Prvním důchodcem, kterému zde byla koncem ledna tohoto roku věnována pozornost, byl bývalý prezident Čínské republiky, ale taky autor knihy komentářů k mravnímu kodexu japonského smuraje, Teng-chuej Li. Pan Li si ovšem na nedostatek pozornosti nemohl stěžovat ani v době předchozí, kdy na základě uděleného turistického víza navštívil Japonsko -- vízum bylo uděleno přes protesty pekingské vlády, ve věci se vyslovil dokonce japonský ministerský předseda Koizumi a celá situace, ač cesta byla soukromá, se stala námětem četných komentářů a karikatur tchaj-wanského tisku, a proměnila se tak v událost mediální. Je snad zbytečné dodávat, že ne pro český tisk, tradičně hluchý a slepý ke všemu, co se děje v této oblasti.

Pan Li poskytl Taipei Times rozhovor, publikovaný 25. 1. 2005, v kterém mluvil o mnoha různých věcech -- o své cestě do Japonska, o onom mravním kodexu samuraje, ale taky o vládě v Pekingu. A nemluvil o ní vůbec hezky, naopak, mluvil o ní jako o podvodnících -- 'China's trickery`. Patrně neví, že to jsou staronoví přátelé České republiky.

Druhým důchodcem, kterému byl poskytnut prostor, byl George Soros. 27.1. 2005 Taipei Times otiskly jeho článek s dlouhým titulkem 'Bush got the words right, but now he should heed his lessons` - 'Bush dostal ta správná slova, a teď by si z nich měl vzít ponaučení.` V něm se pan Soros hlásí ke druhé inaugurační řeči současného amerického prezidenta a uvádí, že cílům, které pan Bush v řeči vytyčil, on sám věnoval nejméně posledních patnáct let a několik bilionů dolarů, ze svých, ovšem. Přesto, jak pan Soros upozornil, slova nemusí být totéž, co činy. Naopak, mohou vyústit v orwellovskou dvouřeč -- 'doublespeak': Pan Bush tak užil války vyhlášené terorismu k invazi do Iráku. Když nebylo možné najít spojení Iráku s al Qaedou, a když se ani nenašly žádné zbraně hromadného ničení, Bush prohlásil, že invaze do Iráku byla provedena proto, aby tam byla zavedena demokracie. Není se tedy čemu divit, když dnes, mluví-li pan Bush o tom, že svoboda zvítězí, mnozí tomu rozumí tak, že Spojené státy zvítězí. To snižuje morální autoritu Spojených států.

Pan Soros vidí chybu v ignorování koncepce otevřené společnosti, kterou zastává on a na základě které - prostřednictvím svých nadací - prosazuje demokracii on. Jak dále uvádí, Spojené státy, ač samy nejúspěšnější otevřevnou společností na světě, zřejmě nerozumějí základnímu principu otevřené společnosti; ve skutečnosti jej svým současným vůdcovským stylem popírají. Koncept otevřené společnosti je totiž podle pana Sorose založen na poznání, že nikdo není vlastníkem absolutní pravdy:'V krátkosti, můžeme se mýlit.' - 'In short, we maybe wrong.' Bylo by zajímavé vědět, zda se článek dostal také na stůl Oválné pracovny.

A do třetice: Krátce před koncem starého čínského roku, 30. 1. 2005 vyšel v Taipei Times článek Václava Havla Appeasement revisited - 'Ústupky znovunavštívení`. Článek byl zveřejněn též v ČR, a to jen o den později, 31. 1. 2005 na serveru hn.ihned.cz pod názvem Zvát, či nezvat disidenty?? (Na jakém jiném serveru by měl taky vyjít článek Václava Havla než na tom, na kterém i obyčejný pokyn k pokročilému vyhledávání je uveden nápovědou vaclav OR havel NOT klaus! Česká verze článku byla pochopitelně publikována bez diakritiky, tu samozřejmě doplňuji.

A protože se s tímto článkem může český čtenář snadno seznámit sám a protože jsem měl poměrně vzácnou možnost srovnání původně českého textu (českou verzi samozřejmě pokládám za originál), publikovaného na českém serveru, s jeho překladem do angličtiny, publikovaném v zahraničním periodiku, dal jsem si tu práci a obě verze jsem si porovnal (srovnání si čtenáři mohou udělat i sami, Havlův článek, stejně jako předchozí dva texty, o nichž jsem referoval, by jim měl být dostupný na adrese www.taipeitimes.com):

Ze srovnání mi vyšlo, že článek byl přeložen poměrně přesně. V anglické verzi je vynecháno, proti komu míří raketové systémy Čínské lidové republiky; to ovšem obyvatelům Tchaj-wanu není třeba vysvětlovat. Naopak, v české verzi chybí upřesnění, že Sergej Kovaljov je ruský aktivista lidských práv, jak je uvedeno v angličtině - 'Russian human rights activist`. Zřejmě se předpokládá, že český čtenář tohle ví. Na dvou místech je překlad nepřesný: Havlovo 'Není tomu tak` je překladem změněno ve významově silnější 'Pravý opak je pravda` - 'Just the opposite is true`. Slovo 'výbava` v poslední větě článku je z neznámého důvodu přeložena jako 'základy` - 'foundations`. To jsou jen drobné nepřesnosti. Za závažnější pokládám, že nebylo přeloženo slovo 'kádrovák`, respektive bylo, ale jako 'někdo` - 'someone`. Z 'kádrujících dipomatů` tak vznikli pouzí 'diplomaté` - 'the diplomats`, z následného kádrování pouhý screening - 'screening activities`. Nemá snad angličtina příslušný výraz? Tchaj-wanskému čtenáři, většinou dobře obeznámenému s komunistickou realitou, by se mnoho vysvětlovat nemuselo. Slaběji je přeloženo Havlovo 'plivnout` -- jako 'dishonor`, kterému bych já rozuměl spíše ve významu pouhého znevážení, ne ve významu plivnutí. Vypadla slova původně odkazující k Bohu: tak z 'bohulibé pomoci` zůstala pouze 'pomoc` -- 'assistance`; z krásného českého 'bůhví proč` vzniklo 'z neznámého důvodu`- 'for some unknown reason`.

Protože vylučuji snahu (novin či překladatele) o záměrné zkreslení -- jak jsem uvedl, v jednom případě je zvolena varianta významově silnější, v ostatních varianta významově slabší --, a pominu-li možnost překladatelova pochybení, nezbývá mi než se přiklonit k názoru, že věc má co dělat s jazykem, do kterého byl text přeložen, kterým je v daném případě angličtina. Arnošt Lustig v nedávno publikovaném rozhovoru uváděl, že jeho překladatel při překladu do angličtiny vypouští z jeho děl lyrické pasáže. Prý by to v angličtině znělo jako nesmysl. Je angličtina racionalizujícím, a také nivelizujícím jazykem?

Vypuštění emocionálně či metafyzicky zabarvených slov - kádrovák, bohulibý, bůhví -- a nahrazení slova 'plivnout` pouhým 'znevážením` by takovou hypotézu podporovalo. Já sám jsem v tomto směru zkoušel publikační výdrž Britských listů, pokud jde o slova původně odkazující k Bohu: Ve svém minulém příspěvku jsem záměrně použil slovo 'bohulibý`; ke cti redakce Britských listů mohu konstatovat, že -- stejně jako v případě české verze Havlova článku na výše jmenovaném serveru -- slovo 'bohulibý` z publikovaného textu nezmizelo, zůstalo...

Je zájem Taipei Times o důchodce dán jen tradičním viděním, které upřednostňuje stáří před mládím, jak je to v této části světa běžné, takže lidé, kteří nechtějí přiznat svůj věk, se obvykle dělají staršími, ne mladšími, jak je to naopak běžné v Americe a v Evropě?