Krajské volby, senátní volby a několik pseudoafér jsou a byly hlavním tématem vzrušených zápoleních o přízeň 30% voličů. I toto je určitě důležité. Na druhé straně , vezmeme-li do úvahy, že stále více o našem životě , zejména v ekonomické oblasti bude rozhodovat Evropská Unie, tak se jeví tyto záležitosti za významově nesrovnatelné. Nemůžeme se proto divit, že skoro 70% voličů zůstane doma v druhých nejdůležitějších volbách v zemi, zatímco v sousedním Německu účast například v nedávných saských zemských volbách přesáhla 50% hranici. Čím to asi je? Odpověď je nasnadě, čeští politici neumí české občany oslovit řešením dennodenních problémů. ODS to nepotřebuje a dnešní ČSSD to prostě neumí. Český volič není vůbec hloupý , jak se někdy tváří a velice rychle pozná, kdo to s ním myslí vážně. Možná , že seriozní debata i v otázkách integrace a roli české státnosti by mohla být tím, co by mohlo přitáhnout voliče.

Euro ekonomický základ Evropské ústavy

Zavedení eura, které aspiruje na roli světové měny, předpokládá harmonizaci ekonomické politiky členských zemí. Účinná ekonomická politika zase žádá efektivní zahraniční politiku. Ta zase vyžaduje viditelnou obrannou politiku. Toto povědomí vede současnou Evropu k předávání stále více národních pravomocí celoevropským institucím. Tento velmi složitý sjednocující politický proces vyvolává napětí ve vztazích Evropy s jejím nejbližším americkým spojencem, jak jsme toho dnes svědky v mezinárodní politice. Někteří významní američtí komentátoři dokonce varují, že Evropská Unie, ve které by dominovalo francouzskou-německé jádro, fungující na základě nové Ústavní smlouvy, by se mohla stát "Supervelmocí Evropa" a životním nebezpečím pro Spojené státy Americké.

Co chtějí evropští federalisté

Hlavní myšlenkovou základnou této představy Evropy je SRN a Francie. Zatímco však německý federalismus vychází z vlastní zkušenosti spolkové republiky u centralizované Francie jde spíše o snahu prosadit své zájmy ve světě prostřednictvím Evropy. Pro oba dva tak EU není pouze ekonomické ale zejména politické společenství, o jehož osudu by měla rozhodovat společná Evropská vláda a parlament. Současně by se měla výrazně omezit právo veta jednotlivých členských zemí ve velké řadě oblastí. Klíčovou otázkou pro federalisty je prosazení jednotné zahraniční a obranné politiky, jakož i postupné vojenské a politické srovnávání kroku s dosavadním hlavním evropským spojencem -- USA. Jak oni sami říkají: "Evropa musí jednat s USA na stejné úrovni očí."

Konfederace jako alternativa

Zastánci této koncepce, i když nejsou na celoevropské úrovni tak koordinování jako jejich oponenti, se domnívají, že Evropa musí být založena na základě národních států a pouze ony by měly rozhodovat v zahraničně-bezpečnostních i daňových otázkách Jejich politiky by se měly pouze koordinovat. Nejvýznamnější představitelem tohoto směru je Velká Británie, která trvá na své suverenitě a chápe EU spíše jako ekonomické společenství. Dalším velkým odpůrcem je tradičně Irsko i Dánsko. Itálie se do této skupiny zařadila pod vedením nového předsedy vlády Silvio Berlusconiho. Pro tyto státy je také důležité NATO a oponují jakékoliv samostatné evropské obranné politice bez USA

Boj o nové členské státy

Jaká bude podoba EU za několik měsíců budou rozhodovat i nové členské státy, o jejíchž podporu započal již dnes politický zápas. Jedním z největších ideových odpůrců evropských federalistů v nové Evropě je bezesporu česká ODS. Stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil tuto pozici shrnul po zvolení nového českého prezidenta těmito slovy: "Ve Václavu Klausovi se opět dostává ve střední a východní Evropě do vysoké ústavní funkce politik, který je schopen formulovat jinou vizi evropské integrace, než je dnes převládající sociálně-demokratický či křesťansko-demokratický federalistický mainstream.. Klaus jako prezident středně velké (či středně malé) evropské země by tak mohl sehrát důležitou roli katalyzátoru v krystalizaci těch názorů na budoucnost Evropské unie, které jsou anti-federalistické a to jak v zemích kandidátských, tak ve stávajících zemích členských."

Duchovní rozměr integrace

Síla a jedinečnost Evropy jako příkladu tkví i v takovém uspořádání, které by vytvářelo příznivé podmínky pro rozvoj národů, zachovávání jejich jedinečnosti s vysokou instituční efektivitou. Je nutné současně, aby byl dán prostor také i těm malým národům, které byly po staletí odstrkovány od společného stolu civilizačního úsilí. Právě jejich účast může být dobrým korektivem při zajišťování demokratických principů vývoje Evropy. Posláním malých států v evropské integraci je , aby se do ní aktivně zapojily s vědomím své nezastupitelné demokratické role a nutnosti zachování humanistických ideálů. Evropa by měla být budována pro svůj humanistický rozvoj a ne proti někomu. Čeští politici, dědici humanistického odkazu Masaryka, by měli v tomto procesu stát v první řadě.