Ve Šponě usedl proti komunistovi Vojtěchu Filipovi nejdříve občanský demokrat Vojtěch Liška. Jeho vystoupení bylo nevzrušivé, uměřené, téměř bezkonfliktní. Druhý účinkující Karel Kühnl (US-DEU) však "perlil" téměř jako v dobách své největší "slávy". Signifikantní pro jeho vstupy byla strategie nic nepřiznat. Jakubovi Železnému dal rozhodné ne na tvrzení, že viděl jak prohru Zemana oslavovali šampaňským.

Stejně přesvědčivě prohlásil, že US-DEU nechtěla zrušit průběžné financování důchodů, "pouze" je chtěla nahradit fondovým hospodařením (což je totéž, co zrušení). Učinil tak na Filipovo obvinění, že reformu v pojetí pravice zaplatí zase lidé s nízkými příjmy. Jednoznačné vyjádření dal v podstatě pouze tehdy, když odchod Zemana z vysoké politiky označil za definitivní a vyslovil se pro přímou volbu prezidenta. Zde Filip mlžil, mimo jiné jsme však od něj dozvěděli, že komunisté od kandidátů nechtěli sliby, jen kladli otázky, že v první volbě dali vesměs přednost Zemanovi a potvrdil příjem SMS po vyřazení Zemana, nikoli však od něho, ale od jeho zbožňovatelky. Jméno neprozradil.

US-DEU ztrácí nezadržitelně kredit, v poslední době způsobují mnohé její kroky, mírně řečeno, mdlo. Předehrou diskuse v Sedmičce a zároveň potvrzením úpadku unionistického seskupení byl první sestřih zabývající se drahotami, které dělal před hlasováním Ratibor Majzlík a kterak z nich po volbách bez uzardění vycouval.

Trapný dojem však nový předseda Petr Mareš nikterak neodstranil. Jeho rozvážná maska nemůže zakrýt častou neznalost merita věcí, nad níž se vede řeč. Téměř do naha jej v tématu důchodová reforma odhalila Jana Bobošíková.

Ani Petr Bendl z ODS se nijak zvlášť nevyznamenal. Na to, že na obrazovce není úplně doma, se vyjadřoval dobře. Obsahově ovšem plytce, vesměs šel jen po povrchu probírané látky. Například demonstroval, jak jej dráždí rozpočtová kapitola ministerstva práce a sociálních věcí, ale zřejmě si ani pořádně neuvědomuje, kolik starých a nemocných lidí saturuje, že srovnatelný resort prostě neexistuje.

Pozoruhodně se však oba shodli na odpovědnosti šéfky Statistického úřadu, bez ohledu na znalost všech okolností. Jejich bezhlavé volání po objektivní odpovědnosti je ubohé, uvědomíme-li si, jak politici z principu odmítají jakoukoli svoji odpovědnost, ať již ve vysokých funkcích, tak mimo ně. A když už to nijak nejde, svalují vinu na podřízené.

Dokládá to ostatně i fakt, že šéfa financí ani celníků solidárně k odpovědnosti nevedou. Bendlovo tvrzení, že statistický úřad má mít účinné kontrolní mechanismy považuji za hrubý faul. Měl tedy současně sdělit jaké ty mechanismy mají být a z které normy vyplývá oprávnění šťourat se v datech uvnitř jiné instituce. Selhání kontrolních mechanismů na straně celníků zřejmě v zájmu "vyváženosti" považuje za přehlédnutelné. Prostě to vypadá, že Bohatá z nějakých důvodů, které mi nejsou známy, někomu (nebo všem) vadí.

Na Primě si ministr Pavel Němec a komunistický místopředseda Václav Exner povídali o prezidentské volbě, bytech a EU. Štěpánka Duchková roztomile zmatkovala a jedna z přísedících malinko, nad rámec svého poslání, exhibovala. Objektivně vzato, ani není co komentovat.

Protože je to také o médiích, učiňme ještě jednu výjimku z tradičního schématu a uspořené místo využijme ke krátké zastávce u zpravodajství z krajských zasedání ČSSD. Rozhlas i televize o nich většinou referovaly jako o honu na Špidlu (což Škromach dementoval).

Mnohokrát byl vidět předseda, jak hovoří o nevhodně zvolené strategii, odmítá odstoupit, nýbrž chce znovu kandidovat. Nic mu nevadilo, že autorem přihlouplé strategie s vnitřním referendem byl právě on, a ne-li, tak s ní souhlasil a obhajoval ji. Jím často vzývané pojmy jako čest a poctivost prostě dostávají na frak.

V pojetí současné sociální demokracie se profilují spíše pletichy a intrikaření. Za tohoto vnitřního ovzduší ovšem není korektní vyčítat mu, že nepodpořil Zemana, a to proto, že opačné křídlo, které si ho také zvolilo, mu nepodpořilo Bureše. Frakce jsou si kvit, ale marasmus zůstává.

A opět jsme na počátku. A tam byl u dnešní ČSSD Zeman. V tomto případě dvojnásob platí rčení o tom, že nikdo není doma prorokem