Komiky využívá Bohumil Hrabal jako nástroje pro vyvolání "extaze", ve snaze proniknout k "perličkám na dně", k nejvyšší intenzitě zážitku lidské existence, zprostředkované soustředěným uměleckým dílem.

Hrabal se svým dílem dotkl snad nejzávažnějších a nejhlubších témat moderního češství. Kromě jazykových a konstrukčních experimentů, v jejichž důsledku se stal nenapodobitelným klasikem české prózy s charakteristickým stylem, který se stal pro každého dalšího autora nezvládnutelnou výzvou, nastolil Bohumil Hrabal nejzávažnější otázky české existence. Jeho dílo je proto nesmírně aktuální a vedle uměleckého má i velký politický a antropologický význam.

Od Ostře sledovaných vlaků až po vrcholná díla (Obsluhoval jsem anglického krále) i dál (Dopisy Dubence) se Hrabal zabývá základními tématy češství: "Štve mě, že jsem zbabělec." "My Češi se bojíme chovat se jako dospělí, protože opustit únikovost dětského světa (sex, zábavu) a vstoupit do světa Velké Historie, kde bychom měli rozhodovat dospěle o vlastním osudu, znamená, že můžeme umřít. Dospělost rovná se možnost smrti." (osud Miloše Hrmy). Dále, Hrabal jako jediný z českých spisovatelů první poloviny devadesátých let pochopil, že základním tématem češství nastává vztah Čechů a jejich národní identity k vnějšímu světu.

Jsou to nesmírně závažné otázky a Hrabal byl nesmírně závažný autor.

Tisková zpráva České televize viz níže. Musí mít veřejnoprávní televize tak nízkou úroveň?