Bývalý ministr financí Bushovy vlády, Paul O'Neill, poskytl informace k napsání knihy "Cena loajality". Podle této knihy mluvili Bushovi nejbližší spolupracovníci o okupaci Iráku hned po Bushově nástupu k moci. Kdyby nebylo teroristických útoků na USA, měl by prezident Bush rozhodně těžší úkol, jak přesvědčit americký národ a americký Kongres, že je třeba Irák okupovat. Další bývalý spolupracovník George Bushe zase napsal, že když se po 11. září 2001 George Bush rozhodoval, kam bude směřovat americká odplata, odmítal ze začátku útok na Afghánistán s tím, že v Iráku jsou "zajímavé cíle".

V tomto případě zvítězil názor většiny, ale už pět dní po 11. září řekl George Bush své poradkyni pro národní bezpečnost Condoleezze Riceové: "teď Irák neuděláme, ale je to otázka, ke které se musíme vrátit". Už 72 dní po útocích z 11. září si vzal stranou Donalda Rumsfelda a zeptal se ho: "Jaké máš plány na Irák? Jak daleko je válečný plán? Chci, aby ses do toho dal. Chci, abys to držel v tajnosti." (tyto citáty pocházejí z nahrávek amerického publicisty Boba Woodworthe, které si pořídil pro napsání knihy o válce v Iráku - "Plán útoku" - a které poskytl televizní stanici CBS news. George Bush mu pro potřeby této knihy dovolil ho přímo citovat .

Zdroj ZDE

Donald Rumsfeld pak pověřil generála Tommyho Frankse, který velel koaličním vojskům v Afghánistánu, aby vypracoval plán invaze do Iráku. Generál Franks dostal všechny potřebné peníze a začal v Kuwaitu budovat infrastrukturu potřebnou k invazi. Když v červenci 2002 potřeboval 700 miliónů dolarů, poskytl mu George Bush, bez vědomí kongresu, peníze, které Kongres odsouhlasil na vedení války v Afghánistánu. K výsledkům těchto příprav patřilo, že už v únoru 2002 byla z Afghánistánu stažena pátá skupina speciálních sil, která ovládala arabštinu, paštunštinu a darištinu a měla v Afghánistánu vypracovánu síť místních Zdrojů informací a spojenectví, která jí mohla umožnit dopadnout Bin Ládina a stejně tak i jediná dvě speciálně vybavená špionážní letadla R 135 U, kterým se už podařilo zaměřit rádiová vysílání a hovory z mobilních sítí vedení Al Kajdy.

Zdroj ZDE

Tím George Bush nepochybně značně omezil svou šanci najít Usámu Bin Ládina. Tommy Franks o tom senátoru Robertu Grahamovi (jehož volební období mezitím skončilo) řekl: "někdo - předpokládám, že prezident - rozhodl, že Irák je pro Spojené státy vyšší prioritou než dokončení války v Afghánistánu". Ve svém interview pro internetový server Salon, senátor Graham také řekl, že prezident Bush před válkou v Iráku zmanipuloval zpravodajské informace tak, aby přesvědčily veřejnost, že je na místě invazi podporovat. V květnu 2002 povolal George Bush do Bílého domu vedoucí představitele CIA a řekl jim, že chce mít pro veřejnost dokument, který by byl publikován pod hlavičkou CIA a který by předkládal důkazy, že je třeba jít do války s Irákem.

Později nechal Gerge Bush vypracovat pro válku v Iráku i tzv. "Odhad národních zpravodajských služeb", ale v říjnu 2002 publikoval v Bílé knize jen ty informace, které podporovaly názor, že Irák má zbraně hromadného ničení a zbytek utajil. Na veřejnost se tak nedostal např. názor zpravodajské služby ministerstva zahraničí, že irácký dovoz hliníkových trubic nemůže být jednoznačně spojován s pokračujícím programem vývoje jaderných hlavic nebo nesouhlas výzvědné služby amerického letectva s tvrzením, že bezpilotní letadla vyráběná Irákem mohou být použita jako nosiče chemických a biologických zbraní

Zdroj New York Times, 14. 7. 2004, Douglas Jehl:
"Bush and CIA Won't release Paper on Prewar Intelligence"

Redaktor serveru Salon v jedné z otázek pro senátora Grahama konstatoval, že nástupce senátora Grahama v senátním Výboru pro spionáž, senátor Pat Roberts prozkoumal kvalitu zpravodajských informací o zbraních hromadného ničení v Iráku a dospěl k závěru, že je hanebná. Podle svědectví Boba Woodwarda přišel před Vánocemi 2002 ředitel CIA George Tenet a jeho náměstek John Mc Laughlin do Bílého domu předložit Georgi Bushovi a Dicku Cheneymu své nejlepší důkazy o tom, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení. Předložili mu satelitní fotografie a po jejich shlédnutí George Bush řekl: "Snažili jste se, ale tohle nepřesvědčí Pepu Veřejnost. Nic lepšího nemáte?".

14. července letošního roku Bílý dům a CIA odmítli poskytnout senátnímu výboru pro špionáž jednostránkové shrnutí informací o iráckých zbraních hromadného ničení, které bylo Georgi Bushovi předloženo CIA v říjnu 2002. Před několika dny ale byly zveřejněny výsledky činnosti amerických zbrojních inspektorů v Iráku, vedených Charlesem A. Dueflerem, po invazi do Iráku. Jejich zpráva konstatuje, že v roce 1998, kdy z Iráku odešli zbraňoví inspektoři OSN byly irácké vývojové programy zbraní hromadného ničení na vyšší úrovni než v době před invazí do Iráku. Podle zprávy Hussajnův režim nemohl na vývoji těchto zbraní pracovat, protože, kvůli sankcím OSN, nemohl dovážet potřebný materiál (Washington Post, 6.10.04, Mike Allen, Dana Pries: "Report Discount Iraqui Arms Threat"). Tvrzení, že na Irák zaútočí kvůli nebezpečí, které znamenají jeho zbraně hromadného ničení pro Spojené státy tedy nevěřil ani sám George Bush a nezbývá než uvažovat jaké byly jeho skryté motivy.

Podle Boba Woodworthe byl Dick Cheney tak velkým zastáncem války v Iráku, že o něm Collin Powel říkal, že "má horečku". Dick Cheney vedl, až do své nominace na viceprezidenta texaskou firmu Halliburton, jejíž činnost je zaměřena hlavně na ropu. Tato firma se z 19. místa v r. 2002, v žebříčku firem, které dostávají zakázky od americké vlády, posunula v roce 2003 na místo první, když získala zakázky za 4,2 miliardy dolarů. Cheney ve svých daňových přiznáních přiznal v roce 2001 147 579 dolarů, v roce 2002 162 392 dolarů a v roce 2003 178 437 dolarů od firmy Halliburton, údajně za práce vykonané v roce 1999. Firma Halliburton dostala také původně, bez veřejné soutěže, zakázku na poválečnou rekonstrukci iráckého ropného průmyslu v hodnotě 7 miliard dolarů. Později byla zakázka rozdělena ve veřejné soutěži a na Halliburton zbylo 1,2 miliardy dolarů.

Zdroj Washington Post, 18. 9. 2004, Robert O'Harrow:
"Halliburton Is a Handy Target for Democrats"

S firmou Halliburton je ve spojeneckém vztahu i rodina Bushů. Mezi mnoha dokumenty, které vláda George Bushe utajila jsou i komunikace mezi viceprezidentem Dickem Cheneym a ministrem obrany týkající se kontraktů poskytnutých firmě Halliburton (kongresman Rep. Henry A. Waxman: "Secrecy in the Bush Administration".

Zdroj ZDE

Důvodem, který zřejmě získával širší podporu (např. v Kongresu) pro Bushovu invazi do Iráku byl nesporně i fakt, že Američané věří, že jejich ekonomika je závislá na ropě ze Středního východu. Růst cen ropy z poslední doby tuto domněnku podporuje.

George Bush se v souvislosti s válkou v Iráku odvolává i na "vyšší" důvod. Když se ho Bob Woodworth ptal, jestli se o válce v Iráku radil se svým otcem, odpověděl mu: "To není ten správný otec, ke kterému bych se měl obracet o radu. Existuje vyšší otec, na kterého se obracím". Když potom vydal rozkaz k zahájení války, vyšel ven za Bílý dům a chodil tam v kruzích. Bobu Woodworthovi o tom řekl: "Jak jsem chodil pořád dokola, modlil jsem se,... abych měl sílu vykonávat boží vůli... modlil jsem se abych byl co nejlepším poslem jeho vůle."

Stručně řečeno neměl Goerge Bush k útoku na Irák žádný důvod, který by mohl odpovídat koncepci bezpečného rozvoje světové demokracie a z hlediska bezpečnosti Spojených států měl k útoku na Irák asi tolik důvodů, že dlouholetý vedoucí expert Bílého domu na válku s terorismem, Richard Clarke dal 2 měsíce před vypuknutím války na protest výpověď a muž, který ho nahradil ve funkci dal po měsíci výpověď také. Oba byli přesvědčeni, že okupace Iráku zvýší riziko teroristických útoků v USA. Britský list Guardian na toto téma napsal: "Bushovu Bílému domu prochází centrální lež jeho prezidentského období - že opustil válku proti terorismu, aby mohl sledovat svou předem vyvolenou... iráckou agendu.".

Zdroj Guardian, 26. 3. 2004, "Runing Scared:
The Bush Administration Fears Voters Will believe Richard Clarke's Allegations"

Shrnuto do jedné věty, George Bush s největší pravděpodobností zavřel oči před blížícími se teroristickými útoky na USA, aby tak Americe, a firmě Halliburton, otevřel cestu k iráckým ropným polím.