Kořenem českého ateizmu a agnosticismu totiž není aktivita komunistické strany, ale katolické církve. Pokud by autor trval na svém názoru, musel by vysvětlit, proč v sousedním Polsku, které prošlo srovnatelnou epochou diktátorské vlády komunistické strany, je stále tak velký počet křesťanů.

Pan Sládek asi neví, že moc katolické církve se zde začala hroutit už ve 14. a 15. století, kdy zde husitství znamenalo podle historičky Markéty Machovcové první středověké heretické hnutí, které nebylo sektou, ale celospolečenským fenoménem a slovy filosofa Roberta Kalivody reformaci sto let před reformací. Neví, že toto hnutí katolictví dílem potlačilo, dílem pohltilo, že se později velmi intolerantně snažilo potlačovat reformaci a České bratry, což se mu po roce 1620 také podařilo. Asi nikdy neslyšel o alianci "trůnu a oltáře" jinými slovy o spolupráci katolické církve s rakousko-uherským mocnářstvím. Asi neví, že národní obrození bylo z velké části neseno silným antiklerikálním étosem. Asi nikdy nečetl Karla Havlíčka Borovského, třeba jeho epigram, v němž reagoval na verš z Bible "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu" svými slovy:

"Řeknu vám, až budu smít:
není Bůh a císař nemá být."

Vzhledem k tomu není divu, že za první republiky došlo pod heslem "Pryč od Říma" k takřka raketovému růstu počtu osob bez vyznání. V dvaapadesátimilionovém Rakousku-Uhersku jich bylo 34 000 (dlužno dodat, že i kvůli úřední šikaně ze strany aparátu katolického státu), ve čtrnáctimilionovém Československu v roce 1931 už jeden milion.

Pak přišla druhá světové válka. Bojovná česká katolická inteligence už před jejím vypuknutím stranila spojenci nacistického Německa a fašistické Itálie, španělskému klerofašistickému diktátoru Francovi, nehledě na to, že se velmi nepěkně smočila v (mimo jiné antisemitském) bahnu druhé republiky. Na Slovensku se ustavil svébytný klerofašistický režim. Tehdejší papež podle svého slovníkového hesla, "za 2. světové války udržoval jako papež přísnou neutralitu, i když se válce pokusil zabránit zprostředkováním jednání 1939 -- 40 a organizováním kontaktů Velké Británie a Německa 1943. V komunismu viděl větší nebezpečí než v nacismu." (Encyklopedie Diderot). Přečtěme si to ještě jednou: V době, kdy bylo prováděno "konečné řešení" (je pravda, že tajně -- ale kupříkladu vyvražděním Lidic a jinými svými válečnými zločiny se nacisté chlubili) nejvyšší představitel katolické církve organizoval kontakty Velké Británie a Německa. Dodejme, že jeho blízcí spolupracovníci pomáhali utéct nacistickým válečným zločinům. To nebyla zrovna situace, která by podporovala příchylnost lidu k církvi.

Nehledě na to, že tragický prožitek druhé světové války musel být otřesem pro každého věřícího člověka. Dobrým svědectvím o tom může být báseň velkého českého židovského básníka a rozhodně ne žádného protikřesťanského horlitele Jiřího Ortena:

"Marně lomcují opratě,
bič bije vzduch,
neuhodí tě, nemá tě,
marně lomcují opratě,
odkud odešel Bůh.

Kam šel? On jenom ví to, kam,
šel za cosi se bít,
dát vítr mlýnským lopatám
a šel a šel, on sám ví kam,
šel do své lásky vbit.

Je jinde, jak to neříci,
jednou se vrátí snad.
Hle, pomatení biřici
jdou bohaprázdnou ulicí
životy zhasínat."

Jak si vysvětlit mlčení Boha vůči takovým krutostem, k jakým docházelo, jak si vysvětlit, že jeho "neomylný" pozemský náměstek pokládal za větší hrozbu komunismus než nacismus?

Že po válce došlo k režimním represím proti církvi je pravda, stejně jako to, že byly namnoze velmi tvrdé a kruté. Že nebyly ani zdaleka tak tvrdé a kruté, jako represe proti nevěřícím v tehdejších režimech, které katolická církev podporovala (jako ve Francově Španělsku) je ovšem pravda rovněž. Pokud jde o pozici církve v české společnosti, znamenaly represe padesátých let uříznutí uhnívající větve. Kdyby se v české společnosti nedržela katolická církev převážně svou zděděnou mocí, ale vírou a přesvědčením svých oveček, nikdy by o svůj vliv nepřišla, dosti pravděpodobně by si KSČ ani nedovolila sáhnout k tak tvrdým represím.

Dnes je v ČR katolická církev lukrativním podnikem, který neprůhledně hospodaří s miliardami a tahá ze státu další. Krom toho je vlivnou politickou lobby, která mimo jiné ztrpčuje život homosexuálům a dalším menšinám. A do třetice je rovněž silnou kulturně-propagandistickou institucí, která ovlivňuje veřejnou diskusi i povědomí o našich dějinách. A tak i odpůrci církve přijímají absurdní demagogii, že nás jejího vlivu zbavily až represe KSČ.

Jsem svobodomyslný a proto je mi proti mysli pronásledování křesťanů. Jen si myslím, že by v žádném případě neměli být státem zvýhodňováni. "Proč by měl stát platit duchovenstvo? Platí snad funkcionáře v zájmových spolcích ateistů?" ptal jsem se ve svém otevřeném dopise KDU-ČSL "Nebe a peklo se potřebují -- stejně jako křesťanská demokracie a mafie". Je příznačné, že mi na něj nikdo neodepsal. A dodejme -- proč by měli mít věřící své zvláštní televizní a rozhlasové pořady ve veřejnoprávních médiích? Běží snad v TV rovněž "Paprsky ateizmu"? A ještě něco -- sleduje-li stát extremisty a vytváří-li jejich seznamy, mělo by se to týkat právě i křesťanských organizací. Jejich dějiny, věrouka i politické postoje mnohých jejich členů jsou oproti pluralistickému a demokratickému pohledu na svět zcela jistě extrémem.

Aby bylo jasno -- žádný z těchto návrhů neznamená nějaké potlačování křesťanství. Jedná se pouze o jeho zrovnoprávnění -- a o ukončení vleklé diskriminace ateistické většiny.