Purim - "Svátek losů"

17. 3. pondělí - ta'anit Ester, půst Esteřin

18. 3. úterý - purim

19. 3. středa - šušan purim

Příběh

Základ slova - stér - znamená "hvězda" a pochází z řeckého slova astér. Znamená to, že Ester má stejný základ jako slova astronomie nebo astrologie. V hebrejštině Hadasu.

Toto jméno nosila také hrdinka biblického příběhu, který vypráví Kniha Ester, Megilat Ester.

Psal se rok 3405, 365 let před občanským letopočtem, jeruzalémský Chrám byl zničen a Židé byli bezmála 70 let v exilu mimo svou vlast. S návratem se stále, vzdor proroctvím, nedalo počítat a Židé se začali asimilovat. V Persii, blízkovýchodní supervelmoci, zastávali významné funkce, účastnili se společenského života a mnozí se již od svého okolí nelišili ničím jiným než "židovským původem".

Ester, mladá schovanka Žida Mordokaje kdekoho okouzlovala svou neobyčejnou krásou. Není tedy divu, že padla do oka i samotnému perskému králi Achašverovi (Achašveróš, Ahasver, lat. Artaxerxes - 485-465 př. n. l.), panovníkovi, jenž kraloval "nad sto dvaceti krajinami od Indie až po Kúš". Když dosáhl zralých let, rozhodl se, že se ožení. Celý rok jeho náhončí sháněli dívky z celé země a poskytovali jim prvotřídní péči. Dívky se koupaly v myrhovém oleji, natíraly se drahými balzámy, učily se líčit si tváře a česat si vlasy do zářivého lesku. Jedna po druhé pak předstupovaly před krále. Když přišla na řadu Ester, král úžasem zcela oněměl. Neváhal ani na okamžik a vzal si ji za manželku.

To však vadilo jednomu z králových rádců Hammanovi, potomku Amaleka. Namluvil proto Achašverovi, že lid izraelský proti němu neustále osnuje spiknutí a měl by raději být vyhlazen. Král povolil Hammanovi, aby celou záležitost vyřídil, jak sám uzná za vhodné. Ten se rozhodl, že v jediném dni usmrtí všechny Židy na všech místech říše.

Poté, co vyšel Hammanův plán na veřejnost, se Saulův potomek Mordokai, soudce a poradce krále Achašveroše, objevil v bráně královského paláce oblečen v pytli s hlavou posypanou popelem. Hlasitě plakal a volal Židy, aby se káli a vrátili se k Tóře. Nařídil své neteři Ester, která se nedávno stala královou manželkou (zatajila svůj původ), aby přednesla králi žádost o milost pro svůj lid.

Bála se a nechtěla to udělat, ale po třech dnech, kdy nejedla a nepila (tyto tři dny strávili všichni Židé půstem), odešla ke králi, přednesla mu svou žádost a byla vyslyšena. Král se na svého rádce rozlítil, nechal jej popravit a vydal nařízení, v němž oznamoval, že v celé říši musí být národ židovský veleben a uctíván.

Díky jejímu sebeobětování byl králův rádce Hamman oběšen a Židé mohli 13. adaru 3405, v den původně určený ke "konečnému řešení" pobít své nepřátele, vysloužili si tak právo vrátit se z exilu zpět do Izraele a znovu vybudovat Chrám.

Od té doby si na paměť tohoto zázraku, odvahy a sebeobětování, rok co rok 13. adaru Židé postí a 14. adaru čtou Megilat Ester a oslavují záchranu svého národa před "konečným řešením židovské otázky".

Megila

Rámec knihy Ester je napohled historický, ale v jejím obsahu se silně uplatňuji prvky mytologické: zápas dobra a zla, světla a temnoty. Izrael byl svými proroky veden k tomu, aby v životních ranách, které jej stihaly jako jednotlivce i jako celek, viděl trestající ruku svatého Boha (2S 12,11-14 Jr 28,14). Tak se díval i na zajeti babylónské (Iz 40,2). Tato víra však neměla vést pozůstalý lid k fatalismu, aby všechno, co jej v životě potká, pokládal za nezměnitelný a neúprosný osud, proti kterému člověk nic nezmůže. Kniha Ester ukazuje, že tu je i zlo působené lidmi, ke kterému Bůh nikdy neřekl své ano, které naopak jednoznačně odmítá a nakonec přemůže. On zůstává svrchovaným Pánem všeho, v něm nacházejí jeho věrní útočiště i ochranu proti zlobě světa.

Zlovolný Hamman (jenž se stává archetypem všech antisemitských snah), který usiloval o vyhlazeni židů, nakonec pozná, že zlo, které osnoval proti druhým, se obrátilo proti němu samému. Věřící mají přitom úkol naprosto jasně vymezený: stát na Boží straně a bojovat proti zlu, i když jim bude hrozit nebezpečí. Vítězství Ester a Mordokaje nad Hammanem je i vítězstvím Božím nad silami temnoty.

Historie

"Den Mordokajův" je po prvé zmiňován v 2Mak 15,36, tzn. že se v Palestině svátky purim slavily nejpozději od r. 160 př. n. l. Vznik knihy Ester však bude třeba hledat nejspíše o mnoho dříve, snad ještě v době perské, která končí vítězstvím Alexandra Makedonského nad Persií r. 333 př. n. l. (dobytí Sýrie).

Tento svátek má pravděpodobně původ v babylónském mýtu o božské dvojici Marduka a Ištary (srv. Mordokaj a Ester, Mordechaj, Mardokej, Mardocheus), kteří vítězí nad élámskými božštvy Humánem a Mašti (srv. Hamman a Vašti). To si babylóňané připomínali o novoročních slavnostech spadajících do doby jarní rovnodennosti (viz Mezopotámský kalendář) [Bič III 242; II 169; Schrader 515-520]

Z Babylóna pochází též název svátku. V povědomí babylóňanů bylo, že určité dny jsou pro určité činnosti šťastné a pro jiné nešťastné [Heller 174-175]. Proto Hamman vrhá los (hebrejsky i původně akkadsky "púr" - kostky, los, hazardní hra), aby zjistil, kdy bude k zamýšlené genocidě Židů nejvhodnější čas. V Persii, kde se nacházela jedna z nejstarších židovských diaspor, panoval totiž zvyk rozhodovat spory losovaním. "Jako" zázrakem mu však padne 13. den měsíce adaru (tedy posledního v roce, viz mezopotámský kalendář). Židé pak mají čas téměř jednoho roku, aby se mohli pohromě bránit.

hrobka Ester a Mordokaje v Hamadánu (Ekbatany - Tappé-je Hekmatané)
Jděte z Mejdun-e imám Chomejní po chejabun-e Baba Táher, po 200 metrech zahněte doleva do kuche-je Tábátabá'í, hrobka je v malé zahradě obklopena zdí.

Talmud

Purim je nejveselejším a nejrozpustilejším židovským svátkem. Vyjadřuje radost nad vysvobozením z pogromu, které jsou Židům po tisíce let se opakující zkušeností.

Na purim si Židé navzájem posílají dárky, svátek se slaví v atmosféře nevázaného karnevalového veselí. Je to snad jediný den v roce, kdy můžete potkat puritánského ortodoxního Žida namol opilého. Jak stojí psáno v Talmudu:

Bez zajímavosti jistě také není, že Židé takto také vysvětlují, proč se v knize Ester ani jednou nevyskytuje Boží jméno: aby jej nikdo v nevázaném veselí nevyslovil nadarmo.

Mišna

Den před purim (13. adar) se slaví půst na památku Ester (ta'anit Ester), den po (15. adar) je tzv. šušan purim. Ten se slaví ve městech, která již od starověku byla obehnána hradbami (např. Jeruzalém). To proto, že na královském hradu v Šúšánu trvaly útrapy Židů o den déle.

Jestliže připadne purim na přestupný rok, slaví se v přestupném měsíci (adar sheni), zatímco v adaru se slaví tzv. purim katan - malý purim.

Kromě Tóry znají ortodoxní Židé ještě jiná ústní podání, která chovají ve stejné úctě, jako předpisy v pěti knihách Mojžíšových. Tradiční ustanovení, původně šířená od úst k ústům, byla shromážděna a redigována rabínem Jehudou ha-Nasi (Knížetem Judou) pod názvem Mišna, tj. Opakování, posléze ale byly rozmnoženy talmudickými autory tak, že svým systémem předpisů neponechávaly mnoho prostoru pro vlastní rozvahu a svobodu činů. Mišna obsahuje šest dílů (šiša sedarim mišna), rozdělených do šedesáti paragrafů či pojednání, nazývaných masechot. Každý z těchto traktátů ještě obsahuje rozdílné kapitoly perakim. V druhém díle, pojednávajícím o svátcích Mo'ed jsou i předpisy, vztahující se k ta'anit Ester - půstu Ester, i o čtení Megilat Ester a slavení tzv. menších svátků (tu bi-švat, purim, lag ba-omer, chanuka).

Zvykosloví

Peče se tradiční sladké pečivo "Hammanovy uši", pojídá se slavnostní jídlo z fazolí a hrachu, pije víno a hrají se hry. Děti hlučí speciálními purimovými řehtačkami (slov. rapkáč). Purim tak připomíná křesťanský masopust či ještě starší jarní svátky s pohanskými kořeny.

Často se koná karneval nebo hry o Ester (purim-špil).

Při oslavě v náboženských kruzích si ortodoxní Židé mezi sebou volí "purimového rabína", ktery musí byt dobrý talmudista, ale i vtipálek a jehož úkolem je přednést proslov zvaný "Purimová tóra", ve kterém podle vlastní mentality tu vtipněji, tu fundovaněji zdůvodní přikázání Talmudu o nutnosti se ten den opít do němoty... Někde je zvykem přednést falešný kiduš z dlouhého řetězce vzájemně nesouvisících biblických a liturgických veršů, zpívaných na tradiční melodie.

Purimové písně

Chag Purim

Chag Purim, Chag Purim, chag gadol la Yehudim.
Masechot v'raashanim, zemirot v'rakadim.
Hava narisha, raash, raash, raash.
Hava narisha - raash, raash, raash - b'raashanim.

Kacha Yay'aseh (Est 6:9)

Kacha yay'ase l'ish asher hamelech chafaytz bikaro.

VeNahafoch Hu (Est 9:1)

Ve'nahafoch hu, asher yishletu haYehudim hemah besonayhem.

Al HaNisim (lit.)

Al hanisim, ve'al hapurkan, ve'al hagevuros, ve'al hateshuos, ve'al hamilchamos she'asisa la'avoseinu, ba'yamim hahem, ba'zeman hazeh.

LaYehudim Hayesa Orah (Est 8:16)

LaYehudim hayesa orah, v'simcha, v'sasson vi'ykar.

U Mordechai Yatza (Est 8:15)

U Mordechai yatza mi'lifnay hamelech bi'levush malchus, v'ateres zahav.

Chayav Inish (Talmud, Megilla 7b)

Chayav inish le'besume, ad de lo yada.

Utzu Eitzah (Is 8:10)

Utzu eitzah ve'sufar, dabru davar, ve'lo yakum, ki imanu Kel.

MisheNichnas Adar (Ta'anis 29a)

MisheNichnas Adar marbim b'simcha.

Shoshanas Yaakov (lit.)

Shoshanas Yaakov tzahala v'simcha, birosam yachad techeles Mordechai. Teshuasam hayisa lanetzach, tikvasam b'chol dor vador. Lehodiya, shekol kovecha lo yevoshu, velo yicalmu lanetzach kol hachosim bach. Arur Haman, asher bikesh le'abdi, baruch Mordechai hayehudi. Arurah Zeresh, eshes mafchidi, beruchah Esther ba'adi, v'gam charvonah zachor latov.

Purimové micvy

• Dvakrát poslouchat čtení Megily
  Aby si Židé připomněli zázračné události purimu, poslouchají 14. adaru čtení Megilat Ester jednou večer a jednou ráno. Kdykoli je zmíněno Hammanovo jméno, začnou bouchat do lavice, tlouci do ní dřevěnými kladívky, řehtat řehtačkami a dupat nohama, aby v hluku utopili zvuk jména tohoto zloducha.
• Čtení tóry
  Říká se modlitba Al ha Nišim.
• Opulentní hostina
  Jako o všech svátcích i o purimu se u svátečního stolu schází celá rodina. Radost je povinná. Dobré jídlo a víno je doporučováno, ať již jde o ryby na různý způsob, někde solený hrách a fazole, sezamové sladkosti... Nejčastěji jsou to různé, doma pečené sladkosti, mezi nimiž mají čelní místo tak zvané Hammanovy uši (hamentasch, Hammantašen, hebr. oznej Haman), což jsou trojúhelníkové šátečky, taštičky nebo koblihy se sladkou, většinou makovou náplní. Oblíbená bývá i chala, pečivo podobné velmi bohatě šafránem, rozinkami a mandlemi plněné vánočce, nebo kreplach či tarnegol hodu. A všichni slavící jsou během svátku purim povinni přemýšlet nad tím, čím by druhým mohli udělat největší radost.
• Posílat dárky mezi rodinami - šlachmones, hebr. mišloach manot
  Ideální je poslat jednomu ze svých přátel dva druhy jídla (např. koláč, ovoce, víno...), nejlépe Hammanovy uši. Posílat by se měly tyto dárky prostřednictvím někoho třetího - děti bývají výbornými poslíčky. Je zvykem vyměnit si alespoň dva druhy jídla, které se naloží na talíř, ten sa zabalí do ubrousku, konce sa složí a balíček sa daruje k posilnění přátelství na důkaz dobré vůle.
• Dávat dárky potřebným tzedaka
  Starat se o ty, kteří se o sebe sami postarají jen stěží, je zodpovědnost s celoroční platností. O purimu je to navíc zvláštní micva. Např. dát peníze na Cedaka nejméně dvěma chudým.
• Opít se
  Protože se celý zázrak na purim stal díky vínu, (popis hostin a pitek na královském dvoře zabírá nemalou část Megilat Ester) měli by se všichni na purim opít tak, že nerozeznají rozdíl "mezi Mordechajem a Hammanem" - mezi dobrem a zlem, aby si přestali být jistí, kdo že je vlastně požehnaný, a kdo prokletý... Stará se o to příkaz, nařizující každému dospělému muži vypít čtyři poháry vína, zajišťovaného bohatými členy obce.
• Nesmí se truchlit a postit

Purimové recepty

Všecko, co se hýbe

Hamantašen

Připravíme kvásek z 40 g rozdrobeného droždí a 0,5 dl vlažné vody. Odvážíme 700 g mouky, 140 g cukru, rozpustíme 200 g tuku. Vzešlý kvásek vlijeme do mísy, přidáme 1,5 dl vlaždného mléka a postupně vmícháme polovinu mouky, cukr, trochu soli a nakonec rozklepneme 1 celé vejce. Vařečkou dobře vypracujeme, přilijeme rozpuštěný tuk a postupně přisypeme zbylou mouku. Těsto má být vláčné, ale ne příliš řídké. Když je dobře prohnětené a nelepí, přikryjeme mísu utěrkou a dáme na teplé místo kynout. Asi po dvou hodinách těsto zdvojnásobí svůj objem, vyklopíme ho na pomoučený vál a pro snažší práci rozdělíme na dva díly. Vyválíme placky asi půl centimetru silné a buď je nakrájíme na čtverečky nebo formičkou či hrnkem vykrajujeme kolečka. Doprostřed klademe náplň (viz dále), okraje přehneme a pevně přitiskneme, takže vzniknou trojúhelníkové taštičky (hamantašen), nebo půlkulaté Hamanovy kloboučky. Klademe je na vymaštěný plech a necháme ještě na teplém místě nakynout. Pomažeme je žloutkem a pečeme 25 minut, dokud nezčervenají.

Hamanovy kloboučky můžeme udělat i z tučnějšího kynutého těsta, kde na 0,5 kg mouky vezmeme 250 g tuku, 50 g cukru, 1 vejce s trochou vody a 30 g droždí.

Jiná varianta je s medovým těstem. Odvážíme 600g mouky, 125 g tuku, připravíme si 4 vejce, sůl, lžičku prášku do pečiva, 1-2 dl medu. Mouku dáme s práškem do pečiva na vál, přidáme sůl rozsekaný změklý tuk a ostatní přísady, nožem zamícháme a ručně vyhněteme těsto. Rozválíme a nakrájíme na čtverečky. Pečeme na vymazaném plechu asi 20 minut.

Haman židovským kuchařkám tak učaroval, že vymyslely ještě jednu variantu - z křehkého těsta. 300 g hladké mouky, 200 g tuku, 100 g cukru, trochu vanilky smícháme a vypracujeme těsto. Dáme do chladu ztuhnout, rozválíme, plníme, pečeme 40 minut a nakonec - sníme...

Náplň je stejná pro všechny varianty: maková nebo povidlová.

• Maková 1. způsob
  Odměříme si 4 díly máku, 3 díly medu, 2 díly cukru, 2 díly ořechů. Mák zalijeme vroucí vodou, vaříme na mírném plameni asi 1/2 hodiny, necháme okapat, umeleme a smícháme s cukrem, medem a posekanými ořechy.
• Maková 2. způsob
  2 díly máku, 1 díl mléka, 1 díl medu, trochu nastrouhané omyté citrónové kůry, rozinky. Mák několikrát umeleme, smícháme s mlékem a medem a vaříme na mírném ohni do zhoustnutí. Nakonec přidáme citrónovou kůru a rozinky.
• Povidlová
  2 díly povidel, 0,5 dílu umletých ořechů nebo mandlí, nastrouhaná kůra z pomeranče nebo kandovaná kůra nakrájená nadrobno. Jsou li povidla příliš tuhá, zředíme je trochou teplé vody. Místo povidel můžeme použít i jiné husté ovocné jamy.

Chala čili barches

Lehce rozetřeme asi 45 g droždí se lžičkou cukru a rozmícháme ve 2 dl vlažné vody. necháme alespoň pět minut na teplém místě, aby vzešlo. Do mísy nasypeme 1 kg polohrubé mouky (může být i s přídavkem hladké) 40 - 100 g cukru podle chuti, 3 žloutky, 1 celé vejce, 1 dl jemného oleje nebo másla, lžičku soli. mezitím nám droždí hezky vzešlo, přidáme ho do mísy, spolu s dalšími 150 - 200 ml teplé vody. Začneme vypracovávat těsto. Správné těsto má být pevné a pružné, nesmí se lepit na vařečky ani na stěny mísy. Nakonec ho ještě ručně prohněteme na pomoučeném vále. pak těsto přeložíme znovu do mísy, povrch můžeme lehce poprášit moukou, mísu přikryjeme čistou utěrkou nebo ubrusem a dáme na teplné místo kynout. Kynutí bude trvat 1,5 - 2 hodiny, těsto by mělo svůj objem zdvojnásobit.

Vál posypeme moukou. Klasickou velkou chalu pečeme jako vánočku. Těsto rozdělíme na 8 dílů, zákald upleteme ze čtyř pramenů, další patro ze tří pramenů, zbývající díl rozdělíme na dvě části, spleteme je a ozdobíme jím vršek chaly. Pak chalu necháme na plechu čtvrt hodiny kynout. Před vložením do trouby ji potřeme vejcem rozšlehaným s trochou vody a podle chuti posypeme : mákem nebo šafránem či rozinkami a mandlemi. pečeme v dobře vyhřáté troubě asi 45 minut.

Stará zkušenost praví, že trouba nesmí být zpočátku ani příliš rozpálená, protže by se těsto pálilo, ani málo vyhřátá, těsto by se mohlo roztéci. Červená-li chala příliš rychle, přikryjeme v druhé fázi pečení papírem.

* * *

Má to být den zasvěcený veselí, dokonce řádění. Uvnitř synagogy musí být karnevalová atmosféra. Děti nosí masky a mladíci v jarmulkách už mají na lavicích připravené lahve červeného košer vína. Důstojné ticho není ani po příchodu rabína. Ten začíná zpívat svitek Ester, po chvíli ho však přerušuje rámus - tlučení do dřevěných lavic, zvuk řehtaček a výkřiky. Podle tradice totiž musejí Židé o tomto svátku pokaždé dát hlasitě najevo svůj nesouhlas, když při předčítání ze svitku Ester padne jméno Hammanovo. Po necelé hodině recitace začíná oslava spojená s popíjením košer vína. Synagogou se za chvíli vine had zpívajících mužů.

Mnozí učenci tvrdí, že kniha Ester je v bibli proto, aby si člověk uvědomil, že nemá se založenýma rukama čekat, jaký zázrak pro něj Bůh učiní, ale má využívat všechny dary a schopnosti, které má.

Je to výzva, která by neměla mizet ani z našich všedních dní. Stejně jako by nemělo mizet vědomí, že člověk je plně zodpovědný za vše, co se kolem něj děje. Za dobro i za zlo.

Připraveno s využitím internetových zdrojů a archivu autora