25. 10. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 10. 2002

Prezident jako rovnější mezi rovnými

Média v poslední době zaujala causa, v níž ministerstvo spravedlnosti koriguje návrh šéfa legislativní rady Pavla Rychetského na poskytování státních požitků odcházejícímu prezidentovi Václavu Havlovi. Pikantní na tom je, že vlastně dochází k úpravě návrhu institucí, kterou zastřešuje táž osoba, která zároveň šéfuje předkladatelskému subjektu. Na tuto drobnou kolizi se soustředila pozornost, podle mého názoru však není podstatná.

Z hlediska procesních pravidel je to konec konců v pořádku. V pořádku však není, že právě tato pikanterie a výše částky navrhované renty (116 - 210 tis. Kč měsíčně) a případné další požitky či výhody jsou propírány jako podstata věci. Bez nároku na vyčerpávající analýzu bych chtěl upozornit na několik jiných souvislostí, které odrážejí nedávnou i dávnější "historii".

Devadesátá léta dvacátého století

Zejména jejich počátek byl poznamenán směsí euforie a obav z budoucnosti. To podle toho, kolik kdo měl másla na hlavě. Odstraňovaly se neodůvodněné výhody stranických potentátů, sjednocovaly daňové sazby a malovaly nové světlé zítřky - bez nenávisti a falše. Revoluční vlna se samozřejmě nevyhnula ani oblasti důchodů. V ohnisku zájmu se ocitly zejména ty osobní.

Právně byly zakotveny v zákoně o sociálním zabezpečení (č. 100/1988 Sb.), v jeho § 53, který zněl (odst. 1):

Zvlášť zasloužilým pracujícím v oboru hospodářství, vědy, školství, kultury, zdravotnictví, obrany a bezpečnosti vlasti, státní správy a v jiných úsecích veřejné činnosti, jakož i pozůstalým po nich, může být přiznán osobní důchod. Vláda Československé socialistické republiky stanoví, který orgán je příslušný k rozhodování o osobním důchodu, a upraví podmínky pro přiznání osobního důchodu.

Zákon celou prohnilou materii jenom rámoval, v praxi byl rozhodující ÚV KSČ, který zasloužilé kastoval do několika kategorií a na základě vlastního uvážení (případně na podkladě návrhů stranických, odborových a společenských organizací) přihodil někomu k důchodu pár stovek, jinému několik tisíc. Pravidla byla stanovena, pro experty však nedostupná.

Tak to fungovalo nejen podle zákona o sociálním zabezpečení z roku 1988, ale i podle zákonů předcházejících. Přítrž této nemravnosti udělalo až usnesení vlády č. 333 z roku 1990, resp. článek IV. zákona č. 110 z téhož roku. Podle něho se osobní důchody změnily ode dne 1. 5. 1990 na ten důchod, který podle předpisů platných před 1. 5. 1990 nahrazovaly, a to ve výši, v jaké se k tomuto dni vyplácel; tím nebyla do 31. 12. 1990 dotčena možnost snížení důchodu, který byl přede dnem účinnosti tohoto zákona přiznán jako osobní důchod, podle dosavadních předpisů o osobních důchodech (volná dikce).

Důchody se samozřejmě snižovaly bez pardonu, "vinný, nevinný." Telefonáty a jiné intervence bývalých ministrů, vdov a sirotků po nich, zasloužilých umělců, vynálezců a zlepšovatelů nebraly konce. Marně. Nová vlna odolala, nastoupený směr udržela a tak důvodová zpráva k zákonu o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. v obecné části, věnující se osobnímu rozsahu, mohla konstatovat:

Nová důchodová soustava se navrhuje jako jednotná pro všechny fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky. V systému tak nebudou žádné skupiny osob diskriminovány či zvýhodňovány na úkor ostatních (např. v minulosti pracovní kategorie, osobní důchody). Respektování tohoto principu znamená také zavedení obdobných podmínek pro přiznávání vdovského a vdoveckého důchodu.

Když pomineme drobnou lapálii s půlročním odkladem nemocenského poslanců, což konec konců není o penzích, zůstal takto nastavený režim stabilní až dosud. Teď však senátor Rychetský přichází s iniciativou, která se ohlíží zpět. Pokukuje i za hranice, kde v právních úpravách některých států hledá oporu pro zavedení zvláštního ošetření osoby prezidenta, ale zároveň pomíjí naši platnou, aktuální právní úpravu důchodového pojištění, v níž je prezident republiky v okruhu pojištěných osob uveden v ustanovení § 5 odstavci 1 pod literou i), jako první v pořadí (vedle členů vlády, prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu, Veřejného ochránce práv, zástupce Veřejného ochránce práv a ředitele Bezpečnostní informační služby). Tedy jako jeden z celé řady pojištěnců účastných tohoto dobrodiní podle zmíněného zákona (liter, přinášejících taxativní výčet, je celkem 22).

Legislativec by měl právo ctít, měl by respektovat vývoj, široké společenské souvislosti, kontinuitu. Podobné úpravy by tak neměly reagovat ad hoc, ve vazbě na momentální situaci a okamžité nápady, nýbrž by měly být výsledkem koncepční, systematické práce. Nicméně, odhlédnu-li od těchto výhrad principiálního charakteru, zvláštní právní úpravu osoby presidenta v tomto směru nepovažuji za nic až tak výjimečného a nemožného. Dovedu si ji představit.

Ač zdaleka nehodlám srovnávat osobnost Masarykovu s Václavem Havlem, nabízím trochu listování v prvorepublikových zákonech. S odstupem doby je to spíše roztomilé. Paralely a stejně tak odlišnosti v přístupech a instrumentech může každý hledat sám, podle svého.

První polovina dvacátého století

Tak již třeba zákon číslo 121/1920 Sb. , kterým se uvozovala ústavní listina Československé republiky, v § 58, zabývajícím se volebním obdobím presidenta, v odstavci čtvrtém stanovil, že "Nikdo nemůže býti více než dvakráte po sobě zvolen. Kdo byl presidentem po dvě po sobě jdoucí volební období, nemůže opět zvolen býti, dokud od skončení posledního období neuplyne sedm let; ustanovení toto nevztahuje se na prvního presidenta Československé republiky." No vida, "tatíček zakladatel" měl již v ústavě založena zvláštní privilegia. Ne, že bych volal po analogii, nicméně speciální režim zde byl nastaven od počátku a více než zřetelně.

Dne 26. února 1930 se Národní shromáždění republiky Československé usneslo na "zákoně o zásluhách T. G. Masaryka," který sám prezident podepsal. Jde o velmi krátký normativní akt, obsahující pouze dva paragrafy. V prvním se jednoduše konstatuje, že "T. G. Masaryk zasloužil se o stát" s dovětkem: "Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění." Paragraf druhý pak zavazuje vládu, aby zákon provedla. Zde netuším jak dlouho byl připravován, nebo zda se tak stalo v náhlém pohnutí mysli ctihodných zastupitelů u příležitosti významného jubilea.

Příkladů by bylo možné uvádět více, pro ilustraci se však spokojíme ještě s jedním. "Shodou okolností" se jedná o zákon z téhož dne a jde "o věnování na oslavu 80. narozenin prvého presidenta republiky Československé T. G. Masaryka." Podle něho: "K oslavě 80. narozenin presidenta republiky T. G. Masaryka věnuje ze státních hotovostí 20,000.000 Kč, aby jich president použil podle svého volného uvážení, přičemž jak to věnování, tak i jeho použití presidentem se zprošťuje na straně příjemce všech daní, kolků a poplatků." Dárek k narozeninám jako hrom, na zlatém zákonodárném tácku, opentlený, nezdaněný a k libovolnému využití!

Staří Čechové byli, jak vidno, velkorysí. Netroškařili, ctili svého prezidenta, milovali ho a uměli mu to dát najevo. Ti dnešní se handrkují o desítky tisíc (ve výši částky extra penze) a zároveň nevědí jakého dalšího prezidenta (jak a kým) vybrat. Takto lze možná srovnání interpretovat, ale opět nevýstižně.

Komparace

Období od roku 1920 (30) do roku 2002 z dané perspektivy vypadá jako propast času, ale ani to samozřejmě není pravda. Archaická řeč je skutečně velmi vzdálená dnešním floskulím, sám jsem za relativně krátké období zažil několik pravopisných reforem. Kulisy i instrumenty za téměř sto let prodělaly nepřehlédnutelný vývoj. Co se však nemění a nezměnilo jsou lidé, jejich podstata zůstává stejná od nepaměti. A v intencích Juwianovy teorie si tedy musíme klást otázku: "Co je skryto za slovy?"

Jde o odstranění mezery existující v našem systému? Zkusil Pavel Rychetský něco, co ho napadlo a dále moc nedomýšlel? Nebo se pod rouškou této iniciativy skrývá dosažení jiného, důležitějšího cíle? Jde o krok ojedinělý, konečný nebo snad první?

Rozhodně mi na srdci neleží požitky prezidenta Havla osobně, dokonce si myslím, že i on sám, může být nad věcí. Nerad bych se však dožil toho (a že se chci ještě něčeho dožít), aby zvlášť zasloužilým členům zastupitelských sborů, jejich asistentům, manželským a nemanželským partnerům v oborech zahrnujících agendy standardních i ad hoc zřizovaných parlamentních komisí, členům vlády, starostům, tajemníkům, členům sekretariátů parlamentních stran a osobám působícím v jiných úsecích politické činnosti, jakož i pozůstalým po nich, mohla být přiznána zvláštní zákonná individuální renta. (A zákon by, jen tak mimochodem, obsahoval ještě delegační normu pro vládu České republiky, aby stanovila, který orgán je příslušný k rozhodování o takové rentě, a upravila podmínky pro její přiznání.)

                 
Obsah vydání       25. 10. 2002
25. 10. 2002 Normalizační desatero českého ministerstva vnitra Jan  Čulík
25. 10. 2002 Britský parlament: v žadatelských zemích o vstup do EU včetně ČR trvá "široká diskriminace Romů"
25. 10. 2002 Pražské matky: Chceme žít ve slušné společnosti
25. 10. 2002 Prezident jako rovnější mezi rovnými Josef  Trnka
25. 10. 2002 Je bezplatná, dobře míněná právní rada v ČR trestná? Jaroslav  Hlaváček
25. 10. 2002 Slovenský student nevpuštěn přes státní hranice do ČR pro politický názor
25. 10. 2002 Byla éra stalinismu dobou "naivní bezstarostnosti"? Jan  Čulík
25. 10. 2002 Jsou staré pověsti české jen Kosmovým výmyslem?
25. 10. 2002 Co ztrácíme honbou za postavením Petr  Vařeka
24. 10. 2002 Proč se z lidí stávají hrdinové?
25. 10. 2002 Císařovský jde "po stopách 'wampyrismu'"
25. 10. 2002 Czech Film: A Regeneration
24. 10. 2002 Publikujeme znovu, ministr Němec je zřejmě hluchý: Proč jste v parlamentě tvrdil nepravdu, pane ministře?
23. 10. 2002 Neohrabaná nová Kunderova novela
21. 10. 2002 Kundera, Nevědomost: Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže země
21. 10. 2002 Kundera zkoumá exil a návrat
24. 10. 2002 Slovensko: potrefené husy se ozývají Jan  Čulík
24. 10. 2002 Monitor Jana Paula: Československý socialistický realismus 1948-1958 Jan  Paul
22. 10. 2002 Nerovnost zabíjí
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
1. 10. 2002 Sponzorům OSBL

Volba prezidenta ČR RSS 2.0      Historie >
25. 10. 2002 Prezident jako rovnější mezi rovnými Josef  Trnka
23. 10. 2002 Opětovnou kandidaturu Václava Havla nelze vyloučit Oskar  Krejčí
21. 10. 2002 Kandidatura Václava Klause na funkci prezidenta ČR a její reflexe v hlavních denících   
7. 10. 2002 Víkend v českých médiích: Když dva dělají totéž, není to totéž Josef  Trnka
7. 10. 2002 Kandidát Martin  Štumpf
17. 9. 2002 Bez prezidenta to Špidla neumí, Zeman se mezitím na chalupě směje... Štěpán  Kotrba
19. 8. 2002 Nebohý zločinec Havel Zdeněk  Jemelík
7. 8. 2002 Ombudsman: státní orgány ve zdravotnictví odmítly poskytnout informace o mrtvém   
5. 8. 2002 Monitor Jana Paula : Dělá si Václav Havel z George Bushe legraci? Jan  Paul

T. G. Masaryk a odkaz Republiky československé RSS 2.0      Historie >
25. 10. 2002 Prezident jako rovnější mezi rovnými Josef  Trnka
20. 9. 2002 Pomníky mezi námi Marcela  Hutarová
19. 9. 2002 Budou se za rok za dva i ve Washingtonu před Masarykovým pomníkem válet ohryzky? Jaroslava  Čajová
21. 6. 2002 Čecháčkové Emil  Šíp
21. 6. 2002 TGM: Politiku rozumnou a poctivou Milan  Grus
10. 4. 2002 Benešovy dekrety, česká politika a pasti tradice Václav  Žák