|
6. 4. 2004
Závada na letadle: Jak to vidí člen letecké posádkyVážený pane redaktore, létám v posádce jistě letecké společnosti a proto bych rád polemizoval na vaším článkem z 4. 4. t. r. K článku Jana Čulíka o zkušenosti s nedělním nouzovým přistáním letadla ČSA ZDE jsme dostali reakce některých leteckých profesionálů. Vzhledem k tomu, že mají zaměstnanci ČSA zakázáno hovořit s médii (ta smějí mluvit jen s tiskovou mluvčí), zveřejňujeme tyto důležité připomínky anonymně. (V tomto případě jsou názory pracovníka aerolinií zveřejněny normálním písmem, citace z původního článku Jana Čulíka jsou uvedeny v rámečku, další reakce Jana Čulíka na názory pracovníka aerolinií jsou publikovány kurzívou.) Nejprve bych Vám poděkoval, že jste nám - palubnímu personálu - poskytl cenné postřehy cestujícího. Dále bych se rád vyjádřil k některým pasážím Vašeho článku: |
|
JČ:
Letadlo se pak asi po dalších 10 minutách úspěšně vrátilo do Ruzyně. Cestujícím nebylo oznámeno, co bylo příčinou závady, ale zdá se, že selhal jeden motor. Nedlouho před dramatickým oznámením návratu na letiště totiž letadlo mírně pokleslo a jaksi odbočilo doleva. (ČSA posléze skutečně oficiálně potvrdila českým médiím, že šlo o problémy s jedním motorem, eufemisticky to nazvala "netypickým chováním motoru". Posléze vyšlo najevo, že šlo o závadu v elektroinstalaci letadla.) Bohužel, letecký personál cestujícím neoznámil, kde se bude přistávat, to jsem zjistil osobním dotazem u procházející letušky: ujistila mě, že nebudeme přistávat na poli - ostatním cestujícím to však nebylo sděleno, česky ani anglicky, takže zřejmě při návratu zažili perné chvíle, protože nevěděli, zda se skutečně nebude přistávat na poli. Musím říci, že toto je od Vás velmi cenný postřeh a děkuji Vám za něj. Je zde jistý háček. Pokud dojde k mimořádné události, vše se děje jinak, než jak by mělo. Pokud se cestující dozví, že se bude přistávat nouzově - ale na letišti, tak ho to jistě nevzruší tolik, jako když se toto neoznámí. Vezměte si však situaci, kdy oznámíte cestujícím přistání na letišti a pak s nimi nouzové přistanete na poli. Máme cestujícím lhát??? Vždyť v tu chvíli nevíme ani my, kde přistaneme. Reakce JČ: Jistě, samozřejmě, situace se mění. To je jasné. Jenže zde byl problém v tom, že - jak se ukázalo z mého krátkého dotazu na letušku - úmysl u pilotů byl zcela zjevný vrátit se na letiště. To bohužel z oznámení NEBYLO JASNÉ. Nikdo by je přece neobviňoval, kdyby se to nakonec nepodařilo. Problém byl tedy zjevně v komunikaci, nikoliv v záměru. Když jsem hovořil o tom, jak jedná posádka BA: oni procházejí zcela zjevně velmi úspěšným psychologickým kursem, v jehož důsledku velitel palubní posádky i pilot hovoří s cestujícími sice zdvořile, ale neformálně. Působí to dojmem lidského kontaktu, který je velmi reassuring - poskytuje cestujícímu ujištění a relaxuje ho. Nevím, samozřejmě, jak by se zachoval v téže situaci pilot BA, ale mám pocit, že by po přistání řekl palubním rozhlasem cestujícím dvě tři věty. Usuzuji to z toho, že kdykoliv při takovém letu dochází ke zpoždění, tak pilot informuje: "sedíme tady bohužel proto, že jsme zmeškali slot a letoví dispečeři nás nutí, abychom počkali ještě 15 minut, tak se na nás nezlobte, poletíme co nejdřív." Nebo, zrovna včera, při navazujícím letu z Amsterdamu do Glasgow holandský pilot konstatoval: omlouvám se, že ještě neletíme, ale čekáme na jednoho pasažéra s těsně navazujícím spojením, má tu být za dvě minuty, a to je míň času, než kdybychom vyndavali jeho kufr." ČSA tohle nedělá. Působí to strašně neosobně a oficiózně, v nejlepším se omluví za zpoždění, bez udání důvodu nebo jen velmi obecně. Z tohoto "patter" - "lidového hovoru" nabude cestující dojem, že se o něho posádka stará. U ČSA se posádka sice o cestující stará, ale nijak jim to verbálně nekomunikuje, takže si lidi nemusejí vždy uvědomit, jak dobrou práci dělá.
JČ:
Uznávám, že letuška, která cestujícím závadu na letadle a nutnost se vrátit během letu oznamovala, zřejmě podobný incident ještě nikdy nezažila, takže asi měla skutečný strach. Bohužel se to projevilo přímo v jejím dramatickém oznámení palubním rozhlasem, kdy byl její hlas naplněn děsem. Možná je kruté to říct, ale nejsem si jist, že to bylo nejprofesionálnější chování. Cestující totiž myslím zděsil daleko více tón jejího hlasu než obsah její informace. Já s Vámi souhlasím, ale řekněte mi, co s tím. Až budou letadla nouzové přistávat každé druhé přistání, mohu Vám slíbit, že každý bude hlásit tónem profesionála. Zaplaťpánbůh, nouzových přistání je čím dál tím méně a proto přes veškerý dril se na toto připravit nemůžeme.
JČ:
A třetí věc: České aerolinie se pak vůbec neobtěžovaly cestující informovat, co bylo příčinou závady. Piloti např. společnosti British Airways s cestujícími palubním rozhlasem hovoří. Je to zvláštní směsice zdvořilého, avšak neformálního přístupu.
No, to jako chcete říct, že pilot okamžitě po přistání ví, co bylo příčinou závady. Vám se to u BA stává tak často? Tady jste tuším přestřelil. Níže píšete, že za 25 let se Vám nic podobného nestalo, ale víte. že BA to tak dělají ... Reakce JČ: No, nezlobte, i laikům nakonec bylo jasné, že šlo o motor. Stačilo říct, dvěma větami: "Museli jsme se vrátit, protože jsme měli závadu na motoru."
JČ:
Informují obyčejně například docela podrobně o příčinách případného zpoždění, nikoliv jen o tom, že k zpoždění došlo.
O důvodu zpoždění informují všechny společnosti a přeci jenom příčina zpoždění a příčina selhání techniky je trochu rozdíl, nemyslíte? JČ:
Jsem přesvědčen, že cestující měli právo dovědět se po nouzovém přistání v Ruzyni aspoň v základních obrysech, co bylo jeho příčinou. Nesdělit cestujícím, proč k celé nouzové operaci došlo, působí arogantně a připomíná to utajovací praktiky někdejšího komunistického Sovětského svazu. Když jsem se zmínil pracovníci Českých aerolinií už na zemí o tom, že jsem slyšel, že k podobnému incidentu došlo od Nového roku 2004 už osmkrát, reagovala: "Nic ze mně nedostanete."
Budu se opakovat, ale když se neví, proč technika selhala, těžko Vám to někdo řekne. A tou cifrou to také není pravda. Porovnáváte tedy prasklou žárovku v signalizaci s přistáním na jeden motor???
JČ:
Proč se musejí lidí chovat tak defenzivně a tajnůstkářstky?
Neberte to zlé, ale protože Vy jste vystupoval ofenzivně a zvídavě ... ;-)) A ta slečna nemá kvalifikaci leteckého mechanika, ani vzděláníi u Ústavu pro zjišťování příčin leteckých nehod (to by asi pracovala jinde) a tak Vám prostě neměla co říci. Reakce JČ: Absolutně jsem nevystupoval ofenzívně. Byl to jen velmi skromný dotaz. Myslím, že to samozřejmě všichni na letišti věděli a to, že se tvářili, jako že se nic neděje, působilo nesmírně neupřímně. Bývalo by stačilo, kdyby v situaci, kdy se cestující vyhrnuli z letadla zpět do letištní haly, je tam čekal nějaký pracovník ČSA, uklidnil je, nabídnul jim třeba čaj (typická anglická zvyklost :) ) a řekl, že se poletí hned, jakmile to bude možné. Někdo z ČSA měl projevit zájem. Někdo měl být v letištní budově připraven. Tak, jak byla připravena úřednice KLM v Amsterdamu. Já vím, že to asi zařídila ČSA, ale kredit šel ke KLM. JČ:
Letuška v letadle po nouzovém přistání pouze oznámila, že cestující budou vypuštěni zpět do transitního prostoru a že v 8.30 jim budou sděleny nové informace. V transitním prostoru se o ně nikdo jinak nepostaral, posléze bylo skutečně oznámeno, že let, který měl odletět do Amsterodamu v 7.15, se uskuteční v 9 hodin, s novým letadlem a novou posádkou.
Všiml jste si, jak Ruzyně "praská ve švech". Když přiletíme na čas, a tudíž se s námi počítá, někdy čekáme i 30 minut, až na nás pozemní personál bude mít volně kapacity a volnou stojánku. A když dojde k mimořádné události, snad nečekáte, že vše bude na minutu nachystáno dopředu. Už jste viděl automobilovou bouračku, která se stane ve stanovený čas na stanoveném místě kde již jsou připraveny policie, hasiči, záchranka a oběd pro zraněné ... promiňte, ale tuto ironickou paralelu jsem si musel napsat. Reakce JČ: No, mě docela zděsilo, když letadlo zpětně přistálo na letišti, že tam na ně nečeká nikdo, ani hasiči, ani sanitka, nic. To se nezlobte, ale za těch 10 - 15 minut tam tyto služby připraveny být měly. Letadlo přistálo na ploše, nikde nikdo, a po chvíli se k němu přikolébal jakýsi starší pán v kombinéze technika a zpovzdálí zkoumavě pohlížel na motor. (Je ovšem možné, že někdo jiný stál ještě i pod trupem letadla, kam jsme zevnitř neviděli.) To bylo tak české... JČ:
Ani při tomto novém letu se nikdo nezmínil o příčině původní havarijní operace. Trochu to pak působilo, že se palubní personál chová jako roboti. Zejména když jsme během letu do Amsterodamu od něho vyslechli standardní pobídku, abychom se zapojili do programu "frequent flyer" Českých aerolinií, vzhledem k tomu, že letecká společnost doufá, že jsme s jejími službami spokojeni. V souvislosti s tím, co se odehrálo snad jen hodinu předtím, si snad palubní personál tuto reklamu mohl projednou odpustit.
No, je to věc názoru, ale já si zase myslím, že zase až taková tragédie to není ... Reakce JČ: Tragédie to jistě není. Ale, víte, jde asi o trochu jinou věc. O to, že řadoví pracovníci, členové posádek, nemají možnost - nebo myslí si, že nemají možnost - projevovat vlastní iniciativu. Že i kdyby je napadlo tu reklamu vynechat, že by jim někdo pak udělal průšvih, že udělali něco, co nebylo v předpisech, anebo že něco vynechali.
JČ:
Cestující v ohroženém letadle se zachovali pozoruhodně rozvážně. Nikdo se nehroutil, jen jedna Holanďanka sedící za mnou tiše plakala (posléze mi řekla, že má doma dvouletou dceru) všichni jen pozorně seděli a plnili instrukce od posádky, jak bylo požadováno, sklonili hlavy a začali si je chránit rukama. Po úspěšném havarijním přistání v Ruzyni cestující pilotům zatleskali.
No prosím ... ;)) Vy jste tleskal? Reakce JČ: Samozřejmě. Ale do značné míry to bylo u lidí myslím známkou uvolnění, po té hrůze, kterou museli pociťovat po dobu 10 minut, že se bude přistávat v poli. Tu hrůzu jsem já naštěstí díky svému dotazu neměl. Překvapilo mě, jak rozumně a disciplinovaně se ti cestující chovali.
JČ:
Celý incident také vyvolává vážné otázky o tom, jak se provádí běžný servis a kontrola a údržba letadel před startem. V životě jsem nezaznamenal nic podobného při letu s jinou leteckou společností a létám 25 let.
Může to být ovšem náhoda.
Ano, je. Vím že je to nepříjemná zkušenost a ani já ji nechci nikdy získat. Mohu Vám však slíbit, že pokud se do takové dostanu, udělám s kolegy vše proto, abychom Vás - cestující - dopravili bezpečně na zem a aby jste nám mohli zatleskat. A jestli uslyšíte vzrušený tón v mém hlase - omlouvám se Vám předem. Jsem také jen člověk. Reakce JČ: Víte, o tom vzrušení v tom hlase - vím, že asi se to nedalo potlačit. Jenže možná by se na tom mělo pracovat, protože v některých situacích to může být otázka života a smrti. Představte si, že byste měl letadlo plné Italů (nechci být rasista, ale slyšel jsem, že při turbulenci dělají v letadle Italové divy...:) ) Dále: velmi neupřímně působilo prohlášení mluvčí ČSA, že vlastně o nic nešlo, vezmeme-li v úvahu, jak zděšená byla posádka, která tomu asi rozumí, ne? Zároveň se Vám omlouvám za některé poznámky, které jsem zvolil, nebyly míněny nepřátelsky. A ještě jednu poznámku na závěr: Váš článek byl po dlouhé době jeden z nejvíce objektivních, i když ještě maličko do dokonalosti (objektivnosti) Vám chybělo. Přeji Vám mnoho úspěchů a přeji hodně spokojených kilometrů na palubě jakéhokoliv letadla. |
