka
16. 8. 2002 Neomalená poznámka o literárních soutěžích, časopisech a nakladatelstvích Olga  Tihlářová
12. 7. 2002 Monitor Jana Paula: "Neberte nám našeho Viewegha!" Jan  Paul
8. 7. 2002 Bestseller? Proč ne, záleží na tom, jaký! Ludmila  Klukanová
8. 7. 2002 Parodie sovětské éry, která má význam i pro dnešek Robert  Porter
3. 7. 2002 65. narozeniny Toma Stopparda   
10. 6. 2002 "Vášeň, co do rána zchladne." Autentický závan minulého světa, který je vlastně dnešní Jan  Čulík
4. 6. 2002 O českém biflovacím školství Fabiano  Golgo
16. 5. 2002 Literatura je jenom klíč ke člověku - beseda s Martinem C. Putnou v Ostravě   
15. 5. 2002 Jazzová sekce - Artforum pořádá non-stop čtení české a slovenské literatury   
10. 5. 2002 Učitelé, pomozte nám s novými internetovými stránkami! Radek  Sárközi
10. 5. 2002 Čtvrthodinka v sadech Lukáš  Bárta