17. 3. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
prof. Immanuel Wallerstein
17. 3. 2004

Haiti: převrat ke dvoustému výročí

přeložil Ondřej Slačálek

I ve světě, v němž může mnoho zemí vyprávět smutné příběhy, by se Haiti velmi pravděpodobně umístilo na vrcholu jejich pomyslného seznamu. V osmnáctém století bylo (známé tehdy jako St. Domingue) klenotem v koruně francouzského impéria. Bylo v té době hlavním vývozcem cukru na světě a vynášelo nesmírné zisky malé třídě francouzských majitelů plantáží. Převládající většina jeho obyvatelstva byli černí otroci. Existovala tu i jakási prostřední skupina, složená převážně z mulatů, chudých bělochů a několika svobodných černochů. Pak přišla francouzská revoluce a všichni se na ostrově rozhodli mít zisk z tohoto obratu.

Bílí obyvatelé si zvolili své zástupce do generálních stavů, z nichž se stalo Národní shromáždění, a usilovali o získání autonomní autority na ostrově. "Svobodní barevní" ovšem požadovali svá práva a nalezli podporu mezi některými členy Národního shromáždění, Amis des Noirs. Uspěli, když Shromáždění přidělilo volební právo "majetným mulatům," jejichž vůdce byl brzy na to unesen, mučen a popraven bílými kolonisty.

V té době vypukla vzpoura otroků a Haiti vstoupilo do trojstranné občanské války. Vzpoura otroků vyděsila nejen bílé kolonisty a majetné mulaty, ale také Francii, Velkou Británii, Španělsko a nikoli nejméně nedávno utvořené Spojené státy americké. Pod vedením Toussainta L'Ouverture vytvořili černošští revolucionáři disciplinovanou armádu a převzali kontrolu nad nezávislým státem, který byl všemi ostrakizován. Roku 1802 Napoleon znovu obsadil ostrov a kombinací síly a klamu se zmocnil Toussainta L'Ouverture a převezl jej do vězení ve Francii.

Příběh se poté zkomplikoval. Ale v podstatě došlo k tomu, že republika, oficiálně vyhlášená roku 1804 (nyní je to tedy dvě stě let) byla převážně pod kontrolou mulatů. Bílí plantážníci opustili ostrov. Ekonomika se ocitla v troskách. Nicméně příklad vzpoury černošských otroků vyděsil každého natolik, že vůdci různých latinoamerických hnutí za nezávislost včetně Simona Bolívara Haiti po mnoho let neuznali. Poslední země, Spojené státy americké, jej uznala až v roce 1854. Příklad odradil latinoamerické revolucionáře i USA od podpory hnutí za nezávislost Kuby ze strachu před dalším Haiti. V první polovině dvacátého století, po mnoha převratech, intervenovala na Haiti námořní pěchota USA a strávila tam mnoho času, kontrolovala zemi a vynucovala splácení dluhu.

Pokud přejdeme k období po Druhé světové válce, nalezneme zde u moci jednoho z nejhorších vládců západní polokoule, Françoise Duvaliera. Tento černošský doktor využíval demagogie noirisime k nastolení diktátorského režimu, který podporoval jednotkami banditů známých jako tontons macoutes. Duvalier vládl v letech 1957-1971 a po jeho smrti jej vystřídal jeho Jean Claude, známý jako "Baby Doc." Režim zůstal stejný, ale Baby Doc byl méně schopný vládce. Nakonec ztratil podporu USA a byl roku 1986 svržen, přičemž mu bylo umožněno odejít do přepychového exilu na jeho majetky ve Francii.

Moc spadla zpět do rukou převážně mulatské elitní skupiny, která se cítila být ohrožena populistickým knězem, zastáncem černé podtřídy Jeanem-Bertrandem Aristidem. Aristide zvítězil v prezidentských volbách v roce 1990 a byl vyhnán v roce 1991 převratem vedeným skupinou, která pokračovala v zabíjení a potlačování jeho stoupenců. To už ale byla Haiti věnována jistá pozornost světového veřejného mínění a byl tu jistý smysl pro to, že situace je netolerovatelná. V roce 1994 vyslal Clinton americké vojáky, aby vrátili Aristida k moci, s podmínkou, že pouze "dokončí" dobu svého mandátu a nevrátí se k moci po roce 1996 a že bude realizovat neoliberální ekonomickou politiku.

Aristide tyto podmínky přijal. Co jiného mohl dělat? Mezitím ovšem senátor Jesse Helms, pozdější republikánský předseda senátního výboru zahraničních věcí, horlil proti Aristidemu coby proti levičáckému antiamerikanistovi. V roce 2000 Aristide znovu kandidoval na úřad prezidenta a se značnou převahou zvítězil. Opozice jej nicméně odmítla uznat s tím, že volby nebyly spravedlivé. Bezpochyby nebyly dokonalé (to ale nebyly v roce 2000 ani volby v USA), ale žádný vnější pozorovatel se nedomníval, že by Aristide nevládl většině populace.

Když se Bush dostal k moci, byl osobou pověřenou záležitostmi Haiti na ministerstvu zahraničí Roger Noriega, dřívější asistent Jesseho Helmse a muž, který stál za jeho protiaristidovskými polemikami. USA přerušily slíbené mezinárodní financování Aristida, přinutili jej, aby vyprázdnil svou pokladnu splacením půjček Mezinárodního měnového fondu a financovali (přes Republikánskou stranu) ty, kteří byli Aristidem odstraněni v roce 1991 a pak znovu v roce 1994.

A to nás přivádí k roku 2004. Z Dominikánské republiky zaútočila malá skupina pravicových rebelů, nepřímo vyzbrojená USA. Aristide byl oslaben finanční vyčerpaností, zkorumpovaností svého režimu i faktem, že jeho stoupenci rovněž používali utlačovatelskou taktiku. A začala diplomatická šaráda. Francie vyzvala Aristida k rezignaci. Colin Powell řekl, že je pro kompromis -- ať Aristide zůstane, ale ať jmenuje premiéra po vyjednávání se stravitelnější částí opozice. Aristide souhlasil, ale opozice odmítla. USA poté prohlásily, dost nelogicky, že by tedy Aristide měl rezignovat. Odmítl. USA poté zařídily odvolání bezpečnostních jednotek (najímaných od americké firmy), které střežily Aristida.

V té chvíli řekl emisar USA Aristidovi -- můžeme zajistit váš bezpečný únik před vzbouřeneckými vojáky pouze pokud rezignujete. Aristide napsal nejednoznačný dopis v kreolštině, a pak jej USA zametly do Středoafrické republiky (pro něj se žádný přepychový exil ve Francii konat nebude). Okamžitě řekl všechno možné i nemožné o tom, že nerezignoval, že byl unesen. Když mu pak úřady Středoafrické republiky připomněly svůj požadavek aby byl rezervovaný, zmlknul. Černošská politická komunita v USA požaduje, aby byl Aristidovi umožněn návrat a aby byl jeho údajný únos vyšetřen. To je podporováno Asociací karibských států (CARICOM) a Africkou unií. Ale nezatajujte dech. Převrat (32. v dějinách Haiti) uspěl.

Proč se to stalo? První otázkou je, proč Francie hrála takovou roli, jakou hrála. V tisku bylo řečeno, že to bylo gesto usmíření po výpadku vztahů s USA nad Irákem. Nemyslím si, že to je příliš věrohodné. Francie nebyla v dobrých vztazích s Aristidem, který požadoval, aby Francie zaplatila reparace za to, co se stalo před 200 lety. Ale především je Francie bývalou koloniální mocností, která byla vytlačena ze své role na Haiti USA. Tím, jak převzala vedení, se Francie vrátila zpět na haitskou scénu, na úkor Aristida, který byl pokládán za někoho, koho si dosadily USA (i když se ho teď zbavily).

A pokud jde o USA, Aristide objektivně vzato nebyl nijak zvlášť obtížný. Na rozdíl řekněme od Cháveze nesedí na ropě, ani nepranýřuje USA. Ale neokonzervativci jej pokládali za Clintonův produkt, za pochybného člověka a za někoho, kdo by měl být vyhnán ve prospěch lidí, s nimiž měli úzké vztahy. A tak zrežírovali celý přesun moci. Ten je navíc chápán jako varování ostatním zemím v Americe, že USA jsou schopné na svém zadním dvorku znovu přijít s "diplomacií dělového člunu." A tak to také bylo pochopeno.

Zdroj: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2004

Všechna práva vyhrazena. Autor dává svolení šířit tento text elektronicky a publikovat ho na nekomerčních internetových stránkách, pod podmínkou, že nebude krácen a že bude publikováno toto copyrightové oznámení. Přejete-li si text přeložit, publikovat ho na komerčních stránkách či tiskem, obraťte se na autora.

                 
Obsah vydání       17. 3. 2004
17. 3. 2004 Co si dnes myslí Noam Chomsky o USA v Iráku?
17. 3. 2004 Španělé svým hlasováním znectili své mrtvé
17. 3. 2004 Masakry ve Španělsku prohloubily propast mezi Evropou a Amerikou
17. 3. 2004 Daily Telegraph: Konzervativci musejí podpořit Blaira!
16. 3. 2004 Z madridských útoků podezříváno šest Marokánců
16. 3. 2004 Španělsko stáhne své jednotky z Iráku
17. 3. 2004 Chcete poslouchat dobrou hudbu? Jan  Čulík
16. 3. 2004 Vyšetřování smrti dr. Davida Kellyho "nebude obnoveno"
17. 3. 2004 Přijde ČR v Evropské unii o peníze pro neschopnost svých politiků?
17. 3. 2004 Vyčíňanie teroru v Španielsku - k baskickému pribúda islamský Adrian Peter Pressburg
17. 3. 2004 Terorizmus -- skúška pre Európu Radovan  Geist
17. 3. 2004 Je třeba Primu potrestat za šíření "zločinecké ideologie"? Jan  Čulík, Boris  Cvek
17. 3. 2004 Haiti: převrat ke dvoustému výročí Immanuel  Wallerstein
17. 3. 2004 "Má paranoiu. Jako Stalin."
17. 3. 2004 Autor vyprázdnil obsah terorismu
16. 3. 2004 Je technická civilizace teroristická, a proč? Martin  Škabraha
17. 3. 2004 Palestina, Izrael a interrupce Pavel  Mareš
16. 3. 2004 Co na novou demokracii říká internet Antonín  Slejška
16. 3. 2004 Spořitelna neplní veřejný příslib klientům Radek  Mokrý
16. 3. 2004 Samuel Huntington: "Hispánci zničí Spojené státy"
16. 3. 2004 Regulace, deregulace a pan ministr Stanislav  Křeček
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
14. 3. 2004 Hospodaření OSBL za únor 2004

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
17. 3. 2004 Haiti: převrat ke dvoustému výročí Immanuel  Wallerstein
17. 3. 2004 "Má paranoiu. Jako Stalin."   
17. 3. 2004 Co si dnes myslí Noam Chomsky o USA v Iráku?   
17. 3. 2004 Masakry ve Španělsku prohloubily propast mezi Evropou a Amerikou   
17. 3. 2004 Španělé svým hlasováním znectili své mrtvé   
17. 3. 2004 Je třeba Primu potrestat za šíření "zločinecké ideologie"? Jan  Čulík, Boris Cvek
16. 3. 2004 Regulace, deregulace a pan ministr Stanislav  Křeček
16. 3. 2004 Spořitelna neplní veřejný příslib klientům Radek  Mokrý
16. 3. 2004 Je technická civilizace teroristická, a proč? Martin  Škabraha
16. 3. 2004 Stažení vojáků je možná dobrým krokem pro Španělsko, ne však pro Irák Tomáš  Gawron
16. 3. 2004 EU se chystá zasáhnout proti Microsoftu   
16. 3. 2004 Samuel Huntington: "Hispánci zničí Spojené státy"   
15. 3. 2004 Se starostmi do Štrasburku Zdeněk  Jemelík
15. 3. 2004 "Žiji již v deváté desítce svého života" Jan  Čulík

Immanuel Wallerstein: Commentaries RSS 2.0      Historie >
17. 3. 2004 Haiti: převrat ke dvoustému výročí Immanuel  Wallerstein
3. 3. 2004 Hry, které hrají celé národy Immanuel  Wallerstein
19. 2. 2004 Válečný prezident propadající se do bahna Immanuel  Wallerstein
3. 2. 2004 Rostoucí síla Světového sociálního fóra Immanuel  Wallerstein
16. 1. 2004 Pohádka o dvou zprávách Immanuel  Wallerstein
2. 1. 2004 2003 - Rok Bushe Immanuel  Wallerstein
22. 3. 2002 Politika levice ve věku přechodu Immanuel  Wallerstein