Úvodem článku líčí autor Nick Paton Walsh příběh čečenského studenta z města Grozny, na kterého políčili spiklenci a nechali ho obžalovat z vraždy, kterou nespáchal.

Autor pokračuje: Mezi stíny šedé, která tady rozděluje stát a zločineckou mafii, je příběh tohoto studenta varováním pro všechny, kteří by chtěli bagatelizovat pokračující brutalitu čečenského konfliktu jako prostě "válku proti terorismu". Jde o daleko složitější sítě.

Jednoduchá vysvětlení jsou lákavá, ale zavádějící. Političtí komentátoři - zejména během nedávných prezidentských "voleb" rádi upozorňovali, že "vliv radikálního islámu" proměňuje čečenské rebely v teroristy.

Snad už jednoduššeji nelze vysvětlit pokračující ruskou brutalitu v této provincii, než tak, že ji učiníme součástí "boje proti Al Kajdě a obdobným teroristům", jaký vede americký prezident Bush.

Na druhé straně, bylo by chybné domnívat se, že by ukončení ruské "okupace" Čečenska, separatistické republiky, vedlo k vzniku míru a harmonie. Krátké období v roce 1997, kdy byla Čečna nezávislá, nebylo zrovna zářícím příkladem obrany lidských práv. Jedna z nejdelších, nejšpinavějších a nejbrutálnějších válek na této planetě je nyní chaotickým bojem o moc a o peníze mezi četnými soupeřícími frakcemi.

A od jedné z těchto frakcí k druhé přecházejí tisíce žoldáků - veteránů z dvou válek, kteří nemají jinou možnost, jak získat peníze či respekt, než tím, že si nechávají platit za to, že jsou vojáky. Totéž je situace statisíců civilistů, kteří by daleko raději byli, kdyby je válčící strany nechaly na pokoji.

Nedávné volby a jmenování muže Moskvy, Achmada Kadyrova, novým čečenským prezidentem, jen vyvolalo nové štěpení frakcí.

Před třemi lety, když minulá válka oficiálně skončila, se dalo říct, že jednotlivé strany konfliktu se skládaly z Rusů, z Čečenců loajálních Rusům, z čečenských civilistů, kteří chtěli mír, a z čečenských rebelů.

Teď existuje asi osm různých stran, každá z nich bojuje se zbraní v ruce za svou vizi budoucnosti této republiky. Je to celá řada nesmírně různorodých protivníků - a mezi ně ani nepatří zločinci na volné noze, kteří dostali do vážných potíží studenta z úvodu tohoto článku.

V Čečensku jsou ruští vojáci, často jsou to mladí, bojácní vojáci povinné základní služby anebo profesionální důstojníci, kteří chtějí z Čečenska odejít a vědí, že jde o válku, v níž nikdo nemůže vyhrát, ale mnoho lidí v ní může umřít.

Pak jsou tam jiní ruští vojáci, kteří vydělávají na válce velké množství peněz - prodávají ropu, zbraně anebo se podílejí na jiných korupčních akcích. Kdyby nebylo této "války proti terorismu", byli by závislí na minimálním platu ve svých rodných ruských okresních městech.

Pak jsou v Čečensku přítomny bezpečnostní agentury, FSB, které jsou také rozhádané. Nejvyšší činitelé, kteří řídí operace z Moskvy, podporují Kadyrova. Na místní úrovni se však snaží mnozí pracovníci FSB Kadyrovovu moc omezit. Obávají se, že jeho vláda bude nestabilní.

Často dochází k vojenským srážkám, zejména mezi ruskými vojáky a muži prezidenta Kadyrova. Nedávno vedly jednotky FSB operaci proti Kadyrovovým lidem, kteří v jedné vesnici zadržovali četná unesená rukojmí.

A pak jsou tu Čečenci. Někteří z nich jsou považováni za "zásadové" separatistické bojovníky, kteří bojovali jen za nezávislost. K nim snad patří bývalý prezident Aslan Maschadov, jehož mluvčí sice opakovaně odsoudil "teroristické" útoky proti civilistům, avšak nedávno dodal, že připravují útoky proti vojenským cílům na ruském území.

Pak existují různé jiné "nezávislé" klany, jako například klan Malika Saidullajeva, čelného podnikatele, kterého úřady nepřipustily k volbám. Má četná loajální města a malou soukromou armádu. Jiní prominentní mají podobnou podporu.

Prezident Kadyrov má soukromou armádu asi 4000 mužů.

Šamil Basajev byl dříve velitelem vojenských operací pro Maschadoval, ale prý se se svým šéfem pohádal poté, co byl nařízen útok na divadlo v Moskvě v říjnu 2002, kde zahynulo více než 100 lidí. (Petra Procházková dělala s "hodným teroristou" Basajevem rozhovor pro česká média,ZDE.)

Basajev chce vytvořit z Čečenska separatistický islámský stát a nyní běžně užívá sebevražedné atentátníky. Basajev se spřátelil s islámisty v Perském zálivu, s těmi lidmi, kteří prý také financují Usámu bin Ládina. Proto nyní Basajeva daly Spojené státy oficiálně na seznam mezinárodních teroristů. Washington dokonce uvedl, že se prý Basajev setkal v Afghánistánu s bin Ládinem a dojednával s ním podporu pro svou věc.

Začíná být obtížné popírat, že mezi určitými částmi čečenského hnutí odporu a lidmi, kteří financují al Kajdu, neexistují styky.

Avšak bylo by naivní se domnívat, že tito lidé v Čečensku rozhodují. Peníze z Perského zálivu jsou pro některé Čečence jen zdrojem pro boj za nezávislost, anebo pro islámskou svatou válku. Pro jiné jsou lidé z Perského zálivu jen dalším potenciálním zaměstnavatelem. Osoby z Perského zálivu jsou jen sponzory. V Čečensku jsou také někteří zahraniční bojovníci.

Mezi všemi těmito lidmi je množství nejrůznějších názorů a věr. Neshodnou se, zda by měli osvobodit jen Čečensko, anebo celý muslimský svět. Fundamentalisté nejsou dostatečně jednotni natolik, aby ovládli celé povstalecké hnutí.

Na tomto dlouhém seznamu bojovníků není nikdo, kdo by patřil k lidem, které by normální člověk chtěl mít šéfem státu. A kromě toho, i kdyby se Moskvě podařilo dosáhnout svého cíle a eliminovat Maschadova a Basajeva, krveprolévání by neskončilo. To zaručí obrovská nenávist mezi Rusy a Čečenci, kterou vyvolalo jmenování Kadyrova prezidentem.

Je pozoruhodné, uzavírá autor, že si Kreml myslí, že stačí učinit jednoho z darebáků šéfem, poskytnout minimální humanitární pomoc, dát najevo, že Rusko chce svá vojska stáhnout, a nazvat sílící chaotický boj nejrůznějších frakcí o moc a o přežití "mírem".