Je jistě pravda, že je nejenom u byrokratů v EU brán Klaus jako česká representativní figura. Jsou zde známy Klausovy nejapné protiturecké výroky o "Eintopfu" a nynější "antielitářské" neudržitelné teorie, které se s tím zdají být zcela v rozporu, nebo četné, rozporuplné a diletantské statementy k otázkám občanské svobody, ÚEU, ekonomiky, atd., ze kterých zmíním pouze aktuální odmítnutí politické integrace EU a současné přání mít evropskou ústavu podle Klausových představ o svobodě a demokracii.

To vše by nebylo tak tragické, i Německo mělo kdysi presidenta, o kterém byly vydány veselé publikace a jehož citáty přijdou vhod při mnohém politvečírku ještě dnes. Ale v tom je právě ten velký rozdíl. Zatímco Luebkeho nešetřili mladí, intelektuálové, ani media, je v Česku situace úplně jiná. Tam jsou vyložené bláboly vydávány lidmi v médiích za důkaz údajné Klausovy konsistence, bez jakéhokoli reálného podkladu je způsobem Evropanovi cizím, oslavována jeho neomylnost. Úspěchem tohoto, dnešní české mentalitě extremě vyhovujícího triviálního stylu je Klausova obliba, a ponižující servilita presentovaná dokonce akademickou obcí.

Pro Evropana je shora naznačený myšlenkový svět iracionální a jako vysvětlení se mu nabízí mnou již jinde zmíněná teze o neschopnosti sebeorganisace Slovanů, tedy de facto o jisté méněcennosti, která se navenek projevuje v Česku všeobecnou neschopností vést argumentativně diskusi a v neexistenci sebevědomé samostatně myslící elity, což spolu pochopitelně souvisí.

Vezměme jako příklad současnou aféru na Vnitru. Je smutnou skutečností, že ČR představuje Evropské unii pozoruhodného ministra vnitra, který není skutečně k ničemu. A právě od takovéhoto v boji s komunismem osvědčeného disidenta očekával Evropan nové impulsy a pomoc proti vlastním, v aparátu EU selhavším byrokratům. Místo toho je mu předložena osoba, která nebudí ani stopu důvěry a je představitelná nejvýše jako potulný kazatel proti sexuální nevázanosti. K tomu přijde jeho pravá ruka, policejní president. Tento generál dokládá český vztah k metálům, diplomům, titulům a hodnostem.

U lidí, kteří nesplňují evropské nároky na kvalitu vlastní činnosti se pochopitelně projevuje i další aspekt, a to při chápání evropského dění. K tomu aktuální příklad: Po fiasku s rozpočtem se souhlasně hlásí celá česká reprezentace, bez ohledu na politické strany, k Blairově inovační iniciativě. Představují opět neuvěřitelnou povrchnost a neschopnost se informovat, informace vyhodnotit a dospět k podloženému úsudku. Pro Evropana je utrpením takovou masovou nekvalifikovanost vůbec sledovat. Evropan to v tomto případě totiž vidí asi takto:

Je sice pravda, že je zemědělská politika EU vyloženým fiaskem, ale s R/D, (nebo F+E = Výzkum a vývoj) to není jinak. Do R/D se v EU investuje sice jinými kanály, ale dvakrát tolik nežli do zemědělství. Každý, kdo měl s R/D v EU co dělat, je schopen vypovědět o mnohdy až deprimujících výsledcích a okolnostech.

A do toho přijde Blairův návrh, který v praxi znamená otevření nových kanálů pro investice do struktur, které se neosvědčily. Konkrétně: Inovace a výzkum znamená v tomto případě, že se bude za EU peníze kdejaký pančal, což bude vyhovovat především Britům, šťourat v DNS za účelem získání GMOs, které umožní produkovat s ještě méně lidmi ještě větší výnosy s ještě nižší kvalitou.

A čeští budulínci, bez ohledu na partajní příslušnost, včetně médií, na to naletí a solidarisují se, jako dříve při vyhlášení pětiletého plánu UV KSČ. Česká strana nechápe, že EU potřebuje skutečnou reformu, a to včetně definice nových cílů prakticky ve všech oblastech činnosti.

Ale paradoxní není jenom, když čeští ODS matadoři Topolánkova typu zastávají Blairovy teze, opravdu svérázné je, když se takový Topolánek dovolává Merkelové, nebo, což je obzvláště smutný úkaz, když pan Mach, representant mladé generace vypne pro Klause vlastní mozek a rozvíjí teorie, jak bude ODS v té EU, jejíž politickou integraci zásadně odmítá, úzce spolupracovat s Merkelovou v boji za Klausovy ideály. Přitom těmto lidem totálně uniká, že Merkelová je tak ideově prázdná osoba, že by mohla konkurovat právě špičkám ODS, a že by se česká politika měla zabývat skutečností, že s vysokou pravděpodobností bude Stoiber za pár týdnů ministrem zahraničí a že krize EU vlastně odstartovalo Německo a ptát se s jakou intencí, atd. Nic z toho Čechy nezajímá.

Proto také nemá smysl rozebírat další aspekty, upozorňovat na možnosti, pokoušet se otevírat diskuse, týkající se šancí pro český koncepční přínos EU např. na poli hospodaření se surovinami, dopravy, situace žen ve společnosti, atd., protože není na koho se v Česku s EU relevantními tématy obrátit. Kulturní bariéra, která zůstala po železné oponě, je jednoduše příliš vysoká.