1. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Stefan Halper and Jonathan Clarke: America Alone - The Neo-Conservatives and The Global Order
1. 3. 2005

RECENZE

Amerika sama: neokonzervativci a globální řád

Stefan Halper and Jonathan Clarke: America Alone - The Neo-Conservatives and The Global Order , Cambridge University Press, 2004, ISBN: 0521838347, 384 str.

Po loňských volbách ve Spojených státech bylo jasné, že poraženi v těchto volbách nebyli jen demokraté, ale snad ještě víc v nich prohráli "tradiční" nebo středoví republikáni. Tedy ti republikáni, kteří měli ve vládnoucí straně (a tedy v celém státě) vliv, když byli prezidenty Richard Nixon, Gerald Ford, a ještě i (ale již ne tak výrazně) Ronald Reagan a George Bush starší. Volby potvrdily, že republikáni tohoto typu jsou nyní v republikánské straně jen slabým třetím proudem, a že ve straně vládnou fundamentalisté a neokonzervativci.

V roce 2000 George W. Bush ještě alespoň občas budil dojem, že zastává tradiční republikánské hodnoty, když tu a tam pronášel projevy na tradiční témata, např. že vláda je jen "nutné zlo" a že její moc má být co nejmenší, že má omezovat své zásahy do ekonomie, společnosti a mezinárodních záležitostí, byť by je činila s dobrou vůlí, neboť zásahy vlády mají vždy problematické důsledky. Vláda se tedy má chovat jen jako administrátor, dodával, a nikoli jako sociální inženýr (mluvil např. o tom, že vláda i prezident musí být "humble" -- tj. pokorný). V té souvislosti také zdůrazňoval velmi tradiční republikánský požadavek, jehož základy v počátcích položili maloměstští bankéři, tj. požadavek "fiskální odpovědnosti" -- vláda vždy musí udržovat rovnovážný rozpočet. V roce 2004 však Bush takové názory veřejně zastával již zřídka. A také republikáni v Kongresu se již nechovají jako tradiční republikáni (kromě několika výjimek, k nimž patří např. senátor Arlen Spector z Pensylvánie).

V době, kdy vláda republikánů vytváří největší vládní schodek v historii USA, kdy americká vláda víc a víc zasahuje ve světě, a to agresivním způsobem, kdy rozvíjí sociální inženýrství, a kdy Američanům ve stále větší míře diktuje, co si mají myslet a co si naopak myslet nemají, je zajímavé číst, co o současné situaci píší dva tradiční republikáni. První autor, Stefan Halper, byl vládním úředníkem za Nixona, Forda, i Reagana, a druhý autor, Jonathan Clarke, je badatelem na Cato Institute, což je "thinktank" ve Washingtonu. Čtenář nemusí přečíst mnoho stran, aby zjistil, že ani pan Halper ani pan Clarke není se situací spokojenější něž demokraté. Tento text se v tomto ohledu příliš neliší od podobných textů demokratů nebo dokonce levicových radikálů, ale to je jen znak toho, jak radikální pravicová politika v Americe v současné době je. Autoři ze situace viní především neokonzervativce, a nikoli fundamentalisty. Neokonzervativci podle nich přivedli Ameriku do krize, "když národní zájmy nahradili ideologií, díky níž jsou USA mezinárodně izolovány a doma polarizovány". V době, kdy podporovali Reagana v boji proti "říši zla" (tj. Sovětskému svazu), si nepředstavovali, že 20 let poté "Amerika nastoupí nebezpečnou cestu zastrašování a projekce moci, kdy považuje přátele a spojence za satelitní státy", a že vláda, která pomáhala k pádu berlínské zdi, bude budovat takové zdi doma.

Autoři charakterizují současný neokonzervatismus jako ideologii, která:

1) se vyznačuje téměř náboženskou vírou, že lidský stav je definován výběrem mezi dobrem a zlem a že politický charakter člověka je hodnocen tím, jak ochotný je konfrontovat dobro se zlem;

2) tvrdí, že základní zásada, která určuje vztah mezi státy, je vojenská moc, a připravenost silnějšího státu tuto moc použít;

3) považuje oblast Středního východu a globální islám za hlavní oblast amerického mezinárodního zájmu.

Aby uskutečnili tuto politiku, neokonzervativci

1) analyzují mezinárodní politiku z hlediska, které je černobílé a má absolutní mravní kategorie;

2) soustředí se na unipolární moc USA a jsou přesvědčeni, že použití vojenské síly je první, nikoli poslední volba. Odmítají "lekci Vietnamu", protože podle nich podrývá americkou vůli, a chápou se "lekce Mnichova", která dokazuje cenu preventivního vojenského útoku.

3) zavrhují konvenční, diplomatické instituce jako Department of State (ministerstvo zahraničí) a pragmatický rozbor, který zohledňuje svéráznost kultur. Staví se nepřátelsky k nearmádním multilaterálním ústavům a jsou instinktivně nepřátelští k mezinárodním smlouvám. Jejich heslem je "globální jednostrannost". Mezinárodní kritika jen potvrzuje jejich ctnost a pravdivost.

Neokonzervatismus byl založen, více méně, ve 30. letech minulého století v části menzy City College of New York, kde se shromáždili socialisté, kteří byli proti stalinismu (v jiné části menzy se shromáždili stalinisté). Budoucí neokonzervativci jako Irving Kristol, Daniel Bell, a Daniel Patrick Moynihan tady studovali a debatovali o marxismu, leninismu, a zejména trockismu. Podle autorů by však bylo chybou myslet si, že Marx nebo Trocky proto měli na neokonzervativce důležitý vliv. Spíše jim ty dlouhé diskuse o podrobnostech marxismu daly teoretickou schopnost, které byly výhodou proti jiným americkým pravicovým myslitelům, když začali psát pro časopisy jako Commentary po jejich konverzi v 50. i 60. letech a když začali pracovat v pravicových "thinktank" v 70. letech. Vycházeli z marxismu jen v tom, že z Trockého převzali ideu permanentní revoluce (či snad přesněji "permanentní kontrarevoluce") a že nevěří v trvalost demokracie a západních hodnot (což ovšem neznamená, že by věřili v trvalost socialismu nebo čehokoli jiného). Proto kladou důraz na armádní moc jako na hlavní způsob, jak chránit a rozšiřovat západní hodnoty. Za studené války to znamenalo tvrdý nebo agresivní postoj proti Sovětskému svazu, i proti všem myšlenkám, hnutím a skupinám, které "oslabovaly" západní odhodlanost proti komunismu. A někdy neokonzervativci díky svým intelektuálním schopnostem napsali zajímavé a původní kritické studie tehdy blahobytného státu.

Po pádu Sovětského svazu pak měla starší generace neokonzervativců pocit, že svůj hlavní úkol úspěšně završila, a z části splynula s tradičním proudem konzervatismu. Mladší generace neokonzervativců si ale našla nové nepřátele (zejména muslimy, kteří žijí nad rozsáhlými naftovými rezervoáry), a zástupci této mladší generace, jako např. studenti Leo Strausse, v současné době stojí v čele neokonzervatismu, a slouží ve vládě nebo pracují jako komentátoři v novinách a v televizi.

A co se stalo s tradičními republikány? Jak je možné říci, že jsou slabší než demokraté, když demokraté jsou na tom tak mizerně? Protože demokraté ještě alespoň vládnou v důležitých státech, jako je New York nebo Kalifornie, kde si Bush v obojích volbách vedl špatně. Je možná ironií, že tradiční republikáni mají vliv jen ve státech (jako New York nebo Kalifornie), ve kterých vládnou demokraté, a kde neokonzervativní a fundamentalistická politika není populární. A kam zmizeli ve státech, kde vládne republikánská strana? Možná do důchodu, hrát svůj nejoblíbenější sport, golf, v Palm Springs s bývalým prezidentem Fordem a duchem Franka Sinatry? Někteří asi ano. A jiní vedou své polemiky z univerzit (např. Halper je profesorem v Cambridge) nebo ze "thinktanků", jako je Cato Institute (Clark). Většina však věrně slouží pod neokonzervativci a fudamentalisty. A co se stalo s jejich filosofií, že vláda má být jenom tichý manažer a nesmí nikdy podstupovat nějakou křížovou výpravu? Snad jim neokonzervativci nabídli něco, co nemohli odmítnout, nebo něco, co bylo popsáno v Britských listech v souvislosti s filmem Adama Curtise (Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový "svět globálního terorismu", 21.10.2004): "Politikové jsou stále častěji dnes už považováni jen za manažery veřejného života. Avšak oni nyní objevili novou roli, která jim navrací jejich moc a autoritu. Namísto toho, aby pro nás plnili sny, nám politikové slibují, že nás ochrání - před nočními můrami (tj. radikální islám a terrorismus)." I tradiční, "libertarianští" republikáni jsou přece politikové, a který politik by mohl odolat té velké politické moci, již jim neokonzervativci nabídli?

                 
Obsah vydání       1. 3. 2005
1. 3. 2005 Stanou se Literárky věstníkem doktrinářského křídla Zelených kolem Jakuba Patočky?
1. 3. 2005 Bordel a jeho doména Štěpán  Kotrba
1. 3. 2005 Co je kuplířství
1. 3. 2005 Příčinou vládní krize není spiknutí médií Milan  Černý
28. 2. 2005 Modernita je iluze, že žijeme v současnosti Martin  Škabraha
1. 3. 2005 Učíme se žít na jatkách demokracie Štěpán  Kotrba
1. 3. 2005 Michael  Marčák
1. 3. 2005 Více než 100 osob usmrceno atentátem v Iráku
1. 3. 2005 Jak se bouří Fromm Bohumil  Kartous
1. 3. 2005 O životním partnerství a ženské revoltě Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
1. 3. 2005 Sdružení poškozených justicí ČR informuje
1. 3. 2005 Michael  Marčák
1. 3. 2005 Zemřel zakladatel Amnesty International Peter Benenson (1921-2005)
1. 3. 2005 O školství, prosím, bez demagogie Rudolf  Převrátil
1. 3. 2005 O voze, o koze a o školném Radim  Valenčík
1. 3. 2005 Jednoho večera mezi Obecním domem a Václavákem Miloš  Dokulil
1. 3. 2005 Amerika sama: neokonzervativci a globální řád Greg  Evans
1. 3. 2005 Piáno těžké, schody srázné Petr  Pospíchal
28. 2. 2005 Vojta Kotek a Karol Wojtyla Boris  Cvek
1. 3. 2005 Zákon o difamaci "není špatný" Jaroslav  Štemberk
1. 3. 2005 Klaus byl použit i jako propagace soutěže
1. 3. 2005 Klaus korunuje "královnu"?
1. 3. 2005 Kýčovitá vypočítavost
1. 3. 2005 Hleďme, hleďme... Jan  Sláma
1. 3. 2005 Máme krásné dívky, a proto máme soutěže ženské krásy Petr  Jánský
1. 3. 2005 "Zakázat Brezinu!", volá cenzorsky Karel Vaníček Ivan  Brezina
28. 2. 2005 Válka světů Jiří  Nezval
1. 3. 2005 Ať žijou totemy, aneb názor pomýleného ateisty Jan  Strachota
1. 3. 2005 Světová obchodní organizace: 10 let existence a úvahy jak dál Oldřich  Průša
1. 3. 2005 Kristus nebyl masovým vrahem Boris  Cvek
28. 2. 2005 Špatný zákon omezuje svobodu projevu
28. 2. 2005 Bůhví v Lucerna Music Baru Claudia  Just
28. 2. 2005 Bůhví in Lucerna Music Bar Claudia  Just
28. 2. 2005 Kauzy a příčiny: metafory politického chápání Dominik  Lukeš
28. 2. 2005 Přestaňme snít o New Labour, pokud sociální spravedlnost má být naším cílem Jan  Drahokoupil
28. 2. 2005 Není oheň, jako oheň, aneb co potěší slušného občana Bushka  Bryndová
28. 2. 2005 ČSSD: Partaj a kolektivní (ne)rozum Ivan  David
26. 2. 2005 Svoboda slavila Vítězný únor Bohumil  Kartous
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Americké volby 2006 RSS 2.0      Historie >
1. 3. 2005 Amerika sama: neokonzervativci a globální řád Greg  Evans
12. 2. 2005 Američtí Demokraté zvolili svým novým šéfem Howarda Deana   
23. 12. 2004 Jak republikánští dárci vydělávají na pornografii   
16. 12. 2004 Levičáci ohrožují národní bezpečnost amerického státu