Cesta vlakem z Glasgow do Londýna po západním pobřeží Británie (asi 600 km) trvá nyní o dvacet minut déle než v roce 1980. Nejrychlejší cesta z Londýna do Edinburku (také asi 600 km) trvala v devadesátých letech něco pod čtyři hodiny, dnes trvá o deset minut déle. Na některých regionálních tratích jezdí dnes britské vlaky pomaleji než za královny Viktorie v 19. století.

Některé cesty vlakem byly v devatenáctém století rychlejší než dnes, protože začátkem 60. let byla drasticky zmenšena britská železniční síť a vlaky nyní musejí objíždět mnohá místa, kde dříve jezdily přímo - přímé koleje byly zrušeny.

Rychlíky v devatenáctém století byly rychlejší než dnes, protože Viktoriáni si rychlíků cenili a rychlíky tedy zastavovali na menším množství míst. Podle jízdního řádu z roku 1900 jezdily tehdy z Liverpoolu do Manchesteru každou hodinu tři rychlíky a cesta trvala 40 minut. Dnes trvá 47 minut. Ve třicátých letech jezdily parní rychlíky pravidelně v průměru rychlostí více než 130 km/h.

Ještě v sedmdesátých letech pojmenovaly britské státní železnice svůj vlak Intercity 125, aby zdůraznily, že jezdí rychlostí 125 mil za hodinu (200 km/h). Průměrná rychlost pak však systematicky klesala a dnes jede vlak z Londýna do Norwiche průměrnou rychlostí 61 mil za hodinu (cca 100 km/h).

Rada pro železniční cestující - zájmová organizace, hájící cestující na železnici, konstatovala, že rychlost vlaků je nesmírně důležitá v jejich boji s leteckými společnostmi. Denně dnes létá z Londýna do Manchesteru 46 letadel a z Londýna do Edinburku 70 letů. Cestující se diví, že navzdory novým vlakům a nové bezpečnostní infrastruktuře jezdí britské vlaky dnes pomaleji než před 20 nebo dokonce 50 lety.

Podrobnosti v angličtině ZDE