7. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 6. 2004

Historie mojí rodiny

Také jsem neměl za komunismu strach

Chtěl bych se vyjádřit k diskusi na BL o poměrech před listopadem 1989. Nevím jak je to s těmi, kteří měli strach. Pokud byli skutečně velmi aktivní a podíleli se na akcích typu Charta 77 a pod., pak ti skutečně mohli mít strach. Výslechy na StB, noční razie a podobné akce rozhodně nebyly žádný medíček. Jenže to bylo maximálně pár stovek lidí.

K diskusi o strachu za komunismu ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE

Zbytek ( 15 milionů) si žil beze strachu a řekl bych, že mnoho dnešních antikomunistů (novinářů) chrlících dnes oheň a síru na komunisty v té době spokojeně kolaborovali s režimem. Panu faráři Bártovi bych rád řekl, že v oněch letech jsem neměl strach, nejsem duševně nemocný, a nelžu, ani netrpím ztrátou paměti, což mi předhazuje. Mám přítele, který je katolík, chodil do kostela, nechodil volit (nikdy) nechodil na schůze ani na prvního máje a nic se mu nestalo. Naopak se svými 3 dětmi jezdil pravidelně na podnikovou rekreaci a využíval dalších možností.

Rád bych seznámil čtenáře s historií mojí rodiny, aby dnešní mladí lidé věděli, jak se žilo za komunistů.

Moje matka byla dcerou malých rolníků a od patnácti let sloužila v Plzni . O těchto letech moc nepovídala -- nechtěla na to ani myslet. Co vím, mně řekli příbuzní. Dá se to shrnout do věty, že všichni ti "zaměstnavatelé byli pěkné svině". Matku od tohoto osudu zachránil až sňatek s mým otcem. Otec byl krejčovský dělník u živnostníka. Otec byl střihač a pracoval spolu s ještě jedním krejčím a několika děvčaty.

Podmínky zaměstnanců může dokumentovat tento případ. Otec nikdy nezapomněl, jak "milostpaní" v dílně svlékla špinavé spodní kalhotky a hodila je jedné dívce aby jí je zašila. A chudák holka je zašila a ani nepípla, aby neztratila práci. Celý život před válkou a potom po válce do roku asi 1948 byl vlastně pouze sezónním zaměstnancem. Pracoval na jaře a na podzim, když byla práce. V létě a po Vánocích byl na "neplacené dovolené".

Svobodným se stal, až když se s panem majitelem rozloučil a stal se dělníkem ve Škodovce. Teprve potom měl práci celý rok a výplatu každý měsíc. Myslím, že stejně jako on i další podobní se na komunisty proto nezlobili. Naopak jim nevadilo, když komunisti zavřeli nebo i popravili lidi, kteří chtěli návrat k předválečným pořádkům.

Svědčí o tom i 38% hlasů pro komunisty v prvních svobodných volbách po válce. Nechtěli být už nezaměstnaní ani nechtěli, aby je nějaký pan soukromník zase vykořisťoval. Jo, takový je život. Teprve socialismus jim dal důstojný život. Tehdy už by ta holka hodila ty kalhotky na hlavu i krajském tajemníkovi.

Já sám jsem od malička nadával na komunisty a netajil jsem se tím. Mezi kamarády jsem měl přezdívku "Američan". Když jsem byl v 56. roce vyšetřován StB jako "člen studentské protistátní skupiny", nic se mi nestalo - ani nikomu z mých kamarádů. StB poznala, že jsme mladí kluci, kteří mají sice rádi rock'n'roll, ale nejsou spiklenci, jak asi psal udavač. Ani já, ani kamarádi jsme nebyli vyhozeni ani z vysoké školy.

Moje žena byla učitelkou mateřské školy. Dobrou učitelkou. Její ředitelka ji stále lákala do KSČ. "Když nebudeš ve straně, nemůžeš být ředitelkou". Já sám jsem nemohl jít do strany - neměl jsem na to žaludek, jak jsem říkal. V roce 1968 jsem řekl ženě : "Hele, když to ředitelka říká, vstup do té strany - bude jen dobře, když tam bude víc novejch, poctivejch a pořádnejch lidí jako ty". Tak i moje žena byla v KSČ - aby se mohla stát ředitelkou. Bylo jí to málo platný, v 70. roce ji stejně vyhodili.

Od té doby měla v kádrových materiálech červený puntík. To by nebylo tak špatný, ale stejný puntík měla i naše dcera. Když se za pět let chtěla stát také učitelkou, řekli nám rovnou, že učitelkou v MŠ být nemůže. Nikdo jí však nebránil, aby se nestala inženýrkou.

Já jsem v té době zdědil malou parcelu. Chtěl jsem si tam někdy postavit chatu. Ale přišli komunisti a řekli mi: to je stavební parcela a musíte tam postavit rodinný dům. Nebudete-li stavět do tří let - parcelu vám vyvlastníme. Než abych ji dal komunistům do chřtánu, postavil jsem si tam rodinný domek. Dali mi i hypotéku. Musím z ní platit úroky (2,7%), o kterých jsem říkal, že jsou lichvářské. Kdyby tak dnes nějaký stavebník dostal hypotéku za takové úroky jako mám já, líbal by řediteli banky nejen ruku.

A jak to dopadlo? Během doby se lidem zvyklo na sociální standart. Na to, že mají všichni práci. Za těch čtyřicet let ti mladší už nezažili "zlaté časy" první republiky a koukali za hranice. Začalo jim vadit, že mají málo peněz ve srovnání se západní Evropou. Když se v roce 89 naskytla možnost, rozhodli se pro změnu. A nová politická garnitura jim zařídila návrat starých zlatých časů. Máme zase zpátky nezaměstnanost. Zase se bojíme o práci. Zase budeme zašívat posraný kalhotky milostivé paní. Díky pane Klausi!

Já, když se podívám zpátky, vidím nejen zápory, ale i klady. Podívejte se - máme rodinný dům, moje dcera je inženýrkou, i moje žena se stala ředitelkou, když se na školském úřadě vyměnili lidé. To vše díky komunistům. Nakonec i já jsem vystudoval za komunistů. A když poslouchám řeči o placení školného, tak se bojím, že kdybych byl dnes mladý, tak bych inženýrem nebyl. Pochybuji, že můj otec (krejčí, a později pomocný dělník ve Škodovce) a moje matka (služka a potom v domácnosti), by mohli platit školné, které nám politici připravují. V devadesátém pátém jsem četl článek, kde Jiří Mencl říká: "Všechno hezké už bylo". Platí to stejně jako slova jiného umělce: "Lepší už to nebude". A obávám se, že na to přichází čím dál tím víc lidí.

Jsem inženýr - projektant a dnes pro mne není problém sehnat práci s platem dvojnásobným k oficiálnímu průměru. Nelíbilo se mi to tenkrát a nesouhlasím s poměry u nás dnes. Nelíbí se mi 11% nezaměstnanost. Nelíbí se mi , že se lidé zase bojí o práci, že opět musí zašívat podělaný kalhotky milostivé paní. Nelíbí se mi, že 65% pracujících má mzdu menší než je průměrná - svědčí to o propastných rozdílech v odměňování. Nelíbí se mi, že 40% lidí má nižší plat než za komunistů (údaj z článku pana Komárka, ten článek se mi velmi líbil). Mohlo by mně to být jedno, ale není.

                 
Obsah vydání       7. 6. 2004
5. 6. 2004 "Jste Ruska, ale předstíráte, že jste z Británie"
7. 6. 2004 Richard Perle: Reagan, muž kterého jsem znal
5. 6. 2004 Ronald Reagan zemřel ve věku 93 let
5. 6. 2004 George Novotny v listopadu 2003 pro Britské listy: "Nehledá mě Policie ČR, Interpol ani FBI"
7. 6. 2004 AI ČR požaduje bezpečí pro ruskou občanku
5. 6. 2004 Papež zkritizoval Bushe
4. 6. 2004 Papež požaduje navrácení suverenity Iráku
5. 6. 2004 Hladomor v Súdánu: Zemře tam 300 000 lidí?
5. 6. 2004 Hospodaření OSBL za květen 2004
7. 6. 2004 Strach o strach František  Hájek
7. 6. 2004 O strachu za komunismu Jan  Čulík
7. 6. 2004 Také jsem neměl za komunismu strach Josef  Vít
7. 6. 2004 Kdo se bojí Michaela Moora Martin  Škabraha
7. 6. 2004 Právo jako nástroj v rukou neschopných Jan  Sýkora
7. 6. 2004 Třetí vlna mystifikace - nástup odložených Jiří  Bystřický
7. 6. 2004 Nový světový řád a jeho neřádné zdroje Marek  Hrubec, Martin  Brabec
7. 6. 2004 Dva novináři z BBC se stali terčem střelby v Saúdské Arábii
7. 6. 2004 Čína: Největší experiment v dějinách Oskar  Krejčí
7. 6. 2004 Izrael, Palestina, Irák: Zajímavé mrtvoly a banální mrtvoly Efraim  Israel
7. 6. 2004 Ščaranskij: odpoutání je iluze Pavel  Mareš
7. 6. 2004 Omyly a šlendrián zdravotního personálu ničí tisíce lidských životů v kanadských nemocnicích Miloš  Kaláb
7. 6. 2004 Jména dětí je nutno regulovat
7. 6. 2004 Je patentování softwaru skutečně zhoubné? Jan  Hošek
7. 6. 2004 Počítačové programy mají právo na copyrightovou ochranu Jiří  Šoler
7. 6. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 28. - 31. května 2004
7. 6. 2004 Poučení z vyjednávání Švýcarska s Evropskou unií Vladimír  Rott
7. 6. 2004 Spokojeni (sami se sebou) bohatí duchem Jan  Hruška
7. 6. 2004 Homosexualita není všeobecně přijatelná Petr  Švec
7. 6. 2004 O terorizování matek
7. 6. 2004 SRN: Pravopisná reforma se stane závaznou
7. 6. 2004 130 km/h -- limit i v Německu?
7. 6. 2004 Setkání čs. politických vězňů
3. 6. 2004 Bankovní panstvo radí, nabízí... Radek  Mokrý
4. 6. 2004 Cenzura byla zrušena, zapomeňte! Josef  Brož
4. 6. 2004 Strategická východiska pro českou ekonomiku Valtr  Komárek
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce