Kanada má blízko ke všem přírodním i jiným katastrofám a k lidskému utrpení kdekoliv na světě, protože se v každém trochu větším městě tohoto státu mnoha kultur vždycky najdou lidé, kteří mají úzký vztah k postiženému území. Ať se jednalo o Východní Timor, súdánský Darfour, nebo nyní o Haiti, Kanaďané jsou vždycky informováni přímo. Pan Jean Saint-Vil přišel do Kanady v r. 1983, je státním zaměstnancem a pravidelně promlouvá v kreolštině i ve francouzštině v rozhlasových pořadech určených obci asi deseti tisíc přistěhovalců z Haiti žijících v Ottawě a v Quebeku za řekou ve městě Gatineau a také ostatním kanadským občanům.

Popsal osudy tohoto ostrova, který je považován za nejchudší zemi na západní polokouli, jako jediný řetěz vykořisťování obyvatel a drancování přírody od r. 1492 za vlád nejrůznějších diktátorů, téměř vždycky dosazených jinými zeměmi. Vykácení lesů na Haiti ukázalo, jaké následky má potom v případě přírodních kalamit takové poničení životního prostředí. V kanadských podmínkách je nepředstavitelné, že je tento ostrov o velikosti čtyřnásobku místního okresu Renfrew obydlen osmi miliony lidí.

To, k čemu dnes dochází na Haiti, je víc než pouhá přírodní katastrofa. Proč měla sousední Jamajka plán pro evakuaci obyvatel kdežto Haiti nikoliv? Úřad pro ochranu obyvatel ve městě Conaíves - třetím největším městě v zemi - byl vypleněn gangstery letos na jaře. Řada vlád v Haiti byla dosazena cizinci, zejména Američany, zatímco obyvatelstvo trpí útlakem od místních vládců. Přes to prý obyvatelstvo nepropadlo beznaději. Pan Saint-Vil říká, že v minulosti přežilo otroctví.

Hurikány dávají velkou příležitost dobročinným organizacím pomáhat. Do Ottawy se z Conaíves právě vrátili dva ottawští občané, paní Charestová a pan Musoka, kteří doprovázeli nákladní letadlo Hercules kanadského vojenského letectva. Dopravilo tuny přikrývek a plastických fólií. Pohled z letadla na město Conaíves oběma Ottawanům ukázal rozlehlé jezero, kde se ještě nedávno tísnilo čtvrt milionu lidí. Bylo to město postavené v kotlině a dá se dnes použít jako příkladná obět zeměpisné polohy a naprosto katastrofální "urbanistiky". Oblast s vysokou hladinou spodní vody není odvodněna. Město je tedy dnes na dně jezera vzniklého z přívalů deště. Ze 250 tisíc obyvatel je jich 80% bez přístřeší.

Konvoj vozidel s humanitární pomocí jel po silnici, která byla v délce 3 km pod vodou. Kolem dokola byly desítky převrácených nákladních aut a zápach z rozkládajících se mrtvol byl nesnesitelný. Nejde elektřina, není čistá voda a nejsou potraviny. Lidem nezůstalo doslova nic. Humanitární pomoc pomáhá Mezinárodnímu červenému kříži koordinovat Kanadský červený kříž.

Konvoje jsou ale napadány ozbrojenými bandity, kteří také drancují a střílí každého, kdo se jim dostane do cesty. Pouliční gangy ohrožují pracovníky humanitární pomoci a tím tedy i postižené obyvatele, když nemohou být dopraveny potraviny včas v dostatečném množství. Vedoucím bezpečnosti stabilizační mise OSN je John Harrison z Královské kanadské státní policie (Royal Canadian Mounted Police) . Hledá bezpečné místo, kde by mohly být vydávány obyvatelům potraviny. Tam, kde se vydávaly včera, přišlo jen asi 40 lidí, protože dříve tam začaly do vzduchu střílet brazilské mírové síly, aby zastavily nepokoje, k nimž došlo poté, co vojáci zabránili drancování potravin.

Důstojník Harrison uvažoval o městském přístavu, ale ten byl v rukou ozbrojených banditů. To zkřížilo plány organizace World Food Program, která najala loď, aby dopravila potraviny do města. Podle pracovníka dobročinné organizace CARE Joutheho Josepha bylo minulého dne rozkradeno bandity asi 10 tun (ze zásilky 175 tun) potravin poslaných řadou jiných charitativních skupin. K dalšímu drancování došlo po zadržení vládního konvoje nákladních aut na okraji města. Nerozkradený zbytek potravin byl během týdne rozdělen mezi 98 tisíc lidí, ale dalších 150 tisíc lidí zůstalo bez pomoci.

Vláda Haiti dosazená nedávno Spojenými státy nebyla schopna odzbrojit gangy včetně Kanibalské armády (Cannibal Army), která zahájila "revoluci", jejímž výsledkem bylo vyhnání legitimního prezidenta Jeana-Bertranda Aristida. Na katastrofální situaci si stěžuje i Rony Coq, asi 30-letý člen gangu, který si říká Bottle Army, protože na své "nepřátele" útočí láhvemi. Tento gang operuje v Cassoletu, bludišti betonových slumů zatopených až do výšky 1.5 m bahnem, z něhož trčí nejrůznějkší předměty včetně pneumatik a také částí lidských těl, která nikdo nepohřešuje. Konečně nařídily úřady hromadné pohřby, aby se zabránilo nákaze.

Zprávy kanadských i amerických sdělovacích prostředků o ničivých účincích nedávné skupiny hurikánů byly zajímavé v tom ohledu, jak byly zprávy podávány. Postiženy byly v různém rozsahu všechny karibské země a také jižní státy USA, především Florida. Přes tu se někde dokonce přehnaly dva hurikány přes stejné místo. Rodinné domky byly na mnoha místech doslova srovnány se zemí. Strašné je to, že v Atlatickém oceánu vznikají další a další tropické bouře, které nabírají na síle, mění se na hurikány a většinou devastují karibské ostrovy, Floridu a přilehlé státy. Vznikají-li hurikány následkem teplé mořské vody, dají se očekávat další nejen ještě letos ale i v příštích letech.

V amerických televizních zprávách to vypadalo, jako by vůbec neexistovala Kuba, která byla také dvakrát postižena, ale podstatně méně než Haiti, Jamajka, Dominikánská republika a Grenada. V kanadských novinách a televizních zprávách byly ukázky z příprav na příchod hurikánů. Turistům bylo ve většině těchto států doporučeno, aby evakuovali ohrožené oblasti. Jen Kuba přistavila letadla a turisty odvezla organizovaně do bezpečí. Kromě všude běžného zabedňování oken byly káceny vysoké stromy, které by mohly pádem pod náporem větru způsobit škodu. Západní mentalitě se patrně nelíbilo, že Fidél Castro ukazoval osobně v televizi předpokládanou dráhu hurikánu (proč tuto úlohu nenechal na starosti meteorologům?) a ubezpečoval obyvatelstvo, že škody, které hurikány natropí, budou odstraňovat vzájemnou pomocí všichni Kubánci. Jenže kubánské vysílání bylo určeno Kubáncům a nikoliv Kanaďanům nebo Američanům. Podle kanadských novin se náhodně dotazovaní Kubánci cítili lépe, když věděli, že je vedení státu nenechá v případě živelní pohromy bez pomoci. Kupodivu se podobně vyjadřovali i občané Floridy, když mezi ně přijel jejich prezident Bush. Jen lidé toho nejchudšího státu, Haiti, se musí spoléhat na zahraniční pomoc a vlastními silami nedovedou pro ni ani zajistit bezpečnost. Asi budou potřebovat, aby jim byla dosazena další nová vláda.