Tak zaprvé - představa, že by dnes někdo u nás podnikal s 30% ziskovostí, naprosto nemá oporu v realitě. Většina firem bojuje o přežití se ziskovostí pár jednotek procent - a to nejenom kvůli daňové optimalizaci. Možná několik vyvolených takového zisku dosahuje. Drtivá většina českých společností je však ráda, pokud si vydělá na vlastní provoz, na nenažrané odvody státu, a na průběžnou reprodukci nominálního majetku. Představa, že by zrovna zdravotnická zařízení vybočila z tohoto průměru o stovky procent, není zakotvena v realitě, jako spíš v usoplené závisti pisatele.

Daleko závažnější je však patologická představa, že tvorbou zisku vznikne jakási nesplnitelná potřeba "léčit lépe za méně peněz". Opak je pravdou. Přivatizací nemocnic a zdravotnických zařízení totiž přibudou do systému desítky miliard, které se neproplýtvají, protože si na ně soukromý zájem investora dohlédne. Jen v socialistickém zdravotnictví se může stát, aby nemocnice blazeovaně prováděla ztrátové výkony, aniž by projevila snahu rázně se zdravotními pojišťovnami sjednat řádné úhrady skutečných nákladů. Jen v socialistickém zdravotnictví se může stát, aby předlužená nemocnice, která neplatí ani za vodu - postavila mramorovou vrátnici za dvacet milionů, nebo myčku aut pro auta úředníků. Jen v socialistickém zdravotnictví se může stát, aby doktor naordinoval pacientovi s ireversibilní prognózou jen několika dní života, superdrahá antibiotika za desetitisíce. Jen v socialistickém zdravotnictví se může stát, aby management nemocnice bezhlavě (a bez zodpovědnosti) odebíral techniku za desítky milionů, na kterou nemá peníze, ani využití. Jen v socialistickém zdravotnictví se může stát, aby nemocnice doslova prožrala více peněz za stravování pacientů, než za jejich léčbu. Jen v socialistickém zdravotnictví se může stát, aby nemocnice platila všem dodavatelům pozdě a všem kapsovala tučné penále - místo aby rázně dohodla splátkový kalendář, a jednou provždy se nekonečné spirály penalizace zbavila. Jen v socialistickém zdravotnictví se může stát, aby její zaměstnanci chodili domů obtěžkáni "desátkami" v podobě zdravotnického materiálu, léků a drobného zařízení, které si nakradli. Jen v socialistickém zdravotnictví se může stát, aby sanitka s koronárkou za pět milionů jezdila jako referenční vůz na poštu. Atd, atd, atd. (všechno se někde konkrétně stalo). TADY jsou ty miliardy, pane Víte - a až je zájem soukromého investora dohledá a dohlídá, ještě jich pak hodně zbude.

Ostatně - nejen všude na světě, ale i v naší republice jsou soukromé zdravotnické služby oblíbené, ceněné, a lepší než státní. Netuším, proč zrovna u nás by tomu mělo být jinak.

Nebo jste snad byl někdy špatně ošetřen . . . třeba u soukromého zubaře? Pokud je mi známo, státní zubaři už nejsou. Chyběly vám někdy v kvalitě zubního ošetření peníze, které zubař vydělává?

Pozn. ŠK: Pokud je známo mě, "státní" zubaři JEŠTĚ jsou. K jedné "státní" (rozuměj neprivátní) lékařce totiž se svým chrupem stále chodím. Činím tak proto, že se zabývá nikoliv svým nájmem, ale mým zubem. A činí tak výtečně.