Další argument, proč ekonomie není věda, je to, že existuje mnoho v podstatě protichůdných teorií. Každá věda se vyvíjí, ale v přírodních vědách většinou staré poznatky stále platí. Ne tak v ekonomii. Každý "ekonom" si vytváří svoji teorii a potírá tím teorii svého soka na hlavu. Současná převládající ekonomické ideologie je způsob myšlení, který zjednodušuje náš svět ve snaze vtěsnat ho do šablon standardních ekonomických pouček. To je také důvod, proč někteří myslitelé ji přirovnávají k náboženství.

Ne proto, že by byla duchovní, ale proto, že je dogmatická.

"Modely ekonomů jsou příliš zjednodušené. Musíme jim připomínat, že vycházejí z neudržitelných hodnot a že jejich "věda" se snaží řídit celý svět, i když mu nerozumí," říká Naďa Johanisová, jedna ze zakladatelek občanského sdružení Trast pro ekonomiku a společnost. Aby ekonomická teorie mohla vůbec něco předvídat, musí silně abstrahovat od skutečnosti a strašně ji zjednodušovat. Něco jiného zažíváme a něco jiného se nám říká. Není to tak markantní jako za komunismu, ale rozdíl mezi slibovanými zářivými zítřky blahobytu a tím, co vidíme kolem sebe, je ale příliš jasný.

Ekonomie není věda, která by hleděla do budoucnosti. Je to obor, který ex-post neboli zpětně hledá vysvětlení ekonomických situací.

V minulosti jsme měli mnoho ekonomů. Např. pánové Friedmann, Hayek a další. Mnoho z nich dostalo Nobelovu cenu. Ale všichni svoje teorie zpracovávali zpětně a nevymýšleli nic dopředu. Stávající situaci brali jako dogma, které nelze změnit. Myslíte, že nemám pravdu?

Jak je tedy možné, že tito geniální ekonomové nepřišli na tak jednoduchou myšlenku, že nejlepší stimul ekonomie je 15% daň a likvidace sociálního státu?

Oni žili v době, kdy byly např. daně v USA až 80%, sociální služby jako zdravotnictví, školství, důchody byly plně v rukou státu. A nikde v jejich díle nenajdete jedinou větu, že nejlepší daně jsou 15% (nebo raději nulové), že zdravotní a sociální pojištění je nutno dát do soukromých fondů, nebo že by se mělo platit školné. Jak je to možné, že na to nepřišli??? Že na to přišli teprve dnešní geniální "ekonomové"?

Ekonomové totiž nejsou žádní vědci -- jsou to jen slouhové kapitálu a svoje teorie vymýšlí, aby podpořili co nejefektivnější vykořisťování lidí. Před 50 lety je nemohlo ani napadnout něco takového jako 15% daň a zrušení minimálních mezd. Na záda jim totiž dýchal Sovětský svaz a socialistické zřízení. Ekonomický systém, ve kterém byla 100% zaměstnanost a školství bez školného. V takové situaci se nedalo dělat nic jiného, než budovat silný sociální stát. Snažit se vybudovat konkurenceschopný systém oproti socialismu. A je nutno říci, že se jim to podařilo. Vytvořili dokonalý systém s vysokými mzdami a se sociálním zajištěním, jaké ani v socialismu nebylo. Podařilo se to dokonce tak, že lidem, žijícím v socialismu, se zachtělo žít v kapitalismu. Jenže - všeho do času. S pádem Sovětského svazu ukázal kapitalismus zuby. A ekonomové začali novou vědeckou éru. Zahodili všechny teorie svých předchůdců a objevili éru nízkých daní a privatizace veřejných služeb. Slouhové, říkající si ekonomičtí vědci, nám říkají, že jedině privatizací všeho bude na zemi blahobyt. Neříkají už pro koho.

Z předchozí diskuze bych se chtěl vrátit k následujícímu postulátu: Po stanovení minimální mzdy, která je vyšší než rovnovážná tržní mzda, bude vyšší nezaměstnanost, než kdyby minimální mzda stanovena nebyla. Věta vyjadřuje triviální pravdu, že čím nižší je mzda, tím více osob lze zaměstnat. "Náš příklad můžeme dále rozvinout v tom směru, že rovná-li se mzda v limitě nule, pak nezaměstnanost mizí, protože zadarmo můžeme zaměstnat libovolný počet pracovníků. Že je to nesmysl? Proč by se ale nemohla "hodnotově neutrální" rovnovážná tržní mzda blížit nule? Vždyť je to sen každého pravověrného neoliberála stranícího zaměstnavatelům". Ovšem - věta, že čím nižší je mzda, tím více osob lze zaměstnat, je pustá a planá teorie. Proč by to podnikatel dělal? Jsou-li lidé ochotni pracovat za minimální mzdu, bude jich zaměstnavatel zaměstnávat jen tolik, kolik potřebuje. Proč by jich měl platit více? Ty, které nepotřebuje, vyhodí na dlažbu.. Není přece sociální ústav. Ve všech těchto diskuzích o minimální mzdě se totiž zapomíná (a nevím jestli úmyslně, nebo pro nevědomost diskutujícího) na zisk podnikatele. Že jediným cílem podnikání je co největší zisk.

Ale doba, kdy lidé pracovali za nulovou mzdu, není nic nového. To už tady bylo - to je totiž feudalismus. V této osvícené době dělali lidé -- dneska se jim nehezky říká nevolníci - na svého podnikatele zadarmo 6 dní v týdnu. A sedmý den milostivě mohli dělat na svém, aby nezemřeli hlady. Ideální doba pro podnikatele. Obávám se však, že se nám vrací. Co jiného jsou totiž druhá nebo třetí zaměstnání, která nám i politici doporučují? V prvém podnikání děláme na zisky podnikatelů a ve druhém zaměstnání pracujeme na vlastní obživu. Dobře zařízeno.

Nikdo nechce pochopit, že mzda by také mohla být omezena jedině nulovým ziskem. Situací, kdy by se náklady na výrobu vyrovnaly příjmem. A všechno by bylo v pořádku. Podnik by běžel, vyráběl, prodával, platil dodavatelům i svým zaměstnancům. Všichni by byli spokojení -- tedy až na majitele.

Současná ekonomie stojí na dvou základních pilířích: volný trh a růst. Nejlépe růst růstu. Když si pustíte TV nebo rádio, hned slyšíte, že roste hrubý domácí produkt (HDP) a to je dobře. Když by HDP klesalo, bylo by to špatně. Nejhorší je, že je to pravda, protože při poklesu HDP se zvyšuje nebezpečí nezaměstnanosti, hyperinflace, atd. Politici říkají, že musíme zvyšovat spotřebu: ekonomika musí pořád růst, jinak nastane krach.

Je tu obrovský rozpor, o kterém se nediskutuje. Při diskuzi by se totiž přišlo na to, že není možné růst do nekonečna. I při několikaprocentním růstu totiž během několika let se výroba zdvojnásobí. A přitom už dnes není odbyt pro množství vyráběného zboží. A žádný ekonom se nezabývá situací, co se stane, až teorie růstu zkrachuje. To se bude vymýšlet ex-post jako vždycky.

Dogma volného trhu vychází přitom z teorie komparativní výhody, kterou vymyslel anglický ekonom David Ricardo v roce 1817 a která tvrdí, že pro každou zemi je prakticky vždy výhodné se specializovat a své produkty vyvážet. Ale i tato teorie má své omezení. V dnešní době je to situace, že všichni by chtěli vyvážet a okruh těch, co kupují, se zmenšuje. Velmi dobře na tento problém ukazuje Čína. Ta je v situaci, ve které v blízké budoucnosti zahltí celý světový obchod svými lacinými výrobky. Výsledkem je krize v Evropě a v USA. Nemožnost konkurovat čínskému zboží a neochota omezit dovoz z dumpingových oblastí bude znamenat pokles výroby a nezaměstnanost. Ve spojení s touhou podnikatelů na maximální zisky je to třaskavá směs. Proto také se kapitál neschopný konkurovat Číňanům snaží proniknout do sféry veřejných služeb. Tam je totiž poslední možnost seberealizace. A na krátkou dobu je to oblast, kde není konkurence silného zahraničního kapitálu. Ale všeho dočasu. V okamžiku, kdy pustíme soukromý kapitál do sféry sociálních služeb, se brzy dočkáme situace, kdy nám (ale i Němcům nebo Američanům) budou důchody vyplácet Číňané. Možná. Možná, že budou jenom vybírat peníze, ale vyplácet už nebudou -- proč taky?

To bude vrchol současné ekonomické vědy. A také její konec.