Za Blaira se ovšem stal v Labouristické straně "normálním", "rozumným" přístupem neoliberalismus, nadšeně se začala prosazovat privatizace, myšlenka rovnosti byla vymýcena z labouristického slovníku. Přestože Blair je pokračovatelem dědictví Margaret Thatcherové, nikdo se nikdy v Labouristické straně nepokusil ho svrhnout. Proč? V roce 1994 se labouristé k Blairovi po 15 letech jako neefektivní opoziční strana obrátili o pomoc a dosud jsou mu vděční, že jejich straně dal dvě obrovská volební vítězství.

Avšak hlavním důvodem, proč neexistuje proti Blairovi opozice, je, že v Labouristické straně už přestala existovat jakákoliv ideologicky založená opozice. Levice v obecném slova smyslu se rozložila.

Příčiny rozkladu levice by nemohly být jasnější ani hlubší. Její samotná existence závisela na dělnickém, sociálnědemokratickém hnutí. A to v podstatě přestalo existovat. Odbory se scvrkly a byly vykázány na okraj politického života.

Rozklad sociálnědemokratického hnutí není pouze britský jev, ale je to jev celoevropský. Má dvě příčiny. Zaprvé došlo k úpadku průmyslové dělnické třídy. Přestala být vlivnou politickou silou. Druhým důvodem je rozklad komunismu. Samozřejmě, mainstreamové dělnické hnutí v Británii nikdy nepodporovalo komunismus, avšak sociálnědemokratická a komunistická tradice sdílely, různým způsobem, vizi lepší společnosti, založené na kolektivistických zásadách. Právě tato vize byla zlikvidována rozpadem komunismu.

Déle než celé století byla evropská politika definována bojem mezi kapitalismem a socialismem - najednou se socialismus rozložil a zůstal existovat jen kapitalismus. Důsledkem byl rychlý rozklad levice, a to po celé Evropě.

Evropa byla intelektuální a politickou kolébkou socialismu. Byla domovem moderního dělnického hnutí. A právě z Evropy byla tato myšlenka vyvážena do Spojených států, do Ruska, do Číny, do Latinské Ameriky a po celém světě. Celosvětový socialistický projekt byl důsledkem expanzivity a sebevědomí Evropy. Ale Evropa ztratila svůj význam.

V současnosti se Evropa stala kontinentem v úpadku. Na jedné straně ji činí irelevantní obrovská moc a vliv Spojených států, na druhé straně nezadržitelný růst vlivu východní Asie. USA i východní Asie mají naprosto odlišné hodnoty, kulturu, historii i instituce. Globální úpadek vlivu Evropy jen zrychlil a zvýšil krizi a zmatek levice.

Přitom je tato historie zcela paradoxní. Levice sice byla zcela marginalizována, avšak problémy, které vedly k jejímu vzniku, a které se snažila řešit, jsou v současnosti větší než kdykoliv od ukončení druhé světové války.

Nerovnost, na globální i národní úrovni, rychle roste, je důsledkem neoliberálního modelu globalizace, který dominuje světovému pořádku po dobu posledního čtvrt století. A důsledky této nerovnosti přispěly k vzniku nynější fáze globální politiky, totiž k pocitu ukřivděnosti arabských muslimů, k terorismu a k americkému unilateralismu.

A pak existuje druhý problém - imperialismus. Je ironické, že tento termín a pojem, tak hluboce spojovaný s levicí, se vrátil na scénu v tak intenzivní formě. Vítejte k budování impéria a ke kolonialismu - historie se vrátila!

Historie, jak ji znala levice, se už nebude opakovat. Avšak to, čím se zabývala, najde zřejmě vyjádření v nových formách, i když to bude ve světě, kde bude Evropa hrát daleko menší roli a etnicita daleko větší roli. Není pravda, že od roku 1989 se svět stal lepším. Ve světě v poslední době začalo převládat nové barbarství a člověk se obává následků. Optimismus poválečných desetiletí je pryč jako éra, která navždy skončila.

Kompletní článek v angličtině ZDE