Režisér Jarmusch od filmu Host Dog -- Cesta samuraje (1999) natočil jen několik povídek do cyklu Kafe a cigára, které se spolu s již dříve natočenými objevily ve filmu Kafe a cigára, takže jeho další film je velmi očekáván.

Hned v úvodu se přiznám, že mne, jako jeho fanynku, film Broken Flowers trošku zklamal. Čekala jsem "Jarmusche" a dostala jsem Hollywood, dobrý -- leč Hollywood.

Jarmusch, který je pod filmem podepsán i jako scénárista, se netají tím, že film vznikl hlavně kvůli Billu Murraymu a že mu scénář psal na tělo. V ostatních rolích se objevují profláknuté obličeje. Jeffrey Wright (Basquiat) v roli přítele Winstona, Sharon Stone (Casino), Jessica Lange (Tootsie), Tilda Swinton (Adaptace), Frances Conroy (Letec) jako jeho bývalé milenky a Julie Delphy (tři barvy -- bílá) jako jeho partnerka.

Zápletka je jednoduchá, stárnoucímu Donovi přijde růžový dopis, z něhož se dozvídá, že z jedna z jeho milostných avantýr nezůstala bez následků a on má devatenáctiletého syna, který se vydal hledat otce. Dopis psala matka, ale k Donově smůle se nepodepsala. Don tedy udělá seznam všech potenciálních matek a začne je objíždět. Na radu svého souseda a přítele Winstona se u každé z nich objeví neočekáván a s růžovou kyticí v ruce (růžová nikoliv z růží, ale kytice růžových květů). Návštěvy odkrývají část minulosti, ale u žádné z žen si Don není jistý. Filmem se jako "tenká červená linie" vine růžová barva. Každá z bývalých milenek má doma něco růžového, takže Don vždy znejistí, zda "ona není ta pravá".

V závěru filmu se u Donových dveří objeví chlapec, který má na tašce růžovou stužku. Na Donovu otázku odpoví, že mu ji tam dala máma. Zda je tenhle chlapec ale opravdu Donův syn se divák nedozví. A možná je to dobře, ona občas cesta bývá důležitější než cíl.

Přemýšlím, proč mne film nenadchl. Možná jsem měla přehnaná očekávání, anebo Jima Jarmusche přemíra hollywoodských hvězd udolala.

Bill Murray hraje skvěle, ale o tom nás již přesvědčil ve filmech Ztraceno v překladu nebo  Život pod vodou. Ostatní herci, a především dámy, mi přišly snadno zaměnitelné. Ne, že bych si pletla milenku číslo 1 s milenkou číslo 3, ale mohla je hrát kterákoliv jiná herečka.

Každopádně se na film půjdu v listopadu podívat ještě jednou, třeba jej režisér zase trošku přestříhá a já odhalím, proč porota v Cannes dala filmu Velkou cenu poroty.