Mažňák, samotným Foglarem vylíčený spíše jako záporný hrdina (nejedno oko diváka zvlhlo, když tak ošklivě mučil chudáka Červenáčka), byl trochu divoce vypadající přerostlý chlapec, který nešel pro ostré slovo a ránu nikdy daleko. On i podstatně kladněji vylíčený Losna dokázali svoji určitou výjimečností strhnout a snad až "oblbnout" desítky kluků (Vontů), kteří se díky své důvěřivosti, naivitě a určité "stádnosti" stali mezi sebou nepřáteli. Ne, že by snad byli hloupí a měli sami tak dalece odlišné názory, ale jelikož jejich vůdci k sobě z určitých důvodů (známých snad jen jim dvěma) sympatie nechovali, ani oněch několik desítek kluků nemohlo být přeci přáteli nebo alespoň ne úplnými nepřáteli.

Příběh poutavý, ale smyšlený. V reálném života bývá málokterý "šéf party", tak jednoznačně kladný či záporný.Na druhou stranu, asi každý kluk patřil právě do nějaké té party, která bojovala proti té "druhé", v tomto období lidského života to není nic neobvyklého a člověku by se chtělo jen pousmát a říci, že z toho ti (my) kluci jistě vyrostou a v dospělosti jim nebude stát za to si adorovat svého kolegu , který je dobrý řečník, manipulátor, moralizátor a ještě k tomu nosí tak dobře padnoucí obleky nebo naopak nosí tak směšně nepadnoucí obleky (a touto roztomilostí je třeba někomu sympatický).

Chtělo by se věřit, že tito kluci nebudou mít za potřebí, až vyrostou, si vytvořit svou modlu, o které se musí mluvit pouze s uctivým šepotem, ke které se musí ostatní přibližovat jen s pokorně sklopenou hlavou, v ruce povinně svíraje růženec a přinesené dary. Snad svoji bezbřehé fantazii nedovolí nechat vzniknout modle, která v jejich očích nemá chyb, ví všechno, co vědět lze , se kterou se nepolemizuje, protože její majestát či spíše svatozář je samotným důkazem všehomíra. Modla, po které papouškujeme naprosto vše co vypustí ze svých zlatoúst, protože její slovo je jednoduše zákon (nebo spíše víc než zákon).

Modla, kterou není možná podrobit kritice, protože tím se stáváte členy té druhé party a tím pádem nepřáteli na život a na smrt. Protože, když kritizujete šéfa mé party, musíte přeci být logicky členem nějaké té party další, to dá přeci rozum, ne?Nějaké další party, která chce tu mou zničit a zadupat do země. Chtělo by se říci, že pro dospělého člověka by mohlo i být do jisté míry ponižující, stále patřit jen do toho stáda slepě oddaného skotu, sám nevznést jedinou nosnou myšlenku a pouze se schovávat za toho "nejvyššího" ( v tomto případě -- vola). Jaká čest léhat při poledním slunci ve stejném stínu vzrostlé, košaté lípy, jako můj vzor. Tím, že ležím ve stejném stínu, s ním sdílím jistě nejen jeho prostor ale i onu svatozář a možná ještě něco víc?

Ale dost bylo náznaků, jinotajů a ironie. Je třeba si přiznat, že mnoho z těch kluků-Vontů se bohužel ani po mnoha letech příliš nezměnilo a stále zůstalo těmi naivními chlapci, kteří celý život hledají své "šéfy party", kterým by zasvětili svůj osud a za odměnu pak mohli ležet ve stejném stínu košaté lípy... Jen toho Mažňáka a Losnu vystřídala jiná jména. Dvě taková jména (vnímavý čtenář jistě také tuší) mě rázem napadají, ale než odhalím karty a vyjádřím sympatie k jednomu z šéfů těchto dvou nesmiřitelných part, pro jistotu (abych předešel mrzutostem a nepatřil nakonec ještě k té méně početnější partě) se zeptám: "Volíš Losnu nebo Mažňáka?