Média se zmocňují čím dál širšího výseku oblastí a činností společnosti a člověka a zabírají stále více časoprostoru člověka. Šíření nových informačních a komunikačních technologií a jejich proměna je tak dynamická, že má charakter exploze.

Důsledkem těchto změn je radikální proměna životního pole člověka. Přirozený svět je v životním poli člověka pomocí médií vytěsňován a nahrazován mediální a virtuální realitou. Mladá generace začíná do značné míry žít virtuálně v kyberprostoru.

Již v minulosti patřila televize mezi socializační instituce. V současnosti, a tím více do budoucna, však socializace a sociální zrání mladé generace bude do značné míry probíhat virtuálně, to znamená jednak prostřednictvím virtuální reality, jednak ve vztahu k virtuální realitě. Jedinec euro-americké kultury v dětství na obrazovce shlédne kolem 15 tisíc vražd, další fenomény televizní agresivity nelze ani počítat. Na počítači a na internetu v počítačových hrách již dítě pouze pasivně nepřihlíží vraždění, ale jako aktivní subjekt zabíjí. Opakovaně z médií slyšíme, že televizní násilí nemá na děti vliv, protože děti dokáží rozlišit mezi skutečností a fiktivní mediální realitou. I schopnost tohoto rozlišení není mezi dětskou populací rozložena plošně a standardně, avšak televizní násilí působí i v případě rozlišení skutečnosti a televizní fikce.

Řada výzkumů prokázala vliv televizního vysílání na agresivitu dětí a mládeže. Ve výzkumu, sledujícím sociální deviaci a normalitu, jehož jsem byl řešitelem, byla zjišťována korelace mezi deviací kvantifikovanou indexem sociální deviace a dalšími znaky, včetně znaků spojených s médii. Velmi silná statistická závislost se prokázala ve spojení s konkrétními pořady na Nově. Šlo o americké akční filmy a erotické - pornografické pořady.

I v případě rozeznání fiktivnosti mediální a virtuální reality nelze vyloučit vliv na osobnost. Na trenažérech a simulátorech se simulují situace, které však vyvolávají u probandů skutečné psychické změny a emoce. To, co platí při simulaci u dospělých, platí tím spíše u dětí. Do budoucna lze očekávat, postupnou proměnu socializace a procesů sociálního zrání, které se budou do značné míry realizovat v kyberprostoru a prostřednictvím médií a virtuality. Virtuální realita bude jednak nástrojem a institutem sociálního zrání, jednak sociální zrání bude vztaženo k virtuální sociální realitě. Jak si společnost, a tím nemyslím pouze českou, uvědomuje nástup těchto změn a jejich závažnost?

Vývoj kosmu v rozměru evoluce na naší planetě procházel uzlovými body znamenajícími zrod nové kvality. Těmito zlomy byl vznik života, biosféry, člověka, vědomí a nad lidskou individualitou vznikající sociální dimenze. Za aktuální scénu, na  níž se v současnosti realizuje evoluce považoval Pierre Teilhard de Chardin noosféru, oblast rozumu, myšlení, vědomí, reflexe. (Chardin, P. T. Vesmír a lidstvo. Praha: Vyšehrad. 1990) Teilhard de Chardin se však již nedožil explozivního rozvoje médií a posunu evoluce k virtualitě a planetizace prostřednictvím médií.

Současné procesy spojené s nástupem médií a informačních a komunikačních technologií znamenají zásadní civilizační změnu, která obsahuje vznikání virtuálního planetárního vědomí, formování planetárního člověka. K zásadní inovaci, nejen civilizační, ale přímo evoluční, patří nástavba lidského mozku v podobě osobního počítače, která přináší neuvěřitelné zefektivnění a urychlení některých jeho funkcí a vzájemnou propojenost do planetární sítě.

Společnost, civilizace a planetární život se vyvíjejí v permanentním porušování rovnováhy mezi jednotlivými subsystémy. Porušování a hledání narušené rovnováhy mezi subsystémy znamená oscilaci mezi kontinuitou a diskontinuitou. Funkci narušení a systémové rovnováhy a stimulu k dalšímu vývoji mají v současnosti média. Akcelerace vývoje médií a šíření informací směřuje k vytvoření infosféry jako vývojově nejmladšího obalu planety.

Vůči infosféře a explozivnímu vývoji médií stojí člověk a společnost, který tyto technologie vytvořil. Dynamika medializace, komputerizace a virtualizace má však odlišnou temporalitu než další vývojové civilizační procesy.

Týká se to především mravní, kulturní, duchovní a sociální stránky. V řadě aspektů se civilizace nachází v rizikovém stavu a kdyby existovali přístroje pro řízení lidstva, ručičky řady přístrojů  by se zřejmě pohybovaly v červených číslech. Z hlediska historie a evoluce se nacházíme v bodě, kdy lidstvo odhazuje berle náboženství, ale ještě nedospělo k imanentní spiritualitě.

Stav a působení médií vidí jako rizikové Jerry Mader (Mader, J. Čtyři důvody pro zrušení televize. Třebíč: Akcent, 2000), který dokonce požaduje zrušení televize. Riziko vidí v neustále probíhají koncentraci medií v mediální imperia, a další koncentraci ovládání médií prostřednictvím reklamy. Realizace ekonomických a politických zájmů úzké kapitálové skupiny představuje další významné civilizační riziko. Zájmy ropného a vojenského průmyslu v konečném důsledku již nepřinášejí do médií pouze virtuální násilí, ale média využívají pro reálnou agresi. Válka se do značné míry odehrává v rovině propagandy. Primárním cílem je interpretace skutečnosti světovému veřejnému mínění. Skutečností je to, co je lidem jako skutečnost implementováno. A tyto základní fáze války probíhají v "mainstreamových" médiích. Vítězem se stává ten, kdo ovládne světový mediální prostor. Diverzita a pluralita v médiích znamenají pozitivní bezpečnostní prvek, probíhající procesy koncentrace a globalizace kapitálu a médií však působí v opačném směru.

Planetární evoluce se aktuálně odehrává v noosféře, ve stavu a rozvoji mysli. Lidská mysl je to, co má na naší planetě největší hodnotu a smysl do budoucna. Přitom tato budoucnost není samozřejmá. Proto to, co se děje vývojově s lidskou myslí, jak se formuje a kam je směrována, má rozměr planetární a kosmické evoluce. Z hlediska vývoje planetární mysli již nelze odhlédnout média, která budou tento proces významně ovlivňovat.

S touto výzvou je konfrontována civilizace a společnost, která nastupující generaci "otravuje mysl" desetitisíci televizních vražd, přičemž tento fakt berme jen jako dílčí indikátor celkového proudu mediálních obsahů. Přitom nikde není fatálně určeno, že z televizní obrazovky musí proudit pornografie, agresivita a mediální smog, včetně reklam. Vysílání médií vytváří také životní prostředí, i když ve složce mentálního a sociálního pole a lze proto obdobně jako u ovzduší sledovat snižování kvality životního prostředí prostřednictvím médií. Za snižováním této kvality jsou ekonomické zájmy, spojené se sledovaností.

I když lze za deviantním působením médií sledovat konkrétní mechanizmy a subjekty, v podstatě jde o důsledek stavu společnosti. Technologicky média předběhla společnost, která nedokáže zajistit jejich relevantní působení. Společnost a specializované instituce a instituty, objektivně nejsou schopny zajistit evolučně pozitivní působení médií. Média proto představují pro lidstvo podobné riziko jako atomové zbraně, s tím rozdílem, že bojištěm je zde mysl a sociální zrání, především mladé generace. V každém okamžiku miliony dětí sledují vraždění na obrazovce a další obrazy, ukazující násilí jako legitimní vzorec sociální interakce. Desetimilióny dětí po celém světě v každém okamžiku v počítačových hrách zabíjejí a na internetu se masově realizují nejzvrhlejší sexuální perverse.

Ideologie třídního boje a nenávisti je nahrazována ideologií boje civilizací a nenávisti mezi náboženskými okruhy. To vše samozřejmě ovlivňuje zaangažované jedince, ale i planetu a civilizaci jako celek.

Násilí v médiích není něco náhodného či spojeného pouze s některými institucemi či jedinci. Jedná se o projekci stavu společnosti do médií, přičemž se zde v podstatě setkávají různé "generace vývoje". Média představují technologicky budoucnost civilizace, její potenciální další vývojovou fázi.

Společnost promítající se do médií představuje překonaný stav, má blíže k neolitu než ke kvalitativně nové fázi civilizace, do níž lidstvo, má-li přežít musí směřovat. V současnosti se nacházíme ve vztahu k médiím v podobné situaci, jako kdyby atomové elektrárny řídili neandrtálci. Média jako civilizační problém jsou však postupně reflektována.

Autor je sociolog

Související články

Š. Kotrba: Syrová pravdivost jako novinářské krédo ZDE